Olomouc beze sporu představuje nevídanou líheň poezie, ze které pochází i Radek Malý – nejen básník, ale také překladatel, autor knížek pro děti a vysokoškolský pedagog. Jeho básně patří mezi ty, které prosluní i ten nejtmavší kout v místnosti, ať je třeba zimní šero, nebo právě řádí pandemie. O této dovednosti svědčí jedna z jeho nejnovějších sbírek Básně na děrné štítky, jež vznikla právě v období lockdownu.

Březen je první jarní měsíc. Již únor navozuje jakési zaslíbení tomu zajisté nejpůvabnějšímu ročnímu období. V dětství tento čas patřil také oblevám a tání. Pouštěli jsme papírové lodičky po obrovských kalužích nebo potůčkách hrnoucích se k městským kanálům. Na trzích a nárožích prodávaly růžolící tetky tulipány, narcisy a obzvláště vzácnou mimózu. Zatímco zima vybízí spíše k četbě detektivních románů, jaro patří zahradnickým katalogům, sázení ovocných stromů a v neposlední řadě Zahradníkovu roku Karla Čapka.

Jaké filmové prostředky vystihují děsy horečnaté noci? Málokdo z této otázky vyšel se ctí jako začínající tvůrce Kyle Edward Ball. Minimalistický horor Skinamarink, jehož je autorem, patří k obrazově nejpozoruhodnějším filmům posledních let.

Galerie hlavního města Prahy si na jaro připravila velkou retrospektivní výstavu fotografa Karla Otty Hrubého. Ta bude k vidění v Domě fotografie od 7. března.

Procházím se mezi milétskými troskami z 1. století př. n. l., míjím torzo vysochaného starověkého vojáka a nahé mužské postavy s rohem hojnosti. Zdobí monumentální bránu, která vedla na Jižní tržiště. Jako součást agory rámovala možnosti veřejného života, který Hannah Arendtová zasazuje do tohoto hlavního náměstí, kde se formovala politická aktivita.

Kreativní centrum KUMST je spojením umění a podnikavosti. Věnuje se třem oblastem podpory kreativců a poskytuje konzultační podporu, týkající se vzdělání v podnikání. Konzultace probíhají for­mou diskusí či lekcí s profesionály z oboru a 80 procent ceny dotujeme my! Sídlíte v JMK a potřebujete poradit? Kontaktujete nás.

Postavy Reje zejí prázdnotou; chybí cit, morálka i rozum.Vyprá­zdněnost přestává být nešťastnou výjimkou a stává se normalitou. Možná byla běžná vždycky, jen jsme si to nechtěli přiznat. Inscenačnímu týmu Schnitzlerova Reje se podařil skvělý vtip. Právě prázdnotu duše totiž chápe jako prostor, v němž lze teprve něco smysluplného říct.

V Domě umění Ústí nad Labem bude 22. března zahájen nultý ročník čtrnáctidenního festivalu Design Ústí s podnázvem Zahrada ctností a neřestí. Kromě každodenního programu v podobě přednášek, workshopů či diskusí bude po dlouhé době k vidění nejčerstvější design studentů, absolventů a dalších osobností spjatých s Fakultou umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.

Když jde člověk k psychologovi, tak by mu neměl všechno žrát, stejně jako on nebude všechno žrát jemu. Měla by to být rovnocenná spolupráce. To, že jsem paranoidní, neznamená, že po mně nejdou.

Euripidovy Bakchantky představují oslavu vína, svobody, ale i střídmosti a pokory. Ukazují, že ačkoliv je opojení lidskou potřebou a přirozeným pudem, musí se řídit jasnými pravidly a mít přesná ohraničení (ať už v podobě tradičních dionýsovských slavností, divadelní události či ohraničení v podobě vnitřní disciplíny a pokory). Jinak se také dost dobře může stát, že takové veselí skončí utrženou hlavou.

Soul, RnB, elektronika i reggae, a k tomu závažná poselství. Svým osobním tónem zaujal už její debut Victims of Truth (2005), když loni vydala dlouho očekávané album Love Supreme, měla už statut mimořádné muzikantky a světoběžnice. Vyrůstala v Nigérii. Když jí bylo devatenáct, přestěhovala se do Německa. „Má hudba je univerzální,“ říká hudebnice Nneka. „Je ale zajímavé sledovat, na jaká místa mě dokáže přivést.“ Jedním z nich teď bude pražský Palác Akropolis.

Výstava Matěje Macháčka, malíře a absolventa AVU, v pražské Etcetera Art může být pro návštěvníky až nečekaným setkáním s intenzitou barev a dvojznačnou hrou mezi křehkostí techniky inspirované dálným východem a až performativním vstupem autora samotného do imaginárních prostorů svých obrazů.

Prozaický příběh spisovatelky a novinářky Martiny Leierové zakládá svůj děj na obyčejném činžovním domě skrývající mnohá tajemství ve Městě, kterým protéká Řeka.

Dne 5. ledna zemřel ve věku 94 let audiovizuální umělec Michael Snow. Obdiv k jeho tvorbě následně vyjádřilo nepočítaně filmařů. Mnoho z nich už Snoweovi složilo poctu ve svých dílech a zajistilo tak, že bude jeho revoluční odkaz žít i nadále. Režisér a scenárista Jan Bušta je jedním z nich. Na loňském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava měl premiéru jeho snímek á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN, v kterém Bušta kreativně naložil se Snoweovým odkazem. Film nyní vstupuje do kinodistribuce.

Tématem únorového Artiklu je Oslava. Pokud se nejedná o rodinnou slavnost, ale o širší, až veřejné pojetí, bývalo zvykem ji oznamovat pomoci plakátu. Toto slovo pochází z francouzského placard ve významu veřejně vyvěšeného návěstí buď úředního nebo soukromého. Tento pojem nás zavádí k synonymu affiche, které znamená již doslova reklamní nápis. Předchůdci tohoto reklamního útvaru mají kořeny již ve starém Egyptě, texty byly původně tesány nebo ryty do kamenných, či měděných desek a vystavovány na veřejných místech, jednalo se ovšem spíše o veřejná oznámení. Tento zvyk pak přešel i do starého Řecka.