Z Nevady do Jižní Dakoty, z Jižní Dakoty do Arizony, z Arizony do Nevady. Film Země nomádů, držitel Zlatého lva z Benátek a aktuální kandidát na mnohá prestižní ocenění, nás posílá na všeobjímající duchovní cestu americkou krajinou. Výjimečnému titulu režisérky Chloé Zhaové dominuje víra ve skryté možnosti filmového média.

Lidské dějiny jsou plny příběhů, kdy odvaha říkat, co si myslím, tzn. pochybovat, věcně argumentovat, a touha po pravdě spojená s neústupností byly a jsou nevybíravě tupeny. Hlasatelé nepohodlných názorů byli veřejně hrubě uráženi, šikanováni a jinak trestáni. A také mnohokrát byli násilím či zvůlí moci „odstraněni“ z tohoto světa. Z důvodu velmi prozaického a pragmatického: jejich názory ohrožovaly moc vládců, bořily náboženské, společenské, vlastenecké (i národovecké) mýty a konvence. Univerzální záminkou byla urážka dobrých mravů, morálky či většinového vkusu.

Když nenásledujeme naše nejtemnější impulsy, když věci, které chceme, nezapadají do rámců, které jsme si vytvořili nebo do kterých jsme byli dosazeni, nejnormálněji a nejšťastněji si pak žije ten kocour. Jen Silvermanová ve své hře Mrk (Wink), kterou uvedlo Divadlo v Dlouhé, postavila moudré zvíře nad lidi.

Stigma. Co vše obnáší? Kde jsou jeho hranice? V jaké chvíli je vůbec možné mluvit o stigmatu? Brněnská oblast Cejl je přímo zahlcena a obklopena stigmatem. V Brně jsem se narodila a nyní zde i žiji, ale i přesto nedokážu s jistotou říct: „Cejl opravdu dobře znám.“ Na Cejlu totiž nebydlím, a tudíž se nedokážu zcela vcítit do tamní komunity, která je opravdu velmi specifická a žije svým vlastním životem. Skrze umělecké projekty, které jsou v oblasti Cejlu v poslední době poměrně hojně iniciovány, se bude stigma postupně vyjevovat, aby mohlo vzápětí zase zmizet. Nevyhnutelnost stigmatu, či jeho vymýcení?

Slovo stigma pochází z řeckého slova στίγμα. Původně mělo význam cejchu, vypáleného znamení, které se dávalo zločincům nebo lidem, kteří se nějak provinili proti zákonu nebo se projevili jako zrádci. Bylo jakýmsi rozpoznávacím znamením, jež mělo navždy vyloučit jeho nositele ze společnosti. V dnešní době je význam tohoto slova poněkud posunutý, a pokud se nejedná o termín z biologie, naznačuje spíš útrapy, které člověk se sebou nese kvůli svému původu nebo přesvědčení a postoji, jež jsou naopak ve většině případů čestné.

Petr Hruška je známý literární vědec a historik, ale především básník pocházející z Ostravy. Avšak ti, kteří navštěvují jeho autorská čtení (kdysi například Paseku v Absintovém klubu Les), ví, že kromě poezie svůj repertoár doplňuje také prozaickými texty. Právě z nich je složená i jeho nová kniha s názvem V závalu.

Tvar, tvář, tvářit, tvarovat, tvářit se. Hníst, kovat, tavit, tvor, tvorstvo. Tvrdý, pevný, forma, dřevo. To vše je ukryto v etymologii slova tvárnost. To je zas nepochybně spjato s pojmem tvořit. Vždyť právě tvořením z hmoty jí přidáváme tvárnost, a sice v dnešním významu – proměnlivost.

V roce 2021 se České literární centrum, které je sekcí Moravské zemské knihovny, zaměřuje na poezii, podporu básníků a jejich tvorby, a tento rok proto také nazývá „rokem poezie“.
Své rezidence letos nabízí mj. právě básníkům, ne jen z České republiky. Během března bude v klášterním domku v Broumově na jarní rezidenci ČLC pobývat básník a dokumentarista Miloš Doležal. Rozhovor s ním jsme realizovali před jeho odjezdem na rezidenci, na dálku.

Hudebnice a producentka Sophie zemřela na konci ledna po tragickém pádu ze střechy. Hudební svět tak přišel o objevitelku nového elektronického zvuku a vizionářku určující směr, jakým se populární hudba může ubírat. Sophie spolupracovala s hvězdami jako jsou Madonna nebo Charli XCX. Sama vydala album Oil of Every Pearl‘s Un-Insides, které dodnes zní jako hudba budoucnosti.

Tak nevím. Tohle nejsem já. Tohle jsem já v křeči. Tohle je já, které se chce bavit. Zbavit se sebe sama.

Umělecké intervence do veřejného prostoru si žádají pozornost a nezřídka ji také dostávají. Řidiči ani chodci neunikne Tvárnice u Národního muzea (viz článek Heleny Todorové v únorovém Artiklu) a uživatelé podzemní hromadné dopravy si zcela jistě všimnou fotografií v rámci projektu Umění za čarou.

Film Malcolm a Marie vznikl v době sílící pandemie v USA a za přísných karanténních opatření. Ukazuje adaptabilitu průmyslu i překážky, s jakými se tvůrci musejí vypořádat. Dílo režiséra a scenáristy Sama Levinsona si v tomto ohledu zaslouží vyzdvihnout jako troufalý, ale fádní experiment.

Letos již tradičně probíhá Cena Jindřicha Chalupeckého, ocenění výtvarných umělců do 35 let. Cena se koná již od roku 1990, její zakořenění v tradici je tedy již poměrně pevné. V současné době, palčivěji než kdy dříve, vyvstává otázka hledající hranici mezi tradicí a změnou. Mezi stálostí a tvárností. Je správné nechat se tvarovat a být tvárný? Nebo se raději navracet ke kořenům a k jistotám? Jaký je svět, v němž žijeme? Jaké je umění v něm?

Fenomenální polyfonický román Dívka, žena, jiné od britské spisovatelky Bernardine Evaristové představuje dvanáct příběhů žen spolu s panoramatem pohledů na britskou společnost poznamenanou předsudky.

Vzdorování je pohybem takových autorů, jež potřebují vyjádřit kritický postoj, vystoupit z půdy, jež nepřináší možnost nových mentálních výpěstků a v neposlední zmínce také nepřijímají to samozřejmě předkládané. Výstava Jiřího Načeradského Době navzdory je reprezentací tvůrčího motoru malíře, jenž by předjel svou dobu, kdyby ho nezastavila.