Kýč. Co podle vás to označení znamená? Někdo se podívá na obrázek sluncem pozlacených hor a řekne, že to je kýč, pro někoho by to byl pěkný doplněk obývacího pokoje. Kunsthistorici jej vnímají jako antitezi umění. Ale kdy tento fenomén vlastně vznikl? Myslíte si, že by takto například v renesanci někdo označil určité umělecké dílo?

Každý si pod pojmem kýč představí něco jiného. Mně například v mysli vyvstane obrázek zapadajícího slunce nad pláží. Vnímání kýče je velmi subjektivní. Když si přečtu, jak tento pojem definují odborníci, zjistím, že se nedá jednoznačně určit, co spadá do oblasti umění a co už tuto hranici překročilo a stalo se kýčem. Záleží tedy na kultuře a společnosti, která nás obklopuje a učí nás rozumět předmětům kolem nás.

Co způsobuje, že i člověk, který si pomyslí, že daná věc je kýčem, zároveň nemůže říci, že by se mu vysloveně nelíbila? Kýčovitý předmět lze popsat jako realistický, využívá jen jednoznačných a srozumitelných prvků, neužívá symboly, nemá žádné skryté významy, je stereotypní a lehce identifikovatelný, často zahrnuje emocionální složku, zobrazuje místa a věci, které se lidem v běžném životě líbí, které má každý z nás rád.

Svatá panenka Maria a dívka v podvazkách
Nejoblíbenějšími druhy kýče jsou dobře známé a mnou už výše zmiňované obrázky hor v podobě švýcarských krajinek, reprodukce proslulých uměleckých děl, podobizny svatých, panny Marie nebo Ježíše Krista, které se zařazují do náboženského kýče, a pin-up girls.

Růžová líčka, lesklé plné rty, lokny, hluboký výstřih a dlouhé nohy v podvazkách. Tak se dá charakterizovat správná pin-up girl. Oblíbené téma pop-artu. Jestliže ale mají díla tohoto uměleckého směru atributy kýče, proč jsou tak uznávaná, a ne stejně odsuzovaná? Je to způsobeno především jejich přesahem, tím, že kýč používají, ale nevytváří. Pouze se pomocí něj snaží poukázat na konzumní způsob života a masovou společnost.

Podívejte se na díla umělce, který se zařazuje do takzvaného kýč artu, někdy je však rovněž řazen do pop artu. Je jím Jeff Koons a jeho série Vyrobeno v nebi či díla jako Puppy nebo Michael Jackson a Bubbles. Tak posuďte sami, kam byste ho zařadili vy. Myslíte si, že jeho díla mají přesah? Že se skrze ně snaží světu něco sdělit? A dají se díla vytvořená umělcem považovat za kýč? Nebo člověka, který tato díla vytvořil, za umělce označit nemůžeme?

Na podobné otázky se ptám sama sebe, když občas stojím před obrazem či předmětem a nevím, zda ho zařadit do oblasti vysokého umění nebo spíše nízkého kýče. Pokud je daná věc odborníky chválená, většinou si nikdo netroufne říci, že v ní žádný smysl nevidí. Nikdo přece nechce, aby ho ostatní považovali za toho, kdo nerozumí umění. Já si ale myslím, že naopak člověk, který si i v produktu masové spotřeby najde symbol, který k němu hovoří, by neměl být považován za kulturního barbara.

Galerie Rudolfinum se po několika fotografických výstavách vrátila letos na podzim k malbě. Někdy ale jen těžko rozeznáte rozdíl mezi těmito dvěma druhy uměleckého zachycení skutečnosti. Zobrazení reality je totiž v dílech současných britských malířů věrné. Přesto se ji pokouší překročit, protože vše skutečně důležité se odehrává až za hranicí viděného světa.

„Je zřejmé, že vynález fotografie do značné míry zbavil malbu historicky dané nutnosti vyrovnávat se s viděnou realitou, s potřebou stále se vracet až k narativnímu realismu, pokoušet se o co nejvěrnější zobrazení. Na druhé straně však právě díky fotografii znovu podstatně vynikla malba, která jako samostatná kvalita je schopna být nositelkou mnoha významů, jichž nebylo možné dosáhnout a akcentovat je jinými způsoby zobrazení,“ říká Petr Nedoma, kurátor aktuální výstavy v Rudolfinu.

Výstava Beyond Reality. British Painting Today si klade za cíl ukázat návštěvníkům nejen skvělé řemeslné zpracování obrazů, netradiční náměty a zobrazení skutečných elementů světa, ale hlavně skrze věrnost napodobení možnost dostat se do světa přání, myšlenek či snů a objevit tak další vrstvu skutečnosti.

Různé pohledy na realitu
Expozice koncipovaná přímo pro prostory Galerie Rudolfinum se skládá z děl dvanácti umělců střední i mladší generace působících v současné době v Británii. Výstavu lze rozdělit do dvou oblastí. První část reflektuje realitu skrze veristickou malbu, která vychází z fotografie a zastupují ji umělci Jason Brooks, Hynek Martinec, Ben Johnson, Keith Tyson, Marie Harnett, Jonathan Wateridge a Damien Hirst.

Díla Glenna Browna, Geda Quinna, Mathewa Weira, Jakea a Dinose Chapmanových reprezentují druhý okruh výstavy, který se váže k minulosti a klasické malbě. Zaznamenání skutečnosti zde funguje nikoli na bázi realismu, ale je spíše motivováno snahou zachytit svět pomocí přesně odpozorovaných útržků viděného.

„Poněkud zjednodušeně lze říci, že některé umělce zajímá mystérium mediálních zrcadel odrážejících viděnou »realitu« a jiné zajímá spíše »kulturní realita« – sémantická pole a jejich proměny. A opět další věnují pozornost tomu, jak připojit »káru tradičních obrazů« k dnešní umělecké praxi. Pochopitelně v tvorbě některých nacházíme v té či oné míře všechny tyto ambice,“ objasňuje svou myšlenku uspořádání výstavy Milena Slavická.

A proč má výstava podtitul British Painting Today? Proč si kurátoři zvolili zrovna britské umělce, mezi nimiž se objevují jak dobře známá jména, tak umělci českému diváku téměř neznámí? Protože jedním z hlavních středisek současného umění je už po delší dobu Londýn a i čeští umělci se tím, co se děje a vzniká v hlavním městě Velké Británie, nechávají inspirovat. Důkazem je i jediný Čech na výstavě Beyond Reality Hynek Martinec, jehož díla do konceptu výstavy velmi dobře zapadají.

Eseje kurátora výstavy Petra Nedomy a Mileny Slavické jsou součástí katalogu vydaného k výstavě, který doplňuje rozsáhlá obrazová část. Galerie Rudolfinum připravila k expozici rovněž soubor doprovodných přednášek a programů obsahující výpovědi samotných umělců. Samostatným výstupem je edukativní program pro školy všech stupňů zahrnující pracovní listy, workshopy a přednášky o výstavě.

Beyond Reality. British Painting Today potrvá už jen do 30. 12.

Beyond Reality.
British Painting Today
Galerie Rudolfinum
Alšovo nábřeží 12, Praha 1
út–st, pá–ne 10:00–18:00
čt 10:00–20:00
4. 10.–30. 12.
140 / 90 Kč

2. Co myslíte, že znamená lúč?
a) louka
b) louč
c) paprsek

3. Víte, co je plafón?
a) amplion
b) strop
c) balón

4. Jaký je překlad slovenského slova rušeň?
a) lokomotiva
b) cvrček
c) přístroj

5. Co si na Slovensku představí pod pojmem cintorín?
a) hrneček
b) hřbitov
c) hudební nástroj

6. Co znamená pivnica?
a) sklep
b) hospoda
c) půda

7. Jaký význam má slovo paplón?
a) deštník
b) peněženka
c) prošívaná deka

8. Co jsou slovensky řečeno obličky?
a) kamínky
b) ledviny
c) dlaždičky

9. Co je chrasta?
a) brouk
b) náramek
c) strup

10. Víte, co si Slovák představí pod pojmem hrkálka?
a) chrastítko
b) koloběžka
c) zavařenina

A bonusová otázka: Jaký význam má sloveso štekliť?
a) škytat
b) lechtat
c) smát se






Správné odpovědi: 1b, 2c, 3b, 4a, 5b, 6b, 7c, 8b, 9c, 10a, BOb

Píše se rok 1918 a celý svět se dívá, jak si po dlouhém domlouvání a válce s rodiči slečna Česká republika bere za manžela pana Slovensko. A vytvoří tak krásný pár, který se stane známým pod názvem Československo.

Manželství po několika letech začne skřípat. Po mnoha tahanicích se rozcházejí. Nakonec se vše vyjasní, krize je zažehnána a manželé žijí pohromadě ještě mnoho roků. Vše probíhá jako v ostatních domácnostech, zataženo se mění v bouřku a poté zas vysvitne sluníčko. A tak pořád dokola.

Znovu však dojde ke konfliktům a tahanicím, tak se v roce 1993 rozcházejí, tentokrát to vypadá, že natrvalo. Proč? Přestože si byli tak jazykově blízcí, jejich povahy se velmi lišily.

Můj otec je Slovák, moje matka Češka. Téměř polovinu svého života jsem prožila na Slovensku, druhou půlku v Čechách. Každý se mě ptá, čím se cítím být. Češkou, nebo Slovenkou? A já vždy odpovím: Čechoslovenkou!

Jsem tedy jedním z mnoha dětí Československa a rozhodla jsem se zjistit, proč toto manželství dále nemohlo fungovat. Sedla jsem si tedy s mými rodiči – domovinami – jednou do kavárny a udělala s nimi rozhovor. Přečtěte si, jak to dopadlo, a posuďte sami, zda si umíte představit tento bývalý manželský pár znovu pohromadě.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Paní CZ: Vepřo, knedlo, zelo! To je moje!
Pan SK: Halušky s bryndzou a k tomu kyslé mliečko!

A nejoblíbenější pití?
Paní CZ: Pivo! A druhá část mého já zase upřednostňuje víno.
Pan SK: Borovička! Ale tiež mi začala chutiť Dämanovka a Tatranský čaj.

Co byste řekli, že je vaše nejoblíbenější či nejčastější věta?
Paní CZ: Češi, do toho!
Pan SK: Na Slovensku po slovensky!

A je nějaká nadávka, pomocí které si nejvíce ulevujete z naštvanosti?
Paní CZ: No jistě, přeci „do pr…“
Pan SK: Na jasné „do ri…“, to máme stejné.

Máte oblíbené slovo, které se vám líbí na řeči toho druhého nejvíce?
Paní CZ: Drevokocúr!
Pan SK: Ale to predsa neexistuje!
Paní CZ: Ale já ho mám stejně nejradši! : )

Jaké jsou vaše nejoblíbenější barvy nebo barva?
Paní CZ: Já nejradši nosím bílou, modrou a červenou.
Pan SK: Keď sa mám obliecť do niečoho slávnostnejšieho, tak iba do bielej, modrej a červenej.

Jaký vtip máte nejradši?
Paní CZ: Víte, odkud pocházejí Slováci? – No přece z Hlohovce, protože je tam Slovakofarma!
Pan SK: Dvaja chlapi sedia v pivnici. – Ako sa pozná, kto je Čechom a kto Slovákom? – Čech má v peňaženke tisíc korún a tvári sa, že má desať. Slovák má vo vrecku päť korún a chová sa, ako by mal tisícovku.

Po tomto rozhovoru jsem si uvědomila, že přestože mají tyto dva národy opravdu hodně rozdílností, jak jazykových, tak povahových, jednu z mála věcí mají společnou – tu, kterou jsem do přepisu rozhovoru zahrnout nemohla. Oba totiž svorně nadávají na vlastní politiky. Stejně se ale jejich děti jako odlišné národy nevnímají, byli spolu přece velmi dlouho. A svět je také nerozlišuje. „Where are you from?“ „I am from the Czech Republic.“ „Oh, yeah, Czechoslovakia!“ Je vám to povědomé?