Michal Šiška bojuje, a to velmi sofistikovaně. Tak, že na konci knihy jste odhodláni zápasit spolu s ním. Cílí na vás jako na jedince přemýšlejícího a schopného tvořit. Nakonec se třeba inspirujete některými z jeho návodů a začnete stavět „rybovody“ – přechody sloužící k migraci vodních živočichů – či jenom při příštím výletu dáte přednost hospodě s příjemnou, funkční zahrádkou; protože v tomto případě není malých věcí…

Kniha Malé věci v krajině architekta Michala Šišky mi opravdu udělala radost – jsem totiž chodec s knihou. Návody ke „hrám“ v krajině, jež jsou jejím obsahem, podněcují moje pozorování a vnímání okolí. Společně s autorem si též myslím, že ten, kdo vysadí alej, se stává architektem pro další desetiletí každodennosti a že bludičky svádějí do močálů sebe sama…

Nejde ale pouze o hry, kterými autor bystří čtenářovu pozornost. Vnímám je jako přípravnou nebo doprovodnou fázi k zásadnímu sdělení, v jakém stavu se nachází naše kulturní krajina. Otázka, „co dobrého jsme v krajině za posledních dvacet let vytvořili“, se kterou se setkáváme v úvodu, a která rezonuje v celém textu, je o to palčivější, snažíme-li se něco z „malých věcí“ nalézt a příliš se nám to nedaří. Každý ze zápisů ale ukazuje možnosti, které lze opakovaně provést, a když už se do toho člověk pustí, samovolně si kolem sebe začne všímat míst, která si podobným způsobem zaslouží být oživena nebo jenom viděna. Jednoduchými hrami, které však mají hluboký smysl, můžeme obnovovat trvalou i přechodnou, hodnotu míst, která se i díky této knize učíme nazírat z trochu jiné perspektivy.

Tato malá kniha přichází s velkým požadavkem obnovy přirozeného vztahu mezi člověkem a jeho okolím.

Zahnízděno!
Kniha je jedinečně formátově (9,5 × 12,5 cm „do kapsy“), vizuálně, graficky i koncepčně řešena a na jejím konci je pár stránek volného prostoru pro vaše nápady. Co dál? Podělím se s vámi o „hru“, kterou jsem si tam ihned zapsala. Návod si vypůjčím od přátel, kteří tuto intervenci připravili pro jednu letní akci.

Hnízdo – Zapište místo, kde jste doma. Nechte někoho dalšího, aby vám ho smazal, a udělejte to samé. Vyrazte se skupinou „bezdomovců“ do lesa a společně vytvořte domov – hnízdo. Můžete pak ve svém novém příbytku trávit příjemné chvíle pospolitosti a následně se tam vracet.

Po roce jsem to místo navštívila a po menším úsilí při opravě funguje stále stejně dobře – jako místo úkrytu a setkávání s druhými, se sebou samým a s krajinou.


Michal Šiška
Malé věci v krajině
Arbor vitae, Řevnice, 2011,
197 stran

Bohuslav Balbín dal v 17. století vytisknout mapu Čech jako růži. Bohemiae Rosa – interdisciplinární mezinárodní site specific workshop – dodnes „obkružuje“ prostor střední Evropy a stále vychází z původního kartografického záměru – objevovat krajinu. Ovšem společně s místy začínáme zkoumat i naše tělo.

„Zkušenému věř:
Poněkud více najdeš
v lesích než v knihách.
Dřevo a kameny tě naučí,
co od učitele
slyšet nemůžeš.“
(sv. Bernard z Clairvaux, epištola 106; překlad Miloš Šejn)
Bohemiae Rosa je projekt trvající od roku 1995, vedený výtvarným umělcem Milošem Šejnem a nizozemským tanečníkem Frankem van de Venem. Tito lektoři po jeden letní týden vedou účastníky, kterým je společná touha zabývat se propojením těla a krajiny, k (znovu)objevování možností našeho bytí v přírodě na základě různých metod tělesných, výtvarných a dialogických cvičení. Samotu střídá společnost, ticho zvuk, fyzické a psychické vypětí klid.

Cvičení, specifická práce s dechem a protahováním, japonské rozcvičky zkoumající naši sílu a flexibilitu v propojení s výtvarnými či performativními prostředky rozvíjí senzitivnost i touhu po empirickém poznání našeho těla i okolí.

„Místem Slova je les. Slovo spočívá pod slovy jako zlatý podklad pod starým obrazem.“
(E. Jünger, Chůze lesem)
Po dlouhé době jsem si přečetla své zápisky z minulého ročníku. Říkaly mnoho a zároveň nic, byla to pouze slova. Ve chvíli přemýšlení o prchavosti prožitků jsem si najednou vzpomněla, avšak ne pamětí vizuální či sémantickou, ale pamětí těla. Byla jsem v lese a nechala k sobě přicházet slova, která jsem nahlas vyslovovala v různém rytmu – dechu, bijícího srdce, chůze lesem. Začala jsem tím odhalovat strukturu řeči a uvědomila si, že tohle opravdu od učitele slyšet nemůžeš. Bohemiae Rosa mne naučila soběstačnosti.

Je-li člověk dostatečně vnímavý, pochopí, kolik variací „bytí v krajině“ nezná. Bohemiae Rosa může některé dosud nepoznané otevřít, jestliže jsme ochotni se soustředit a poté dáti pozornost.


Bohemiae Rosa 2013
Labské pískovce a Českosaské Švýcarsko (poblíž Děčína)
24.–30. 8.
www.bohemiaerosa.org

Básník a misionář 17. století Fridrich Bridel se ptá: „Co jest rozkoš?“ Básník a dělník 20. století Tadeáš Biron odpovídá:
„Co můžeš
dělat jiného
než ukájet to napětí?
Ruku v hlíně
nebo v k…“

Jiné setkání s literaturou
Ars Poetica je místem, kde můžete naplno ukájet svou touhu po poezii. „Tábor“, literárně-výtvarné dílny, setkávání – Jak to jenom nazvat? – probíhá už desátým rokem vždy po deset dní od poslední červencové soboty v lesním tábořišti Ježkov u Zábřezí nedaleko Dvora Králové nad Labem.

Každé ráno začíná povídáním o básníkovi dne, inspirováno dovětkem Ars Poetica, který zní Duchovní cesta básníkova. Každá cesta, jak básníkova, tak čtenářova, je originální a jedinečná, právě jednu z nich představuje lektorská dvojice (někdy jednotlivec, někdy trojice), která se metodou celoroční intenzivní četby setkává s poezií daného autora. Básníci, jejichž dílo si zaslouží býti objeveno či zrevidováno, jsou tento rok opravdu rozklenuti od 17. století do současnosti. Bridel, Opolský, Jirous, Hora, Kundera, Biron, Biebl. K povídání se pojí výtvarné, pohybové, dramatické aktivity a dílny, které onu cestu celý den sledují a naplňují.

Večer za účastníky dorazí host či hosté. Jsou to lidé, kteří se pohybují v různých oblastech české kultury a jejich dílo má tu kvalitu a trvanlivost, že může vstoupit do dialogu se zmíněnými básníky, díky tomu setkávání tvoří komplementární charakter celé akce, přestože vyjádření každého z hostů je velmi osobité. Letos se můžete v lese setkat s Janou Pilátovou, duem Durman & Posejpal, Martinem C. Putnou, Jiřím Škochem, Alešem Rolečkem, Josefem Jindrákem se Skrytým půvabem byrokracie, Petrem Niklem, Vladimírem Mikešem, Petrem Čermáčkem, Marijánkou Štefančíkovou. Jeden den je věnován putování za současnou českou plastikou, kterým provází Eva Vlčková.

Ars Poetica je skutečně jiným setkáním s literaturou, což se netýká pouze „skautských“ podmínek v tábořišti uprostřed lesů, ale hlavně je to dáno jejím charakterem, který nezůstává na povrchu, ale usiluje o hloubku. Přináší směs koncentrace, fascinace, setkání a zážitků, která rezonuje i dlouho poté, co lesy v blízkosti Kuksu opustíte.


Ars Poetica 2013
tábořiště Ježkov u Zábřezí
(poblíž obce Zábřezí – Řečice)
27. 7.–5. 8.