V brněnském kreativním hubu KUMST byly v polovině listopadu uvedeny výstavy, které se v rámci právě probíhajícího Měsíce fotografie věnují hlavně tomuto médiu.

Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídá Kryštof Brůha.

Pražské Divadlo Bez zábradlí uvedlo v české premiéře satiru z pera Patricka Haudecoeura a Géralda Sibleyrase s názvem Berlín Berlín. V této ztřeštěné komedii odehrávající se ve východním Berlíně na sklonku osmdesátých let se kromě stálých hvězd Divadla Bez zábradlí, jakými jsou Dana Morávková, Karel Heřmánek ml. nebo Nikol Kouklová představí také nová herecká tvář – Jiří Hána, kterému režisér Petr Svojtka svěřil roli úlisného a nebezpečného agenta Stasi.

Jak je důležité brát malé děti do divadla a již v brzkém věku jim vybírat kvalitní představení? Proč by vůbec měli rodiče chodit do divadla s dětmi a proč by děti měli chodit na tanec?

Skutečnost pomalu ztrácí svůj třetí rozměr. Metamorfuje v obraz. Pozoruji její zploštění. Řečeno poněkud postmoderně: nežijeme v realitě, ale v jejích reprezentacích. Nic není mimo obraz. Co všechno nám pak mohou obrazy zprostředkovat? Jak s námi komunikují? Jak dokáží vytvářet a proměňovat prostor či konstruovat jeho iluzi?

Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Druhá odpovídá Lenka Glisníková.

Do své vlastní hlavy nevidíme o nic víc než do cizích, a pokud ano, není nám to nic platné. Pravda je jen to, co se dá sdělit, a tak musíme zůstat poplatní schématům.

Pražské Divadlo X10 na sebe upozornilo v tomto roce mnoha úspěchy, ať už se jedná například o druhé místo v Cenách divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku, nominaci Moskoviády, nebo Cenu Thálie pro Martin Pechláta za herecký výkon ve zmíněné inscenaci. Kam scéna směřuje a v čem spočívá její podstata? Nejen o tom jsme hovořili s jejím uměleckým šéfem Ondřejem Štefaňákem.

Žijeme v hypervizuální době obklopeni obrazy různých podob a povah. Již v 90. letech definoval William J. T. Mitchell tzv. „obrat k obrazu“ (pictorial turn) vážící se k vizuálním objektům, jejich roli ve společnosti a k postavě vnímajícího diváka. S akcelerujícím působením nových technologií v současnosti dochází až k otupující záplavě obrazového materiálu. Dokážou nás obrazy zasáhnout a přimět myslet? Co a jak můžeme jako obraz vnímat?

V intelektuálních kruzích se o něm nemluví, film Tonda, Slávka a kouzelné světlo ale bude jeden z mezinárodně nejúspěšnějších českých titulů tohoto roku. Snímek pro dětské publikum vychází z národní tradice, srozumitelný je ale univerzálně. V kontextu současné české animace není osamocený.

Brněnský kreativní hub KUMST se věnuje systematické podpoře podnikání v oborech kreativních průmyslů. Nyní v listopadu a prosinci 2023 přišla řada na fotografii! Chystají se workshopy, vzdělávání o právu a licencích, meet-up či inspirace i vzdělávání na téma galeristika.

Odpovědnost zavazuje. Odpovědnost svazuje? Osvobozuje? Umrtvuje? Zatemňuje mysl? Otevírá mysl?

Novela Stařena ruského avantgardního autora Daniila Charmse s humorem poodhaluje děsivou realitu života v Rusku napříč staletími. Krátký text, i když patří k autorovým nejdelším, je výchozím bodem k složitému fenoménu „ruského člověka“. Člověka, který žije v iluzi svobody, intimity, uměleckého sebevyjádření a důstojného života.

Na přelomu září a října se otevřely pardubické Automatické mlýny.