Československo, druhá polovina 70. let a období normalizace. Přesně do této doby jsou zasazeny fotografie Vladimíra Ambroze dokumentující řadu jeho performancí a akcí ve veřejném prostoru tehdejší socialistické společnosti. Pražský Dům fotografie nám nabízí možnost poznat krátké a téměř neznámé umělecké období tohoto brněnského architekta, a to do 29. dubna 2018.

Je tu čas antropocénu. Doba, kdy je hlavní hybnou silou a likvidátorem planety Země člověk. Důkazy jsou již zřejmé. Vymírání druhů, nové horniny z plastu, oteplování planety, znečištění ovzduší. Existence antropocénu ovlivňuje naši budoucnost, a to ať bude během příštího roku vědci uznán jako oficiální označení naší doby nebo ne. I bez toho je nutné zahájit diskusi, je třeba o tom mluvit a především jednat. Právě proto K antropocénu zve autor a režisér Vojtěch Bárta ve spolupráci s Matějem Nytrou do brněnského HaDivadla.

Pet-art je pojem, kterému ve svých sochařských intervencích dává podobu sochařka Veronika Richterová. Návštěvníka studoven Městské knihovny v Praze vtahuje do dvou monumentálních site-specific instalací, ale také k otázkám ekologie, nadprodukce a plýtvání.

Nevim, proč píšu tenhle text, ale ruce i mozek mi jedou na autopilota, a jakkoliv to všechno zní jako prázdná floskule, nemůžu se takovýmu přirovnání vyhnout: vybil jsem si baterky, ale co se dá dělat. Jedeme na kličku!

Obrazy mé, vzniklé od září 2016 do února/března 2018.

Úchvatný let kolem Zeměkoule, zážitek mimo dosah zemské gravitace a divadlo v unikátním prostředí planetária s 360° projekcí. To vše nabídne představení The Tip of the Tongue.

Ve středu 4. dubna proběhlo slavnostní předávání cen Magnesia Litera, které, jak samo sdružení Litera říká, propaguje kvalitní literaturu. Oceňováni jsou autoři v devíti různých kategoriích: Litera za nakladatelský čin, překladovou knihu, knihu pro děti a mládež, naučnou literaturu, publicistiku a dvě nejsledovanější za poezii a prózu, nechybí ani cena pro objev roku, blog roku a tento rok i za knihu století. Jaká nejvýraznější témata vířila na české literární scéně minulý rok?

Tajuplný herec, který překvapuje svojí civilností. Hraje natolik do hloubky, že máte o něj strach. Přitom dovede zůstat nad patosem. Čím lehčí přístup, tím palčivější dopad. Brtko z Obchodu na korze (v režii Jiřího Pokorného), spisovatel z Hladu Knuta Hamsuna (v úpravě Vojtěcha Bárty a režii Jana Friče), Alfred v Ibsenově Eyolfovi (v režii Ivana Buraje) – Matěj Nechvátal.

Letos tomu bude sto let, co byla založena první „Česká“ republika. Takové výročí české státnosti vyloženě vybízí k ohlédnutí, reflexi a nemalému zamyšlení nad tím, co se stalo a především jací jsme my Češi vlastně v průběhu těch posledních sta let byli a jací vlivem toho všeho jsme. Máme být vůbec na co hrdí?

Výčet činností neobyčejně talentovaného i pracovitého výtvarného umělce Jana Brože zahrnuje kreslířství, grafický design i volnou tvorbu s výraznou konceptuální složkou. Pro tu je charakteristická pronikavá reflexe uměleckého světa s výraznými přesahy do společenských problematik.

Blondýna s modrýma, charisma, čili paprička na prsu pálí v očích. Kontroluje černou sukni, jestli coveruje silonový rozkrok.

Všichni to známe. Osamělost, nuda a deprese, tato emocionální směs snad v životě nemine žádného jedince. Ale co s tím, když jde o téma, o kterém se lidé běžně nebaví? Jaké je výchozí řešení? Sebevražda? Restart? Nebo mrtvolné přežívání? To je jen pár tabuziovaných otázek, které zaznívají v divadelní inscenaci Už nikdy sám v olomouckém Divadle na cucky.