Pro kritiky a muže to doposud nebylo žádné téma. Výstava Hany Chmelíkové a Radky B. Doubravové Poznámka k přístupnosti č. 1, kterou otevřela GAVU nový akademický rok, zkoumá, jak se umělkyně se svou úlohou matky mohou vypořádávat.

Jak hluboce se do nás vepisují společná historie a paměť? Jaká je cena života a co jsme ochotni obětovat? Jakým způsobem kulturní revoluce dodnes ovlivňuje čínskou současnost a život obyčejných lidí? Jak se mladí Rusové žijící v Čechách vyrovnávají s naším historickým komplexem? Co jsou tabu dneška a jak se k nim vztahujeme? Osmý ročník mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT přináší inspirativní náhled na nejrůznější formy scénického umění, které reaguje na autentické společenské podněty a zabývá se aktuálními otázkami současnosti.

Hranice mezi slušností a neslušností nemusí být úplně zjevná. Ne vždy si uvědomíme, že jsme ji překročili, a také se ne vždy shodneme na tom, že ji překročil někdo jiný. Pornografie má tendenci překračovat hranici toho, co dokážeme snést. Umíme rozlišit, kdy se umění stává namísto erotickým již pornografickým a ztrácí při tom, v důsledku negativních konotací, na své hodnotě?

Indie rocková kapela Metric, kterou můžete znát i ze soundtracků k filmům Scott Pilgrim vs. the World nebo The Twilight Saga: Eclipse, konečně dorazí na podzim do Prahy.

Je to padesát let, co ho to napadlo. Je na čase se nad tím zamyslet, pak už bude pozdě. Je na čase vzpomínat právě teď.

V říjnu se Městská knihovna v Praze zaměří na architekturu. Ve třech večerech uvidíme dvě přednášky, jeden film a jednu autorskou prezentaci. Přednášky povedou Ladislav Zikmund-Lender a Zdeněk Lukeš. Se svým projektem vystoupí Kateřina Šedá.

David Fesl, Kateřina Holá a Jiří Kovanda – tři osobnosti, které společně připravily výstavu, jíž dala název píseň Elliotta Smithe Everything means nothing to me. Galerie UM představuje výsledek práce tohoto tvůrčího týmu, ve kterém neplatí hranice mezi umělcem a kurátorem. Po příchodu do výstavního prostoru pak do hry vstupuje další proměnná, a tou je návštěvník samotný.

Dvakrát do téže řeky nevstoupíš a ani se v ní neutopíš. Leda kdyby tě píchla atomová včela.

„Byla jednou jedna zahrada, obehnaná ze všech stran ohromným vysokým plotem. V té zahradě vládl starý démon tisícům a tisícům otroků. Zvláštní však bylo, že přes zdi té zahrady nikdy neunikl jiný zvuk než veselý smích.“ (s. 160)

Představte si, že se nacházíte v galerii, na jejíchž stěnách visí poučeně komponované fotografie malebných výjevů z divoké přírody. Při rozjímání nad libými utichlými krajinami se dozvídáte informaci, že na každé z fotografii je schován samotný autor, přestože po takové skutečnosti chybí jakákoliv viditelná stopa. Nemůže se však nacházet nikterak daleko, neboť na úkryt měl pouhých deset vteřin. Tedy hodnotu, kterou předtím sám nastavil na samospoušti přístroje.

Shadi Harouni je íránsko-americká vizuální umělkyně. Narodila se v horami obklopeném Hamedánu v roce 1985, do konce válečného konfliktu mezi Íránem a Irákem chyběly ještě tři roky. Do autorčiny tvorby se tak promítá prostředí, v němž vyrůstala, a zkušenost s poválečným obdobím a obnovou života v multikulturní zemi. Jak konkrétně se ony osobní zážitky přenesly do filmu a na papír, můžete vidět v prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce. Výstava s názvem Sním o tom, že je hora stále celá potrvá do 30. září.

Zuzana Truplová pochází z Jihlavy. Do Ostravy zabloudila teprve v patnácti letech jako začínající studentka oboru činohry a loutkoherectví na tamní Janáčkově konzervatoři, a to díky řetězci prostých náhod. Nyní je stálou členkou hereckého souboru Komorní scény Arény, která patří k úspěšným divadlům nejen v Ostravě, ale v celé České republice. Kromě hraní se věnuje i hudbě jako zpěvačka Mc Zuzka.