Dobré vesmírné sci-fi filmy se často a nikoliv náhodou stávají meditací o lidském údělu: nekonečná rozloha vesmíru se snadno proměňuje ve velké plátno, na něž se samotné filmové postavy – zproštěné pozemské každodennosti a vydané pomalosti svého vesmírného plynutí – promítají jako otázka po tom, co je to lidství. K tomu nejlepšímu z filozofujících filmů, které se odehrávají ve vesmíru, přibyla nyní nová položka, snímek High Life francouzské režisérky Claire Denis.

Není důležité, co se koná, ale v jakém prostoru. Vždycky si sedám do rohu, člověk tam má největší moc.

Atrium na Žižkově uzavřelo sérii nezbytných proměn a znovu otevřelo. Po rekonstrukci nabízí moderní foyer, rekonstruované toalety, nový bar s otevírací dobou až do nočních dvou hodin, ale hlavně zajímavý program.

Vždy keď slovenský umelec Boris Sirka vystavuje svoje najnovšie práce, publikum ostáva zaskočené pestrosťou foriem a médií, ktoré využíva. Známy je však tým, že aj napriek výraznému odklonu od predošlej tvorivej epizódy si zachováva osobitý rukopis. Túto skutočnosť potvrdzuje aj aktuálna prehliadka umelcových prác vo Východoslovenskej galérii v Košiciach.

Architekti Martin Špičák a Viktória Mravčáková jsou spolukurátory výstavy CITYBLOK v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). Ta dokumentuje 17 objektů, které výrazně ovlivňují charakter města, ale jež si lidé přesto zvykli nevnímat. Potřebuje Praha 44 typů odpadkových košů jen v centru města, 920 různých aktualizací vyhlášek, které něco zakazují, či betonová protiteroristická svodidla mnohdy omezující funkci náměstí? Výstava se koná v CAMPu do 30. června 2019 a vstup je zdarma.

Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie se odehraje od 6. do 16. června 2019 v prostorách pražského Výstaviště. Během 11 dnů nabídne Pražské Quadriennale expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Mezi hlavními hvězdami je například ilustrátorka Olivia Lomenech Gill, italský operní režisér a scénograf Stefano Poda či audiovizuální umělec Romain Tardy.

Doplňovat se umělecky je nadstavbou k tomu doplňovat se přátelsky. Sochaři Zdeňku Palcrovi a fotografovi Janu Svobodovi se tyto dvě linie podařilo provázat. Výstava Vidět sochy v chebské GAVU je pohledem do jejich průsečíku.

Třicátý první Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2019 zahájí živelná a nekonformní korejská choreografka Eun-Me Ahn dílem Let Me Change Your Name. Opening festivalu proběhne ve třech večerech, a to 3.–5. 6. v divadle PONEC. Další Událostí sezony bude představení OCD Love izraelské taneční skupiny L-E-V DANCE COMPANY a světoznámé choreografky Sharon Eyal, slavnostního zakončení se ujme francouzský akrobat a choreograf Yoann Bourgeois. Akce bude trvat až do 22. 6. a kromě Prahy se bude konat v dalších 22 městech a obcích ČR.

Málokteré dílo má takovou moc, že přesáhne život svého autora. Josef Váchal, solitér, který tvořil pro budoucnost, taková díla vytvářel.

„Zkušenosti mě naučily, že z každého místa naší planety vypadá svět trochu jinak,“ to jsou slova spisovatele Ryszarda Kapuścińského v knize Šáhinšáh, jež mapuje revoluci v Íránské islámské republice. I přes mnoho prozkoumání ostatních světových civilizací pro nás zůstane cizí svět zapovězený, neznámý, nepochopitelný. Kniha dokládá, že za evropskými hranicemi na Blízkém východě se odehrává naprosto odlišný způsob života. Diktatura, tvrdé tresty za vyřčení osobního názoru, mučení i zabíjení.

Někdy je tak těžké odborně vysvětlit, co autor zamýšlel svojí inscenací. Mám pocit, že se to prostě nedá napsat. Když absentuje příběh, nejsou rozeznatelná témata a nechytíte se žádného textu, pak se to zvrhne v dlouhé zírání na prázdný wordovský dokument. Ale když se konečně donutím vytvořit aspoň úvod, zjišťuji, že přece právě proto, že se nemusím chytat skoro ničeho, mne baví nad tím přemýšlet. Moje myšlenkové pochody bývají dost zmatečné, takže se chyťte rychle. Tentokrát mluvím o pohybovém traktátu Deep Shit v režii Juraje Augustína.

Se zkušenostmi s prací s umělci bych chtěla vyjádřit svůj názor na romantický mýtus osamělého umělce a objasnit realitu uměleckého procesu.

Konec května a celý červen patří v ústeckém výstavním dění prezentaci závěrečných prací studentů Fakulty umění a designu UJEP. Tato událost je vnímána jako zcela zásadní pro život a atmosféru tohoto akademického prostoru, stejně tak i pro podobu výtvarné scény v Ústí nad Labem.