Může mít někdo více než dvě stě vlastních biologických dětí? Holanďanovi Louisovi původem ze Surinamu se to podařilo. V Nizozemí, kde v osmdesátých letech minulého století byla většina obyvatel světlovlasá, vysoká a modrooká, se pomocí umělého oplodnění rodily černovlasé děti s tmavou pletí a atypickými rysy. Kniha Všechny Louisovy děti od Kamila Bałuka zkoumá, jak mohlo dojít k takovému nedorozumění.

Igor Hosnedl (* 1988) se narodil v Uherském Hradišti, žije a tvoří v Berlíně. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliérech pod vedením Jitky Svobodové, Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a dalších hostujících pedagogů. Jeho obrazy nesou prvky automatické kresby prolínané s koncepčním přístupem k vybranému tématu. Intuitivní mísí s promyšleným. Skrze prizma psychoanalýzy zobrazuje archetypy, zabývá se otázkou sebekontroly a dalších jevů, které s lidským [...]

Jitka N. Srbová je česká básnířka žijící v Hořovicích. Dohromady již vydala čtyři sbírky u nakladatelství Dauphin, a to Někdo se loudá po psím (2011), Světlo vprostřed těla (2013), Les (2016) a Svět:, z nichž pak poslední jmenovaná se na knižních pultech objevila nedávno, konkrétně na konci srpna letošního roku. Nejen však samotný název této sbírky upoutává pozornost, ale také obsah, ve kterém doznívá šumící Les a vzniká nové místo obydlené pestrobarevnými verši.

Jako svou druhou premiéru sezony uvede Divadlo Kámen hru S citem, kterou navazuje na dramaturgickou linii inscenací čerpajících z literárních předloh. Hra se důsledně zabývá fragmentací a fragmentovaností mysli, jak uvádí režisér a umělecký šéf Divadla Kámen Petr Odo Macháček, a je vystavěna na úryvcích motivů románu Jáchyma Topola Citlivý člověk.

Národní muzeum ve spolupráci s Civita Mostre e Musei a společností Laboratoriorosso otevřelo výstavu Tutanchamon RealExperience, která je pro veřejnost dostupná až do konce ledna. Není to ledajaká výstava, je totiž napůl multimediální a jejím cílem je zavést návštěvníky do dávných dob starověkého Egypta a provést je Tutanchamonovou cestou podsvětím.

Téměř dvouroční práci na filmu Karel, já a ty započal Státní fond kinematografie, který vypsal grant na částečné financování experimentálního či krátkého filmu. Tehdy nepříliš známý Bohdan Karásek zažádal se svým námětem o 400 000 korun, z nichž 330 000 získal – paradoxně na snímek, který není krátkometrážní a ani nijak experimentální. Po ročním psaní scénáře a hereckých zkouškách začalo natáčení nezávislého celovečerního filmu. Karásek však brzy zjistil, že přidělená částka rozhodně nebude stačit, takže si nemohl dovolit původní herecké obsazení a zaplacení členů štábu klasickou odpovídající částkou. „No vlastně to vedlo k tomu, že jsme museli kumulovat funkce. Z toho vzniklo, že můj kamarád Zdeněk Eliáš, který vůbec není kameraman, architekt nebo kostymér, zastal všechny tyhle funkce najednou. Já sám jsem to napsal, zrežíroval a potom sestříhal. Na place byl pak ještě zvukař a herci, víc nás tam nebylo,“ dodává sám Karásek. Většina filmu se odehrává v bytě či pražských ulicích, tím pádem nebylo potřeba platit žádné lokace, což bylo výrazným bonusem.

Absolventské ročníky činoherního herectví divadelních fakult JAMU v Brně a AMU v Praze se tuto sezónu pomyslně střetnou. Ukážou, kdo si v inscenaci Poprask na laguně zaplave, a kdo se možná i potopí. Jako první se namočili brněnští studenti. Kromě Goldoniho Poprasku na laguně mají na repertoáru Opilé (I. Vyrypajev) a V.E.M. (podle básníka J. Kostelníka).

V následujících dvaceti letech přinese plánovaný rozvoj území na pravém břehu Vltavy v sousedství Karlína, Libně a přes řeku Holešovic nejen výstavbu nových bytů, ale hlavně jednoho z největších parků v metropoli. Proměnu bývalého vltavského ostrova na pražskou čtvrť představuje výstava Rohanský ostrov: nový Karlín? v Centru architektury a městského plánování (CAMP).

Vše se odehrává v postupném koloběhu, rytmicky. Tak jako se Země otáčí kolem své osy a zároveň putuje po své oběžné dráze kolem Slunce. Čas plyne ve své nekonečné pouti a my se snažíme zaplnit ten prostor mezi údery pomyslných hodin. Občas se stane, že do života přijde nějaký karambol a to nám, zdá se, je pokynem k zastavení, k přechodu, k odpojení.

Ještě do 10. listopadu 2019 je v pražské MeetFactory k zhlédnutí výstava Laterna Magika: Paměť experimentu. Vznikla v rámci čtyřletého výzkumu, který si klade za cíl zdokumentovat, zachovat a zpřístupnit co nejvíce z rozmanitých materiálů týkajících se tohoto multižánrového fenoménu. O expozici a celém projektu jsme si povídaly s kurátorkami výstavy Lucií Česálkovou a Kateřinou Svatoňovou.

Napřed se jen tak koukaly a já jsem se taky jen tak koukal. Jako obvykle. Teď se usmívají. Jako by těm pornoherečkám ze zalepeného oka vypadly.

Opojení. Existuje jistě mnoho druhů opojení. Opájíme se dobrým vínem, krásou, slávou, úspěchem, láskou i vlastními schopnostmi. Opojení z vlastního génia však nutně vede k sebezničení. Při příležitosti nového vydání filozofického spisu Genealogie morálky německého filozofa Friedricha Nietzscheho, si dovoluji malé zhodnocení jeho díla, jež kdyby bývalo zůstalo zapomenuto, 20. století by se možná odehrálo zcela jinak.

Ale tak helou, naliju ti vína
Říjen je v koncích. Nebo se tak tváří.
Ztrácí se mezi běsy v ulicích.
Slyšel jsi? Cosi cvaklo v kalendáři.
Spoušť? Klika? Vchází Listopad jak mnich.
Tichý mnich. Zhrdá nabídnutou židlí.
Stojí a mlčí, těká pohledem.
Venku si děti hrají se strašidly,
jak to my velcí dávno nesvedem.
Ale tak helou, naliju ti vína.
Nebude čistý, to už myslím [...]

Etablovaný pražský festival Alternativa přivezl za své sedmadvacetileté působení stovky zahraničních umělců, kteří byli českému publiku častokrát představeni poprvé. Po loňském energickém vystoupení noiserky Pharmakon nebo avantgardních Supersilent pokračuje odvážná dramaturgie ve znamení žánrové rozmanitosti ze všech zákoutí zvuku.