Rozrývání nastoleného systému, ale i půdy, která měla mlčet. Pronikavé počiny ve veřejném prostoru, ale také niterní a osobní výpovědi. Pod rozličnými uměleckými i společenskými činnostmi je podepsáno jedno jméno – Roman Týc.

Znáte herce, režiséra a akrobata Šimona Krupu? Možná je vám jméno povědomé skrze nominaci na cenu Thálie za rok 2016 za roli Pulce v Lidské tragikomedii, která se hraje v ostravské Komorní scéně Aréně. Tento herec však nepůsobí pouze v rodné Ostravě, ale také v Praze, kde se pojí například k Chemickému divadlu a strašnickému Divadlu X10. Jaké je pro něj potulování mezi těmito dvěma městy a jaký má vztah k divadlu, svým rolím a Ostravě?

Avantgardní, experimentální i riskantní: přesně taková bude hudba, která mezi 24. srpnem a 2. zářím rozezní komplex Trojhalí Karolina, Staré koupelny Dolní oblasti Vítkovice, kostel sv. Václava a další místa v Ostravě.

Americký zpěvák a písničkář Bob Dylan patří mezi nejvýznamnější a nejvlivnější muzikanty 20. století a pohybuje se v uměleckém průmyslu již přes padesát let. Už jen díky více než šesti stům napsaných textů se dá považovat za renesančního umělce. Málokdo ale ví, že je také nadaný malíř a grafik. Malou ukázku z jeho vizuální tvorby můžeme nyní poprvé vidět i v Praze.

Proč vlastně všichni nejsme myslivci? Pobyt na čerstvém vzduchu, příroda, romantika, štěbetání ptáků… a koneckonců i nějaké to napětí jistě práce hajného nabízí. Kdybychom byli všichni venku v lese, nemuseli by ze sebe herci na jevištích dělat idioty – a diváci by to nemuseli trpně snášet, sedíce na nepohodlných plastových židlích.

Když se potřebuji uklidnit, počítám do deseti. Když potřebuji usnout, počítám ovečky. Když se potřebuji dobře obléct, počítám do tří.

Co byla Charta 77? Co bylo důvodem k jejímu vzniku? Kdo ji podepsal a jaké z toho pro něj a jeho blízké plynuly následky? Proč se stala zásadním dokumentem protikomunistického odboje? Odpovědi na podobné otázky nabízí výstava v Národní galerii v Praze.

Prvotině Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech se ve Spojených státech dostává nebývale velkého množství pochvalných reakcí. V patnácti letech sem autor odjel pracovat a později studovat, aby mohl uskutečnit svůj plán, napsat prvotinu v anglickém jazyce a zasadit její příběh do Čech, do země, ve které vyrůstal a která se pro něj stává nejen místem vzpomínek, ale pojí se také s potřebou jisté konfrontace a osobního vyrovnání.

Vůle je motor volnosti. Ve finále, při aktu uvolnění se, ale přestává být prostředkem k překonávání vzdáleností. Sama se překážkou stává.

Letošní výstava diplomantů Akademie výtvarných umění v Praze není jen sesbíranou mozaikou závěrečných studentských prací, ale koncepčně postavenou výstavou, která kromě děl ukazuje i méně navštěvované části Veletržního paláce. A velmi dobře se jí podařilo provětrat osmdesátkový odér chodeb.

Adéla Babanová je česká výtvarnice pracující především s prostředkem videa. Na svém díle spolupracuje jak s profesionálními scénáristy a kameramany, tak i s herci. Její práce není nepodobná té režisérské. A jakkoli se taková věc může zdát nesnadná, její dílo vykazuje na české scéně rysy osobitosti až jedinečnosti.

Kdo by neznal ostravského básníka, novináře, prozaika a esejistu Petra Hrušku? V květnu letošního roku mu vyšla v nakladatelství Argo nová sbírka Nevlastní, jejíž název je pro ni opravdu klíčový. Proč? Napadlo vás někdy, že múza nemusí být vždy pro autora pomíjivá, ale naopak osudová? Že ne? Tak to asi neznáte Adama, který Hrušku doprovází po mnoho let a nyní je mu věnována celá sbírka.