Chodit na módní akce a přehlídky dává někdy zabrat. Společnost, která je navštěvuje, vám klade přímou otázku, jestli rozumíte současným trendům, jestli je umíte předvídat, následně nosit a jestli vám to všechno není už úplně jedno.

Markéta Magidová je osobnost svým způsobem nespoutaná. Během své studijní cesty prošla hned několika ateliéry na různých školách, ale zároveň i nejedním oborem humanitním. Podobně není vyhraněná co do prostředku uměleckého vyjadřování – její tvorba se rozpíná od fotografie přes videoinstalace až po text či divadelní představení nebo performance.

Letošní 25. ročník mezinárodního hudebního festivalu pořádaného Unijazzem opět dostojí svému podtitulu festival hutné hudby a naplní pět listopadových večerů od 7. do 11. listopadu.

Všechno se začíná měnit. Pomalu ale jistě. Protože se měním já.

Legendární třípatrový klub v centru Prahy, Chapeau Rouge, slaví své 98. narozeniny. V jeho prostorách od počátku vystupovaly věhlasné kapely jako například Melody Makers, otevřen byl totiž hned po první světové válce.

Filmová poetika Aki Kaurismäkiho se nemění už více než 30 let. V letošním snímku Druhá strana naděje se ovšem finskému režisérovi podařil husarský kousek – integroval do této poetiky postavy uprchlíků z Blízkého východu a po svém se tak vyslovil ke sporům ohledně údajné neslučitelnosti islámské kultury s tou evropskou.

Co vás napadne jako první, když se řekne slovo svatba? Láska? Manželství? Rodina a děti? Romantika? Líbánky? Nebo něco úplně jiného? Je svatba skutečně jen otázkou partnerského vztahu mezi dvěma lidmi? A není to také záležitost byznysu? A co je důležitější, jak svatba vypadá? Anebo s ní spjaté emoce? Tento výčet otázek se prolíná novou komedií Vzpoura nevěst v Moravském divadle Olomouc.

Ve třinácti povídkách představuje Ivana Myšková „temnou zoologii“ plnou nečekaných exemplářů. Tvorů, kteří jsou ztělesněním našich představ, zábran a osobních limitů.

Kateřina Jebavá je pověstná svým nezaměnitelným sarkasmem a racionalitou. Její odchod z angažmá v Divadle Husa na provázku ve mně tedy vzbudil zájem. Má to totiž v hlavě srovnané ve všech situacích. A skutečně – začal její pohyb po nejlepších brněnských inscenacích. Nyní překvapuje originálním ztvárnění textu Frederika Brattberga pod hlavičkou divadla Feste. Inscenace o rodičovství už nemůže být poutavější.

Nikon Photo Gallery uvádí do konce října výstavu fotografií vítězů mezinárodní fotografické soutěže Nikon Photo Contest. Ta patří mezi ty nejvýznamnější už od roku 1969.

Vracím se do doby, kdy se glády nedaly koupit v Háemku. Nášivky jsme si na bundu museli přidělat sami. Koneckonců jsme si je museli i vyrobit. Když jsme chtěli mít něco onošeného, museli jsme to, ehm, onosit. Nebo koupit v sekáči. A ty sekáče, musím říct, to je umění do dneška.

Jana Vrána je cílevědomá tvůrkyně, tanečnice, která vyslyšela svůj talent, překonala překážky a pílí se dopracovala k tomu, že se dnes může věnovat tvorbě ve svém oboru. Na svou „alma mater“, taneční konzervatoř Duncan Centre, nedá dopustit a vehementně se věnuje tanečnímu divadlu. V současnosti ji můžeme vidět v její inscenaci Black&White, kterou nám říká, že polaritu je nutné vybalancovat.