„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné,“ vypráví malému Andrewovi jeho matka, členka Ku-klux-klanu. Výjevy bílých plášťů se špičatými kapucemi a hořícími pochodněmi nejsou pouhým obrazem minulosti. Polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domanska se vydala do USA prozkoumat modernější verzi této organizace.

„Heterosexualita je opiát pro masy. Připojte se k homosexuální intifádě!“ Staňte se hrdiny nově přicházející revoluce.

Proty boty jsou brněnská taneční skupina, která spojuje tanečníky s fyzickým handicapem a bez něj prostřednictvím kreativní činnosti, v tomto případě tance. Integrace tanečníků se zdravotním znevýhodněním do této taneční skupiny je jejich základním cílem. Využívají k tomu zejména techniky současného tance, ale i možnosti, které nabízí taneční terapie.

Okolí se svou davovou psychikou bývá ve svých preferencích povrchní, dá se snadno oblbnout. Hrdinou je pro něj ten, kdo se jako hrdina chová. Jinak se klidně může chovat jako v bavlnce.

Konec roku 2018 se pro Divadelní fakultu JAMU nesl v duchu absurdity, existencialismu a smrti. Režisér Aleš Kohout k tematickému zaměření uvedl: „Představení nemusí vyvolat pozitivní emoce, hlavně ať jsou silné,“ a proděkan fakulty Ivo Krobot dodal: „Přestože se inscenace jeví pesimisticky, budou velmi živá a originálně ztvárněná, a především mladému publiku můžou přinést významný umělecký zážitek.“

Patříte také k těm lidem, kteří při pomyšlení na studenou sprchu dostanou husí kůži, a raději si užíváte horkou lázeň? Michal Pohořelý to má naopak. Patří k otužilcům a chladnou vodu vyhledává sám a dobrovolně. Společně jsme si povídali o podstatě otužilectví, o jeho vlastních začátcích s otužováním i o oceánských přeplavbách nebo pořádání plaveckých soutěží. Jaké je to být hrdinou v ledové vodě?

Stejně jako nebudeme měnit naši výstavu, nebudeme měnit naši queer identitu podle potřeb heteronormativní společnosti. Je jedno, zda jste gay, lesba, heterosexuální, mladý nebo starý, závislý na lásce, sexu, pop kultuře, filozofii nebo vědě – svoboda každého takového jednotlivce znamená svobodu celku.

„Divné“ filmy Yorga Lanthimose se střídavým úspěchem vyprávějí o skrytých společenských normách a jejich patologiích. Své postavy při tom řecký režisér rád uzavírá do vymezených prostorů, v nichž vláda společenských norem a pravidel chování nad člověkem nabývá absolutní povahy. V jeho dosud nejlepším filmu, historické tragikomedii Favoritka, se Lanthimosovi podařilo říct něco podstatného o samotné povaze moci člověka nad člověkem.

Na konci června 2016 rozhodovali obyvatelé Spojeného království v intenzivně sledovaném referendu o setrvání své země v Evropské unii, jejímž členem byla Velká Británie od roku 1973. Těsná nadpoloviční většina se vyslovila pro odchod, čímž započala nejen proces tzv. brexitu, ale rovněž dala vyniknout novému populárnímu termínu. Post-truth neboli postpravda má označovat situaci, kdy při vytváření představ o realitě převládají emoce nad fakty.

Všichni to známe: hoaxy, nenávistné příspěvky na sociálních sítích, svým obsahem šokující komentáře a polopravdy „hrdinských“ uživatelů. Jak by tento způsob chování ale vypadal mimo on-line prostor? Mohl by vůbec fungovat? Na tyto otázky odpovídá autorská inscenace režiséra Braňa Holička a kol. s názvem #nejsemrasista_ale v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.

Kniha, jejíž alfou je umění, které nebylo vytvářeno jako artefakty s primární estetickou funkcí, a ve které je omega zastoupena přehledem práce vizuálního umělce propojujícího množství médií, přináší na svých 992 stranách ve hmotnosti necelých čtyř kilogramů přehled dějin umění vymezený na české země.

Kerouac, Ferlinghetti, Snyder, Corso, Ginsberg. Básníci, jejichž slova stále rezonují a texty nežijí jen v knihách, ale i na pódiu. Scénická koláž Jam Session s beatniky propojuje jazzovou hudbu, beatnickou poezii, divadlo a šeptá, říká, kvílí jejich verše.