Výstava Za Pultem v olomoucké Telegraph Gallery patří k projektům, které s lehkostí spojují vizuální přitažlivost s hlubší kulturní reflexí. Název odkazuje k ikonickému normalizačnímu seriálu Žena za pultem, jenž se stal jedním z nejtrvalejších obrazů ženské práce v socialistickém Československu. Nejde zde však o nostalgii ani ironickou citaci. Výstava využívá tento kulturní sediment jako výchozí bod pro kritické čtení role ženy, práce a její viditelnosti – tehdy i dnes.

Výstava Patrika Adamce Tráva je zelenější (The Grass Is Greener) v pražské The Chemistry Gallery propojuje sochu, malbu a environment v jeden imaginativní celek. Dominují jí syté barvy, měkké materiály a motivy domu, krajiny a hranic, které otevírají otázky domova, identity i emoční lability. Adamcova tvorba je na první pohled hravá a snová, pod povrchem však nese existenciální napětí a znejistění.

Desetiletí stačilo k tomu, aby se činnost brněnské Fait Gallery pevně obtiskla do prostoru bývalé slévárny, kam se její adresa v roce 2016 definitivně přesunula. Industriální budova však záhy napomohla zformovat identitu instituce, v níž se právě architektura a dramaturgie výstav natolik semkly, že se výtvarná díla mnohdy organicky vpila do místa, v němž byla ukotvena.

Když se Pinocchio v klasické pohádkové logice promění v chlapce, vypadá to, že lidskost zvítězila: pravdivost, odpovědnost a svědomí překonaly materiál, který byl příliš tuhý na to, aby se mohl chovat čestně. Nejde ale spíš o přijetí určitého modelu lidství – poslušného, morálně čitelného a společensky použitelného? Nefunguje zde proměna těla jako odměna za internalizaci normy?

Galerie Rudolfinum do 11. ledna 2026 prodloužila sólo výstavu Kateřiny Vincourové s názvem Skin Care. Je do určité míry přelomová nejen pro umělkyni, ale i pro galerii. Samostatnou prezentaci české umělkyně galerie nabízí ve své historii poprvé. Nutno dodat, že hovoříme o tzv. velké galerii instituce primárně zaměřenou na současné mezinárodní umění.

Rok 2026 bude na filmové novinky nabitý. Od velkolepých hollywoodských blockbusterů přes české seriálové počiny až po festivalové skandinávské a jihokorejské filmy. Vybrala jsem tituly, které stojí za pozornost a na které se letos těším nejvíc – a zdůvodním, proč.

S radostí vám představujeme nový merch, který dostanete k ročnímu předplatnému Artiklu. Objednávejte ještě do konce roku.

Představte si tohle. Koupíte si lístek na filmovou premiéru. Všude se o ní mluví jako o události roku. Střih. V hlavních rolích Jennifer Lawrence a Robert Pattinson. Zní to jako slibná romantická komedie. Nebo…?

Retrospektiva Dagmar Hochové, kterou právě představuje GHMP v Domě fotografie, znovu otevírá otázku, proč je tato významná fotografka stále spojována především s dětským světem.

Prostory Galerie města Pardubic (GAMPA) se stávají dějištěm třetího ročníku festivalu Poezie je.

Výstava Sdílené existence vytváří v galerii prostor, kde se setkávání, empatie a sdílení stávají uměleckou strategií i životní potřebou. V době, kdy algoritmy formují naše vztahy a ekonomika se vzdaluje lidským měřítkům, výstava otevírá otázku, zda právě umění může znovu nabídnout prostor pro skutečný kontakt — s druhými, s prostředím i se sebou samými.

Když městská galerie PLATO v Ostravě na jaře 2024 poprvé otočila svou pohyblivou stěnu směrem do zahrady a zpřístupnila výstavní prostor rovnou zvenčí, nešlo jen o architektonický experiment. Šlo o gesto. O zkoušku toho, zda instituce, která sídlí v přeměněných jatkách — jedné z nejvýraznějších kulturních architektonických konverzí v Evropě — dokáže být skutečně porézní, otevřená, dýchající s městem a jeho lidmi.

Výstava Malström v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, připravená kurátorem Petrem Vaňousem, spojuje tvorbu fotografa Ivana Pinkavy (* 1961) a sochaře Jána Zelinky (* 1978). Expozice odkazuje k vířivému pohybu života, připomínajícímu povídku Edgara Allana Poea Pád do Maelströmu.

Bilingvní kniha Pražská antroposofická moderna 1907–1953, představuje jeden z nejpozoruhodnějších příspěvků k výzkumu českého umění a esoterických proudů posledních let. Téměř šestisetstránková publikace mapuje období, v němž se Praha stala nenápadným, ale překvapivě vlivným uzlem evropské antroposofické kultury.