Látka je po kůži samotné jedna z nejstarších forem ochrany těla. Adoraci textilu, látek i jejích vzorů v širokém ohledu a souvislostech přináší také aktuální výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze Kde ty všechny kytky jsou, ke které je vydána obsáhlá publikace. Nahlédněte do jejího představení očima a užijte si její textilní obálku poté i hapticky.

Co má společného invazivní rostlina a současné umění? Výstava A Garden of Shifting Minds v Galerii NoD otevírá prostor, kde se ekologie potkává s estetikou a kde se z bolševníku stává průvodce novým způsobem vnímání světa.

Portréty místních institucí, kteří fungují mimo institucionální rámec – v kulturním prostoru není „hlas“ přidělovaný automaticky. Jde o privilegium – o to, být slyšen, brán vážně, mít možnost formulovat vlastní pozici veřejně. V rámci institucí je to často kurátor, dramaturg nebo tiskový mluvčí, kdo mluví za umělce – nebo místo nich. Umělecký hlas tak prochází filtrem: jazykem výstavních textů, schválenou estetikou, grantovými kritérii.

Ve Vitrínách Artbiom právě probíhá výstava, která se neomezuje jen na výstavní prostor. Je postavená na ději – aktivitě v úlu, ať už jde o provozní a údržbové práce, politickou angažovanost v přestavbě sídliště, nebo výtvarnou tvorbu přímo v místě.

Oceňovaný slovenský festival Pohoda slibuje víkend plný zážitků. Druhý červencový týden na něm vystoupí legendy jako trip-hopoví Massive Attack, Queens of the Stone Age, Iggy Pop či jedna z nejžádanějších punkových kapel současnosti Fountains D.C., a mnoho dalších.

Výchova, mateřství, láska. Tyto tři pilíře utváří film Dajori, dokumentární snímek Martina Páva a Nicolase Kourka o Romech, o kterých původně ani jeden točit nechtěli, aby jen nedoplňovali mnohokrát uvedené. Po třech letech natáčení ale nakonec vznikl film, který se přes svou původně investigativní ambici stává intimní výpovědí, která neukazuje, kdo je dobrý a kdo špatný, ale ty malé, obyčejné věci, které jsou nakonec daleko silnější, než jakákoli data a čísla. Martinu Pávovi jsem položila několik otázek, ve kterých nejen tento film přibližuje.

Cílem mého psaníčka je pěkně se uvelebit. Narafičit myšlenku tak, aby klidně, kladně cinkla v pokladně jako jistá, cenná mince. Čistý deal.

Před třemi lety vznikla v brněnském Divadle Radost nevídaně krásná loutková podívaná. Vaudeville, comedia dell’arte, groteska a kramářská road movie, klauniáda, funerální muzikál, komedie a tragédie v jednom, mexický karneval mrtvých, pouťová crazy show, kabaret i alžbětinské divadlo, to vše v inscenaci Hamlet on the Road.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary proběhne už na začátku července. Co jeho letošní 59. ročník v období 4.–12. 7. přinese za filmy?

Výstava Tvýma očima v Muzeu umění a designu v Benešově nabízí komorní, a přesto hluboké ponoření do tématu dětské hry. Estetický prožitek přináší prostřednictvím dvou médií – sochařské instalace Anny Hulačové v dialogu s velkoformátovými kolážemi Klaudie Hlavaté.

Dne 27. května v 10.31 hodin uplyne přesně 83 let od atentátu na Reinharda Heydricha. Ve stejnou minutu bude v Muzeu literatury – Památníku národního písemnictví zahájena krátkodobá výstava se skutečně mimořádným exponátem. Bude jím anglické vydání Anglických listů Karla Čapka s podpisy dvaceti československých vojáků, kteří ve výcvikovém středisku ve Skotsku absolvovali v roce 1941 intenzivní kurs útočného boje.

A co ji skutečně dělá institucí – fyzický prostor, forma organizace, nebo způsob, jakým strukturuje kulturní scénu? Úvodní článek série o institucionální kritice se zamýšlí nad tím, jak fungují kulturní instituce.

Do kin byla právě uvedena více jak sedmiletá práce režisérky Marie Dvořákové, ve které zobrazuje životní i kariérní příběh fotografky Marie Tomanové a kurátora Thomase Beachdela. V intimní dokumentární práci tak vzniklo čtyřistapadesát hodin materiálu, jehož výsledným portrétem je celovečerní film Svět mezi námi. Nejen o něm jsem si s oběma Mariemi povídala.

České antické drama Maryša vyznělo v Pardubicích jako očistná lázeň. Východočeské divadlo totiž pojalo tuto stařičkou hru s laskavým pochopením ke všem postavám, bez štiplavého sarkasmu a jako hru o lásce, kterou chová k Maryše nejen Francek, ale i Vávra sám.