Ráno jsem před chatkou pokecal s Matthewem. Je z Nottinghamu. „I just get stoned and read books every day,“ chlubí se, „I just finished Steinbeck and now I relax with James Bond.“ „Yeah, it’s good to read a detective story on holiday,“ souhlasím.

V pátek 26. května se v Praze koná další z nabitých hardcore parties. Podzemí pražského Chapeau Rouge tentokrát rozvibruje detahcore, core, metalcore a další odnože tvrdé rockové muziky.

Každá dramaturgie, zvláště v Národním divadle, se dříve nebo později musí utkat s Klicperou. Klicpera, toť balvan, toť pomník, jejž nelze obejít. Jen od roku 1989 bylo v Činohře uvedeno šest her tohoto praotce moderní české dramatiky a od vzniku Národního divadla se jeho hry dočkaly více než třiceti uvedení. Ještě nikdo se ale nepokusil pojednat dílo našeho velikána jaksi souhrnně. Teprve poté, co do svazku ND nastoupil dramatik a dramaturg Milan Šotek, naskytla se příležitost nahlédnout Klicperovo rozsáhlé komediální dílo z panoramatického nadhledu.

Pamatujete, jak Ondřej Havelka a jeho Melody Makers společně s DJem Mackiem Messerem ft. El Checo roztančili celou Stromovku? Byl to nezapomenutelný večer pod korunami stromů. Tančilo se úplně všude. I proto měla dramaturgie Tiskárny na Vzduchu velice jasnou volbu. První tančírna v roce 2017 a slavnostní zahájení letní swingové sezóny pod širým nebem bude poslední májový pátek 26. května pod názvem Swing ve Stromovce.

Spoluzakladatel galerie Tranzitdisplay, kurátor, intelektuál a především – vynikající výtvarný umělec. To je, velmi zjednodušeně řečeno, Zbyněk Baladrán.

V nakladatelství Fra vyšla díky překladatelské a editorské péči básníka Radka Malého antologie německy psané poezie z oblasti Bukoviny, Hroby v povětří. Kromě uvedení přibližně třiceti v našem prostoru nepříliš známých básnických osobností přináš působivý pohled do exkluzivního časoprostoru Bukoviny, kde nakrátko došlo k pozoruhodné multikulturní symbióze. Kde, jak trefně napsal Georg Heinzen: „Psi nosili jména olympských bohů a kuřata do země škrábala Hölderlinovy verše.“

Máte rádi inscenace, které si libují v nepokojích mezi zdmi obývacího pokoje? Znáte Ibsenovo rodinné drama Divoká kachna, jedno z nejlepších děl tohoto seveřana? Myslíte si, že se rodinné vztahy v 19. století odlišovaly od těch dnešních? A co pravda a lež? Ty přece zůstanou vždy aktuální. To je jen pár otázek, které nabízí divákům v ostravské Komorní scéně aréně Divoká kachna zahalená do tajemství rodiny Ekdalových.

Studenti vysokých škol a akademičtí pracovníci se chtě nechtě účastní mnoha konferencí, přednášek, seminářů, workshopů, panelových debat, rozhovorů, polemik i přestřelek názorů. Opustit okruh těch, kteří rozumí odborným termínům a vytříbenému jazyku vědy, může znamenat šok, ale pro některé se změna stává vítaným únikem z konzervativních poměrů.

Dokáže umění něco změnit? Minimálně mě změnilo hned několikrát. Může měnit svět? Dá se vůbec svět, který vypadá, jako by už mohl jen čekat na další velký třesk, ještě měnit? Umělce, kteří se snaží nejen unikat do nových dimenzí, ale i rozbíjet tíživý a nespravedlivý systém a navrhovat nové plány, jsem vždy obdivovala, a i když stále hledám transformační umění, dávám si pozor na umění, které se prohlašuje za politické.

Bezdomovec. Feťák. Zrychlit krok. Bude chtít pětku. Na krabicák, na vlak, na jídlo. Na fet. Máš v kapse pár drobných, ale nechce se ti konfrontovat se s člověkem v téhle situaci. Teď na to nemáš myšlenky. Jindy, potom, až se ti bude víc chtít. Občas někomu koupíš chleba nebo polívku, to ti přijde lepší. Máš z toho trochu ambivalentní pocit. Dáváš člověku jednu z těch nejzákladnějších věcí, která ti přijde tak samozřejmá. Víš vůbec, co je to hlad? Lehké kručení v břiše a ohromná chuť na svíčkovou?

Začátkem dubna pod záštitou divadla Ponec proběhl v Praze festival Česká taneční platforma – retrospektiva nejlepších představení, která vznikla na tuzemské scéně během loňského roku.

Představení „Neobitchejné/í“ o hledání té nejneobyčejnější bitch mezi Vogue tanečníky je vzácným a tolik potřebným ostrůvkem v moři xenofobie, které nás dnes a denně obklopuje. Protagonisté se s tím nemazlí stejně, jako se život nemazlí s nimi; ten boj jim dodává odvahu. A překonávat všechny malé i velké strachy je tolik potřeba!

V březnu proběhl Sustainable Fashion Day, tentokrát ve Vnitroblocku. Na akci se představily (nejen) módní značky, které nabízí etické produkty. A já o tom píšu hlavně proto, abyste věděli, že etický-udržitelný-bio-fair trade nemusí znamenat hnědý.