Bez angličtiny to zkrátka nepůjde. Pořád potřebujete být v kontaktu s lidmi, ptát se na cestu na nádraží, na cenu toho a onoho. Angličtina naštěstí stačí ve většině světa (až na Francii). Důležitou věcí je také couchsurfing. Základem je mít na stejnojmenném serveru aktivní profil, pár pozitivních referencí, odpovídat na žádosti o přespání (procento zodpovězených žádostí se ukazuje ve vašem profilu) a dveře do světa couchsurfingu se vám rázem otevřou. Pokud napíšete pár žádostí tak tři týdny nebo měsíc před plánovanou cestou, volnou postel máte téměř jistou.

Další formou cestování je organizace wwoof.org, která je obdobou couchsurfingu. Zde nejezdíte po domácnostech, ale po organických farmách. Za ubytování a stravu pomůžete čistit chlév nebo pást ovce. Jinou velice zajímavou doménou je findacrew.com, kde lodivodi a kapitáni všech moří hledají posádku.

Když minulý rok koncert nakonec zrušili, nejedno oko zaplakalo. Pokud se tedy chcete svézt na vlně triphopu a downtempa, kterou strhne Bonobo na začátku června v Lucerně, přijďte určitě i do KD Vltavská na toto DJské duo.

Thievery Corporation, to je dvojce Rob Garza a Eric Hilton. Pocházejí z Washingtonu, který byl před časem známý svou punkově hardcoreovou scénou, která ovlivňovala dění v celé severní Americe. A co z té doby zůstalo dodnes? Asi jistá političnost tamějších kapel. Pomyslnou štafetu po hvězdách jako Fugazi přebírají Thievery Corporation. Poprvé vešli ve známost na kompilaci DJ Kicks známé producentské dvojky Kruder & Dorfmeister, kde se objevili The Herbalizer. Od té doby se těší čím dál větší popularitě a ke spolupráci na písničkách si zvou čím dál slavnější umělce. Na posledním albu se třeba objevila sitárová virtuoska Anoushka Shankar(mohli jste ji slyšet v rámci Pražského jara 24. 5. v Arše), dcera Raviho Shankara, který jako jeden z prvních začal se svým nástrojem prozkoumávat vody fusion hudby, a tím sitár představil západu. Dcera je neméně aktivní, a tak track Mandala z posledního alba Radio Retaliation jasně vyniká kvalitou. Vedle Anoushky Shankar tu jsou i další umělci jako Chuck Brown, jehož píseň Numbers patří k nejlepším trackům na tomto albu, nebo třeba Femi Kuti ve skladbě Vampires, která jasně ukazuje na genocidu na Africkém kontinentu. Všude, v Kinshashe, Dárfúru nebo Lagosu poletují upíři ze západu a vysávají tak již podlomené africké státy. A tím se dostáváme k druhému rozměru hudby Thievery Corporation, a tím je její političnost.

Asi nejvýrazněji se Thievery Corporation angažují v iniciativě Spojených národů Světový potravinový program. Sám Rob byl s touto iniciativou v Keni a Súdánu. „Radio Retaliation je rozhodně spíš veřejné politické prohlášení“, tvrdí Rob Garza. „Nemůžeš být zticha. Omluva neexistuje. V době, kdy dochází k nerespektování habeas corpus (ustanovení, které zajišťuje každému jedinci právo na důstojné a humánní zacházení, pozn. aut.), v době, kdy jsou známé případy extrémního mučení, neodůvodněných válek, v době ropné, potravinové i ekonomické krize. Je těžké zavřít oči a spát, když svět okolo je v plamenech. Právě teď je nejvyšší čas se ozvat, zvlášť když jsi umělec.“

Pokud tyto dva DJe znáte, zvuk Thievery Corporation poznáte i pod vrstvou hluku v kavárně. Kombinují fragmenty z dubu, acid jazzu a dalších vlivů z různých světových končin jako Indie a Brazílie s lounge pozadím. Ačkoliv by se mohlo zdát, že to vše tvoří hlavně ze samplů a smyček, není tomu tak. Jak v jednom rozhovoru uvedl Eric Hilton: „Lidé si myslí, že se zavřeme na čas do studia, kde je kouzelné tlačítko, které zmáčkneme a z druhé strany vyleze nové album. Ale ne, připomíná to spíš kapelu, než cokoliv jiného. Vezmeme si nástroje a začneme vytvářet základní rytmus.“ Většinou jezdí po klubech se šesti zpěváky, dvěma hráči na žestě, kytaristou nebo sitáristou a dvěma perkusionisty. Rob s Ericem pak dotvářejí živě výsledný zvuk elektronickými smyčkami, beaty a hrou na klávesy. Prozkoumávají i nové technologie. V poslední době experimentují s francouzským hardwarem Lemur, což je v podstatě sampler a řadič s velkou obrazovkou. Ani do tvorby textů zpravidla nezasahují. Pokud zpívá umělec ve vlastním jazyce a jelikož je kapela velmi kosmopolitní, najdeme jich nemálo, nechají text ryze na zpěvákovi. Jen ty anglické s umělci probírají a spoluvytvářejí. A tak vznikají i takové jemné protestsongy jako The Richest Man in Babylon. Thievery Corporation vydávají na vlastním labelu Eighteenth Street Lounge, který je spojený s jejich klubem a barem ve Washingtonu. Další alba, která stojí za pozornost, jsou The Cosmic Game a The Mirror Conspiracy, na kterém se objevila písnička Lebanese Blonde, kterou považuji za nejzdařilejší a která zazněla i na soundtracku k filmu Garden State).

Jen malé upozornění na konec. Původně měli Thievery Corporation hrát v Lucerna Music Baru, pro velký zájem byl ale koncert přesunut do KD Vltavská.

Thievery Corporation
Kulturní centrum Vltavská, Bubenská 1, Praha 7
5. 6. 2010 20:00

Kdo má za to, že počítačové hry jsou jen prostředek k zabití času a že člověku nic nepřináší, bude vyveden z omylu hrou Machinárium od studia Amanita Design. Jejich hra je vskutku uměleckým počinem, který se v českých vodách tak často nevidí.

Když se na Pecha Kucha Night objevili kluci z Amanita design, nevěděl jsem ani trochu, co jsou zač. Jak se ale během cca šesti a půl minut představovali, moje mozkové uzly se začaly spojovat a uvědomil jsem si, že jsem se již s červenou muchomůrkou (kterou má Amanita Design v logu) měl tu čest. Jejich volně hratelná flashová drag-and-point (najeď a klikni) hra Samorost mě naprosto uchvátila stejně jako její pokračování Samorost 2. I proto jsem netrpělivě čekal na příchod dalšího muchomůrčího dítka, tedy Machinárium.

Ponořte se do plechového světa robotů
Machinárium začíná rozvíjet příběh o robotovi Josefovi (podle Josefa Čapka, vynálezce slova robot), kterak se ocitl na skládce šrotu. Má jen jednu ruku a jednu nohu. Pomocí jednoduchých úkonů mu končetiny vrátíte a vydáte se spolu s Josefem do tajemného města robotů. Světem Machinária procházíte pomocí řešení logických hádanek a puzzle. Robot na vozíku potřebuje promazat? Tak nejdřív najděte olejničku, o dvě úrovně dál vypěstujte slunečnici, pak vymačkejte olej ze semínek a vraťte se zpátky k robotu vozíčkáři. Za odměnu vám napoví, kudy dál. Časem si zahrajete i piškvorky nebo pravěkou 8bitovou pecku Space Invaders. To vše je hezké, ale stojí to za ten humbuk? Rozhodně. Specialitou hry je úchvatná grafická podoba, která ji řadí na přední příčky českých art her. Každá úroveň je samostaným obrazem, který bych si nestyděl pověsit na zeď. Každý detail je skvěle propracovaný. I nejmenší ptáčci na drátech elektrického vedení jsou krásným fragmentem Machinária. Další je i hudební část. Josef sice nepromluví, ale bude s vámi komunikovat podobně jako Millerův Krteček. Můžete pobaveně dešifrovat podivné zvuky dokreslující příběh nebo pomoci potulné kapele najít potřebné části hudebních nástrojů – to tak aby se přes reproduktory rozezněl úžasný jam didgeridoo, saxofonu a bicích. Snadné je i pochopení celé zápletky, která se vám celý příběh poodkrývá pomocí komixových bublin a jednoduchých animací. Pokud vás již Machinárium obtížností zahnalo do kouta a hádanka je nad vaše možnosti, můžete si minihrou odblokovat nápovědu, která se vám zobrazí jako storyboard úrovně, ve které se právě nacházíte. Ve hře ani nemůžete zemřít. Pokud se vašemu Josefovi nebude něco líbit, prostě jen zavrtí hlavou a nesouhlasně si zamručí. Takže klikejte jak diví a vyzkoušejte si všechno. A až přijde happy end, vypadne vám z úst: „Už? To bylo tak pěkný.“

Už Akta X do nás zasela sémě pochybností, jak vlastně náš svět funguje a občas se nahlodaná mysl ptá, kdo opravdu tahá za nitky. Právě tomuto tématu se každoročně věnuje festival Cinema Conspiracy v Aeru. Film Podraz zvaný Obama vám asi trochu poupraví mínění o laureátovi Nobelovy ceny za mír. Stal se loutkou nového světového řádu – NWO alias New World Order, která se snaží ovládnout svět? Další den se budou promítat filmy o náboženství jakožto možnosti ovládat masy lidí. A konečně Zeitgeist Den, který tak propojí více než sedmdesát zemí světa v pochybnostech vyjádřených právě ve filmu Zeitgeist. Druhý díl, tedy Zeitgeist: Adendum se bude v Aeru promítat 13. 3. Promítání doplní i dvě přednášky, jedna o penězích a druhá o našem (zmateném) rozumu. Tak přijďte a v kroužcích ve foyer podebatujte o nových alternativních možnostech pohledu na vládu, finance, světové dění a tak dále.

Cinema Conspiracy
kino Aero 
10.-13. 03. 2010

Letos bude v kinech temno, pořadatelé totiž vybrali tři zástupce filmů noir. Tedy filmů cynických, kriminálních. Kde bílá a hlavně černá jsou hlavní doménou. Na scénu přichází Humprey Bogart (známý kultovní Casablancou), aby mezi vrahy, pornomagnáty a šíbry z nočních klubů vyřešil případ vydírání. Smlouva s vrahem je zas o úředníkovi, který se marně pokouší o sebevraždu a tak si najme profesionálního vraha, aby zabil jeho samotného. Nebo misantrop Maolin, který nese spoluúčast na zločinu a sžírá jej střet jeho morálního postoje s jednáním ve filmu Muž z Londýna. Je libo odlehčení? Woody Allen je sázka na jistotu. Zahraj to znovu Same je romantickou komedií, která si utahuje z již zmiňované Casablancy a rozvedenému Allenovi radí s ženskými sám Bogart, který se mu zjevuje jako duch. A abychom nevzhlíželi jen k „dávné historii“, představen bude i film, který boduje na současných filmových festivalech, Fish Tank, o problémové patnáctileté dívce. A třešnička? Bezesporu Bílá stuha, která vypráví o podivných nehodách, které se staly těsně před druhou světovou válkou.

V Praze v kinech: Aero, Atlas,
Bio Oko, Evald, Lucerna, MAT,
Městská knihovna, Světozor,
Village Cinemas Anděl

Blaxploitation, co to ku*va je?

Červení už tuší. Je to složenina slov „exploitation“ a „black“, tedy jde o filmy, které se odehrávají uprostřed černošského ghetta, figurují v nich bílí s negativním vykreslením jako zkorumpovaní policajti nebo manipulovatelní a prodejní politici, kteří se snaží vykořistit černé. Ve filmech není nouze o sex, drogy, násilí, nájemné vrahy a pasáky. Tento žánr se rozšířil v USA začátkem sedmdesátých let, tedy pouhých deset let od slavného proslovu Martina Luthera Kinga jr. V době, kdy vykrystalizoval dlouhý boj o emancipaci černé rasy. Je to také poprvé, kdy začal zaznívat v soundtracích těchto filmů také soul a funk, doposud zapovězené hudební odvětví. Asi nejznámějším blaxplo filmem je Sweet Sweetback’s Baadasssss Song. Na rozdíl od filmu V žáru noci, kde dostanou jen pár facek, zde bílé rovnou střílí a v mezičase si odskočí do postele, kam se mu ženské jen hrnou. Dopad byl nesmírný, každý člen černošské komunity chtěl vidět hrdinu bojujícího proti bílé přesile.

Black Dynamite. Can you dig it?

„Tohle ghetto bude vzhůru nohama, vzhůru nohama ti povídám. Ulicema se budou valit potoky krve chlápků, co jsou zodpovědný za smrt jeho bratra. Mluvím tady o jednočlenný neporazitelný armádě. Jak si to s ním rozházíš, máš to spočítaný.“ Hned v úvodu  už víme, že náš hlavní hrdina nebude žádné ořezávátko. Dy-na-mite!!! Jeho bratra zabili, když se snažil zjistit, proč ulice zaplavuje heroin. Dynamite se dozví, že se dostal i do sirotčinců, když mu jeho známá bordelmamá poví, že se její bratranec předávkoval. Ptá se ho: „Co budeme dělat, Černej Dynamite?“ A Dynamite odpoví: „Vím, co udělám já sám. Budu bojovat. Jediným způsobem, který znám. Už když jsem byl malý chlapec, znal jsem jen jak bojovat. Bojovat, bojovat, bojovat. A když jsem se unavil, bojoval jsem ještě víc. A teď když nás ten chlap přitlačil ke zdi, nenechám ho ublížit dětem. Podám si ho. Všechny si je podám.“ Odskočí si ke známým do CIA pro povolení zabíjet a jde se na to. Postupně začne s pomocí nunčaků, kung-fu a břitkých hlášek odkrývat celou pravdu a zjišťuje, že čím dál víc lidí, kterým dřív věřil, se v tom odporném byznysu vezou. Stejný chlápek, co má na svědomí onen heroin, je zodpovědný i za distribuci nápoje, který si oblíbili hlavně černí a hrozí jim, že se jim „zmenšej’ pinďouři“. Intelekt nechte doma, tady jde o zábavu. Pojďte si vychutnat přepjatý patos, úžasně laciný look ze sedmdesátých let a pobavit se hláškami Black Dynamita.

Mahala Rai Banda, to jsou muzikanti, kteří se dali dohromady v ghettech na bukurešťských předměstích. Takže volně přeložíme jejich název jako Vznešená kapela z ghetta. Městečko Clejani připravilo nejlepší houslisty, přidejme excelentní hráče na dechové nástroje ze Zece Prajini, drsnou každodenní realitu, akordeon a zpěv a máme kapelu, která ta vaše promrzlá tělíčka roztancuje. A pokud vám bude povědomá píseň Mahalageasca, tak si vzpomeňte na Borata; zazněla totiž ve filmu.

Palác Akropolis
Kubelíkova 27, Praha 3
st 27. 1. 2010
280 Kč předprodej / 300 Kč na místě

Pomalu ale jistě se rozšiřující síť cyklostezek v Praze, větší zájem o vlastní zdraví a zdravé životní prostředí a v neposlední řadě i určitý styl. To je jen pár hlavních důvodů, proč v současné době zažíváme obrovský nárůst osobní cyklopřepravy. A to, co se děje u nás, je jen malý výsek toho, co se děje víc na západ. V Paříži rozvoj cyklistiky umocnili Veliby, kola, která si za velice malý peníz můžete půjčit a první půlhodinu máte zdarma. Za tu dobu se většinou dostanete tam, kam potřebujete, pokud to samozřejmě není druhý konec města. Další půlhodina je za eura, další za dvě eura. V Anglii program Cycle-to-Work Schneme umožňuje dostat příspěvek na nově pořízené kolo a jiné vybavení, což činí až 700-800 liber tzn. kolem 20 000Kč! V Karlíně sice fungují kola podobná Velibům, ale ještě jsem nikoho neviděl jet a příspěvky spíš vymámíte se šrotovným na nové auto, než na kolo a i když se dělá rekonstrukce vozovky nebo nábřeží, na cyklostezku se zatím stále zapomíná. Ale proč tak pesimisticky? I k nám už přilétla první cyklistická vlaštovka, tedy webový portál Citybikes, který prodává kola a doplňky; a nejsou to jen tak ledajaká kola. Můžete si vyzkoušet například velké tlusté pneumatiky, které daleko lépe absorbují nerovnosti, což je v prostředí pražských kostek více než vítané, odpružená sedla i přední vidlice, kryt= řetězy, zkrátka vše, co nadšený cyklista uvítá při každodenním přemisťování po městě. Citybikes má v nabídce také jednu specialitu. Jmenuje se Gocycle.

Gocycle
Toto futuristické kolo navrhl Richard Thrope po zkušenosti s ježděním v londýnských ulicích. Thrope tvrdí: „Snažím se přinést na současný trh s bicykly design firmy Apple a distribuci ve stylu Dell.“ A proto se pustil i do neznámých vod a své kolo vytvořil z podobného materiálu, jaký se používá na obaly mobilních telefonů a notebooků. Za desetinu ceny tak dokáže vytvořit stejně pevný a dobře vypadající materiál jako jeho uhlíkoví konkurenti. A jaká že jsou specifika? Čím osloví náročného zákazníka? Začněme u toho, co kolo pohání: buď budou třístupňovou přehazovačku roztáčet vaše nohy a oblečení zůstane díky úhlednému krytu řetězu nedotčené nebo si v případě lenivé nálady můžete na levé straně řidítek zmáčknout magický červený knoflík, kterým se spustí ukrytý elektromotor. Takže konec upoceným a zapáchajícím „podivínům“ v pracovním kolektivu. Výdrž elektromotoru bude větší, když k pohybu kola přispějete, ale dá se s ním ujet až 30km. Nevýhodou je, že kolo nemá dynamo, které by zpětně nabíjelo akumulátor, takže je třeba večer vozítko nabít v elektřině. Terénní nerovnosti vyřeší s přehledem přední i zadní vidlice. Přijde vám to všechno málo? Co kdybychom připojili možnost složení během pěti minut do minikufříku o rozměrech 65×54x26cm?