Smrt není sen. Pro smrt tě laskám.
S posledním výdechem mojí duše budu tě velebit.
Ponurá neděle.

Pasáž z textu maďarské písně sebevrahů „Szomorú Vasárnap“ více známé v anglické adaptaci „Gloomy Sunday“ sebou nese své prokletí. V určitém období byla dokonce zakázána, protože v posluchačích probouzela tak hluboce bolestné pocity tíhy vlastního utrpení, že si při poslechu mnozí sáhli na vlastní život a učinili z ní svůj epitaf. Právě probíhající výstava „Gloomy Sunday: Hungarian Madness“ v pražské Trafo Gallery tento mýtus bohužel potvrzuje, neboť tři týdny před zahájením spáchal kurátor A. S. Berber sebevraždu. Jeho text v doprovodném katalogu výstavy vypovídá o filosofii dekadentního života, jež ovlivňuje a charakterizuje díla pětice vystavujících maďarských umělců, kterými jsou Géza Szöllősi, Zsófi Pollmann, Csaba Kis Róka, a představitelé umělecké skupiny„Budapest Horror“ László Győrffy a Máriás István aka Horror Pista.

Oproti jiným výstavám zabývajících se dekadentním uměním hýří „Gloomy Sunday“ překvapivou barevností a humorem. Ať už je to humor parodický (László Győrffy) nebo černě absurdní (Horror Pista) či humor poněkud dětinský svým pitvořením se nad mrtvými zvířecími těly (Géza Szöllősi), jde o velmi milé a veselé konstatování toho, že náš svět je v prdeli, ale že to vlastně nevadí, protože už jsme se z toho stihli zbláznit, takže si tu apokalypsu uděláme hezkou. Možná právě takové odlehčení a humor jsou hlavním rysem maďarských představitelů dekadence. Nejlépe vtipy pochopí divák, který se v umění dekadence už orientuje a zná například díla The Chapman brothers, Aubrey Breadsleyho či Francisca Goyi nebo Hieronyma Bosche.

Ocenit lze také široké spektrum zvolených médií. Na výstavě jsou k vidění keramické objekty, sochy ze zvířecího masa, taxidermické objekty, instalace s ručně šitou figurou v životní velikosti, dále jsou zde kresby fixem i airbrushem, grafické i digitální tisky, koláže a v neposlední řadě několik maleb od Csaby Kis Róky.

Výstava je v posledních letech jedinou, která se pokouší českému publiku přiblížit práce autorů v nedalekém Maďarsku. Ač se jedná jen o určitou subkulturu, naskytla se nám jedinečná příležitost poznat a porovnat jejich tvorbu, což je v každém ohledu přínosnou zkušeností. Vřele doporučuji výstavu do jejího konce v polovině srpna stihnout, protože je velmi osvěžující vidět vystavovat pro české publikum doposud neznámé autory. Akorát asi svého psa a malé děti nechte raději doma, později pochopíte proč. ∞


Gloomy Sunday: Hungarian Madness
Trafo Gallery (Pražská tržnice – Hala 14, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
29. 6.—12. 8.

Sedmnáctého května oslavujeme Mezinárodní den boje proti homofobii a transfobii (IDAHOT), jenž má v České republice teprve desetiletou tradici. Jaká je vlastně současná situace u nás? A co znamená ta záplava nových slov proudících k nám ze zahraničí?

Ač se dnešní porevoluční doba tváří uvolněně a otevřeně, naše společnost detabuizuje témata, spjatá se sexualitou a sexuální identitou, velmi pomalu a bolestivě. Za téměř třicet let jsme se dopracovali od většinového útlaku k částečnému akceptování osob, jež jsou stále vnímány jako menšina. Osobně se domnívám, že jádrem problému je samotné akceptování existence menšin, neboť vznikají vlivem stigmatizace. Dokud budeme ostatní škatulkovat, nikdy je nepřijmeme jako rovnocenné bytosti. Samozřejmě se nabízí argument, že řazení lidí do různých skupin nevylučuje jejich respektování a napomáhá zorientování se ve společnosti, ale je důležité si uvědomit, že zároveň nepodporuje individualitu jednotlivce a vytváří předsudky. Uměle vytvořené domněnky v kombinaci se strachem z neznámého pak mohou vyústit až v diskriminaci, urážky, útlak a v nejhorším případě i fyzické násilí.

Správnou otázkou je, co můžeme my sami udělat pro pozitivní změnu. Odpověď je jednoduchá: Začít u sebe samotného; zjistit si více informací o věcech, kterým ne zcela rozumíme, nesoudit a neodsuzovat, být více empatičtí při tvorbě svých názorů, neřešit gender či sexuální orientaci na základě fyzického vzhledu. Zní to jako klišé? Pro transgender osoby zní například jako klišé, že jsou „narozeni ve špatném těle“ a „jejich problém se rozplyne po tělesné změně pohlaví“. Rozhodně nastal čas zničit největší mýtus – vnímat tyto osoby jako nemocné.

Počátky trans aktivismu v Čechách

Damián Machaj (* 1986) je jedním ze zakladatelů Trans*parent − první neziskové organizace usilující o dosažení sociální spravedlnosti, prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch trans žen, trans mužů a genderqueer osob v České republice. Vystudoval Centrum audiovizuálních studií na FAMU, řadu let se podílí na filmovém queer festivalu Mezipatra, v současné době pracuje pro Český rozhlas jako multimediální producent.

Mohl byste nám krátce organizaci Trans*parent představit?
Trans*parent vznikl v lednu 2015. Nám, kteří jsme se do toho pustili, chybělo komunitní prostředí pro trans lidi. Místo, kde bychom se mohli setkávat, řešit radosti a starosti každodenního života, případně poznat jiné lidi, kteří prožívají něco podobného jako my. Shodou okolností to bylo období, kdy se o trans tématu začínalo stále více mluvit i u nás. Postupem času jsme zjistili, že takto specifická komunitní podpora je jen jedna z věcí, které u nás chybějí.

Rozjelo se to docela rychle, dnes máme přes dvacet členek a členů a čtyři takové pomyslné sekce: podpora, osvěta, PR a komunikace s médii, právní otázky, legislativa a fundraising. Naším hlavním cílem je prosazování pozitivních společenských změn ve prospěch trans lidí. I když jsme si za poslední dva roky prošli kus cesty, stále žijeme v zemi, v níž jsou trans lidi diskriminováni a panují o nich různé nepříjemné předsudky. Ani samotná úřední změna pohlaví není jednoduchý proces. (Pozn. redakce: V České republice je podmínkou pro úřední změnu pohlaví sterilizace.)

Co je cílem vašich workshopů? Jak probíhají?
Trans*parent organizuje mnoho akcí pro veřejnost a sešlosti pro místní trans komunitu. Poslední půl rok pořádáme tréninky trans sensitivity a workshopy pro různé organizace. Pravidelně také organizujeme podpůrné skupiny, které jsou otevřené pro všechny lidi hledající odpovědi na otázky spojené se svou genderovou identitou. Například tápou-li a neumějí se přesně zařadit, nebo dokážou pojmenovat, jakým směrem by se chtěli vydat, ale nevědí, kudy dál. Skupiny jsou svépomocné a probíhají bez psychologů, psychiatrů nebo sexuologů – právě ten medicínský rámec, který častokrát stojí na začátku přechodu, mnoho lidí od hledání vlastní identity odrazuje. Setkání probíhají dvakrát do měsíce a jsou zdarma. Pravidelně také pořádáme pohybové a kreativní workshopy pro queer mládež a skupinky pro trans děti a jejich rodiče.

Jak vás mohou lidé podpořit ?
Trans*parent je organizace, která funguje na dobré vůli a dobrovolnické práci. Takže jeden způsob je určitě aktivně se podílet na našich aktivitách a přiložit ruku k dílu. Momentálně se pilně snažíme získat finance na základní fungování pro nejbližší období, protože jsme se rozrostli do takových rozměrů, že to bez finanční podpory nebudeme schopni v tomto tempu dále udržet. Takže druhý velmi efektivní způsob podpory je také například koupě našich propagačních materiálů, jako jsou tašky, nálepky a trička. Samozřejmě můžete poslat i finanční dar, instrukce jsou na našem webu.

Co máte plánu v nejbližší době?
Momentálně chystáme kampaň k Mezinárodnímu dni proti homofobii a transfobii (IDAHOT), který je 17. května. Mimo to budeme určitě i letos participovat na programu Prague Pride. Sledujte náš web a Facebook, kde můžete najít všechny aktuální akce. ∞

Nebojíme se odlišit

Therese Rosier (* 1989) je pražskou burleskní tanečnicí, výtvarnicí a modelkou. Spolu s Angelinou Angelic před rokem založily projekt Ouch on the Couch, jenž obsahově odkazuje k původnímu satirickému pojetí burlesky a navíc do svých řad přibírá i mužské performery na pravidelné akce Drag Touch.

Máš letité zkušenosti s vystupováním v různých burleskních souborech. Zajímá mě, jestli mezi nimi vnímáš nějaké rozdíly. Liší se vaše akce například od pravidelných pátečních večerů v Royal Theatre?
Je to jiné než vystupovat v Prague Burlesque, protože celé pojetí večera je čistě na nás. Dáváme do toho hodně vtipu, snažíme se tam zakomponovat i původní satiru, která se v Čechách z burlesky hodně vytrácí, protože je vše bráno příliš vážně, a jde především o přehlídku glamu a dokonalosti. Což samozřejmě není nic špatného, ale my se snažíme nebrat smrtelně vážně, děláme si ze sebe srandu, pracujeme s groteskou a humorem. Snažíme se i více zapojit diváky, takže naše vystoupení jsou hodně o kontaktu a souznění mezi performery a publikem. Ouch on the Couch děláme jednou měsíčně a pokaždé je to jiné, vždy jiné téma, jiní účinkující. Do budoucna chceme pokračovat, držet se toho a docílit větší a pompéznější show. Rozhodně to bude velká dřina, ale už teď vnímáme velké pokroky. Původně jsme vystupovali pro pár přátel, teď už si můžeme zvát zahraniční hosty a máme stálé angažmá v Krakově.

Jednou za půl roku pořádáte i speciální edici Drag Touch, která dává prostor boylesque. Je to skvělý, protože v tradičních souborech muži nemají často příležitost vystupovat a vy jim tu šanci dáváte. Řekni nám k tomu více.

Bojujeme proti puritánství, s nadsázkou a vtipem. Podporuji LGBTQ komunitu, mám v ní mnoho přátel, sdílejících stejné zájmy. Přijde mi přirozené je na naši akci přizvat a zároveň trochu rozčeřit vody tímto tématem.

Poslední akce se konala nedávno a tentokrát jsme naší sestavu Chlorophyll von Needle (Dominik) a Hayley the Strange (Daniel) doplnily o zahraničního performera. Tím byl Gasiu − velký bojovník za gay práva v Polsku,za což si zaslouží veliký respekt, protože tam to rozhodně není procházka růžovým sadem.

Lišila se nějak výrazně jednotlivá představení?
Ano, snažíme se to mít pestré. Líbí se mi diverzita, každý z performerů je velmi osobitý. Například Dominik má čistě burleskní představení, plné glamu a lehké smyslnosti. Tento rok se dostal i na Prague Burlesque Festival, což je největší respektovaná mezinárodní burleskní akce v ČR. To je dle mého pro něj a českou drag komunitu obrovský úspěch. Daniel vystupuje s typickou drag show s lipsync, kde působí hodně vyzývavě a odvážně. Gasiu je prostě queer tornádo. Oproti našim performerům, kteří jsou spíše feminní, je hodně maskulinní. Gasiu je nádherný, vymakaný, svalnatý chlap, který se nebojí ve svých vystoupeních kombinovat například živé rapování s pobíháním po pódiu v boxerkách, na podpatcích, ve kterých by si 50% ženských, co znám, zlámala nohy.

Co si myslíš o společenském předsudku, že travesti show je zábavou pro LGBTQ komunitu?
Tihle kluci jsou všichni gayové, tak jako většina drag performerů, ale rozhodně to nemusí být podmínkou. Rozhodně se nejedná o škatulku pouze pro gaye. Jsou i performeři, kteří jsou hetero, v běžném každodenním životě vypadají k nerozeznání od obyčejných mužů, mají manželky, děti a spokojený rodinný život. Drag mají jen jako koníček a masku, takovým je například Sheila Wolf z Berlína.

Možná pro lidi mimo naši sociální bublinu bude složité se ve všech těch pojmech zorientovat. Buď tak hodná a pokus se pojmy vysvětlit.
Drag queens jsou většinou gayové, kteří vystupují v ženských kostýmech v rámci pobavení obecenstva. Někteří se do ženského vzezření stylizují i v soukromém životě. Stejně jako jsou drag queens, jsou i drag kings − ženské performerky, převlíkající se za muže, nejraději mám Lou Henry Hoover, to je prostě vládnoucí king!

Crossdressers jsou naopak hetero muži, oblékající se do dámských šatů, to většinou dělají pouze soukromě. Crossdresser se převlíká, aby dosáhl dočasné identifikace s opačným pohlavím.

Transvestitismus je s tím často zaměňován, ale důvod oblékání ženských šatů tu souvisí s fetišem a dosažením sexuálního vzrušení. Praktikování je v tomto případě převážně soukromé, proto je dobré při používání toho výrazu dát pozor na záměnu významu.

Travesti je umělecké vystoupení a show v ženských kostýmech po pobavení publika, vše se zde zveličuje a přehání do extrému. Často shows působí až parodicky a komicky. Travesti show je v podstatě to samé jako drag show, jediný rozdíl v tom vidím takový, že u nás je vyloženě travesti opravdu parodická a komická show, drag je ale více na úrovni a spojený s jemností burlesky.

Impersonator je show, při které se performer stylizuje do konkrétní osobnosti. Je to buď formou parodie, či naopak projev obdivu. Často se napodobují charaktery reálných zpěvaček, či hereček apod. Samozřejmě se nedá vše tak snadno zaškatulkovat a rozhodně zde nejsou jen tyto skupiny, ke kterým se lze hlásit. Vše je hodně rozvětvené a často obtížně identifikovatelné. ∞

Letošní rok je z astrologického hlediska velice atypickým − uzavře minulost a přinese s sebou spoustu životních změn. Nejen o tom, jak získat vnitřní sílu, prohloubit intuici a nacházet tak cestu k sobě samému jsem si povídala s Evou Kalivodovou Štichovou, zakladatelkou Akademie Křídla Andělská.

Co je to energie života?
Energie je všude kolem a je na nás, jak s ní naložíme. Pracuji s energií na mnoho způsobů. Nejvíce si ji dobíjíme během spánku. Spánek je pro nás velmi důležitý a pak je spousta podpůrných věcí jako kameny, polodrahokamy a různé další pomůcky napomáhající energii vyladit. Naše bioenergetické pole činí zhruba 1,5 metru a právě v tuto chvíli, kdy sedíme naproti sobě, jsou ta naše propojená. Kdybych chtěla své pole ještě rozšířit, což je praktika, které lze trénováním dosáhnout, budeme schopny se napojit na sebe telepaticky. Protože myšlenky jsou také jenom další formou energie, již posíláme ven. Možná se vám někdy už stalo, že jste mysleli na určité slovo, a někdo poblíž vás jej v zápětí řekl. Při rozšíření energetického pole s tím lze pracovat cíleně. Budu si přát položení nějaké otázky, energeticky vám ji pošlu, a vy se mě na ni zeptáte.

Bioenergetické pole se nazývá i aurou?
To jsou dvě odlišné věci. Aurické pole je tvořeno rozpínáním sedmi základních čaker. Intenzita jejich barevnosti odráží i náš současný mentální stav. Osoby mající psychický problém mohou mít dokonce ve své auře trhliny, které lze harmonizací opět zacelit. V rámci naší Akademie probíhají i jednotlivé kurzy, kde se vyučuje ladění čaker. Velmi účinná je práce s přikládáním určitých léčivých kamenů či mandal na příslušná místa, v nichž se čakry nalézají, protože ony tu špatnou energii přetvoří. Lze také čistit pomocí kyvadla pohybujícího se nad sedmi předkreslenými kruhy symbolizujícími čakry a mentálně jen vyslat nahoru přání. Například: „Prosím o roztočení první čakry kořenové u mé osoby.“ Pomáhá to i při léčbě nemocí, neboť většina z nich je psychosomatických. Když má člověk čakry v nepořádku, je to jako by stál ve dveřích a nemohl tam ani zpět. Důležité je mít čakry otevřené, aby energie mohla proudit. Kam se z pomyslných dveří rozhodneme jít, už je potom jenom na nás.

V posledních měsících byly hodně silné úplňky a také částečné zatmění Měsíce při novoluní. Mně osobně to například hodně hýbe životem. Často se cítím pod velkým tlakem, mám negativní myšlenky a necítím se uvolněně. Měla byste pro mne nějaký recept, jak podobné věci odblokovat z pohodlí domova?
Za vyzkoušení stojí „ušní svíce“, vyvinuté ze staré metody našich babiček, které namáčely kousky plátna do včelího vosku. Dnes je tato pomůcka volně dostupná v lékárnách. Jde vlastně o takovou trubičku, již přiložíte k patřičnému místu a ona vytáhne z vašeho těla ven různé škodliviny. My z duchovního hlediska přikládáme jednu k čelu na dutiny, nikoliv však na třetí oko. I přes lebeční kost ucítíte takový vítr v hlavě, který odnese pryč špatné myšlenky a starosti. Asi osm centimetrů před koncem se svíce uhasí ponorem do přichystané nádoby s vodou, ohořelou část utrhnete a zbytek roztočíte. A logicky by uvnitř měl zbýt jenom žlutý prášek, ale většinou tam naleznete tmavě žlutou kuličku představující zhmotnění vysátých negací. Další svíčku potom používáme do pupíku, ta napomáhá zbavení se stresu a depresí, protože je nedaleko druhé čakry. Hodně to pomáhá úlevě od myšlenek na to, že něco nestíháte, nebo od trápení se dlouhotrvajícím očekáváním. Efekt je opravdu velmi rychlý, jako kdybyste byla balónek, který někdo napíchl a to negativní z něj odešlo.

A jak rozeznáme mezi našimi myšlenkami ty správné?
Svou intuici, nebo chcete-li vnitřní hlas, vnímá každý člověk jinými receptory. Pod pojmem receptor si představte zvláštní fyzický pocit, který doprovází nějaké vnitřní sdělení. Může se to projevovat zvláštními pocity v žaludku, svrběním ucha a mnoha dalšími způsoby, které ovšem nerozezná každý automaticky. Když se s tím setkáte, naslouchejte sami sobě, protože si tím hodně pomůžete. To jsou takové každodenní indicie, kterým Carl Gustav Jung říkal synchronicita. Pro mě oba pojmy znamenají totéž. Záleží jenom na vás, jestli chcete své tělo vnímat a vědomě tuto energii používat. Co je správná myšlenka? Zkuste to procítit, ne uhodnout.

Pokud už jsme naladěni na svůj vnitřní hlas, s čím dále máme pracovat?
V samotných myšlenkách a slovech je velká síla. Energie fungují v podstatě jako přísavky. Přitahují do našeho života to, na co jsme připraveni. Negativní myšlenky a strachy se vždy ukážou rychleji než pozitiva. Lidé si často neuvědomují, že se omezují svým vlastním negativním myšlením. Předem vzdávají šanci v něčem uspět, a tím rovnou posílají tu dobrou energii pryč. I při největším skepticismu by v nás měla zůstat malá jiskra naděje na potenciální úspěch a víra v dobrý konec. Naučte se ji hýčkat a neničit ji.

A co náš osud? Je všechno předem dané?
Každý máme svůj karmický plán, ve kterém zpracováváme vybraná traumata z předešlých inkarnací. Nemůžeme v tomto životě řešit všechny, to bychom se asi zbláznili, ale rodíme se s tím, že určité téma se nám stane osudným. Vzniknou tak situace, které jsou předem dané a musí k nim dojít. Jenže záleží jenom na naší připravenosti těmto věcem čelit, protože máme svobodnou vůli a můžeme svůj karmický plán přepsat. Znám spoustu příběhů, které potvrzují, že osud se opravdu měnit dá. Dokonce i rakovina se dá vyléčit.

Založila jste Akademii Křídla Andělská. Na jakém principu výuka v duchovně zaměřené škole funguje, co se žáci mohou všechno naučit a jak se liší od Křišťálové univerzity?
Sama jsem nejprve vyučovala na Křišťálové univerzitě, kde probíhá výuka formou teoretických přednášek. Později jsem se rozhodla založit vlastní školu, kde bych vyučovala mimo teorie i praxí. Nestačí o věcech jenom mluvit, je důležité si je i vyzkoušet, trénovat a sdílet vše s ostatními. Našim studentům je od osmnácti do téměř osmdesáti let a dělí se do čtyř ročníků. Samozřejmě lze formou kurzů navštěvovat pouze jednotlivé předměty. Cílem je naučit, předat a propojit duchovně zajímavé obory. V prvním ročníku se intenzivně pracuje s energií, intuicí, čakrami, meditujeme a učíme se vykládat tarotové karty. V druhém ročníku se tyto postupy jenom rozvádějí více do hloubky. Od třetího ročníku už studenti většinou mají jasno ve svém budoucím směřování, proto se zaměřuji na komplexnost a se všemi pracuji individuálně. Probírají se minulé životy, tarotová numerologie, regrese, práce s kyvadlem a další. V posledním ročníku se vše propojí v jeden celek a zaměřujeme se na budoucí profesi, pokud tedy uvažují o práci v tomto oboru. Učíme se například astrálnímu cestování a jiným metodám, kterými by mohli v budoucnu pomáhat.

O astrálním cestování se příliš nemluví, na rozdíl od lucidního snění. A přitom řada lidí v noci cestuje samovolně. Spí, najednou mají pocit, že jsou probuzeni a vznášejí se nad svým fyzickým tělem.
U samovolného cestování, které popisujete, to znamená, že se duše chce vrátit zpátky domů. Taky to může znamenat, že třeba ve fyzickém světě příliš stagnujete, máte být už duchovně dál.

O účelných astrálních cestách si myslím, že to není úplně bezpečné v našich podmínkách, zvláště ve velkém městě, jako je Praha. Cestovat byl mě člověk ukotvený, uvědomit si, odkud a jak na ten astrální svět kouká, a samozřejmě vědět, proč to dělá.

Na co bychom si zejména měli dát pozor při astrálním cestování?
Pokud je nežádoucí, vizualizujte si kolem pasu takovou tu těžkou vězeňskou kouli a představujte si, že vás stahuje zpět do fyzického těla. Pak byste v něm už měli zůstat během spánku a žít více v přítomnosti.

Pro černé bytosti jste v astrálním světě zářícím bodem, který je láká. Pokud by například už u vaší postele někdo stál nebo byste se octli, kde nemáte, a potkali jisté bytosti, funguje na ně jednoduchá metoda: Požádejte je o vyslovení jejich jména. Bytosti, které vás navštívily s dobrým úmyslem, se nezdráhají své jméno sdělit, a většinou končí písmeny -us, -as. Přichází-li ve zlém, musejí zákonitě zmizet jako prskavka. Ale to neznamená, že se další noc neobjeví znovu. Nejčastěji nás navštěvují skrz zrcadla, podobně jako duše mrtvých. Na svých kurzech učím, jak se dají zrcadla zavřít. Případně i komunikuji s mrtvými dušemi a odvádím je do světla, ale s tím by si opravdu neměli lidé zahrávat a obrátit se na mě nebo kolegy. ∞


Bc. Eva Kalivodová Štichová působí v Praze jako léčitelka, kartářka a duchovní průvodkyně.

Riwaa Nerona (* 1989) je patrně nejslavnější česká korzetiérka, šití prádla se věnuje už deset let. Zajímalo mě, jak se tato noblesní dáma vypořádává s tím, že je označována za ztělesněnou ženskost, nebo například s očekáváními, že návštěvnice svých workshopů bude učit svádět muže.

Navštívila jsem Riwu v jejím útulném prodejním showroomu v Husitské ulici na Žižkově, jenž jí zároveň slouží jako ateliér. V předvánočním shonu tu bylo poměrně dost lidí a Riwa během našeho povídání dokončovala drobnější práce na doplňcích. Její tvorbu není už třeba příliš představovat, nejen na subkulturní scéně se stala výraznou persónou pro své velké charisma, elegantní vystupování, precizně zvládnuté řemeslo a vytrvalé nadšení pro zakázkovou výrobu korzetů a prádla. Na jejích přehlídkách je plno a rozhovory s ní se internet jen hemží. Většinou se v nich dozvíte o historickém vývoji spodního prádla, o materiálech, zvyklostech anebo i o tom, že korzety a podvazkové pásy nosí i poměrně dost mužů.

Četla jsem s tebou pár starších rozhovorů a často jsi v nich označována za femme fatale a ztělesnění ženskosti. Jak se k tomu stavíš?
Opravdu nejsem přesvědčená o tom, že bych byla z nějakého důvodu ztělesněná ženskost. Jsem toho názoru, že ženskost se nedá definovat, stejně jako se nedá definovat mužskost. A když si to člověk vezme z historického hlediska, zjistí, že je to proměnné a samotné pojetí se během staletí měnilo, každá kultura definovala mužskost a ženskost jinak. Takže to vlastně nelze jednoduše vystihnout, může to člověk maximálně říci ze svého pohledu, ale zase by měl volit trošku slušnost, aby se nevyjadřoval příliš subjektivně. Například v antickém Řecku se oděv ženy od oděvu muže příliš nelišil, ale samozřejmě se velmi lišilo chování a způsob života.

Definovat ženskost nošením korzetu? Ve společnosti jsou pořád zakotvená podobná genderová klišé.
Nerozumím lidem, kteří mě považují za více ženskou jen proto, že nenosím téměř nikdy kalhoty, preferuji šaty, upravené vlasy a rudou rtěnku. Ani zvýraznění mého úzkého pasu mě nečiní více feminní. A označení, že jsem víc ženská, mi přijde urážlivé, už jen kvůli dalším ženám, které znám a působí velice jemně, něžně, a ani takhle se to nedá říci, protože to také nepovažuji za ženskou vlastnost. Já totiž nevím, kde jsou hranice, a nedá se to hodnotit ani podle toho, jak chodí kdo oblékaný, jestli chodí nalíčený nebo nenalíčený, nebo jestli nosí podpatky, má nebo nemá punčochy. Podle toho se nedá definovat, jestli je někdo ženský, anebo jestli je víc ženský, než někdo jiný. A já vůbec ani nedokážu definovat tu ženskost. Říkala jsem si, že to bude asi chromozom XX, ale pak člověk v tom případě nedokáže třeba přijmout transsexuály, kteří mají pocit, že se jejich duše nachází ve špatném těle. Copak když někdo nemá dělohu a vaječníky, je potom méně ženou? Nebo podle čeho se to vlastně pozná?

Naprosto s tebou souhlasím. Kdybychom tohle chtěli ve společnosti změnit, kde máme podle tebe hledat příčinu?
Já si myslím, že to souvisí s porovnáváním, s představou, že žena a muž se vzájemně zase tolik neporovnávají, jako ženy mezi sebou a muži mezi sebou, kdy se pořád jeden snaží vyzrát nad tím druhým, aby byl ve své skupině výraznější a vyčníval nad ostatními kolem. A kdyby se člověk nad to opravdu povznesl a nehleděl na to, že někdo je lepší než ten druhý, a nesnažil by se srovnávat, myslím si, že by vymizely i tyhle problémy.

To je krásně vznešená myšlenka. Ideál, kterého bychom se měli snažit docílit.
Je mi samozřejmě jasné, že to nejde. Jen neříkám, že žena a muž jsou naprosto identičtí, to rozhodně nejsou, i když se člověk snaží si to uvědomit, tak rozhodně nejsou už jenom tím, že mají naprosto odlišnou výchovu. Je tam ono očekávání. Očekává se od nich konkrétní životní role. Takže se od ženy očekává, že bude jednou matkou a že bude krásná. Často když otevřeš pohádkovou knížku, stojí tam, že princezna byla krásná, a že muž byl urostlý. Je smutné, že prototypy těchto očekávání sahají až do pohádek. Člověk je tím ovlivňován od dětství, ať už tím, co mu říká maminka, nebo co mu říkají ve školce, ve škole. Vštěpují nám „holčičky dělají tohle, holčičky nedělají tohle“ a každý to máme v sobě tak naučené a hluboce vpité do sebe, že podle toho ještě pořád nějak fungujeme. Proto si myslím, že lidi uráží, když jim někdo poví něco jiného, co s tím není v souladu.

Taky si myslím, že to tkví v uzavření se a lpění na „vlastních pravdách“, které paradoxně byly převzaty od rodičů nebo učitelů. Takových lidí je spousta. Potom stačí jenom trochu neodpovídat jejich představě a začnou dotyčné urážet. My dvě jsme evidentně dost na podobné vlně a otevřeně přijímáme, že například holka má oholenou hlavu a kluk nalíčené rty a oči.
Možná protože se lidé spíš zaměřují na vizuální stránku věci, a i co se týče toho chování, je vidět obrovský tlak. Člověk nějakým způsobem uráží toho druhého přiřknutím vlastností opačného pohlaví, o kterých vlastně ani nikdo neví, jestli danému pohlaví náleží. Vznikají situace, kde se jednou z největších urážek muže stává, že je zženštilý, jako kdyby na „ženě“ bylo něco špatného. U žen se zase používá výraz „mužatka“, jako kdyby toto pro ženu mělo znamenat něco ohavného. Mně to přijde, jako kdyby mi někdo nadával, že jsem lidská. Když mi někdo řekne, že jsem zmužnělá, odvětím „Hm, díky, jsem člověk, to je fajn,“ a podobně, když někdo v mé blízkosti nařkne muže z toho, že je zženštilý, říkám „Hm, je lidský, to je zajímavý. Tak teď jsi ho urazil.“ Nemyslím si, že by to měla být nějakým stylem urážka.

Teď jsi mě pobavila. Tohle je možná nejlepší reakce, kterou v tu chvíli můžeš mít.
Hm, ono když si člověk za většinu těch výrazů dosadí „člověk“, tak zjistí, jak to funguje, a zjistí, že to vlastně jako urážka moc nefunguje.

Ráda bych s tebou ještě probrala očekávání, se kterými některé ženy přicházejí na tvé workshopy. Nejednou se prý stalo, že měly představu, jak z nich uděláš femme fatale a naučíš je svádět muže. Je ta situace s ženskou sebedůvěrou až tak špatná? Vždyť se většinou všechny parádíme kvůli sobě samé.
Tak samozřejmě, že existuje spousta žen, na které je vyvíjen nějaký tlak a myslí si, že by měly nosit něco a chovat se konkrétní způsobem. Představují si často, že pro lásku partnera je třeba určitá stylizace − nejen jejich zevnějšku. Přijdou na můj workshop a snaží se nějakým způsobem získat informace, jak to udělat. A první, co jim odpovím, je, aby se nenutily do nějaké stylizace, protože pokud to nepůjde přímo z nich a nebudou se v mých oděvech cítit dobře, nebude to fungovat. Nezavrhuji samozřejmě vyzkoušení. Je to jako s dorty, taky nevíme, jestli ho chceme, dokud kousek neochutnáme. Pokud ze sebe nebudete mít dobrý pocit, nedělejte to, buďte raději sama sebou. Přeci jenom váš partner s vámi je, protože vás má rád, a ne proto, abyste vy splňovala jeho požadavky. Ale stejně potom je důležité toto chování ve vztahu opětovat − vy nesmíte mít podobné požadavky na něj a on na vás.

Možná potřebují zvednout sebevědomí?
Chtějí možná podvědomě, abych to za ně vyřešila, nebo slyšet, že jsou úžasné. Všichni jsou úžasní, každý v sobě nosíme krásnou bytost. Osobně nemám žádnou představu o tom, že někdo je lepší než ostatní. Věřím, že když každý nalezne to své, co mu přináší potěšení a radost, tak z něj ta krása vystupuje. Snažím se svou tvorbou plnit lidem sny, dělám často zakázkovou výrobu na míru. Zpětná odezva je pro mne velmi důležitá, bez ní by mne to samotnou vůbec nebavilo.

Dáváš jim vlastně možnost vyzkoušet něco nového, že?
V podstatě ano, dávám jim možnost vyzkoušet si například na workshopech držení těla, že se lze takhle prezentovat a pohybovat. Neznamená to však, že to musí přijmout a dodržovat. Když dělám workshopy o prádle, nebo pořádám přehlídky a někoho tam něco zaujme, jsou to pořád jenom možnosti, kterými se sami mohou inspirovat. A stejně potom ta výsledná sebeprezentace vychází z nich, zrcadlí jejich osobnost. ∞

Do kin přichází norský snímek Thelma režiséra Joachima Triera. Při festivalových projekcích rozdělil publikum na dvě části – jednu emočně zasaženou a druhou svébytně znechucenou. Z čeho vyplývá onen dualismus?

Nahlížíme-li na tento snímek jako na alegorické umělecké dílo, které pomocí symbolů vypráví určitý děj, zůstává interpretace pouze na publiku. Záleží jen na naší míře sebeprojekce a empatie, které jsme ochotni propůjčit dílu, a na ochotě hledat v pohyblivém obrazu to nevyřčené. Pokud se nám samotný děj příčí, zůstaneme u plošné dějové linie, která sama o sobě nepřináší nic novátorského. Hledáme-li však druhý plán, můžeme si z podobně laděných celovečerních snímků odnést velká poznání o nás samotných. Tak to v umění funguje vždy, chceme-li si ho užít, je dobré cestou do projekčního sálu nebo galerie odložit skeptičnost.

Potlačená sexualita
Bylo by příliš snadné držet se ústřední dějové linie, kdy hlavní postava Thelma přichází do nového prostředí, začíná žít samostatný život vysokoškolské studentky, která znovuobjevuje svou identitu, když si začíná uvědomovat potlačovanou sexualitu, ústící až v podivné psychogenní záchvaty. Toho si byl patrně vědom i sám autor, a proto se ve snímku objevují současně různé mystické souhry, které právě jedné části publika v sále nejsou příliš po chuti. Nadpřirozené schopnosti hlavní hrdinky a artové postprodukční efekty vykreslující její vize jsou oslím můstkem pro otevřenou kritiku pokrytectví křesťanské hetero-normativní společnosti. Přijímání sebe sama navzdory dogmatické výchově pak v Thelmině příběhu zrcadlí jen zástupy dalších dospívajících queers. Značná část populace v současnosti navzdory nejnovějším vědeckým výzkumům stále věří tomu, že homosexualita je něco, co by se dalo vyléčit v ústavech, a oživuje tak spirit společenské diskriminace těchto menšin z počátku minulého století. Jiné rodiny možná chápou, že se sexuální orientací se rodíme a nemůžeme ji nikterak ovlivnit, ale sami bojují s biblickým ideálem Adama a Evy, muže a ženy, jako jediným „normálním“ typem vztahu − vše ostatní je ďábelským chtíčem, jehož démonské svody ovládají duši jejich potomstva.

Ďábelský chtíč a nadpřirozeno
Snímek samotnou víru a lásku silně vyzdvihuje nad pochybnosti a strach. Právě tento Thelmin niterný boj ukazuje, jak fatální následky ony emoce mohou mít, neboť hrdinka sama zjišťuje, že má nadpřirozené schopnosti, kterými její podvědomí ovlivňuje realitu. Právě zmíněné schopnosti a středověké čarodějnické procesy jsou častým terčem divácké kritiky, ale vnímejme je komplexněji v rámci filmového porovnávání dobrého a zlého, kletby a daru, cudnosti a pokušení, víry a pochybnosti, Ježíše a Satana.

Dominantní postavou je otec Thelmy, který pod náboženskou záštitou ve svých nejlepších úmyslech vědomě koná zlo. Hraje si na Boha, který může soudit a zasahovat do osudů druhých. Celé je to však tak nenásilně divákovi podáno v detailech a metaforách, že samotná myšlenka doznívá ještě při závěrečných titulcích. ∞


Thelma
režie Joachim Trier
Norsko, 2017, 116 min.

„Život je bolestný a přináší zklamání“ je název právě probíhající plzeňské výstavy, věnující se hororové tématice. Kouzlem nechtěného je, že doposud byla většina tamějších výstav horor, ale tenhle skutečně stojí za to vidět.

Galerie města Plzně ve spolupráci s Otto M. Urbanem přichází s ambiciózním kurátorským projektem třídílné výstavy, jenž po premiérové přehlídce v Plzni bude putovat do galerií jiných českých měst. První část s názvem „Život je bolestný a přináší zklamání“ nese podtitul „Masakr Vol. 1“ a věnuje se vlivu průkopníka moderního hororu, spisovatele H. P. Lovecrafta, na českou výtvarnou scénu. Doposud se nikdo nezabýval tím, jaký má hororová estetika obecně vliv na tuzemské umělce, a tento první pokus přináší zajímavý průřez tvorbou deseti současných autorů.

V úvodním sále diváky příliš nepřekvapí přítomnost velkoformátových pláten Josefa Bolfa, notoricky známého malíře, zásadního pro minulé desetiletí. Notný pesimismus je klíč k definitivnímu rozluštění. Bolf je zlomený a zřejmě už delší dobu. Iluze je dokonalá, záhada nepřestala být záhadou.

František Štorm je především hudební černokněžník, což se zrcadlí i v způsobu prezentace matric k grafickým tiskům. Ty jsou skrz bodový reproduktor doprovázeny autorskou nahrávkou výkřiků. Mužských nebo ženských? Hlas byl spíše skřípavý než vřeštivý. Ječení se pronikavě nese sálem, zaplněným grafikami na motivy povídek H. P. Lovecrafta, přes komiks Evy Macekové až k instalaci maleb Martina Salajky. Strach jitří fantazii. Salajka se mu při nočních výpravách do hlubokých lesů oddává, dovoluje mu probouzet ty nejšílenější vize. Jeho malby jsou svědectvím o tom, že nás vlastní strach učí lépe se poznat. Malby zaznamenávají atmosféru něčeho nadzemského, co k němu hovoří skrz nevědomí. Člověk by čekal, že bude ve tmě temnotou pohlcen, ale Salajkovy malby hýří barvami.

Bůh odporných věcí
Expozice pokračuje ve vedlejší místnosti – mázhausu, podlouhlé chodbě s klenutým stropem a nenápadným schodištěm do podzemí. Z instalačně nepřátelského prostoru vytvořil sochař a grafik Marek Škubal velmi lichotivé prostředí, evokující jakousi kadidlem provoněnou svatyni Boha odporných věcí. V jejím středu se vyjímá sochařské dílo „Animal Bodhisattva“, obklopené řadou stejnojmenného cyklu kreseb černým fixem tištěných na nerezové desky. Škubal je unikátní persónou už jen pro svůj červí fetiš a vzhled Pána temnot. Kresby s hutnými hromadami červů mohou být metaforou pro autorův niterný rozklad, kdy temnotu jeho duše požírají démonci v podobě červů. A červ sám by mohl být vnímán jako symbol neustálého koloběhu života a smrti. Ctíme rozklad, jdeme smrti naproti.

Na návštěvě u sériového vraha
Výstava pokračuje další pěticí autorů v podzemních prostorách galerie. Již při scházení dolů nabývá prostor atmosférické iluze evokující domov, neboť stěny jsou dekorované. Chodba se stává spíše předsíní bytu a návštěvník galerie se v site-specific instalaci Martina Mulače začne cítit jako na návštěvě u sériového vraha s láskou k taxidermii. Mezi pozůstatky vycpaných zvířat a stylovými dekoracemi jsou nenuceně zakomponovány obrazy reagující na povídku „Pickmanův model“ od H. P. Lovecrafta. Mulač zastává názor, že pocit hrůzy při čtení povídek není dostačující, proto chce strach zveličit stimulací prostoru. Reálný děs na nás někde čeká a chce nás zastihnout nepřipravené.

Je zde velmi patrný vliv hororové kinematografie. Estetika béčkových krváků silně ovlivnila i tvorbu malíře Jana Vytisky, který na výstavě prezentuje vedle svých obrazů překvapivě i krátké animované video. Vytiskovy figury s vyhřezlými střevy a visícím okem jako by záměrně reflektovaly pokleslou vizualitu a nedokonalé filmové efekty, které balancují na hranici kýče, s notnou dávkou černého humoru a ironie.

Jakub Gajdošík v site-specific instalaci formálně vychází z Marii Grosholtz. Scéna je ponořena do mlhoviny a sporé osvětlení evokuje půlnoc. Zachycuje k smrti vyděšeného Innsmoutha táhnoucího tlející mrtvolu k obětování pro Dagona a Temnomnichy, kteří ho pronásledují z bažin. Gajdošík zde také vystavuje řadu maleb a domalovaných vintage fotografií.

Černá mše
Dalším autorem, kterého není třeba příliš představovat, je hyperrealistický sochař Richard Stipl. Jeho dílo „Black Sabbath“ uzavírá výstavu v posledním sále. Působí, jako by se zbavilo nesnesitelného břemene. Další socha Stipla je velmi nápaditě nainstalována v průhledu z ulice do galerie.

Výstava se zdá být ideální k plnému využití potenciálu historického sklepení galerie, neboť charakter prací většinou podpoří. Jedinou výjimkou je dle mého názoru prostor věnovaný slovenskému sochaři Stanislavu Karoli. Jeho temně černým objektům prostředí příliš nelichotilo.

V druhé polovině ledna se ve stejném složení přesouvá výstava do pražské Trafo Gallery, jež disponuje podstatně menší rozlohou, a tak autory čeká velmi nelehký úkol, kdy budou muset zredukovat počet vystavených děl, aniž by se vytratila jedinečná hororová atmosféra výstavy. ∞


Život je bolestný a přináší zklamání
Galerie města Plzně (nám. Republiky 40, Plzeň)
25. 11.—15. 1. • 40 / 20 Kč
Trafo Gallery (hala č. 14 – Holešovická tržnice, Praha 7)
26. 1.—5. 3. • vstup zdarma

Problematika LGBT komunity se s přibývajícími léty stává více diskutovanou, respektovanou, přijímanou a tím méně problematickou. Postupně proniká do masové kultury a dává vzniknout samostatnému kinematografickému žánru – queer filmu.

S blížícím se koncem roku 2016 nastává ideální období pro rekapitulaci a vyhodnocení všech událostí a počinů nashromážděných za uplynulých jedenáct měsíců. I na poli queer kinematografie vznikla řada snímků, které si zaslouží pozornost širšího publika.

Za jeden z nejpozoruhodnějších považuji režisérský debut „Zdaleka“ Lorenza Vigase Castesa, který získal ocenění za nejlepší latinsko-americký film na festivalu v Benátkách a nyní běží v českých kinech. Důsledně distancovaným pohledem mapuje vztah dvou mužů a stává se jakousi metaforou politické situace ve Venezuele. Dobře situované drama s minimem dialogů, bez hudebních podkresů a zbytečné popisnosti podtrhuje výborný herecký výkon Alfreda Castra. „Zdaleka“ je plný chladu, pasivního násilí a ve finále zasadí divákovi šokující ránu.

Nedávno byl v kinech uveden také již šestý film sedmadvacetiletého Xaviera Dolana „Je to jen konec světa“, který vychází ze stejnojmenné divadelní hry Jean-Lucy Lagarce. Vzhledem k velikosti Dolanova talentu jsem nebyla jediná, kdo do kinosálu přicházel s nadměrným očekáváním a odcházel s poněkud rozpačitými pocity. Přes veškeré estetické záběry, jež jsou u něj standardem, slavné herecké obsazení a silný příběh, je snímek příliš hysterický a působí přehnaně. Rozhodně stojí za vidění, ale nepatří k nejlepším, které může autor nabídnout.

Představte si cokoli
Letos vznikla v USA řada dokumentů s problematikou transgenderu u dětí. Jde o emotivně silné výpovědi rodinných příslušníků, kteří otevřeně mluví o tom, jak surově je zacházeno s jejich dítětem ve společnosti a zejména na prvním stupni základní školy ze stran dětí i učitelů. Inspirací pro rodiče, kteří se nacházejí v podobných situacích, mohou být krátkometrážní dokumenty „Krásný a důstojný“ režisérů Jeffa Petryho a Nathana Drillota, „Kluk v růžovém“ od Erica Rockeye nebo jeden celovečerní „Holkou odmalička“ od Erica Juhola. Přes těžkost tématu jistě oceníte velmi pozitivní přístup rodičů a optimistický charakter všech tří dokumentů, jež přicházejí s různými řešeními. V Irsku vznikl dokument „Irská královna“, mapující životní cestu Roryho O’Neilla, známého spíše jako charismatickou a vtipnou drag queen Panti Bliss. Režisér Conor Horgan vypráví, jak se z maloměstského kluka stala národní umělkyně vyjadřující se k homofobii, životě s HIV, feminitě, sexu i právu vzít si toho, koho milujete, bez ohledu na gender.

Současně vzniklo i množství hraných filmů, v nichž dominují dospívající dívky, pocházející z muslimských rodin, jejichž cesta k sebe prosazení je ztížena očekáváním, že budou pokračovat v rodinné tradici. Jedním z nich je „Nasser“ nizozemské režisérky Melissy Martens o třináctileté Nasser, jež se identifikuje jako chlapec, ale její matka pod tlakem kritiky ze strany svých kamarádek dceru nutí, aby se oblékala a chovala jako děvče. Vše pomalu spěje k tomu, že hlavní hrdinka uteče z domova, ostříhá si vlasy a potuluje se s partou kluků. Snímek „Raniya“ dánské režisérky Sidsel Møller Johnsen se podprahově k islámu vyjadřuje v dialozích dvou sester, jež z dálného Východu emigrovaly, z nichž jedna nedokáže přijmout lesbickou orientaci druhé. Zároveň také poukazuje na stereotypy, se kterými jsou v Evropě vnímány. Jde o velmi estetickou moderní romanci, otvírající další téma četně se letos vyskytující v queer filmech − seznamovací aplikace. Ty jsou ústředním tématem francouzského „Herculaneum“ režiséra Arthura Cahna, ztvárňujícího i jednu z hlavních rolí. Velmi přirozený a nenucený snímek reflektuje současný trend seznamovacích mobilních aplikací. Ty většinou slouží pouze k jednorázovým schůzkám sexuálního charakteru. Snímek nezaujímá žádné moralizující stanovisko, ale pokládá otázku, do jaké míry je pro nás přirozené, když se po vydařené schůzce vlastně nehodí domlouvat se na další.

Že tyto aplikace přinášejí i rizika, je patrné v krátkometrážním hororu „Pyotr495“, odehrávajícím se v homofobním Rusku. Trashový film kanaďana Blakea Mawsona vypráví o machistickém nabíječi a jeho barbie družce, kteří přes aplikaci lákají k sobě domu mladé gaye, aby jim připravili kruté potrestání. Avšak hlavní hrdina tohoto snímku, lapen do jejich spárů, se promění ve vlkodlačí monstrum a dopřeje jim bolestivou smrt. Ano, ani o snímky pokleslého žánru nebyla letos nouze. Ať už jde o kýčovitou podívanou „Noc v Tokoriki“ rumunského režiséra Roxana Stroea, lesbické sci-fi „Akcelerátor“ od Jamie Alain, animovaný barbie příběh Kai Stänicke „B.“ s krvavým koncem či béčkový lesbický horor o vražedkyni přezdívané Křoviňák „Zabiják z buše“ od Meaghan Palmer, je až pozoruhodné, jaké rozmanitosti se queer kinematografie těší. ∞

Práce v erotickém průmyslu je stále vnímána vulgárně. Doposud nebylo mnoho pozornosti věnováno autorům, kteří ji okusili a inspirovala je. Jakým způsobem své zkušenosti reflektují v tvorbě a čím se liší pohled mužský od ženského?

Téma sexuality, prostituce, hledání sexuální identity nebo dokumentování života komunity lidí, kteří mají jiné sexuální návyky než zbytek společnosti, má v umění bohatou historii. Nevěstince a později pak noční kluby jsou stále bohatým zdrojem inspirace. Ať už jde o jednorázové projekty či mají autoři o problematiku sexbyznysu dlouhodobější zájem, kladu si otázku, do jaké míry mohou jejich díla být autentická. Neboť zůstávají pouhými návštěvníky night clubů či pozorovateli daných situací a jejich snaha zachytit toto prostředí závisí na výpovědích a náhodách. Aby se jejich práce stala opravdu autentickou, je třeba se s danými lidmi sblížit a vytvořit si s nimi určitý vztah, ve kterém pak objekty jejich uměleckého zájmu aspoň částečně odloží svou masku. Dalo by se říci, že takto pracovala například fotografka Nan Goldin či malíř a grafik Henri de Toulouse-Lautrec.

I přesto však silné výpovědní hodnotě jejich děl konkuruje tvorba autorů, kteří mají osobní zkušenost s prací v erotickém průmyslu. Samozřejmě takových mnoho není, protože otevřeně vystoupit s tím, že prodávají vlastní tělo, znamená doživotně se vystavit konfrontaci s veřejností, jež tuto práci odsuzuje. Vyžaduje to určitou odhodlanost ukázat divákům jiný pohled, který může být buď velmi pozitivní a poučný pro nás všechny, či naopak může kriticky poukazovat například na mezery v zákonech a hanlivé předsudky. Neméně zajímavý je pak i jejich pohled na sexualitu, vlastně by se dalo říci, že zde vzniká jakési umění sexuality.

Genderová diference v uměleckém přístupu pornoherců
Hranicí mezi pornografií a uměleckým dílem se zabývá polský fotograf a performer Piotr Wegrzynski v projektu Inside Flesh, v němž spolupracuje se svou ženou, filosofkou Sylviou Lajbig. Výsledným dílem je velmi estetické porno s nádechem alternativního fashion videa, v němž oba manželé hrají a které natočili dle manifestu publikovaného na jejich webu. Po jeho přečtení se dozvíte pointu díla, neboť je zde uvedeno, že nejde o sex před kamerou a vše bylo vytvořeno v postprodukci. Wegrzynski se zároveň distancuje od jakéhokoliv škatulkování a aktivismu, ale dílo prezentuje v konfrontaci s mainstreamovou pornoprodukcí. Pro běžného diváka nejsou filmy dostatečně vzrušující a označuje je za umění, ale v galeriích jsou běžnými návštěvníky naopak označovány za pornografické, což nejednou vedlo k přerušení celé výstavy. Inside Flesh vnesl do této problematiky řadu nových otázek. V další analytické rovině se setkáváme s faktem, že se technicky vzato nedíváme na porno, ale na jakousi postprodukčně vytvořenou iluzi sexu – je to tedy pornografie? A co je vlastně dnes za pornografii považováno? Proč by umění a pornografie nemohlo být totéž? Jak chcete nazývat film, kde je zobrazen sexuální akt?

Newyorská pornohvězda, později umělkyně a sexuoložka Annie Sprinkle má zcela odlišný postoj. Aktivně se podílela na mainstreamové porno produkci a ztvárnila přes dvě stě rolí ve snímcích různého zaměření. Během dvaceti let působení v erotickém průmyslu pracovala i jako prostitutka a striptérka. Považuje se za feministku, aktivistku a za radikální učitelku sexuální výchovy. Jejím cílem je skutečně vzdělávat společnost v této oblasti, proto sama přednáší na univerzitě, pořádá semináře, píše články a knihy. Je zakladatelkou unikátní značky feministických pornofilmů. Velmi se angažuje za práva sexuálních pracovníků, ale také například homosexuálů, čemuž věnovala celý projekt „Art Laboratory“, kde spolu s Elizabeth Stephens již dvanáct let demonstrují svou lesbickou lásku. Každý rok opakují svatební obřad jako veřejnou performance, čímž kritizují zákaz registro­vaného partnerství v některých státech USA. Přeměnu své sexuální orientace vysvětluje tím, že během natáčení hrála podle scénáře a teprve po svém odchodu z branže nachází sebe sama v tantrickém lesbickém milování a monogamním vztahu. Detailněji se tímto tématem zabývá v knize „Metamorphous Sex“.

S ohledem například na pornohvězdu Sashu Grey, jež před pár lety publikovala knihu autoportrétních fotografií „NEÜ SEX“, se domnívám, že ženy více inklinují k velmi osobní tvorbě často až aktivistického charakteru. Zatímco přístup muže se distancuje od emocí a soustředí se spíše na řemeslné pojetí a celkovou estetiku. Bohužel se nám zde potvrzuje klišé genderových stereotypů pravící cosi o racionalitě mužů a citlivosti žen.

Kult osobnosti založený na image někoho z okraje společnosti
Podobně je tomu i u autorů působících v jiném odvětví erotického průmyslu. Následující dva však spojuje jakýsi kult osobnosti založený na image člena komunity, jejíž způsob života není společensky ještě zcela přijat, a také homosexualita.

V 70. letech to byl newyorský fotograf Robert Mapplethorpe. Velmi tradiční formou černobílé portrétní fotografie v ateliéru zachycoval letmé výpovědi o BDSM, což bylo před čtyřiceti lety vnímáno jako znepokojivé a kontroverzní. Síla jeho díla tkví v dokonale zvládnutém řemesle, čistotě a nenucenosti, se kterou divákům podává explicitní obsah, v talentu zachytit charaktery svých modelů. Mapplethorpe neměl žádné ambice měnit svět. Pouze zkoumal jeho temná zákoutí a naplno žil ve víru večírků, gay barů, návykových látek, promiskuity a později pak prostituce. Nejdříve mu image provokatéra vynesla slávu, dostala ho do uměleckých kruhů a pomohla získat vše, po čem toužil. Proti jeho výstavám se zvedla vlna nevole, kterou se rozhodl ještě zvýšit obsazováním pouze černošských modelů. V roce 1979 to celé přerostlo v obrostou tragédii, kdy byl zastřelen Robert Opel, který navzdory veškeré kritice uspořádal Mapplethorpovi výstavu. Krátce na to byl zavražděn Larry, pózující na jedné z vystavených fotografií „Boots and Brench“, a tentýž rok u Mapplethorpea propukl AIDS.

Způsob života tanečnic nočních klubů se lidem snaží přiblížit americká ilustrátorka Jacqueline Frances alias „Jacq the stripper“. Proslavila se instagramovým profilem, kde sdílí ilustrace deníkového charakteru naprosto věrně zachycující způsob myšlení striptérek i situace, se kterými se obecně v práci setkávají. Soubor těchto prací nedávno publikovala jako knihu s názvem „The Beaver Show“. Frances nedisponuje výrazným talentem, ale její lidský přístup a smysl pro humor působí pozitivně na střední třídu. Ač nemá žádné aktivistické ambice, dosahuje kladnějšího přijímání těchto pracovnic v očích veřejnosti. Frances žije v registrovaném partnerství, ale bohužel v žádném díle doposud neřešila, jaké je být lesbicky orientovanou striptérkou. Součástí její tvorby jsou i krátká videa a selfie ze stripbarů umisťovaná na Instagram.

Oba autoři vypovídají o své komunitě, používají prostředky přiměřené své době a zakládají si na své image. Myslíte si, že je třeba se zabývat tím, jaké jsou rozdíly v uvažování mezi mužem a ženou? Není podstatnější obsah jejich sdělení? A obecněji vzato – je gender v oblasti umění ještě nutné řešit? Myslím, že otázka genderu už do galerií nepatří, je třeba ji posunout do škol, ulic a především médií. ∞

Až do konce srpna můžete v Centru současného umění DOX navštívit výstavu „Víření prachu“ na české scéně poněkud opomíjené osobnosti – sochaře a malíře Richarda Kočího (* 1954). Přehlížení je úděl velké části umělců jeho generace, jež se po revoluci vrátila z emigrace a měla problém se etablovat na naší malé scéně, protože viditelnost zajišťují spíše kontakty než tvorba.

Bohužel to nikde ve světě nefunguje tak, že by umělce někdo objevoval a zahlcoval skvělými nabídkami výstav. Pokud nechcete být zastoupeni v galerii, které budete platit přibližně polovinu svého honoráře za to, že zprostředkuje prodej díla a bude vás prezentovat na výstavách, patrně moc vidět nebudete. Kočí vystavuje po téměř šestileté odmlce, což má své kladné i záporné stránky. Ta negativní je přílišné zahlcení relativně skromného prostoru, patrně z potřeby ukázat co nejvíce děl odlišných charakterů, vzniklých v období dlouhé odmlky. Po estetické stránce tento přístup výstavě poněkud uškodil, neboť díla nemají dostatek místa, aby dýchala, a návštěvníkovi se nedostává prostoru, aby si je mohl v klidu s odstupem prohlédnout. Nelíbí se mi, že pro výstavu byla vymezena tak malá část, jelikož by rozhodně zasluhovala více místa než současně probíhající třípatrová expozice „Sportu zdar!“. Nicméně z těchto rozhodnutí můžeme číst charakter galerie, která dá přednost nesmyslnému patosu děl nesourodých kvalit a hodnot s vidinou návštěvního úspěchu. Tím chci říci, že jde o galerii, která má umění přibližovat spíše masám, než lidem, kteří se v něm už orientují a mají jistá očekávání.

U Kočího je až šokující rozpor mezi jeho malířskou a sochařskou tvorbou. Stáváme se svědky obrovského kontrastu. Malby na plátnech svou barevností i kompozicí působí jako obrazy z druhé poloviny minulého století, možná je ovlivnila osmdesátá léta, která Kočí strávil ve Španělsku. Oproti tomu černobílé laminované objekty zavěšené na zdech působí velmi současně, nikoliv motivem, ale především formou. Celkově jsou forma i zpracování až pozoruhodně pečlivě a dokonale zvládnuty. Richard Kočí je v současné době jeden z mála autorů, kteří celý proces vytváří osobně, tedy bez pomoci řemeslníků. Dřevěné zaoblené sochy vznikají podle předem narýsovaných šablon (rysy jsou na výstavě zarámovány na zdech), podle kterých řeže malé plátky překližky, jež postupně skládá, sevře, slepí a pak na řadu přichází nekonečné broušení a víření prachu. ∞


Richard Kočí: Víření prachu
Centrum současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7)
3. 6.—31. 8. • 180 / 90 Kč

Letošní výstava diplomantských prací čerstvých absolventů Akademie výtvarných umění s názvem „Vanity Fair“ se od předešlých ročníků výrazně liší celkovým pojetím a bohatším doprovodným programem. Veřejnosti je zdarma přístupná až do začátku srpna.

Název výstavy „Vanity Fair“ odkazuje nejen k anglickému románu W. M. Thackeraye, ale skrze pojetí propagačních materiálů a katalogu reflektuje i existenci stejnojmenného módního časopisu. Do češtiny jej překládáme jako „jarmark marnosti“, což vůči vystaveným dílům působí značně hanlivě. Otvírá se zde velká otázka, zdali jsou absolventské práce dostatečně kvalitní pro vystavování v instituci, jakou je Národní galerie v Praze, a zdali obdobné školní prezentace lze skutečně vnímat jako plnohodnotné výstavy. Největším problémem je patrně fakt, že vystaveny musí být všechny obhájené diplomky a neexistuje možnost nějaké selekce, jež by výstavu sjednotila. Díla, vzájemně se lišící nejen tematicky, ale především esteticky a kvalitativně, pak skutečně působí jako jarmark. Toto kritické pojmenování lze především vnímat jako marnost kurátorskou. Letos tato úloha byla svěřena vedoucímu Katedry dějin umění na pražské AVU Otto M. Urbanovi. Ten se svého úkolu zhostil netradičním způsobem ve snaze vytěžit co nejvíce z možností, které se zde nabízejí.

Nejzásadnější změnou, která oproti minulým ročníkům nastala, je místnost shrnující téměř dvě stě let existence školy. Zde jsou rekapitulovány nejen významné události, ale i slavní absolventi a pedagogové, kteří zde působili (J. V. Myslbek, F. Kupka, E. Filla a další). Pro běžného diváka je to jistě zajímavý prvek výstavy. Návštěvník znalý všech těchto údajů by naopak mohl ocenit vystavené obrazy starých autorit, které byly léta ukryty v depozitáři AVU. Jedním takovým dílem je například „Koupající se dívka“ od Julia Mařáka, jež se objevuje i v propagačním spotu. Za poměrně rozpačitě přijatou pozvánkou na výstavu stojí režisér Mark Ther, jenž AVU vlastně také vystudoval a dnes tam působí pracovně v redakci Artyčok TV. Ač pro mnohé může jeho námět vypadat jako bizarnost, pro okruh lidí z Akademie má naprosto jiný rozměr, jelikož tváře z plakátu znají. Jednou ze tří grácií je například profesionální modelka paní Kratochvílová, pózující v akademických ateliérech po neuvěřitelných třicet dva let. Ve středu kompozice sedí na trůnu již zmiňovaný kurátor výstavy Urban, přijímající vinyl od sběratele gramofonových desek, známého pro svůj extravagantní vzhled, Václava Kulhánka alias „Krychliče“. Tento vinyl „Sounds of AVU“ vychází při příležitosti výstavy. Jedná se o unikátní kompilaci třinácti písní od hudebně tvůrčích pedagogů (Vladimír Kokolia, Michal Cimala) a studentů. Tuto bonusovou kolekci doprovází osm druhů sítotiskových obalů v limitovaných sériích, zpracovaných profesory AVU, na plakátu je konkrétně verze od vedoucího ateliéru Malba III. Michaela Rittsteina.

V rámci bohatého doprovodného programu se mimo komentované prohlídky budou v průběhu celého července prezentovat i jednotlivé ateliéry. Vstupné na tyto akce a stejně tak i na celou výstavu je každoročně zcela zdarma, což divákům umožňuje, aby se libovolně na výstavu vraceli a měli dostatek času vstřebat její obsah. Expozice je po Veletržním paláci rozložena do celého mezaninu, pokračuje v takzvaném korzu, což je prosklená část vedle kavárny, viditelná pro všechny kolemjdoucí, a je zakončena v „Hale A“. ∞


Vanity Fair. Diplomanti AVU 2016
NG – Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
24. 6.—7. 8. • vstup zdarma (komentovaná prohlídka s rektorem Tomášem Vaňkem a absolventy čt 14. 7. 16:00)

Pokud v nás umělecké dílo probudí odpor či dokonce pocity nenávisti, aniž by to bylo jeho primárním účelem, vypovídá to o jeho síle a kvalitě, neboť dokázalo poukázat na náš vnitřní problém. Ten nikdy nekoření v díle samotném, ale sídlí v niterném světě diváka, jenž z nějakého důvodu nepřijímá jeho obsah. Odmítané umění se s odstupem času jeví jako to nejzásadnější pro svou dobu.

V intimním přítmí brněnské Galerie OFF/FORMAT se za doprovodu nenucené hudby můžete v průběhu měsíce června ponořit do světa tajemného špektáklu černobílé série obrazů nynějšího solitéra slovenské výtvarné scény Martina Gerboce. Výstava „Černá záře“ kurátorů Ondřeje Navrátila a Petra Kováře prezentuje brněnskému publiku netradičně pojaté nainstalování, jež sofistikovaně prohlubuje vztah mezi divákem a obrazem. Návštěvu této expozice by bylo záhodno učinit bez doprovodu, za nějakého sychravého melancholického dne, až vám hruď bude svírat úzkost, smysly se budou nořit do oparu zapomnění a potřeba komunikace s dalšími lidmi zcela vyprchá. Protože v podobných rozpoloženích uzavření se okolnímu světu a otevření se vnitřní bolesti se dostáváme na vlnu nálad linoucích se z díla tohoto malíře. Obrazy Martina Gerboce jsou jakýmsi rozzářením niterné temnoty s absencí shovívavosti a studu. Velmi otevřeně nám nabízí pohled do autorovy mysli, některé prozrazují jeho sexuální fantazie či prostřednictvím různých hesel obnažují jeho myšlenkovou fascinaci či politickou orientaci, jiné nás konfrontují s jeho pocity marnosti lidského myšlení. Náměty Gerbocových děl sice velmi často vychází z reálných prožitků a vlastnoručně pořízených fotografií, ale tematicky se neomezují pouze na jeho osobní život. Značná část jeho prací inteligentně reaguje na výtvarná a především literární díla, mapuje existenci různých subkultur, naráží na historické události.

Martine, díky explicitnímu zobrazení často i pornografického obsahu se patrně potkáváš s reakcemi až nenávistného charakteru a s cenzurou. Jak se s touto skutečností vyrovnáváš?
Lidé mají tendenci zavírat oči před tím, čemu nerozumí. Anebo na druhé straně paradoxně i před tím, v čem se vidí, respektive s čím se ztotožňují, ale tuto skutečnost nejsou ochotní ani schopní přiznat navenek. Je to schizofrenie myšlení a vyjádření. Odmítání není nic jiného než pouhý stav nezvládnutí pochopit. Máme-li stále představu o tom, že umění má v jistých polohách působit lexikálně a otvírat dveře „nezkušenému“ divákovi, nejsem si celkem jistý, jestli je tato poloha správná. Umění přeci nabízí mystérium, nikoliv pragmatismus. Pornografie je pouze jedno z mých témat, a na konkrétních plátnech jenom částečnou narací konkrétního obrazu. Funguje jako určitý manifestační stav, který pomáhá detabuizaci myšlení. Lidé nenávidí, když se jejich privátní životy obnažují v celém spektru úchylek a jinakostí.

Co tím manifestuješ?
Pornografie, tak jako politická témata z nedávné zběsilé minulosti, anebo polohy radikálních subkultur a podobně, jsou reprezentantem nových a nebo jiných poloh myšlení. Nahota nemusí vždy nevyhnutelně znamenat pornografii. Souvisí s ní množství úžasných textů: od explicitních návodů a manuálů každého jednotlivého tahu, například v prostředí BDSM, přes poetické či prozaické texty Baudelaira, Lautreamonta, Markýze de Sada nebo Robbe-Grilleta až po texty Foucaulta, Barthesa, Batailla… Není už vnímána pouze jako strašák buržoazie, jak tomu bylo v časech Parnasu, ale jako pole svobodných rozhodnutí a možností. Stále tu útočí Foucaultův pojem „bio-moci“, ale různé alternativy myšlení a konání jsou schopné naše osobní tělo od tohoto pojmu osvobodit.

Co může za četný výskyt deformovaných aktů v tvých obrazech?
Deformace těl fyzických přichází s potřebou pitvat především ta mentální. Tělo se od určitého času prudce socializovalo, což ho ale zároveň paradoxně víc uvěznilo do vlastních představ a tužeb, které – abychom si stále uchovali intimní scénu svých priorit – o to více usiluje hermeticky se skrýt před zraky diváků. Ale obávám se, že umění už dávno nesplňuje a nenaplňuje nějaký scénář detabuizování a otvírání myšlení. Deformované tělo obsahuje víc narací, epik atd. než tělo osvětlené plným světlem ramp. Tam už není žádný prostor na vzrušení.

Jaký je tvůj názor na současnou uměleckou scénu?
Je tu množství lidí, jejichž prací si velmi vážím. Na druhé straně je tu hodně braku vydávajícího se za sofistikované umění. Pojem umění nemám rád, odkazuje k jisté výlučnosti zbavené života, respektive k potlačení potřebné živočišnosti, která na území umění přichází až poté, co odmítneme pojem umění jako prioritu. Když se umělec považuje za umělce, je to nejjistější cesta do egoistického pekla.

Chystáš teď ještě jiné výstavy, kromě právě probíhající „Černé záře“ v Brně?
Začátkem června otvírám jako kurátor velkou výstavu při příležitosti Smetanovy výtvarné Litomyšle, sestavenou ze sbírky Roberta Runtáka. Vydáváme při té příležitosti i obsáhlou reprezentativní monografii. Děkuji tímto Robertovi za oslovení a důvěru. Krom toho koncem června vystavuji s Jaroslavem Rónou ve státní galerii v Nitře a zařazena budou i díla symbolistního grafika Josefa Váchala. ∞

Darina Alster (* 1979) je vizuální umělkyně, žijící a působící v Praze. Stěžejní je pro ni vyjadřovat se prostřednictvím performancí či instalací. Klíčovým momentem její tvorby je práce s tělem. Její tvorba interpretuje osudová témata, vlastní životní příběh nebo věci, které se jí přímo dotýkají. Osobní téma se často odráží do společenského nebo politického. Darina právě očekává svého druhého potomka a mě zajímalo, jaký má těhotenství a mateřství vliv na život umělkyně.

Velmi obdivuji ženy, jež se pro mateřství nevzdají kariéry. Jak se daří umělkyni, když se stane matkou? Co všechno se změní?
Změnil se mi způsob práce. Pracuji teď dlouhodobě, připravuji výstavy minimálně půl roku dopředu, protože času je méně a mohu pracovat jen krátce. Nemohu si už dovolit to gesto, kdy se umělkyně zavře na týden do ateliéru, kde tvoří, téměř nespí a vznikne nějaká časová bublina, ve které na poslední chvíli připraví celou výstavu.

Je to pro vás náročnější?
Nejeví se to jako problém. Vždycky jsem vše hodně promýšlela. Není to „na první dobrou“. Kdyby mi nabídli, že zítra mohu performovat například v galerii Tate Modern, odmítla bych s tím, že potřebuji na přípravu aspoň měsíc. Neznala bych totiž kontext, ve kterém bych pracovala a můj nápad by neměl čas uzrát.

Kdy máte prostor tvořit?
Pracuji hlavně po nocích. Vyhledávám čas klidu. Co se jeví jako náročnější, je to, že nechci flákat mateřství ani umění. Takže se snažím být přes den skvělá máma a v noci skvělá umělkyně.

Vaše performance reflektují váš životní příběh a svět kolem vás. Jak se ve výsledku projevilo mateřství?
Několik let se už věnuji tématu ženských archetypů, jako obrazům z nevědomí ovlivňujícím naše vnímání, dobu, kulturu. Baví mě je nějakým způsobem aktualizovat. Mateřství se v tvorbě odrazilo nejen tematicky, ale také tím, že jsem svou dceru Sofii do vystoupení zapojila. Ve „Family Shadows“ vystupoval dokonce i můj manžel. Všichni tři jsme byli potřeni černou barvou, promítalo se na nás světlo z projektoru a obkreslovali jsme náš stín na plátno připnuté na zdi. Ukazuji dceři svět umění, v rámci kterého má dovoleno dělat i věci, které jindy dělat nesmí.

Jak tomu tříleté dítě rozumí?
Chápe to spíše jako hru. Nevysvětluji jí všechny intelektuální přesahy, které její činnost bude mít, nebo proč to dělám já. Vysvětluji jí performance jako speciálně vyhraněný svobodný prostor, kde si můžeme užít věci, které jinak doma dělat nebudeme.

Uvědomuje si vaše dcera, že je součástí uměleckého vystoupení?
Teprve se učí uvědomovat si samu sebe. Vycházím z toho, že se narodila mně a já jí ukazuji svůj svět se všemi aspekty. V souladu s tím dbám i na to, abych s ní zacházela korektně v tom smyslu, že si nebude v dospělosti připadat využívaná. Například při performanci „Zjevení Madony“ nevystupovala úplně nahá, měla kolem beder draperii. Chci jí předat víc než máma, která na ní bude celý den roztomile koukat a dělat „ťuťu ňuňu“.

Zmínila jste performanci „Zjevení Madony“, před níž jste oslovila dalších šest umělkyň, čerstvě prožívajících vlastní mateřství, abyste se pokusily skrze společné kojení na jevišti Strašnického divadla zpřítomnit Madonu – archetyp Bohyně Matky. Překvapilo mě, že něco tak mírumilovného jako je krmení miminka bylo vnímáno kontroverzně a feministicky.
Nesečtělí lidé vidí ve feminismu zakomplexovanost, nenávist k mužům a touhu být jako oni. To je holý nesmysl. Feminismus je o identitě. Přijde mi, že čistě ženské téma, jako je kojení, se stává najednou politickým, protože v něm je cítit odboj. Kateřina Olivová například založila „Kojící guerillu“, což je politické umění vyjadřující svůj postoj kojením. Proč? Protože kojící matka je často vnímaná jako něco nežádoucího. Vůbec matky samy o sobě jsou tak vnímány – nemáš právo na zajímavé rozhovory, máš být v dětském koutku a hrát si tam s panenkami. „Kojící guerilla” má za úkol bránit ženy vykázané z nějakého prostoru kvůli kojení. Když jich do takového podniku přijde třicet a začnou tam kojit, tak už si to k nim personál nedovolí, a nebo se z toho stane politická akce. Kojení je naprosto přirozené a nevulgární. ∞

Umělec Martin Mulač opíjí noc, podmaňuje si její blaženou temnotu a pod jejím kouzlem zaříkává noční můry a mění je ve skutečnost.

Je jeden z mrtvolně chladných březnových dnů, kdy se vzduchem nese odér smogu a tlející zeleně, donedávna zahalené rouchem ze sněhu. Chystám se navštívit ateliér grafika Martina Mulače (* 1988), jehož díla, příznačná pro svou zvrhlost a morbidní ironizující humor, servírují divákům přesně to, před čím by raději nadále zavírali oči. Blížím se k Buštěhradu ponořenému do mlhy, míjím hřbitov, vylidněný dům a mechem porostlou zříceninu. Je teprve poledne, ale pochmurné šero jako by měnilo den v soumrak. Ocitám se před menším domem, zdi docela příhodně zdobí výjev z obrazu Edvarda Muncha „Výkřik“, o plot se opírá Mulač pokuřující mentolovou cigaretu a srdečně mě vítá u sebe doma.

Tohle počasí tu máte běžně? Připadám si jak v nějaké povídce od Edgara Allana Poea.
To je taková půlnoc za dne, trochu jako na severu. Člověk se potom už ani nediví, že Norsko patří k zemím s nejvyšší mírou alkoholismu a sebevražd. V tomhle měl Munch velké štěstí, že vyrůstal, tam kde vyrůstal, protože tvorbu hodně ovlivní místo, kde žiješ. Ať už chceš, nebo nechceš, nějak tě to poznamená.

Co poznamenalo tebe? Kde jsi vyrůstal?
Vyrůstal jsem sice na Praze 4, ale přišel jsem si tam trochu jako na venkově, protože jsem měl z okna výhled na les. Potom jsme jezdili do takové malé obce Čichalov na Karlovarsku. Bavil mě ten pravý vesnický underground s jednou hospodou, kde vysedává pět stálých štamgastů, pro které je poezie sledovat společně fotbal, vypít deset piv a jít domu. Nevedou žádné intelektuální debaty, jsou nezatížení tím, kdo jim vládne nebo kolik co stojí. Je jim to jedno, utratí stejně všechno za chlast a berou si zálohy, protože nemají skoro žádný peníze.

Jak jsi tam na venkově trávil čas?
Později během studií na AVU jsem tam jezdil na brigády. Pracoval jsem za pár korun s lidma průměrného IQ asi okolo osmdesáti a výborně jsem si tam vyčistil hlavu. Ve škole strašně moc řešíš ty závažný věci okolo vlastní tvorby. Pořád jsi zavřený v ateliéru nebo grafický dílně, kreslíš, ryješ, leptáš, tiskneš, sháníš si různý informace a intenzivně konzultuješ. Pak najednou přijedeš na venkov, kde čistíš traktory, kydáš hnůj nebo olezlej pijavicema a žábama trháš kusy stromů z rybníka. Viděl jsem třeba, jak se rodí tele – prostě přišel týpek a do krávy strčil až někam po rameno ruku, zavázal nějakej provázek, vzal obrovský kleště a to tele normálně vypumpoval. Jednou nás třeba odvezli do sousední vesnice, dali nám sbíječky a tři dny jsme bourali kravín. Po šichtě jsem doma rozklepanou rukou kreslil, pak šel s chlapama do hospody a další den zase od znova. Myslím, že je dobré poznat i tenhle způsob života.


Hodně silný je pro mne například motiv opilé ženy, která močí, zvrací nebo kálí

Je to úplně jiný svět, z něhož se derou do tvých obrazů syrovost, špína a krásy póvlu.
Čas strávený v této společnosti mi zásadně pomohl například při vystižení určitých charakterů v kresbách a obohatil jejich příběhovost. Nehraji si na žádné přikrašlování. Samotná realita je takhle tvrdá, a to i v Praze. Překvapivě jsem měl v dětství averzi k lidem, kteří zvraceli. Bylo to na základě jednoho mého zážitku z metra. Jeli jsme s babičkou na výstavu na Pražský hrad. Najednou mě k sobě přivinula, aby mi zabránila ve výhledu. Odtrhl jsem se jí, a uviděl úplně vožralýho týpka, jak jde přes celý to nástupiště, bleje a nechává za sebou takovou cestičku ze zvratků. Největší bizár byl, že za ním přišla taková ta klasická uklízečka a začala to tam rozjíždět: „Hele mladej, vem si ten hadr, kurva, a ukliďto vole. Proč chlastáš, když to neumíš?“ (smích). A vlastně používání těchto námětů v mé tvorbě je svým způsobem i osobním vypořádáváním se s podobnými vzpomínkami. Hodně lidem se dělá blbě, když vidí něco takového anebo případně i mé kresby. Často se mě ptají, proč to dělám, protože nechápou smysl vyobrazování něčeho nelíbivého.

Teď máš ideální příležitost jim to vysvětlit.
Umění tu nemá být jenom k tomu hezkýmu, co zažíváme. Mé kresby nevznikají, aby se někomu líbily, a irituje mě, když to ode mne někdo očekává. Zajímám se o odvrácenou stranu lidského bytí. Ukazuju lidem tabuizovaná témata, před kterými odvracejí zrak. Hodně silný je pro mne například motiv opilé ženy, která močí, zvrací nebo kálí. Naše společnost vnímá opilou ženu jako to nejhnusnější. Ve všech generacích se najde spousta lidí, kteří s tím mají problém, ale když vidí opilého muže, tak je to pro ně akceptovatelné a nepřijde jim to divné. Otevřeně jim tohle téma předkládám a bylo pro mne těžké se vypořádat s tím, že divák tomuto většinou ani nechce rozumět. Investuješ do toho dost energie, kreslíš intenzivně celý dny, a pak někdo jenom projde okolo a nepřečte si k tomu ani text.

Myslím si, že silný obraz mluví sám za sebe a nikdo text číst nepotřebuje. Což v kontextu tvé tvorby, je forma zobrazení obsahu lapidární do takové míry, že ji pochopí každý. Ale samotný význam toho kontroverzního obsahu už je spekulativní. Jde čistě jenom o to surové předhození tématu divákovi, nebo chceš, aby v tom lidé začali hledat krásu?
To je dobře položená otázka, neboť obsahuje oba aspekty, které jsou pro mě silné. První varianta je jasná a čistá, snadno rozpoznáš místo či figuru například Adolfa Hitlera na kolečkovém křesle, sparťanského chuligána podpíraného policisty při močení na dveře, nebo mrtvé idoly jako Sid Vicious. Lidi ten kontext může do jisté míry pobavit, zajímá mě, jak se s tím vypořádají. Chci divákům umožnit vytvořit si vlastní názor na samotnou vizualitu. Jeden námět zpracovávám opakovaně v různých vizuálních variantách, až někdy lapidárnost zmizí. Většinou toho dosáhnu experimentováním při tisku nebo méně konkrétní kresbou. V ten moment téma jenom předhazuji a interpretace je na ostatních. Zjišťuji, že do určité míry je pro mne nepodstatné, co v obraze najdou, jak si ho vysvětlí. Ale vždycky je podstatné, abych získal hodnotnější odezvu než přikývnutí, že je to dobrý nebo hezký, protože to je pro mne naprosto nejhorší. Umění by mělo klást otázky a vyvolávat odezvu.


Umění tu nemá být jenom k tomu hezkýmu, co zažíváme

Na kresbě, kterou si zrovna prohlížím, je naprosto explicitně zobrazená hajlující shemale. Proč? Ty chceš zachytit něco, co je pro extrémní?
Ano, když se vrátím k té předchozí otázce, tak tohle je jedna z forem. Vybírám si situace, které jsou pro společnost už za nějakou snesitelnou hranicí. Běžný člověk, který se tolik v umění nevyzná, tohle nepřijme, nepochopí a někdy reaguje až agresivně. Což mě na tom také baví, protože je to určitý proces, se kterým se potýkal už Goya, Munch, Félicien Rops. Ironizující až zesměšňující věc, která je ve své podstatě braná naprosto vážně.

Ty své dílo myslíš vážně?
Beru to vážně. Pro mě je to satira dnešní doby. Nevymyslíš nic horšího, než co je člověk schopný udělat člověku. Vždycky mě zajímala krajní přesahová hranice lidské existence. Paradoxně nezobrazuji nic, co bychom okolo sebe v současnosti neměli, přesto je značná část stále tabu. Jenže tabu s sebou přináší určitou hlubší otázku, jež samotné téma otevírá, a jak jinak na tohle jít než přes umění? Řekl bych, že pro mladé lidi je přínosnější si udělat představu o sexu na základě románu Markýze de Sade než nějakého extrémního porna, v dnešní době téměř stejně lehce dostupného. Dokonce učím i mladou generaci a tu už má tvorba téměř nešokuje. Dneska se na základní škole vyučuje o Ladislavu Klímovi, v jehože díle se vyskytuje všechno od fekálií přes nekrofilii po sadomasochismus. Tohle dnes již k životu patří. Estetika umělecké části je braná jinak, je uvolňující, posilující a odlehčující. Určitá zvrácenost či přesah je tvůrčí a zajímavý, protože pokládá otázky. Neměli bychom se ničemu úplně vyhýbat a zavírat před tím oči.

Máš dost specifický černý humor, který zároveň celé téma odlehčuje.
Ano, tenhle druh humoru je Čechům vlastní. Dost lidi zvenku pro něj pochopení nemá. Je to naše národní specifikum, že vážné věci, které nás štvou, zesměšňujeme a ironizujeme, protože s nimi nemůžeme nic udělat. Pro mě je nejlepší, že si mohu v tvorbě dovolit ironizaci i vážného problému, čímž je pro mne jednodušší se s těmi věcmi vypořádat.

Věnuješ se mimo volnou tvorbu ještě nějakým projektům? Na čem momentálně pracuješ?
Zajímám se teď o román „Utrpení knížete Sternenhocha“ od Ladislava Klímy. Jednou mi ho doporučil Otto M. Urban, když jsme spolu někde popíjeli. Viděl jsem ilustrace od Nepraše, Kokolii i dalších autorů, a všichni vsadili na určitý minimalismus, protože téma samotné je těžce uchopitelné. Klíma v románu vychází z Nietzscheho, Schopenhauera, z hororové, místy groteskně podávané estetiky, což mi naprosto vyhovuje. Hodlám se s příběhem vypořádat formou němého komiksu, jehož scénář konzultuji s Markem Škubalem. Už přes rok se tomu intenzivně věnuji a ještě pravděpodobně dlouho budu. ∞

Fádní recenze o výtvarném umění rychle omrzí. Mnohem zajímavější může být proniknout do zákulisí výstavy, jež teprve vzniká a u které ještě není vůbec jisté, jak dopadne. Umělec a pedagog pražské UMPRUM Jiří Černický mi během příprav své výstavy „Divoký sny“ poskytl krátký rozhovor.

Koncem ledna vám začne výstava v pražské Galerii Rudolfinum (rozhovor při instalaci výstavy – pozn. red.). Co vystavujete? Slyšela jsem, že má jít o retrospektivu.
Výstava je retrospektivní, ale ne v tom smyslu, že ukazuji lidem práce, které už znají. Jsou to samé nové věci, které zatím nikdo neviděl. Retrospektivou jsou v tom smyslu, že vystavená díla vznikla podle plánů a projektů, na nichž pracuji od počátku devadesátých let. Těchto kreseb je celkem čtyřicet pět a mají povahu takových utopií. Já jim říkám neutopické, protože jsou utopické v rámci regionu. To znamená, že jsou nerealizovatelné z různých důvodů v místech, kde žiji nebo kde působím.

Jak by podle vás měla v ideálním případě dopadnout instalace?
Budova Rudolfina pochází z devatenáctého století a mé kresby mají jakýsi anachronický charakter a bezčasovost, což jde dobře dohromady. V rámci toho vznikla idea takového kvazi muzea, charakterově se vztahujícího například k muzeu přírodních věd nebo k technickému muzeu. Primárně jde o vhodnou prezentaci mých idejí, které jsou už na hraně umění a jsou bližší vynálezectví, přírodním vědám, dějinám nebo historii jako takové, nikoliv pouze dějinám umění.

To je přístup, který se poměrně liší od prací, kterými jste se doposud prezentoval. Jak tuto část své tvorby vnímáte?
Tvorba jako taková vás dovede někam, kde se najednou ocitáte opravdu na hraně. Už jsem se nezabýval uměním jako takovým, ale řešil jsem věci technického charakteru, nebo jsem se zabýval architekturou. V rámci technologie vznikla nějaká zařízení, která jsou blízká uměleckému světu. Jedna idea se pojí s tím, že rád lyžuji. V důsledku globálního oteplování přibývají kryté sjezdovky, na kterých je pak možné lyžovat třeba i někde v tropech.

To znamená, že jste navrhl vlastní sjezdovku?
Kdysi jsem vymyslel sjezdovku, která by nemusela být krytá. Je to nekonečně dlouhá sjezdovka bez lanové dráhy, která udržuje stálou nízkou teplotu a na které netaje sníh. Dostal jsem nápad, jak ochlazovat sjezdovku, aby vydržel sníh i v tom největším vedru. Sjezdovka zároveň rozvádí aktuální tendence land-artu. Není to ale jen land-artový projekt, který má estetické kvality, je i funkční.

Prozradíte nám její tajemství?
Jedná se o kopec, nebo spíše ledovou kouli, otáčející se přiměřenou rychlostí na hřídeli, tak aby nestihla roztát. Ochlazuje se v podzemí a kolem dokola je skejťácká rampa, která chrání před pádem ze sjezdovky. Celé se to otáčí a vy jenom do nekonečna jedete na straně koule, která vás vynáší nahoru. Sjet dolů se dá sklouznutím či zvýšením rychlosti.

Je pravda, že také vystavujete sochu vyrobenou z extáze?
Ano, potřeboval jsem z ní vytvořit bohyni lásky Afroditu. Nechal jsem si z Louvre v Paříži dovézt a následně odlít malou sošku a teď ji potřebuji vyrobit z extáze. Láska je s extází spojená. Ale to teď nebudu rozvádět, na výstavě to má ještě jiné významy.

Spíše by mne zajímalo, kde lze přijít k takovému množství extáze?
Samozřejmě to v mém případě muselo být legální cestou, což bylo poměrně problematické. Musel jsem se přes instituci Galerie Rudolfinum obrátit na Policii ČR. Nakonec panu Nedomovi vyhověl šéf protidrogového oddělení, a tak mám pytel extáze, který pak musím vrátit. To znamená, že socha hned po výstavě zanikne. Ještě budu řešit technický proces, protože nevím, jak se bude daná látka chovat v průběhu výstavy.

Zní to vcelku náročně. Jaký model bylo nejvíce komplikované zrealizovat?
To se nedá takhle říci. Všechny jsem nevytvářel já. Řadu modelů jsem nechal vyrobit kvůli nedostatku času. Nejvíce náročné bylo zrealizovat projekt „divadlo“. To je divadlo, které nesete na těle. Většinou je divadlo statická kamenná budova, ale v tom mém jste vy „personifik“ a vytváříte prostředí pro performance. Jste vidět, ale jste někdo, kdo používá technické zařízení „divadla“. Tedy jste „pouliční štychař“. Máte počítač se softwarem, který ovládá reflektory, ventilátor, přístroj na mlhu, mikrofon, zvuk a tak dále. S mým divadlem si můžete kamkoliv stoupnout, namířit přístroj na kohokoliv a vyrobit jakoukoliv atmosféru. Když budete sedět v parku na lavičce, tak vám z ní udělám divadelní scénu a vy nemusíte vůbec nic dělat. Postavím se před vás, pustím sentimentální píseň, nasvítím vás, přidám mlhu… A najednou se ocitnete v atmosféře, která je blízká divadlu. Ale vzhledem k tomu, že se toto „divadlo“ nosí na těle, byl hlavní problém, jak uživit energii všech zařízení tak, aby nebylo nutné za sebou vést kabely. Musím se „divadlo“ naučit i ovládat, protože to je čistě technické zařízení, používané skoro jako hudební nástroj. To vyžaduje trénink a také rychlou reakci na danou situaci.

Máte při realizaci víc takových technických obtíží?
Podobně technicky náročných děl je na výstavě spousta. Například ve středním sále Rudolfina na stropě jsou takové florální motivy. Napadlo mne udělat rekonstrukci fantaskní rostliny, která se bude popínat až k oné malbě pod strop. Původ rostliny z ornamentu jsme řešili na katedře biologie s botanikem. Dohledávali jsme, čím se inspiroval umělec při vymýšlení onoho ornamentu. Vyšly nám kombinace dýně, kapradí, vína a ještě něčeho. Na základě toho jsem udělal co nejvíce narativní vědeckou kresbu v duchu 19. století, která má dodat rostlině na důvěryhodnosti. Předlohu jsem pak dal floristce, která měla za úkol naklíčit rostliny dohromady a vypěstovat liánu, která se bude popínat po galerii a zarůstat do ornamentu. Pak v poslední místnosti před knihkupectvím, kde jsou plakety s výjevy z antiky, se nachází „Tři grácie“. Nechal jsem vybrousit ze skla mísu a pak do úplně hladkého skla ty tři grácie ve velikosti fresky, která je součástí výstavního prostoru. Následně je vše zalito černou magnetizující látkou. Přistoupíte-li, látka se začne přelívat přes sklo s gráciemi a vzniká zde efekt pohyblivosti, roztančí se. Je to taková fluidní malba, řízená magnety, schovanými pod sklem. ∞


Jiří Černický: Divoký sny
Galerie Rudolfinum (Alšovo nábř. 12, Praha 1)
27. 1.—10. 4. • 120 / 70 Kč

Hypnóza je opředená celou řadou mýtů a pověr, jež v mnohých probouzejí obavy ze zmanipulování. Nic takového ovšem není možné. Jak vlastně hypnóza funguje? Co všechno lze řešit hypnoterapií? A jaké je takové posezeníčko u hypnotizéra?

Naše mysl se skládá z mysli vědomé a mysli nevědomé. Zatím co vědomá část třídí informace a kriticky je analyzuje, nevědomá část zahrnuje veškerou naši moudrost, paměť a inteligenci. V uspěchaném tempu dnešní doby jsme vystaveni většímu tlaku na naši vědomou mysl, než tomu bývalo v minulosti. Ať už se to odehrává přímo v konfrontaci s druhými, anebo podprahově vnímáme tyto impulsy v reklamách, na lifestylových blozích či na sociálních sítích, kde denně čelíme názorům ostatních, kteří nám říkají, jak máme vypadat, co máme jíst, jak máme trávit svůj volný čas. Naše vnitřní spokojenost a představa štěstí je dnes převážně spojována s dosažením bohatství a popularity. A při honbě za těmito cíli už i dost možná zapomínáme na to, kdo skutečně jsme a co je pro nás důležité. Pokud kolektivní vědomí vypadá takto, naše individuální vědomí má tendenci tyto impulsy přejímat, z čehož v některých případech vzniká řada psychických problémů, přehnaná sebekritičnost a nadměrný stres. Nedovolte nikomu, aby vám říkal, kdo jste nebo jací máte být. Pokud o sobě máte pochybnosti, či nevíte, kam směřovat svůj život − zkuste se na chvíli zastavit, vydechnout a v klidu začít hledat odpovědi sami v sobě.


Odpovědi na všechno jsou hluboko v nás

Jak můžeme proniknout do svého nevědomí? Jednou z cest, jak se dostat do změněného stavu vědomí, je pomocí transu. Existuje několik druhů transů, ty volně navozené a využívané nacházíme například v józe, meditaci a také v novějších oborech, jakými jsou kreativní vizualizace a regulace stresu. Nejtajuplnějším volně navozeným transem je však hypnóza. V hypnotickém transu neexistují konveční názorové hranice, kterými je náš běžný život určován. Můžeme si vzpomenout na cokoli, co se nám v životě stalo. Můžeme se vrátit k traumatům minulosti a získat nový vhled. Můžeme si znovu projít své silné okamžiky a v budoucnu je zopakovat. Můžeme dokonce vkročit do budoucnosti, představit si to, co bychom rádi dovedli a čím bychom rádi byli, a vzít si to sebou.

Hypnóza je opředená celou řadou mýtů a pověr a jako taková dodnes nemá jasnou definici postavenou na konečném objasnění a uspokojivém vysvětlení, co to vlastně je ten „transový stav“. To nás zavedlo až do Nemocnice Na Bulovce, kde ordinuje hypnoterapeut Petr Řehák.


V ordinaci u hypnotizéra

Návštěva praktikujícího terapeuta, jenž zhypnotizoval mou dobrovolnici, změnila můj pohled na věc. Oprostila jsem se od klišé, ve kterém jsem si představovala, jak několika záhadnými magnetizujícími pohyby dojde ke změně vědomí a hypnotizovaný bude plnit pokyny svého terapeuta. Taková situace je samozřejmě také možná, ale jedná se o předem připravené číslo dvou osob, které do sebe vkládají velkou důvěru. Realita je naprosto odlišná, více lidská, intimní a naprosto bezpečná. O tom, jak probíhají sezení u hypnoterapeuta, jsem si povídala s panem Petrem Řehákem, jenž následně zhypnotizoval slečnu Šárku, která se po terapii svěřila se svými čerstvými dojmy.

Co je tajemstvím hypnózy?
Petr Řehák: Tajemstvím hypnózy je, že nelze jít proti vůli daného člověka. Hypnotizér nemůže subjekt ovládat. Vždycky je to o domluvě. Každý člověk je trochu odlišný. Proto nepracuji s přesně danou metodou, je to procedurální záležitost komunikační, a tak každá hypnóza je trošičku jiná. Důležitou integrální součástí je naladění se na druhého člověka. Opravdu nejde o to, že by nějaká slova objektivně zabrala a nějaká objektivně nezabrala. Spíše se hledají společné cesty, během kterých se ten člověk natolik uvolní od nějakého napětí nebo návyku na napětí, až je často sám překvapený, co všechno dokáže. To pro něj může být velmi motivující. Hypnóza je technika, jež pracuje jak s vědomím, tak i s vůlí. Když se v nás během hypnózy probudí aktivita, pozornost k tomu, co je „nevědomí“ nebo „předvědomí“, uvědomujeme si, že něco víme, i to, že něco nevíme. A tento prvek se dá různě kombinovat. V tomhle smyslu se nebojte toho, že je to trochu hra. Ale život je trochu hra, co si budeme povídat.

Co všechno lze pomocí hypnoterapie vyřešit?
Petr Řehák: Vždycky záleží na motivaci a způsob užití. Může vyřešit téměř všechno a nemusí vyřešit vůbec nic. Je určená na všechny problémy související s napětím, které se projevují různými somatizacemi, jako jsou například úzkost, strach, stres, ale také může člověka odnaučit kouřit nebo zkrátit dobu trvání chřipky. Hypnoterapie nemůže vyléčit hloupost, nižší intelekt nebo demenci.

Existují osoby, které nelze zhypnotizovat?
Petr Řehák: Nelze pracovat s osobami, které mají nějaké psychotické onemocnění, například se léčí se schizofrenií. Tato onemocnění s ebou již nesou změněný stav vědomí, někdy aktivnější, někdy méně aktivní, ale před tou atakovou dobou, či v jejím průběhu, je hypnóza neúčinná a je lepší pacienta naopak probouzet do reality.


První pocity po hypnoterapii

Mým původním záměrem bylo celé sezení sledovat a pořídit z něj videozáznam. Po rozhovoru o průběhu terapie jsem intuitivně vycítila, že má přítomnost by narušovala průběh hypnózy. Seděla jsem sama v čekárně, a když asi po hodině dorazila Šárka, měla zarudlé oči a působila velmi rozespale.

Jaké máš pocity? Podařilo se tě zhypnotizovat?
Šárka: Bylo to hodně zvláštní. Začali jsme rozhovorem, probíhajícím v duchu toho, že to teprve přijde. Pořád jsem čekala, kdy pan hypnotizér začne odpočítávat, nebo mě nějakým způsobem upozorní na to, že už začneme s hypnotizováním. Ale zároveň jsem pomalu začínala vnímat, že najednou nad sebou ztrácím − neřekla bych úplně kontrolu, ale přišla jsem si mimo. Trans neměl jasný začátek, ale pozvolna to mnou prostupovalo. Celou dobu jsem cítila něco jako velkou únavu, uvolněnost. Najednou mi míň jela ta hlava, na kterou jsem zvyklá. Mnohem více jsem si dovolila na nic nemyslet a jenom vnímat hypnotizérova slova. Byl to takový ten pocit, kdy už skoro usínáte, ale snažíte se nespat a upínáte veškerou svou pozornost na slova toho druhého. Vnímáte, že už nemáte tolik síly, abyste se sami projevovali, a jste takoví odpojení. Zároveň jsem přestala mít potřebu se hýbat. Uvědomila jsem si, že jsem strnulá, a začalo mi docházet, že jsem už zhypnotizovaná.

Jaká byla komunikace, když jsi byla více napojená na své nevědomí? Podařilo se ti najít odpovědi nebo řešení na problém, který jste během hypnoterapie probírali?
Šárka: Pořád jsem si plně uvědomovala své odpovědi, ale přišlo mi, že zním trochu jako robot. Sice jsem mluvila, ale neměla jsem nad tím takovou kontrolu jako při běžné komunikaci. Bylo to více plynulé. Netlačila jsem na sebe, nepřemýšlela jsem, co a jak mám říci. Když jsem dostala otázku, odpověděla jsem automaticky, bez rozmýšlení, na které jsem běžně zvyklá. Pokud jsem nevěděla odpověď, zkrátka jsem to přiznala, aniž bych se snažila nějakou vymyslet. Samotnou mě překvapilo, že například na nějaké zásadní otázky nemám co říci. Ale zároveň jsem zůstávala klidná. Všechno bylo naprosto přirozené a jak má být. Přiznala jsem si díky tomu, že některé věci ve svém životě ještě nemám ujasněné. Naopak mám nyní více vyřešené, co je jádrem mého problému. A když si to teď uvědomuji, tak vnímám, že mne to může někam posunout, že jsem vyslovila věci, o které se teď mohu opřít, a že jsem pojmenovala věci, které se mi dějí a vnímala jsem je jako problematické, ale už jsou pro mne mnohem přehlednější. Už mě to všechno tolik neděsí, což mne samotnou překvapuje, že vůbec tohle říkám. ∞


Poděkování
Mgr. Petru Řehákovi, který je psychoterapeutem v hypnotické a nehypnotické komunikační strategii, se zaměřením na systemické léčebné postupy. Slečně Šárce, jež podstoupila terapii hypnózou.

Více než dvacet umělců z celého světa vyjadřuje svůj postoj k rozličnému politickému dění. Výstava „Brave New World“ v centru současného umění DOX se týká nás všech. Nezavírejme oči před tím, co se okolo nás děje.

Rozsáhlá expozice konfrontuje literární díla tří autorů se současnou společenskou situací. K vybraným titulům patří Orwellův román „1984“, „451 stupňů Fahrenheita“ od Raye Bradburyho a „Konec civilizace“ Aldouse Huxleyho. Jejich dystopické vize jsou zasazeny do kontextu se současnou tvorbou českých i světových umělců, kteří se dlouhodobě věnují tématům týkajících se společenského dohledu, konzumní společnosti a světa médií. Výstava je rozdělena do tří hlavních částí, v nichž je mimo jiné věnován prostor i k posezení a začtení se do daného románu.

V podobném duchu se pak nese celá výstava. Jsme vystaveni nemilosrdnému pohledu na realitu současného světa, která je děsivější, než si ji v minulosti vůbec dokázali literáti představit, a stala se skutečnou i přes varování skryté v jejich románech. Při pohledu na stěnu s výčtem statistik obětí vražd páchaných státní mocí běhá mráz po zádech. Kurátoři výstavy Leoš Válka a Michaela Šilpochová udeřili hřebík na hlavičku, protože v rámci současného diskursu je jejich výstava vskutku aktuální.

Mezi nejvýraznější díla zde patří bezesporu instalace Barbory Bálkové „Odnikud nikam“ zachycující čtyři diktátory. Hyperrealistické sochy životní velikosti zachycují v nelichotivých pozicích Hitlera, Stalina, Mao Ce-tunga a Kim Čong-una jako „houpací koníky“. V tomto kontextu jsou oni těmi manipulovatelnými figurami, které vyzývají k podřízení se vůli diváka, ke hře, či k tomu, aby byli sami ovládáni. Dalším výrazným dílem je monumentální site specific instalace studia NUMEN/FOR USE, do níž lze přímo vstoupit a odnést si z ní neopakovatelnou zkušenost, kdy si budete připadat jako buňka ve vašem těle. A poslední monumentální instalací je „Predestinace“ od Jense Hikela a Leoše Války, jež prostupuje celými třemi patry věže DOX. ∞


Brave New World
Centrum současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7)
11. 9.—25. 1. (13. 12. komentovaná prohlídka) • 180 / 90 Kč

Koncem října vychází monografie Barbory Myslikovjanové.

Žila byla jedna holčička a zavřená ve sklepě slabounkým hláskem si zpívala, že i noční můra je sen. Byla temná noc a holčička se do ní schovala. Ve strachu, že ji nikdo už nenajde, proměnila se v malou panenku. Druhého dne ráno přišel tatínek s maminkou, a když místo své dcerky našli jenom panenku, utrhli jí nožičky, pak ručičky, a nakonec i hlavičku. Byla to hodně malá panenka, byla tak malá, že by se vešla do kapsy. Každou část jejího těla dala maminka pečlivě do prázdné krabičky od sirek. Potom přišel tatínek a krabičku zakopal v nedalekém lese.

Barbora Myslikovjanová vytvořila ve svých dvaceti pěti letech již více než osm set maleb, z nichž je převážná většina součástí soukromých sbírek. Výběr těch nejdůležitějších prací naleznete v knize „Holčička z odvrácené strany noci“, jež se objeví na trhu koncem října. Monografie vychází u nakladatele Patrika Šimona jako první z připravované řady publikací o umělcích generace, která nastoupila před deseti lety a začíná se pomalu etablovat. ∞


Barbora Myslikovjanová: Holčička z odvrácené strany noci
nakladatelství Eminent – Patrik Šimon
Praha, 2015, 210 stran

Na Tajemné dálky se rozhodně vyplatí zajít znovu, protože expozice je pokaždé unikátní, od půlky července k tomu i obohacená o nové grafiky autorů, jako jsou například Maxmilián Pirner, Karel Hlaváček, Jan Konůpek nebo Hanuš Schwaiger.

Tajemné dálky je název vůbec první výstavy věnované symbolismu v českém výtvarném umění v letech 1880 až 1914, jenž je zde kodifikovaný jako samostatný fenomén, který byl doposud prezentován pouze ve spojitosti se secesí. Jedná se vlastně o sérii výstav stejné koncepce započatou v polském Mezinárodním centru kultury v Krakově pod názvem „Vládcové snů“, poté v rozšířené verzi znovuotevřenou na podzim minulého roku v olomouckém Muzeu umění jako „Tajemné dálky“ a v současnosti pokračující v pražském Anežském klášteře. Autorem celého projektu je kunsthistorik a kurátor Otto M. Urban, specializující se na symbolismus a problematiku dekadence, který již v minulosti zpracoval výstavy obdobné tématiky („Moderní revue“, Národní galerie v Praze, 1995; „V barvách chorobných: Idea dekadence a umění v českých zemích“, Obecní dům v Praze, 2006; „Decadence in Bohemian Lands“, Brusel, 2009; „Decadence Now! Za hranicí krajnosti“, Galerie Rudolfinum v Praze, 2010), k nimž zpravidla vychází i katalog či stejnojmenné odborné publikace. Příprava tohoto projektu trvala řadu let, během nichž se podařilo opatřit díla nejslavnější ze sbírek zahraničních, i ta téměř neznámá či málokdy vystavovaná ze sbírek soukromých. K vidění jsou zde sochy, malby, kresby, grafické tisky, a dokonce i dobové literární publikace.

Po zahájení výstavy se v médiích zvedla vlna kritiky směrem k jejímu nainstalování. Nejčastěji bylo vytýkáno zvolení kovového materiálu pro stavbu paneláže, či změna rozvržení galerie. Jde o radikální zásah, při kterém pokladna a šatna byly přesunuty do vstupní haly a původní prostory jsou využívány jako výstavní, což je naprosto ku prospěchu orientace i celkové estetiky. Je zde hodně pracováno s průhledy mezi jednotlivými místnostmi a s umělým osvětlením. Výstava má atmosféru, což se například o stálé expozici ve Veletržním paláci, která má průřezem mezi nejvíce zásadními díly představit české umění celému světu, říci opravdu nedá. Je třeba si připomenout, že jde stále o tutéž instituci, jež nahradila obrazy zapůjčené ze stálé expozice na základě velikosti formátu, nikoli obsahu či významu, a to jen proto, aby nemusela znovu vymalovat stěnu, na které již čas prachem olemoval předešlý rám, a barva pozbyla sytosti. Instituce tolerující tento akt laxnosti a naprosto směšné neprofesionality zároveň nechala se svést k odvážnému experimentu – dovolila zbořit svou vlastní usedlou strohost, dala šanci kreativnějšímu přístupu a učinila tím velký krok. Vystoupit proti zažitým stereotypům v Národní galerii, oslovit mladé architekty Filipa Koska a Jana Říčného, vyžadovalo jistou kuráž. Fakt, že Národní galerie v čele s novým ředitelem Jiřím Fajtem byla této spolupráci vůbec otevřena, je známkou toho, že se věci mění k lepšímu. Z tohoto hlediska je třeba začít vůbec instalaci celé výstavy hodnotit. Mít na mysli, jak běžně výstavy v daném prostoru vypadají a jak je k instalaci expozice přistupováno v dané instituci. Teprve nyní můžeme diskutovat o tom, zdali se experiment zdařil nebo nezdařil. Mně osobně připadá výhrou, že vůbec k nějakému došlo. Zaráží mne však, že nebyl proveden žádný zkušební test materiálu, který by předem zabránil korozi, jež se počala objevovat až v průběhu výstavy.

Místnosti jsou tematicky rozděleny hned do několika částí, jež divákům mají co nejvíce přiblížit ideu symbolismu. V úvodní části s názvem„Samota snů“ se ponoříte do umělcových niterních tenzí. Pevné prolnutí autora s vlastním dílem, které splývá se životem ovládaným pocitem nepatřičnosti a vykořeněnosti, vede umělce na pouť do jiných, umělých světů zbavených trapné reality. Každý z možných úniků znamená odmítnout účast ve hře soudobého světa. Dominantními díly zde jsou obrazy „Piják Absintu“ od Viktora Olivy nebo „Umělcův sen“ od Emila Holárka.

Následující místnosti „Ztracený ráj“ a „Vnitřní zrak“ jsou věnovány spiritualismu. Na přelomu století vliv církve slábne, což překvapivě posiluje zájem o otázku víry a křesťanství v duších tvůrců jakými jsou například František Bílek, Anton Hanak nebo ve svém pozdním díle i malíř Jakub Schikaneder. V hledání spirituality se symbolisté inspirovali i moderním vědeckým poznáním. Hypnotické transy, duchařské seance, hermetické teorie a okultní praktiky rozšiřovaly umělcovo vědomí a probouzely jeho vnitřní zrak. Zkušenost s takovými věcmi dokáže sloučit zdánlivě neslučitelné, například nenásilně propojuje energii Bohumila Kubišty s Ladislavem Šalounem.

Následuje četné množství prací na papíře. Jedná se o jak již zmiňované kresby a grafické listy, tak i množství děl literárních. Vliv literatury a především poezie byl v symbolismu velmi silný. V této době se poprvé začíná uvažovat o knize jako o uměleckém objektu. Je zde zvýšená pozornost při volbě papíru, formátu, fontu, typografii a vzniká mnoho experimentů, podílejících se na vývoji knižní kultury, která je pro české země velmi důležitá. Očekávala bych zde například autorské knihy Josefa Váchala, ale vzhledem k četnosti současně probíhajících výstav, na kterých se Váchal vyskytuje, zřejmě nebylo možné je obstarat.

Snad nejpočetněji zastoupený je zde soubor „Přízraky noci“, prezentující temnější melancholickou stránku symbolismu. Stíny noci, vytvářející v naší mysli ty nejděsivější vize děsu, či snad skutečné stvůry ze samotného pekelného lůna? Sabaty čarodějnic, upíři, čerti a další postavy z nočních můr, které na dnešního diváka působí poněkud groteskně, neboť se doba za sto let změnila. Teskné krajinomalby, pro symbolismus tak příznačné, jsou námětem prostupujícím celou expozicí. Příroda a její životodárná i život beroucí síla byla pro tehdejší výtvarníky nekonečnou inspirací, nevyřešenou záhadou, fascinací a dost možná i jedinou útěchou v reálném světě. Proto není příliš překvapivé, že i ve zbylých částech výstavy jsou četně zastoupeny náměty nymf nebo víl, které se snad nakrátko zjevily odněkud z houští. Plynule se tak navazuje na poslední téma, v němž vystupují postavy z bájí a pověstí.

Zvýšenou pozornost si zde zaslouží raná a velmi překvapivá díla Alfonse Muchy, premiérově vystavená až na Tajemných dálkách. Překvapivá jsou v tom smyslu, že předcházejí jeho secesnímu období a naprosto se liší od rukopisu, který si později Mucha vybudoval, a díky kterému se proslavil po celém světě. Dalším exkluzivním obrazem je zde „Libuše“ od Karla Vítězslava Maška, zapůjčená ze stálé expozice v pařížském Musée d’Orsay. U nás je dílo vystaveno vůbec poprvé, ač se jedná o obraz, který je ve světě tím nejznámějším dílem prezentujícím český symbolismus. Při koncipování výstavy šlo o to, vedle děl, která jsou notoricky známá, ukázat i díla zapomenutá nebo nepříliš často vystavovaná. Zastoupeno je zde přibližně padesát autorů, zahrnujících i takzvané české Němce jako například malíře Augusta Brömse, Richarda Teschnera či Ferdinanda Staegera.


Poslední komentované prohlídky proběhnou od 16 hodin v Anežském klášteře v Praze dne 12. září s historikem Filipem Wittlichem a dne 23. září s autorem výstavy Otto M. Urbanem.