Jako silně emocionální a vizuální celek působí výstava věnovaná Arnoštu Lustigovi. Přestože je expozice vystavěná na rozsáhlých textových blocích, jejich hutnost vyvažují pečlivě vybrané fotografie, které návštěvníka přímo vtáhnou do jeho vzpomínek.

Nedávno jsem navštívila umělecký workshop, kde padlo v rámci diskuze slovo péče. Jedna z účastnic si povzdechla, jak je z péče unavená. Automaticky jsem usoudila, že tím myslí, jak je daný pojem v současném uměleckém a aktivistickém diskurzu nadužívaný a vyprázdněný.

Módní backstage je prostor fascinace: přetlak těl, světel, značek a neustálého pohybu. Fotografka Lena Knappová ale tvrdí, že skutečná práce nezačíná přístupem do exkluzivního světa, nýbrž schopností nenechat se jím oslnit. V rozhovoru mluví o intuitivním sběru fragmentů i o okamžicích, kdy pod vrstvou luxusu přestává fungovat role a objevuje se člověk. Její aktuální výstava v atriu Moravské galerii ukazuje módu ne jako spektákl, ale jako prostor křehkosti, napětí a nečekané intimity.

Silný malířský jazyk z místa, které bylo dlouho vnímáno jako kulturní periferie, přináší výstava Transylvanian Painting Today. Ta představuje výběr autorů spojovaných s takzvanou klužskou školou a pro olomouckou Telegraph Gallery ji připravila kurátorka Jane Neal.

Milujete kulturu a rádi píšete? Naučíme vás milovat psaní a žít kulturou. ARTIKL otevírá letní redakci. OPEN CALL do 23. 6. 2026.

Po dvaceti letech se na plátna vrací pokračování ikonického snímku Ďábel nosí Pradu. První díl dnes patří mezi typické „feel-good“ filmy nultých let, které napříč generacemi vyvolávají nostalgii.

Příběh Řehoře Samsy, který se jednoho rána probudí proměněný v odpudivý hmyz, je všeobecně známý.

Někdy máš sílu jenom sedět. Říkej tomu meditace, institucionalizace, přítomnost, plachost nebo shovívavost, ale prostě jenom sedíš, čekáš, stydíš se a nevíš.

Dusím se pod pokrývkou z bio plastů pohřbená v úrodné půdě napuštěné pesticidy. Vcházím na tuto planetu v hávu z rostlinného mléka, živí mě prso matky, na kterou jsme zapomněli. Stříhám ze sebe kousky bavlněné hmoty jako návštěvníci ze šatů Yoko Ono a přemítám nad tím, jak jsem se tu ocitl*a. Volám, ale hlas se vrací zpátky do mých úst přes vodotěsnou membránu čtyřikrát zrecyklovaného papíru.

Umělecký prostor Artium by KKCG i letos uvádí sérii benefičních koncertů s názvem Když hudba odpoví. Tři večery nabízejí komorní vystoupení výrazných osobností české a slovenské hudební scény v nevšedním prostředí.

Kulturní instituce dnes nestojí jen před otázkou programu, ale také před otázkou ekonomického modelu. Grantové systémy umožnily rozvoj kulturní scény, zároveň ale často podporují krátkodobé projekty spíše než dlouhodobou stabilitu. Jak ekonomika formuje fungování institucí – a jaké modely mohou být do budoucna udržitelnější?

V Galerii Františka Drtikola v Příbrami se na konci března otevřela výstava Architektura opravy, která zkoumá, jak (zejména) v prostředí architektury a výstavby vypadá držet se hesla „Prostředí bychom měli raději udržovat a opravovat než stavět nové“.

Kolektiv Ferst Dadler & Loré Lixenberg hledá účastníky (nejen) umělce, zahradníky, myslitele, hudebníky pro projekt Zahradníiíiíiíiíi republika

Inscenace Sága rodu Marxů z produkce Divadla Husa na provázku, dostupná na platformě Dramox, představuje typický rukopis režiséra Jana Mikuláška: ironický, obrazově silný a myšlenkově provokativní. Už samotný výchozí materiál – román Juana Goytisola – naznačuje, že nepůjde o lineární biografii, ale o rozvrstvený, postmoderní obraz jedné z nejkontroverznějších osobností moderních dějin.

Nové vydání Pražského chodce otevírá zapomenutý spor kolem Vítězslava Nezvala a jeho rozchodu se surrealisty. Badatelé David Voda a Milan Blahynka ukazují, že slavný básník nebyl jen „škůdcem kultury“, ale také autor světového formátu a vysvětlují, proč je třeba číst tento text znovu – a proč nastal čas přehodnotit Nezvalovo místo v české literární historii.