Již po sedmnácté mají zpěváci a hudebníci možnost zúčastnit se Czech Jazz Workshopu. Týdenní letní mezinárodní kurz, na kterém si mladí jazzoví nadšenci prohlubují svoje teoretické znalosti a rozvíjejí praktické zkušenosti.

A to nejen ve hře na jednotlivé hudební nástroje, ale i v souborech. To, co se studenti přes den při workshopech naučí, každý večer pak předvedou se svými lektory na jam sessions v klubu Jazz Time. Kromě toho vystoupí všichni lektoři CJW na úvodním koncertu 19. července, který bude rovněž zaznamenávat Český rozhlas. A bude to stát za to!

Letošní jazzové soustředění proběhne od 19. do 26. července opět v prostorách Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka. Kurz je určen jak pro začínající, tak pro profesionální muzikanty, kteří se chtějí zlepšit ve svých instrumentálních a improvizačních dovednostech.

Jelikož je většina lektorů zahraničních, probíhá výuka převážně v angličtině, s případným překladem do češtiny. Kromě českých a slovenských studentů jsou na workshop přihlášeni muzikanti například z USA, Izraele, Turecka nebo Německa. V současné době je zaregistrováno na sedmdesát účastníků. Nicméně kapacita není striktně omezena a na kurz je možno se přihlásit i v den jeho začátku.

Tým vyučujících je jako v předešlých letech opět tvořen zkušenými světovými i českými hudebníky, jako jsou Phil Wilkinson, Steve Walsh, Gavin Skeggs, Matt Fishwick, Michal Bugala, Libor Šmoldas, Osian Roberts a mnozí další. Studenti kromě přednášek mohou dále navštěvovat lekce hraní v ansámblech a big bandu.

Podpora pro mladé talenty
Po dobu trvání workshopu tak máte v Jazz Time jedinečnou příležitost vidět vystupovat nadějné české a zahraniční muzikanty. Na závěrečném koncertě 26. července pak zahrají všichni účastníci kurzu.

Czech Jazz Workshop pořádá občanské sdružení Česká jazzová společnost. Jeho členy jsou příznivci, muzikanti a pořadatelé jazzových akcí. Výbor společnosti tvoří přední čeští hudebníci: saxofonista Ondřej Štveráček, pianista Jan Andr a kytarista Adam Tvrdý, předsedou je bubeník a majitel jazz klubu U Malého Glena Martin Šulc. Sdružení se od svého počátku soustavně snaží o podporu vzdělávání na mezinárodní úrovni a propagaci mladých talentů v oblasti jazzu. ∞


Czech Jazz Workshop
Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka
(Roškotova 4, Praha 4)
Jazz Time (Krakovská 19, Praha 1)
19. 7.—26. 7.

Ojedinělý klub v centru Prahy, kde se setkávají návštěvníci i účinkující z celého světa, o filipojakubské noci 30. dubna přilákal stovky příznivců taneční hudby. Eddie Richards, Terry Francis a Nathan Coles. To jsou jména rezidentů londýnského klubu Fabric. Trojice DJs letos slaví 20 let jejich legendárních Wiggle London party – a to ve velkém stylu!

Na fanoušky house a techna čekala hudební produkce, která probíhala ve všech třech patrech. Na horním baru Chapeau Rouge hrál mladý český talentovaný DJ Hlava. Ten v klubu vystupuje pravidelně na akcích s názvem Dubstep Wednesdays.

V Underground Clubu zahráli během večera ještě dva čeští DJs. Mladému DJ Ezwellovi (Nightphunk), jenž je na scéně od roku 2009, vynesla precizní technika mixu, osobitý výběr tracků a dějový vývoj setů pozvání do známých pražských klubů či hraní na afterparty po Transmission. Lumiere (Buddha Bar Prague), který hraje od roku 1994 a vystupuje na akcích v řadě evropských zemí, patří k našim nejlepším houseovým DJs.

Dvacet let ve třech
Po půlnoci se do Dance Clubu k již roztančeným fanouškům přidávaly davy lidí, kteří napjatě očekávali příchod hlavních hvězd večera. Terry Francis získal v roce 1997 od britského časopisu Muzik Magazine prestižní cenu Best New DJ a po vydání alba Architecture patří dodnes k nejvyhledávanějším a nejlepším DJs na světě. Nathan Coles, další ze zakladatelů Wiggle Nights a Wiggle Records, sklízí úspěchy na čtyřech kontinentech světa. Eddie Richards, který je podle časopisu Mixmag označován za britského kmotra house a techna, hraje od osmdesátých let a patří tak mezi nejdéle hrající DJs na světě.

Toto trio za posledních dvacet let svého hraní změnilo světovou house a techno music. Plným Chapeau se rozeznívala pořádná dávka underground house a techna, kterou mistři ve svém oboru z Londýna přivezli. A jak je vidět, jejich pražští fanoušci si jejich párty pokaždé užívají, tančí a tančí. º

Ke klavíru přišla v teniskách, hrála vestoje, stylem jako nikdo jiný, usmívala se. Stačilo jen pár minut její mistrovské hry a dostala nás všechny. Hiromi Uehara.

Ke svému koncertu konanému 7. dubna si japonská klavíristka vybrala bývalý kostel sv. Anny – Pražskou křižovatku. Prostor spravovaný Nadací Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 dotvářel atmosféru dech beroucího hudebního zážitku a zároveň vrcholu pátého ročníku festivalu Mladí ladí jazz. V úvodu večera zahrál jazzový pianista Matouš Hejl svůj recitál ovlivněný jak v projevu, tak ve skladbě spíše hudbou klasickou.

Vivat Hiromi!
Pak již následovala bezmála dvouhodinová performance pianistky, která ve svých autorských skladbách spojuje jazz, fusion, progressive rock a vážnou hudbu. Od začátku vystoupení energická jazzwoman bezprostředně komunikovala s publikem, bavila ho, a tak večer postupně gradoval.

Hiromi vystoupila v České republice již několikrát. Nejprve s Českou filharmonií, v posledních letech pak se svým jazzovým triem. Nyní při provedení skladeb z jejího sólového projektu bez jakéhokoliv doprovodu naplno vynikla její virtuozita. Obdivuhodná pianistka je díky své brilantní hře označována za tu v současné době nejlepší na světě. A každému, kdo byl na jejím koncertě nebo zhlédl alespoň nějaké její video, nezbývá nic jiného, než souhlasit. ∞


Nadcházející koncerty Mladí Ladí Jazz:
Victor Wooten band (USA) + support
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3)
pá 2. 5. 19:30

Afterparty w/ Boska (NOR) + Fiordmoss (CZ) + DJs
Palác Akropolis (Kubelíkova 27, Praha 3)
so 10. 5. 19:30

Ping pong, deset druhů chůze ve sněhu, pět druhů chůze po trávě, vrzání dveří, křik, indiánské motivy, Tichý a Atlantský oceán. To jsou jen některé zvuky, které zaznamenali Dva na své cestě napříč Amerikou a použili je na třetím řadovém albu s názvem Nipomo.

Česká kapela, úspěšnější v zahraničí než doma, se na přelomu března a dubna vrátila do Prahy, aby zde pokřtila nejnovější počin.

Desku Nipomo Dva pojmenovali po městečku, které míjeli na své trase Los Angeles – Big Sur – San Francisco – Texas. A jelikož jde zjednodušeně řečeno o veselé letní album, „zchladili“ ho alespoň podtitulem: „Hœw te survik Winter“ (Jak přežít zimu). Křest se konal 1. dubna v pražské MeetFactory. Společně s nimi na koncertě vystoupila i kapela Monikino Kino (duo Petra Marka z Midi Lidi a Moniky Midriakové), jež Dva doprovázela taky na dubnovém turné po českých a slovenských městech.

Mimo všechny škatulky
Slovní popis hudby, jíž jsou manželé Jan a Bára Kratochvílovi představitelé, může vypadat poněkud zmateně. Jedná se o mix elektroniky, improvizace, tanga, kabaretu, freak folku, rozličných strunných a dechových hudebních nástrojů, podivných zvuků, terénních nahrávek, beatboxu a zpěvu. Posluchači, který je zvyklý na jisté akordové postupy, objevující se u písní pop music, může dělat poslech alternativy Dvou veliký problém. Svou muzikou si ale získali mnoho fanoušků z celého světa, dostali cenu za nejlepší soundtrack k počítačové hře a nominaci na UK Music & Sound Awards za skladbu Mulatu od Jaromíra Plachého z Amanita Design.

Ve svém projevu jsou Dva ojedinělí také tím, že používají vymyšlený jazyk, který je směsicí angličtiny, afrikánštiny a „severštiny“. Na svých živých vystoupeních hrají na řadu nástrojů od saxofonu a klarinetu přes megafon až po banjo nebo kytaru. A i když je složení skupiny komorní, při používání smyček zní On a Ona jako koncert několikačlenné kapely.

Dva na druhý poslech
Hudba Dvou, stejně jako jejich nová deska, není určena pro nejširší publikum ani komerční rádia. I když se vám album po prvním poslechu nemusí líbit, dejte mu šanci a pusťte si ho znovu. Zaposlouchejte se a vnímejte rytmus, melodii nebo jen nástroje, které jsou vám příjemné. Nechejte na sebe působit okouzlující atmosféru a pozitivní energii, jež k vám prostřednictvím neobvyklých skladeb přichází. Ovšem výjimkou je píseň Mulatu o nezaměstnanosti a nutkání to vzdát, inspirovaná etiopským jazzmanem Mulatu Astatkem. Při sledování jejího videoklipu hořkne úsměv na rtech. A jak říká sám autor klipu, je o „štěstí, kterým se jednou zalkneme“. ∞


Dva – Nipomo
Label Home Table / Indies Scope Records
datum vydání 25. 2. 2014
celkový čas 37:03
žánr alternative / electronic
skladby 1. Nipomo, 2. Mulatu, 3. No Survi, 4. Surfi, 5. Nunki, 6. Zoppe, 7. Meteor, 8. Vampira, 9. Durango, 10. Javorníček, 11. Vespering

Ztracená generace. V současnosti často skloňované téma. O ztracené generaci se mluví v souvislosti zejména s absolventy univerzit marně hledajícími zaměstnání. A z těch se pak za pár let stanou třicátníci. Svým způsobem ztracení znovu. Tentokrát mezi řadou neúspěšných vztahů a nezajímavých prací. Toužící po pevném bodě ve svém životě. Pozoruhodnou výpovědí o tom, co v dnešní době trápí lidi přes třicet, je poslední deska Bílé včely brněnské kapely Květy. Do jakého rozpoložení člověka dostane jejich živé vystoupení?

Skupina, založená textařem a skladatelem Martinem E. Kyšperským, získala za svoje alba řadu ocenění. Tím nejúspěšnějším jsou právě Bílé včely, které zvítězily v cenách Vinyla a byly nominovány na cenu Apollo za rok 2012. Deska bez debat patří mezi to nejlepší, co se za poslední dobu na české hudební scéně objevilo.

Příležitost vidět Květy na živo jsem měla 12. února v pražském klubu Kaštan na Břevnově. Koncert kvůli počtu návštěvníků a prostoru patřil k těm komornějším, o to však příjemnějším. Prostředí se přizpůsobila i kapela, která svým chováním na pódiu působila velice skromně a přátelsky. Její leader celý večer vtipně glosoval a uváděl každou píseň. Spolu s Kyšperským (zpěv, kytara, mandolína, kontrabas, baskytara) vystoupili Aleš Pilgr (bicí, klávesy, zpěv), Ondřej Čech (baskytara) a Albert Novák (housle).

„Dejte mi malý kousek naděje“
To, co mě ale na vystoupení zaujalo nejvíce, byly Kyšperského poetické, surreálné, mnohovýznamové a syrové texty. Při jejich skládání se autor často nechává inspirovat svými sny. Na koncertě zazněly jak písně z předchozích alb, tak i ty nejnovější – My děti ze stanice Bullerbyn, Kámoši, Kostra, Na útěku, Lesní duch, Papoušek noci. Ve skladbách popisuje svoji generaci hledající místo na světě. Vyjadřuje pocit, že je vše ztraceno a člověk zůstal sám. V další si pak naléhavě žádá kousek naděje. Nikdy však posluchače nepřivádí do deprese, spíše k zamyšlení nad významem textů.

Květy v Kaštanu předvedly, že jejich hudebnímu projevu nejvíce sedí menší klubová pódia. Ačkoliv návštěvníci slyšeli i řadu rockově laděných skladeb, díky naléhavému zpěvu a širokému nástrojovému obsazení doplněnému o zvuk houslí byl večer laděný do zasněné a melancholické nálady. Ta ve vás zůstává i dlouho poté, co koncert skončí. ∞

Koncert kapely Květy se konal 12. února 2014 v pražském klubu Kaštan.

Nadcházející koncerty:
Tibet žije – benefiční koncert na podporu Tibeťanů vyrůstajících v exilu
Rock Café (Národní 20, Praha 1)
5. 3. 19:30

Festival Literatury – unplugged vystoupení prokládané autorským čtením snů z blogu Martina Evžena Kyšperského
Divadlo Idiot (Masarykovo náměstí 114, Slaný)
7. 3. 19:00

Smyčcové kvarteto je soubor, který vznikl v období klasicismu a za jehož „otce“ je považován Joseph Haydn. Seskupení čtyř hráčů na smyčcové nástroje zůstalo neměnné více jak dvě století. Díky tomu můžeme v podání kvarteta slyšet jak hudbu klasickou, tak – k mému velkému překvapení – hudbu současnou. Zajímavým počinem je bezesporu projekt klavíristy a skladatele Martina Brunnera, který propojil své klavírní jazzové trio se smyčcovým kvartetem. Jak zní sedm muzikantů ze zdánlivě rozdílných hudebních světů na jednom pódiu? To jsem zjistila na křtu jejich desky.

Křest se konal 8. ledna v pražském klubu Jazz Dock. Právě zde měl v říjnu 2012 projekt svou premiéru. Jelikož v následujícím roce sklízel u posluchačů na koncertech úspěch, vydali Martin Brunner Trio & Epoque Quartet, které ke spolupráci přizval, album s názvem Morning Walks.

Kvartet za domácí úkol
Úplně na počátku však byl úkol, který Martin Brunner dostal na konzervatoři Jaroslava Ježka od svého profesora skladby Karla Růžičky – má napsat smyčcový kvartet. Jelikož ho komponování bavilo, následovala myšlenka, že kvartet připojí k triu. A tak vznikl cyklus deseti skladeb Morning Walks a rovněž třetí skladatelova autorská deska, která je inspirována soudobým jazzem a klasickou hudbou zároveň.

Spoluhráči nebo rivalové?
Jelikož jsem absolvovala řadu jazzových koncertů, měla jsem představu, jakou hudbu můžu od tria očekávat. To samé i v případě smyčcového kvarteta. Jak ale budou znít a hrát dohromady? Budou spoluhráči, rivalové nebo budou smyčce doprovázet jazzovou melodii?

Večer, kdy bylo album pokřtěno jazzovým klavíristou a učitelem Matejem Benkem, muzikanti představili celé album od první po desátou skladbu. Já i plný klub jsme sledovali napětí a souboj, který se odehrával na pódiu. (Samozřejmě souboj hudební.) Ještě nikdy jsem neviděla na koncertě u publika takové ticho a soustředění. Ani já jsem neztratila pozornost, sledovala příjemnou melodii, skvělé zaranžovaní a v průběhu skladeb si pro sebe střídavě říkala, kdy jsem na jazzu a kdy na koncertě klasiky.

K mému údivu smyčce nebyly jen podbarvením a hudebním doprovodem. Dostaly ve skladbách velký prostor a byly s triem rovnocenní partneři. Jak skladatel, který po celý večer vystupoval zároveň jako moderátor i klavírista, tak všichni ostatní hudebníci septeta zvládli svoje party na výbornou a po každé skladbě sklidili obrovský potlesk.

Morning Walks můžu všem hudebním nadšencům vřele doporučit. Ať už při jejich poslechu budete hledat prokomponovanost klasické hudby, jazzovou svobodu, mistrovskou hru či se zasníte a necháte se unášet myšlenkami na ranní procházky s … ∞


Album Morning Walks od Martin Brunner Trio & Epoque Quartet bylo pokřtěno 8. ledna 2014 v pražském Jazz Docku.

Lidová píseň. Pro většinu z nás strašák a povinná záležitost, kterou jsme museli přežít o hodinách hudební výchovy, abychom si na závěr mohli zazpívat Slavíky z Madridu a se zazvoněním co nejrychleji zmizet. I když jsem se lidové hudbě posledních pár let úspěšně vyhýbala, na podzim loňského roku mě zaujal videoklip Louka široká z připravovaného alba Bohemia Jiřího Buriana, na kterém tento hudebník a producent přináší lidovky s novým zvukem… i životem!

Burianova již patnáctá deska je součástí multimediálního projektu spojujícího různé druhy umění. Na něm spolupracoval s Lenkou Kovaříkovou, v současné době uměleckou ředitelkou Bohemie. Nejprve šlo pouze o jednu skladbu. Autoři však začali myšlenku znovuoživení lidových tradic rozvíjet, až bylo písní dvanáct, a mohlo vzniknout celé album. K nahrávání byli přizváni hosté: Zdeněk Svěrák, Jaromír Švejdík, Monika Načeva, Sára Vondrášková, Milan Cais nebo Mikoláš Růžička.

Rozkvetlá louka i les na pódiu
Samotný křest alba se konal 28. listopadu v klubu MeetFactory. V úvodu večera vystoupili Monika Načeva a Justin Lavash. Zhudebněné básně z jejich společného alba Milostný slabiky vnesly do prostoru poklidnou a uvolněnou atmosféru.

Pak už se na pódiu připomínajícím letní louku i les objevil Jiří Burian, který s přizvanými hudebníky představil přítomným svůj pohled na lidovou tvorbu. Hudba byla propojována s videoprojekcemi, mappingem či tancem, a tak jsem ani na chvíli neztratila pozornost. Zazněly notoricky známé písně, jako Bejvávalo dobře, Ó, hřebíčku zahradnický, Vyletěla holubička, Holka modrooká, Černé oči jděte spát, Ej, lásko, lásko… Než nastoupil zpěv, zněly první takty skladeb s upravenou melodií a v elektronickém či rockovém soundu jako hudební hádanky. Několikrát za večer jsem si tak pomyslela, o co zábavnější by byly hodiny hudební výchovy s poslechem Burianových lidovek!

Desku bez dlouhých proslovů pokřtil pivem přítomný zvukař a osvětlovač a večer tak směřoval ke svému hudebnímu vrcholu. Závěrem zazněla Louka široká v podání Jaromíra Švejdíka a jako přídavek Až mě bude sedum s Milanem Caisem, zpěvákem a bubeníkem v jedné osobě. V obou případech následoval obrovský aplaus.

Bohemia na hraně
Album od hudebních kritiků sklízí rozporuplné ohlasy. Z jedné strany zaznívá, že zmodernizování lidovek je na hraně parodie. Ti druzí jsou mírnější a oceňují odvahu, se kterou se tvůrci snaží lidovou hudbu přiblížit dnešní počítačové generaci mladých lidí. Ať už budete patřit k jeho příznivcům či odpůrcům, jedno je jisté. Kontroverzním projektem Jiří Burian zase na chvíli rozvířil stojaté vody české hudební scény. Kdo bude další? ∞

Vysoké podpatky, síťované punčochy, minišaty, korzety, flitry… tak se českému publiku představily dámy z Tulla Larsen. Francouzská kapela, která ve své hudbě spojuje výstřední šanson, blues a pro Paříž typické kabaretní prvky, v rámci turné po Česku zavítala 13. listopadu do pražského klubu café V lese. Pozornost všech přítomných na koncertě však strhávala nejen vyzývavými módními kreacemi.

Jako jejich předkapela vystoupili česko-kanadští Atlantic Cable. Trio hudebníků, za jehož vznikem stojí Kanaďan žijící v Praze, Tyson Cosby, zahrálo skladby inspirované blues a country s příměsí punk rocku. Díky syrovým baladám, které v sobě skrývají něco z Johnnyho Cashe či Boba Dylana, se najednou ocitám o několik desítek let zpátky v americkém baru. Intenzivně vnímám kytary, bicí a nakřáplý hlas hlavního zpěváka. Nechávám na sebe působit doporučený drink při poslechu této muziky – whisky bez sody. Při závěrečném aplausu se vracím zpátky. Postupně přicházejí další návštěvníci. Společně s nimi vyčkávám na vystoupení žhavého objevu pařížské hudební scény.

Nechat se svést
Po krátké pauze již za bicí usedá Dimi Dero. Francouzský muzikant, který má za sebou již řadu hudebních projektů, se nyní plně soustředí na kapelu Tulla Larsen, kde mu společnost dělají čtyři svůdné ženy – zpěvačka, klavíristka, houslistka a violoncellistka. Možná, že právě proto, jak na muže při svém vystupování působí, byla skupina pojmenována po partnerce a múze norského malíře Edvarda Muncha.

Jelikož je šanson mým oblíbeným žánrem, některé skladby z debutového alba jsem si pouštěla již před koncertem. A příjemně mne překvapily. Jak kombinace nástrojů (skvělý je klavírní doprovod), tak zabarvení hlasu zpěvačky Sophie Perez. Na živo jsem z nich však tak dobrý dojem jako doma neměla. Dle reakcí většiny přítomných mužů bylo patrné, že se soustředili spíše na jejich výstřih než na hudbu. Na mne „procítěný“ projev zpěvačky a pohyb na pódiu působil u většiny písní až lacině. Potlesk za každou skladbou byl však obrovský. Nejsem si ale úplně jistá, jestli za to mohly jejich písně.

Kapela svou image navazuje na silnou kabaretiérskou tradici. V tomto případě však přemýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší ubrat. A tím nemyslím oblečení. Stává se snad nějakým trendem v současné populární hudbě, že má zpěvačka tím větší úspěch, čím méně je na jevišti či ve videoklipu oblečena? Obal prodává. V případě, že je ale hudba kvalitní, nemusí její provedení nutně obsahovat flitry.


Koncert kapel Atlantic Cable a Tulla Larsen proběhl 13. 11. v klubu café V lese

„Mám ráda svoje peníze tam, kde je můžu vidět… visí ve skříni.“ Tímto výrokem se řídím od mé první brigády. Dodnes si pamatuji, jaké džíny jsem si za vytoužený výdělek pořídila. Postupem let se však nakupování může změnit v posedlost a naše skříně kapacitně přestávají dostačovat. Mění se módní trendy, roční období i naše postava. Ať už chováte ke kouskům svého šatníku sebevřelejší vztah, čas od času se musíte, chtě nechtě, s některým z nich rozloučit. Nejen z tohoto důvodu vznikl webový portál VotočVohoz, kde vašemu šatstvu můžete darovat druhý život.

Sociální síť a internetový obchodní portál VotočVohoz založili v lednu roku 2011 Janet Lavicka a Lukáš Vala. Ti se potkali za svých studií v Berlíně, odkud Janet pochází. Inspirací jim byla litevská módní burza www.manodrabuziai.lt a její dceřiný německý portál www.kleiderkreisel.de. Kromě těchto zemí je síť rozšířena i do Rakouska, Francie, Polska, USA nebo Malajsie. Jelikož popularita stránek a počet uživatelů každý den narůstá, pro příklad český portál využívá 195 000 registrovaných uživatelů a má ho v oblibě 142 000 fanoušků, autoři plánují expanzi i do dalších zemí.

Jak to votočit?
VotočVohoz je virtuální trh, jakýsi second hand online, který registrovaným uživatelům nabízí možnost prodat, vyměnit či darovat oblečení, boty, doplňky nebo kosmetiku, které se jim už nehodí, za částku, kterou si sami určí. Na tyto kategorie se správci zaměřují především. Pro všechny ostatní druhy zboží mohou návštěvníci využít sekci fórum, kde je, jako po celém portálu, inzerce zdarma. Na fóru nebo blogu tak můžete nalézt mnoho zajímavých inspirací. Jednotlivé obchody probíhají mezi uživateli. Administrátoři se na jednotlivých transakcích nepodílejí ani nezaručují úspěšnost prodeje. Jelikož VotočVohoz slouží i jako sociální síť, nejvíce zakladatele těší, že se návštěvníci setkávají i mimo virtuální prostor.

Portál je založený na principu tzv. collaborative consumption – spoluspotřebitelství. V době, kdy obchodní řetězce chrlí spotřební zboží za stále dostupnější ceny, avšak ne úplně valné kvality, přichází snaha o jakousi recyklaci předmětů. Webové stránky tak nabízí vašemu šatstvu i několik životů. Pokud chcete být kreativní ve výběru neobnošených kousků, „vintage“ doplňků, lákavých šatů ze zahraničí nebo obyčejného či neobyčejného trička, v současné době zde můžete najít více než jeden milion kusů oblečení. To už je slušný výběr! Navíc výhodnější než zboží v kamenných obchodech.

Adventní kalendář na VotočVohoz
Nejen že je VotočVohoz skvělou možností, jak za příjemné peníze můžete nakoupit blízkým zajímavé vánoční dárky, ať už z klasické kolekce nebo z originálních DIY kousků, pro svoje uživatele si navíc na prosinec připravil soutěž. Každý den budou dámy na stránkách moci otevřít jedno políčko, kde je čeká jednoduchý úkol a následná odměna. Denně od 1. až do 23. prosince se tak můžete těšit na atraktivní výhry a 24. prosince na hlavní dárek – největší překvapení.

Kyjovský kroj, texty v „translatině“, rajčatový džus a Chleba s marmeládů. Nejen to čekalo 4. října na návštěvníky Paláce Akropolis, kde nově vzniklá brněnská femipunková kapela Mucha pokřtila své debutové album Slovácká epopej. Mucha společně se skupinou Ty Syčáci, přicházející rovněž s novým albem, pražskému publiku předvedla to nejlepší, co alternativní scéna jihomoravské metropole v současné době může nabídnout.

Jako první se na scéně objevili Ty Syčáci. Kapela vznikla v roce 2000 díky jedné z nejzajímavějších postav alternativní scény, textaři, zpěvákovi a performerovi Petru Vášovi. Muzikant hrající doslova celým tělem, který sám své vystupování nazývá „fyzické básnictví“, si na jevišti každou píseň náležitě užíval a prožíval ji. S obdivuhodnou energií publiku předával texty složené z fragmentů různých jazyků. Slovní spojení, na která není mainstreamový posluchač připraven, tak mohou působit nesrozumitelně, při vícehlasém zpěvu však velice zvukomalebně. Písně z alba Eldorádo v „translatině“, „poetickém esperantu“ nebo „nové praevropštině“ jsou prvním pokusem o propojení „fyzického básnictví“ se zvukovou představivostí v podobě, která bude srozumitelná pro posluchače na celém světě. Závěrem své hudební produkce leader kapely pokřtil desku netradičně – rajčatovým džusem, který nechal kolovat mezi přítomnými diváky.

Zoufalý pocit frustrace
Druhá polovina koncertu již patřila skupině Mucha, pojmenované po frontmance Nikole Muchové. Třiadvacetiletá svobodná matka z Kyjova se ten večer představila v kyjovském kroji s věnečkem a elektrickou kytarou. Společně s ní vystoupili zkušení jihomoravští muzikanti: Martin „Evžen“ Kyšperský (Květy), Petr Zavadil (Ty Syčáci) a Štěpán Svoboda (Budoár staré dámy). Po několika skladbách frontmanka pokřtila LP Slovácké epopeje pivem z plechovky a pokračovala za doprovodu muzikantů dále.
Deska, vydaná díky finančním příspěvkům fanoušků, které kapela oslovila prostřednictvím crowdfundingového portálu, byla v Brně nejočekávanějším hudebním počinem roku. Obsahuje skladby, vypovídající o událostech posledních šesti let zpěvaččina života – neplánované těhotenství, nezodpovědnost mužů, náročnost ženské existence, potřeba lásky, frustrace, izolace, kocovina či hygiena. O Nikoliných ostrých, důvtipných textech se závanem ironie vypovídají již názvy skladeb Semeno, Chlapi sú kokoti, Chleba s marmeládů, Ježíš, Es tut mir leid… Největší potlesk na pražském koncertě však sklidila závěrečná píseň Uchyl.

Tvorba písničkářky je těžko zařaditelná, je v ní něco z punku, z folkloru, rocku nebo šansonu, avšak s jasným odkazem. Prostřednictvím svých přímočarých, vybroušených skladeb se snaží posílit sebevědomí deprimovaných žen a svobodných matek.

Pro některé může být poslech písní či samotné vystupování Nikoly poněkud „silná káva“. Z reakcí publika v Akropoli bylo ale jasné, že si přítomní tuhle „silnou kávu“ občas rádi dají.

Jednodenní multižánrový festival Pozdní sběr, jehož cílem je „sesbírat“ co nejvíce finančních prostředků pro určitou nadaci či neziskovou organizaci, proběhne v sobotu 9. listopadu již posedmé. V prostorách pražského klubu Rock Café od 15 hodin na návštěvníky čekají koncerty, divadelní představení, přehlídky autorských knih či festivalové tržiště. Svým zaměřením, atmosférou a výběrem interpretů se událost vymyká běžným kulturním akcím.

V minulých letech organizátoři předali výtěžek akce například Dětskému krizovému centru, Nadaci Jedličkova ústavu, Prolomenému tichu či Klubu nemocných cystickou fibrózou. Podporovaný subjekt získá díky festivalu nejen finanční příspěvek, ale i jistou publicitu a širší společenskou podporu.

Letos 100 % peněz ze zakoupených vstupenek poputuje obecně prospěšné společnosti Rozlet, která se jako jediná svého druhu činností zaměřuje na mladistvé, opouštějící v osmnácti letech dětské domovy. Organizace se pro tyto mladé lidi z Prahy a středních Čech s minimálním vzděláním, nulovou praxí a nefunkčním zázemím snaží být přístavem, kam se mohou kdykoliv vrátit, popovídat si, požádat o radu. Cílem jejich pracovníků je podpora při získávání potřebných znalostí a dovedností pro život ve společnosti a vytvořit z nich tak soběstačné občany, kteří jsou nezávislí na sociálních službách.

Na festival nejen za hudbou
Akce svými komorními rozměry vytváří pro účastníky uvolněnou atmosféru. Z dramaturgicky zajímavého programu nabídne festival koncerty Moniky Načevy a Justina Lavashe, Petra Nikla, Báry Zmekové, The Prostitutes, Bran, Luno a dalších, divadelní představení Loutek bez hranic a Autobufu. Připraveny jsou též výtvarné dílny, stánky s knihami, oblečením, občerstvením, a jelikož jsou zde děti vítány, bude v klubu i dětský koutek.

Moderování charitativní události se již potřetí zhostí Ester Kočičková, která je zároveň i její patronkou.

Pozdní sběr si za svou sedmiletou existenci získal řadu příznivců, kteří na něj chodí pravidelně nejen z důvodu kvalitních kulturních zážitků, ale také kvůli dobrému pocitu, že peníze z jejich vstupného budou prospěšně využity. V letošním roce máte příležitost se k nim připojit i vy.


Festival Pozdní sběr 2013
Rock Café
Národní 20, Praha 1
so 9. 11. 15:00
240 / 280 Kč

Jsem holka, co žije ve tvý skříni
/ a celý noci tam umírám nudou.
/ A přes den si zkouším její věci,
/ i když dobře vím, že mi budou.
/ Jsem holka, co žije ve tvý skříni,
/ já vím, jak pozdě chodíš spát.
/ Já vím, jak je vaše postel studená,
/ to já ji chodím zahřívat.
Chytlavý singl, který zní českým éterem několik týdnů, pochází z debutové desky skupiny ILLE. Album s názvem Ve tvý skříni, které vyšlo na konci léta a sklízí kladné ohlasy jak u posluchačů, tak u hudebních kritiků, bylo slavnostně pokřtěno 19. září v pražském Paláci Akropolis.

Zpěvačku a skladatelku kapely Olgu Königovou pocházející z Ústí nad Labem mohou fanoušci znát díky českolipské formaci Obří broskev. Zde Olga působila od roku 2005 a natočila s ní dvě desky. Při spolupráci na první z nich se seznámila s producentem Dušanem Neuwerthem, díky kterému vzniklo v roce 2010 EP V rekvizitách. Od té doby zpěvačka vystupovala již se skupinou ILLE například na koncertech Priessnitz či Umakart, ke kterým má hudebně velmi blízko. Právě Dušana Neuwertha a Jaromíra Švejdíka z výše uvedených kapel si ILLE pozvali jako hosty křtu.

O hodinu později se po pódiu již bosky v bílých šatech procházela Olga, jejíž zpěv doprovodili kytaristé Marek Svoboda a A. m. Almela s bubeníkem Petrem Odstrčilem. ILLE během večera představili písně z debutového alba spojující příjemný hlas s folkrockovým aranžmá a elektronikou. Zazněly také duety s Márdim z Vypsané fiXy (Ledňáčci) a s Jaromírem Švejdíkem (V rekvizitách). Album bylo pokřtěno šampaňským a všichni pěvečtí hosté společně s tvůrci desky si pak společně připili. S přáním všeho nejlepšího muzikanti pokračovali ve svém koncertu. Příjemná hravá a pohodová atmosféra trvala až po závěrečné přídavky.

Lehkost skladeb doplňuje zpěvačka svým poetickým projevem a neobvyklými texty. Písně laděné do indie-popu přes objevující se elektronické prvky nepostrádají tak důležitou hudební složku, jako je melodie. ILLE jsou tak vzácným příkladem toho, že pop, který slýcháme v rádiu, se nutně nemusí nést na vlně kolovrátkového středního proudu.

Čtvrtý ročník multižánrového hudebního festivalu na letišti v Panenském Týnci se konal od 8. do 10. srpna. Jeho návštěvníci mohli sledovat na třech stageích a v prostředí čtyř partnerských zón pestrý program sestavený z vystoupení českých i zahraničních interpretů. Já zavítala do areálu poslední festivalový den. Navzdory deštivému počasí, které festival provázelo již při jeho stavbě, se sobota v Týnci nakonec vydařila.

Nejen hudba, ale také divadla, autorská čtení či workshopy letos doprovázely dění na hlavních pódiích. Jako první jsem navštívila vystoupení Emila Hakla, jednoho z nejznámějších současných spisovatelů, který velmi osobitým přednesem přečetl úryvek ze své tvorby. Po něm už nabitý stan bouřlivě přivítal účinkující zábavného pořadu Na stojáka, kde největší potlesk nejen za řečnický, ale i pěvecký um sklidil Lukáš Pavlásek. Pro fanoušky, kteří dávají přednost hudbě středního proudu, vystoupila v sobotu podvečer slovenská taneční a popová skupina Peter Bič Project. Její zpěváci Ivo Bič a Dáška Kostovčíková na festivalu předvedli i svoji rockovější polohu.

Není malých rokenrolí
Pár minut před začátkem koncertu britské post-rockové formace O.Children na pódiu kvůli větrnému počasí začalo být nebezpečno. Pořadatelé ho tak z bezpečnostních důvodů museli zrušit.

Z večerního programu mne zaujala pražská kapela Le Pneumatiq hrající breakbeat a dubstep. Jejich energická hudba, ale také hlas zpěvačky Borůvky, kterou skvěle doplňoval druhý vokalista MC Adrenalin, nenechaly chladným rozhodně nikoho.

K nejlepším vystoupením letošního ročníku se z českých skupin řadí Tata Bojs. Ti nyní slaví čtvrt století na naší hudební scéně. V Panenském Týnci zahráli v rámci svého turné 25 let cyklace aneb Tour domácí, konaného u této příležitosti. Kapela, která vznikla v době, kdy jsem se narodila, zahrála svoje staré, léty prověřené hity. A to například „recyklovanou“ verzi písně Pěšáci na vlastnoručně vyrobené nástroje. Jejich show přinesla nejen výborný zvuk, ale byla pojata skvěle i vizuálně.

Vrcholem dne byla bezesporu půlnoční produkce britských Underworld, jež udávali směr v elektronické hudbě devadesátých let. Koncert díky úchvatným světelným projekcím, skvělé náladě zpěváka Karla Hyda, rytmickým prvkům a vesmírným zvukům vznikajícím živě na scéně okouzlil v ten večer asi pět tisíc diváků.

Nejasná budoucnost
Podle posledních zpráv festival skončil v červených číslech. Rozmary počasí řadu lidí odradily a tak nedorazili ani ti, kteří měli zakoupené vstupenky v předprodeji. Pořadatelé však zůstávají optimističtí a věří v to, že se v Týnci setkáme i příští rok. Já s nimi také.

Nově otevřená restaurace s terasou na střeše dnes již kultovního obchodního domu Kotva v centru Prahy, s výjimečným výhledem na Staré Město si pro svoje hosty připravila řadu bluesových a jazzových koncertu.

Ty skvěle dotváří atmosféru letního večera stráveného v milé společnosti a samozřejmě se sklenkou světového piva, kterých má restaurace na výběr nepřeberné množství.

Ve čtvrtek 22. 8. mohli návštěvníci Sluneční terasy T-Anker slyšet vystoupení české hudební legendy Bluesberry. Kapela vznikla v roce 1971 a utvářela se v hospodském prostředí ve známé pražské čtvrti, díky které vznikly další hudební legendy české scény. Konceptem restaurace T-Anker je podporovat tyto české legendy a jejich skvělou tvorbu, ale především také podpořit i mladé a nekomerční umělce, kteří se chtějí realizovat a svou uměleckou hudební tvorbou se veřejně prezentovat a dále realizovat. Kapela Bluesberry zde zahrála klasické lidové blues, trampskou, folkovou, country i funky hudbu, kterou perfektně dokresloval pohled na západ slunce nad Staroměstským náměstím.

Na viděnou na terase!
Místo, které ocení především milovníci piva, kteří si zde mohou vybrat z deseti druhů točeného piva z různých koutů světa a ochutnat k tomu speciality na grilu, ale sezónu rozhodně nekončí. Podnik bude pořádat koncerty také ve své uzavřené části restaurace, a proto se můžete těšit na hudební program i za podzimního počasí.

Informace o koncertech a dalších aktualitách jsou vždy v předstihu prezentovány na webových stránkách podniku či Facebooku.


Sluneční terasa T-Anker
OD Kotva – 5. patro
náměstí Republiky 8, Praha 1
po–ne: 11:00–0:00
tel.: 723 472 594

Řada lidí včetně mě si letní dny bez pobytu na terase s ledovým nápojem v ruce nedokáže ani představit. Proto jsem byla velmi potěšena, když jsem se dozvěděla o nově otevřeném podniku v centru Prahy s lákavým názvem Sluneční terasa T-Anker.

Do restaurace, která se nachází na střeše obchodního domu Kotva, se návštěvníci mohou dostat dvěma způsoby. Buď z prostoru Kotvy vyjetím do jejího pátého patra, nebo samostatným vchodem a výtahem z ulice Králodvorská. V moderně zařízené oáze klidu se můžete kochat jedinečným výhledem na Staré Město a vychutnávat si z nabídky specialit. Za slunečného počasí nabízí prostory kryté pergolami posezení opravdu příjemné.

Podnik ocení především milovníci piva, jehož nabídka je velmi pestrá. Devět druhů čepovaných od ležáků po belgické za průměrné pražské ceny. Nabídku se zde chystají průběžně obměňovat, aby se jich zde mohlo prezentovat více. V lahvích pak můžou pivaři ochutnat ze stovky zahraničních světlých, tmavých, trapistických, bílých, ovocných, jantarových a cider piv. V případě, že byste si nemohli vybrat, školení profesionálové vám poradí a vyberou lahodný mok přímo na míru.

Pro ty, co dávají přednost dobrému vínu, je na nápojovém lístku připraven výběr z vín českých, moravských, francouzských či italských. A v horkých letních dnech si hosté mohou dát například míchaný drink. Navštívit restauraci můžete i na oběd či večeři. Díky své kreativitě zde mají každý týden připravený jiný jídelní lístek. Buďte si jistí, že tady stejné jídlo dvakrát neuvidíte. A jelikož mysleli i na rodiče, nemusíte se bát vzít s sebou i děti. Vaše ratolesti si zde mohou najít skvělé zázemí v dětském koutku, kde se můžou bavit v domečku, na houpačkách, na skluzavce nebo si kreslit.

Srpnové jazzové dny skoro až v nebi!
Naše čtenáře bych však především pozvala na pravidelné kulturní akce. Můžete se těšit na sólové zpěváky, zpěvačky, písničkáře, básníky, hudební skupiny různého žánru či taneční vystoupení. Z těch nejbližších termínů je to koncert bluesové kapely Plum Jam, který proběhne 6. srpna, Trio de Janeiro se představí s hudbou, která je kombinací jazzu, funku a latiny, 15. srpna, a o týden později, 22. srpna, opět zazní blues v podání skupiny Blues­berry. Na viděnou na terase!

Sluneční terasa T-Anker
OD Kotva – 5. patro
náměstí Republiky 8, Praha 1
po–ne: 9:00–22:00
tel.: 723 472 594

Když Bůh rozdával hlas, ona dostala naděleno nejméně lopatou. Přesně to mě napadlo v okamžiku, kdy jsem naživo slyšela zpívat Sisu Fehérovou. Tato temperamentní Slovenka, která právě dokončila studium jazzového zpěvu na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka, se na svém absolventském koncertě představila jako zpěvačka a frontmanka. A to rovnou ve třech kapelách.

V pražském Lucerna Music Baru se 26. června večer sešlo mnoho Sisiných přátel, spolužáků a fanoušků. Zpěvačka z pódia posílala pozdravy a poděkování v sále též přítomným rodičům a své učitelce Haně Peckové, která ji na pěvecky náročný trojkoncert připravovala.

Jako první se představila formace Pitch Bender, která si ve své autorské hudbě pohrává s jazzem, funky, R&B a soulem. Sisin sólový zpěv v kapele zvítězil v soutěži Jazz Talent roku 2009 v Jazz Docku, v roce 2012 kapela skončila druhá na Czech Jazz Contestu v Redutě. Autorkou většiny skladeb a aranží je pianistka a frontmanka Iva Korgerová, texty píše sama zpěvačka. Pitch Bender, koncertující v Čechách i na Slovensku, svou muzikou rozhýbal celé publikum a postaral se tak o našláplý úvod.

Jako druhý vystoupil jednorázový projekt vzniklý pouze u této příležitosti, Great Collaboration, složený z mladých talentovaných pražských hudebníků, kteří se potkávali na nejrůznějších pražských jam sessions posledních tří let. Jako hosté se představili rapper a beatboxer Jen Hovorka, zpěváci Jana Rybníčková a Dušan Markko, zpěvák a trombonista Štěpán Janoušek, trumpetista Martin Jůzl, kytarista Tomáš Fuchs, baskytarista Matěj Havlíček, bubeník Oliver Lipenský a pianista Jan Steinsdörfer. Muzikanti, kteří se věnují prosazování alternativ nejen v jazzu, po každé zahrané skladbě sklidili od návštěvníků obrovské ovace.

ZaSKÁkat si
O závěr a vrchol večera vůbec se postarali The Spankers hrající hudbu, jež je směsicí reggae, ska, funku a popu. S ní vystupují na koncertech a letních festivalech v Čechách. Mohou se ale také pyšnit i úspěšným turné po Brazílii. Energické písně z debutové desky Boom! Bang! Pow! You Know…, díky které byli nominováni na žánrové ceny Anděl 2010, roztančily všechny přítomné.

Uvolněná a nespoutaná atmosféra provázející více než tříhodinový absolventský koncert uchvátila. Stejně jako osobnost Sisy. Ta má po tomto večeru zase o několik fanoušků více. A to nikoli jen z řad naší redakce.


Sisa Fehérová: Trojkoncert Pitch Bender, Great Collaboration,
The Spankers
proběhlo 26. 6. v Lucerna Music Baru

nadcházející koncerty:
The Spankers:
22. 8. Praha, Jungmannovo náměstí
24. 8. Praha, Cross Club
31. 8. Zlín
Pitch Bender:
18. 8. Strážnice
21. 9. Litoměřice

Divadlo Kámen ve svých autorských hrách objevuje nové, opomíjené a neobvyklé formy činohry. I přesto činohrou nadále zůstává. Pro návštěvníka, který má v oblibě spíše klasické divadlo, bude zhlédnutí jejich experimentálních představení náročnější. I já odcházela po závěrečném potlesku poněkud v rozpacích…

Nezávislé pražské divadlo pro hledající diváky existuje již od roku 1998. Zpočátku soubor hostoval v pražských klubech a divadlech. Od roku 2007 má v Karlíně svoje vlastní studio, které patří s kapacitou padesát míst mezi nejmenší scény v Praze. Až na nejnovější hru Výhled na řeku Labe jsou všechny jeho inscenace dílem Petra Macháčka – spoluzakladatele, dramatika, uměleckého šéfa a režiséra v jedné osobě. Jeho pojetí moderní experimentální činohry pracuje s jevištním minimalismem. Na scéně po odstranění všech nepotřebných rozptylujících kulis zůstávají například pouze dvě židle. Divákovi je tak umožněno vnímat důležité prvky díla, a to především osobnostní herectví účinkujících.

Promačkat se přes čudlíky k voperátorovi
V pořadí již dvacátá Macháčkova hra s názvem Ras al Chajma v loňském roce zvítězila na české přehlídce experimentujícího divadla v Písku. Pro soubor je její ztvárnění výrazným počinem v oblasti budoucího směřování. Spojuje se v ní scénický i textový minimalismus, herecká improvizace a moderní klasická hudba, kdy zvuk klarinetu provází celým dějem. Hlavní postava vypráví příběh o tak banální nepříjemnosti, jakou je ztráta mobilního telefonu a setkání s jeho poctivým nálezcem. Souběžně se zde prolínají zážitky dalších postav, což diváka nutí být ve střehu. Závěrečná osobní zpověď plná nadějných vyhlídek, které z příjemného setkání vzešly, jistě návštěvníky pozitivně naladí.

Autorské, experimentální, minimalistické, nekomerční, alternativní – takové jsou přívlastky her Divadla Kámen. Jejich ztvárnění v každém případě na diváka silně zapůsobí, ať už méně či více pozitivně.


Křest knihy o Divadle Kámen
(kniha mapuje 15 let tvoření Divadla)
Divadlo Kámen
Nekvasilova 2, Praha 8
čt 26. 9. 19:30

Členové brněnské kapely JaZOO sami svůj spontánní styl hraní pojmenovávají jako zoologický jazz. Při koncertech podle vlastních slov vypouští ven z výběhu svá vnitřní zvířata, která nechávají volně se pohybovat a vyřádit v prostředí jazzu. Díky tomu vzniká pestrá osobitá hudba plná překvapení. O tom, jak živá a zábavná je jejich produkce, se 31. května mohli přesvědčit návštěvníci vršovického klubu café V lese.

Seskupení vzniklo více než před dvanácti lety z původního dua mandolína a flétna, ke kterému se postupně přidávaly další nástroje: bicí, baskytara, perkuse a tenor saxofon. Za dobu svého působení nahráli dvě živá alba JaZOO live! a Climax. Na své studiové CD se připravují a prozatím si pomocí koncertů tříbí repertoár. Ve své čistě autorské hudbě se snaží co nejvíce vzdálit od jazzu akademického. Velkou inspirací je jim jejich moravský folklor, funk, art rock a různé další druhy jazzu. V jejich skladbách byste těžko hledali texty, zato ale muzikanti umí výborně napodobovat zvuky nejrůznějších zvířat!

Nakopněte nás!
Kapela koncertuje nejen po Čechách, ale také v zahraničí. Navštívili již Francii, Rakousko, Slovinsko nebo Španělsko. Toto léto se chystají francouzskému Avignonu, kam byli pozváni na festival Villeneuve en Scène, představit svou hudbu. Jelikož jim však pořadatelé neproplatí cestu, žádají na svých koncertech a webu svoje fanoušky o finanční podporu prostřednictvím webové crowdfundingové stránky. Tam jim mohou dárci pomoci splnit jejich přání vycestovat a načerpat tak energii a novou inspiraci pro jejich další hudební směřování. Podle výše prozatím vybrané částky věřím, že projekt bude úspěšný a finální sumu se jim získat podaří. Ráda bych jim tedy popřála šťastnou cestu!