Darujte to, co vydrží po celý rok. Darujte rok kultury, darujte předplatné Artiklu. A k němu dostanete dárek.

Artikl lednovým vydáním roku 2025 otevírá stránky svého 12. ročníku a to díky vám a vašemu zájmu o umění a kulturu. Předplaťte ho a darujte každý měsíc do poštovní schránky nový kulturní kapitál. A od ledna doslova nový, protože Artikl dostane novou podobu, aby se recenze, tematické úvahy, eseje, pozvánky, aktuální kulturní přehled, poezie a portfolia současných umělců a umělkyň ještě lépe četly i prohlížely.

K předplatnému, objednanému do konce tohoto roku, tedy do 31. 12. 2024 včetně, si navíc můžete vybrat dárek. Artikl plátěnku, knihu poezie nebo beletrie z nakladatelství Host nebo voucher na dvě vstupenky na libovolné představení do Studia Hrdinů. A nebo se chcete nechat překvapit? Napište do objednávky heslo Ježíšek a ten vybere z dárků za vás.

Darujte rok kultury, darujte předplatné Artiklu.
Roční předplatné s dárkem 1000 CZK
Roční předplatné s dárkem a podporou nemainstreamové kulturní publicistiky 2000 CZK

Roční předplatné ROK KULTURY 25 objednávejte formou zaslání e-mailu na adresu predplatne@media4free.cz s předmětem ROK KULTURY 25. Uvést stačí poštovní adresu, vámi vybraný dárek nebo heslo Ježíšek a hodnotu předplatného (2000 CZK / 1000 CZK). Pak už bude Artikl chodit pravidelně každý měsíc do schránky na zadanou poštovní adresu. A abyste stihli dát předplatné ještě pod stromeček, do mailu vám pošleme voucher.

Dárky k výběru

voucher na dva lístky do Studia Hrdinů

Artikl plátěnka

beletrie Nakladatelství Host
Jiří Hájíček: Drak na polní cestě
Bianca Bellová: Neviditelný muž
Caroline Criado Perez: Neviditelné ženy

poezie Nakladatelství Host
Petr Hruška: Minout se přesně
Jakub Racek: Paní les
Radek Fridrich: Škrapové pole
Ondřej Novotný: Prosím žádné zmrtvýchvstání
Radek Štěpánek: Ptačí rok

_____________________________________________________
kampaň Kulturní kapitál 2025
© Artikl

koncept a fotografie: Bára Alex Kašparová
model: Kristijan Šarin
lokace: Staroměstské náměstí a Pařížská ulice, Praha 1

Malířství je jedním z nejstarších lidských tvůrčích projevů. S obrazem je bezpodmínečně jako médium spjato plátno. Ovšem, dovedete si představit, jak se na vrcholná díla světových i českých umělců díváte ve vaší bezprostřední blízkosti a přitom jste neopustili svůj domov?

Jedním z nejstarších zachovaných obrazů je Fajjúmský portrét, který je součástí série realistických pohřebních portrétů z období římského Egypta (1.–3. stolení n. l.), tehdy malovaný na dřevěnou desky. Plátno jako médium se stalo běžným až později, zejména ve středověku a renesanci, napřklad u italských malířů 14. a 15. století. Dnešní 21. století, jemuž kažodenní podobu nastolují digitální technologie a AI, otevírá další možnost zobrazování obrazu. Tou je právě obrazovka přímo navržená k zobrazování umění tak, aby i ve vypnutém stavu nahradila obraz na zdi. Není to fascinující? A ve spojení s podporou nejvýznamnější české galerie je to i reálné!

Právě Národní galerie Praha (NGP) se zařazuje mezi věhlasné světové výstavní sály a instituce, které představují výběr svých nejlepších děl mezinárodnímu publiku v platformě Samsung Obchod s uměním určené pro televizory The Frame. Mezi nově zařazené umělecké klenoty patří například ikonická Panna od Gustava Klimta či vrcholy Francouzské sbírky NGP zahrnující například Zelené obilí Vincenta van Gogha a Dámy v květinách Claude Moneta.

Každý tah štětcem, každá barva připomíná originál
Slavná díla světového umění se v době „overturismu” obvykle neobejdou bez dlouhých front a davů tísnících se před skleněnými vitrínami. I když výstavní sály Národní galerie Praha skrývají opravdové skvosty, zůstávají zatím místem, kde si můžete umění stále ještě doopravdy vychutnat. Nově bude umění ze sbírkových expozic NGP dělat společnost uživatelům The Frame po celém světě. „Digitalizace sbírek NGP je jednou z našich priorit. Tomu, aby byla díla zaznamenána a široce dostupná v online podobě, věnujeme hodně času a energie. A i toto je jeden z kroků, kterým moderními cestami přibližujeme umění lidem po celém světě. Šestnáct uměleckých skvostů z našich sbírek představujeme nyní v globální databázi Samsung Obchodu s uměním,“ říká generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast. „Ačkoli to impresionističtí nebo kubističtí malíři určitě netušili, jejich tvorbu si teď může skrze obrazovky televizorů a z domova vychutnat mnohonásobně více lidí, než to bylo možné před staletími. Zároveň věřím, že taková prezentace zapůsobí jako pozvánka ke zhlédnutí originálů, které jsou vystavené u nás v Praze, ve Veletržním paláci.“

Od baroka přes francouzský impresionismus až ke kubismu
Mezi nejznámější díla Národní galerie Praha vybraná do Samsung Obchodu s uměním patří Panna od Gustava Klimta z roku 1913, snově smyslný obraz kombinující prvky secese a symbolismu, který zaujímá v díle tohoto autora mimořádné místo a který byl na počátku 20. století poprvé vystavený právě v Praze. Dvě díla pocházejí od norského malíře Edvarda Muncha, například Tanec na břehu z roku 1900. Několik dalších obrazů je součástí tzv. Francouzské sbírky, která zahrnuje významné francouzské autory přelomu 19. a 20. století a která právě v tomto období slaví 100 let od svého založení. Patří mezi ně i proslulý obraz Zelené obilí Vincenta van Gogha z roku 1889 s charakteristickým rukopisem autora nebo impresionistický skvost Claude Moneta Dámy v květinách z roku 1875. Z českých autorů zaujmou malíři, kteří se mezinárodně proslavili svými kubistickými díly, jako Emil Filla a jeho Zátiší s rohlíky z roku 1926 nebo Josef Čapek a Černošský král z roku 1920. Českou krajinářskou školu pak reprezentuje Antonín Chitussi a jeho Na dráze orleánské III. – Krajina s jedoucím vlakem z roku 1885.

Zelené obilí i zářivé barvy Panny
Uživatelé Samsung Obchodu s uměním si můžou nově vybrat celkem z šestnácti děl ze tří různých sbírek světového i českého umění Národní galerie Praha. Dvanáct obrazů v horizontálním formátu a čtyři ve vertikálním si nyní lze vychutnat ve vysokém rozlišení u sebe doma na obrazovce televizoru The Frame, kde skvěle vyniknou reliéfní tahy štětců i autentické barvy originálu. Modely z generace 2024 mají matný displej s rozlišením 4K, který minimalizuje odlesky, validace systémem Pantone garantuje přesné podání a objem barevných odstínů a dodávají se s několika typy rámečků. Ať tedy už jde o pastózní malbu ve van Goghově Zeleném obilí, nebo zářivé barvy Panny Gustava Klimta, originální díla z Národní Galerie Praha budou na televizoru reprodukované v kvalitě více než důstojné. V rámci platformy Samsung Obchod s uměním se obrazy z Národní galerie nově můžou dostat i do kurátorského výběru 20 děl, který Samsung sestavuje každý měsíc a který lze zdarma promítnout v novém programu Art Store – Streams.

text: Julie Modrá

Způsobem péče o místa na Karlovarsku jsou mezinárodní umělecké rezidence Esence místa pořádané spolkem Vzbuďme Vary. Načechrávají srst příběhům, zapojují umělce, umělkyně a místní obyvatele, aby vnímali skryté vrstvy míst a dostávali se s nimi do bezprostředního kontaktu.

Cesta krajinou se zvířetem Jáchymov, audiowalk Esence Klobouku, který umělkyně Šárka Zahálková vytvořila při svém pobytu, vtahuje do místa, v němž se můžeme najít a zároveň ztratit. Nahrávka je umístěna na platformě SoundCloud, a tak je možné si ji poslechnout při vlastní procházce od někdejší Agricolovy lékárny až na jáchymovský kopec Klobouk. Na SoundCloudu je i kompozice Jáchymov od slovensko-berlínského dua Päfgens se snivě rebelským zvukem, inspirovaná městem, jeho pamětí a historií.

Fenoménem site-specific jako uměleckou i pedagogickou metodou, která pečuje o klima občanské společnosti se bude zabývat přednáška Umění místa režiséra a scénografa Tomáše Žižky, jež se uskuteční ve Výměníku v Karlových Varech. V říjnu proběhne i divadelní festival Malá inventura Karlovy Vary, pořádaný společně s Novou sítí. Debata Péče o zpěčující prozkoumá stav péče o současné umění, které se zpěčuje zavedeným normám a konceptům. Jako hosté promluví filozof Tomáš Koblížek, ředitel GAVU Cheb Marcel Fišer, ředitelka kulturního networku Nová síť Adriana Světlíková, spoluzakladatelka festivalu současného umění Obnažení Jana Timipulu a další. Program najdete na www.vzbudmevary.cz.

text: Tereza Dvořáková

Le Corbusier prý Karlovy Vary přirovnal k dortíku; současné umělce a umělkyně město přivádí k jiným podobenstvím.

Jít pod povrch prvotní líbivosti, prozkoumávat hlubší zdroje působnosti města či se soustředit na skutečný život uvnitř lázeňských kulis umožňují umělecké rezidenční pobyty Esence místa, které letos podruhé pořádá spolek Vzbuďme Vary za podpory Národního plánu obnovy.

Rezidence pořádané od roku 2020 nejdříve jako minirezidence se v Karlových Varech tematicky potkávají s dramaturgickým zaměřením celoročního programu Vzbuďme Vary. Minulý rok se odvíjel ve znamení kulturního kvašení, letos jsme jako hlavní téma vyhlásili pečování a zpěčování. Do otevřené výzvy se přihlásilo celkem 37 projektů. Vybrat jsme mohli pouze tři; kromě kvality, autenticity a realizovatelnosti jsme při výběru usilovali o dostatečnou rozmanitost.

Na dvoutýdenní rezidenci v září nastoupí Manka Lustigová, která podnikne umělecký průzkum výroby porcelánu. V regionu dnes zůstal jen zlomek fungujících porcelánek; v jedné z nich se Manka ponoří do zvuků výrobních procesů, které posléze znovu rozezní ve veřejné instalaci porcelánových ozvučných desek vlastní výroby.

Uměleckou procházku se chystá ve Varech zinscenovat student procesně orientované psychologie a herec působící v Institutu Jerzyho Grotowského Pawel Bernadowski. Trasu povede místy, která zhmotňují osamělost.

Jako pro Vary stvořená je také performance WellMASS Evy Staré, Jindřišky Křivánkové a Holektivu. Původně interiérové představení se ve Varech promění v open-air imerzivní performativní lázně. Kompletní program najdete na www.vzbudmevary.cz.

text: Tereza Hadravová

Esence místa / M. Lustigová + E. Stará,
J. Křivánková a Holektiv
Karlovy Vary – různá místa
18. 9. a 21. 9.

Gočárova galerie otevřela v minulém roce nové výstavní prostory v Automatických mlýnech a nadále spravuje Dům U Jonáše na Pernštýnském náměstí. V obou budovách se mohou návštěvníci těšit na výstavy a pestrý doprovodný program.

Představujeme projekty, které otevřely jarní sezónu v Domě U Jonáše. Nový pokus o maximální přiblížení KE 3171 O 96 | Interpretace zátiší je reprízou výstavy Muzea umění Olomouc, která byla adaptovaná a rozšířená na míru galerijnímu prostoru. Expozice je postavena na konceptu postupného seznamování se s uměleckým dílem a rozehrává téma zátiší prostřednictvím interaktivních prvků umístěných v jednotlivých částech výstavy. Sochařský dialog dvou mladých autorů Dany Bartoníčkové a Martina Žáka s názvem Waxed, představuje osobité přístupy obou tvůrců. První společná výstava dává nahlédnout do jejich soužití v ateliéru a zhmotňuje doteky vzájemné inspirace. Průnikům do světa intermediálního umění se i v letošním roce věnuje projekt Rabbit Hole. Jarní výstava tohoto cyklu představuje site-specific audiovizuální instalaci Terezy Severové Přečíst řeku pozpátku. Voda jako živel, který prochází neustálým pohybem a změnou, se v pojetí autorky stává metaforou dvojí paměti: paměti krajiny a paměti rodu.

Na závěr ještě pozvání na zahájení výstavy současných umělců Střední Evropy, které se uskuteční v sobotu 20. dubna v 15 hodin v Gočárově galerii v Automatických mlýnech. Vernisáž mezinárodní výstavy Postprizma otevře odpolední program, který bude propojený se sousední galerií Gampa. Umění umí naladit, tak přijďte do galerie.

text: Michaela Johnová Čapková

Postprizma
Gočárova galerie (Automatické mlýny 1963, Pardubice)
20.4 —4. 7.

Každoroční přehlídka a festival designové a umělecké tvorby Czech Design Week se v letošním 11. ročníku uskuteční ve dvou výstavních prostorech. Výstavní linku již tradičního představení nejnovějších kolekcí designérů, ateliérů, studií či značek ve Výstavní síni Mánes ve dnech 5. až 8. září nově doplní kurátorská výstava mladých talentů designové a výtvarné scény „New Generation“, a to v majestátních prostorech zrekonstruovaného barokního Clam-Gallasova paláce v centru Prahy.

New Generation zde představí výběr designové a umělecké tvorby studentů, čerstvých absolventů a nových objevů napříč Českou republikou a Slovenskem. Představí autory a značky, kteří už nyní mají za sebou silné portfolio děl a kolekcí či svébytný a snadno rozpoznatelný rukopis.

Výstava tak veřejnosti nenabídne pouze designové novinky, ale skrze mladou designerskou krev také ukáže směr, kterým se český design bude v následujících letech ubírat, a která jména v českém designu budou rezonovat. Potvrdí také, že designová a umělecká tvorba v České republice je na vysoké úrovni a dokáže prostřednictvím nových tvůrců navazovat na úspěšné umělce a designéry předchozích generací a sebevědomě nás prezentovat v Česku i zahraničí.

„Festival Czech Design Week se na objevování mladých talentů v průběhu let vyprofiloval a zaměřil. Možnost představit veřejnosti souhrnný výběr mladé designové tvorby v prostorách barokní perly Clam-Gallasova paláce tak vnímáme jako jedinečné završení této snahy. Velké díky patří Muzeu města Prahy, které nám poskytlo tyto honosné prostory a na realizaci výstavy se podílí,“ uvedl ředitel festivalu Czech Design Week Lukáš Pipek. Poděkování směřují organizátoři festivalu také svým partnerům, bez jejichž podpory by Czech Design Week ani výstavu New Generation uspořádat nedokázal.

Clam-Gallasův palác patří k předním architektonickým památkám Prahy, v jehož vlastnictví se vystřídaly přední české šlechtické rody od Kinských až po Clam-Gallase, jejichž jméno palác nese. Současnou podobu paláci vtiskl jeden z nejvýraznějších evropských barokních architektů Johann Bernhard Fischer z Erlachu.

Vnitřek paláce dodnes zdobí ikonické sochy dalšího barokního velikána Matyáše Bernarda Brauna či fresky italského barokního mistra Carla Carloneho, které mohou návštěvníci oceňovat i díky rozsáhle rekonstrukci, kterou palác prošel v posledních několika letech a veřejnosti se nyní opět otevírá. Reprezentativní prostory paláce má ve své správě zmíněné Muzeum města Prahy, které pro veřejnost připravuje i pravidelné komentované prohlídky.

Prostor Výstavní síně Mánes již tradičně zaplní pří zářijovém Czech Design Weeku tematicky uchopené panelové instalace vybraných designérů, ateliérů, studií a značek, prostřednictvím kterých se návštěvníkům představí aktuální designovou tvorbu, novinky a designerské kolaborace, ale i spolupráce s tuzemskými a zahraničními firmami.

Festival Czech Design Week ve Výstavní síni Mánes doprovodí také udělování 11. ročníku cen Czech Design Award, zaměřené na mladé talenty a objevy designu. Hlavním partnerem cen se letos stala sklárna AJETO v Lindavě, která umožnila realizací cen ve formě limitovaných skleněných designových váziček navržených Františkem Jungvirtem. Sklárna AJETO během Czech Design Weeku představí své kolekce na pomezí designu a umění, které pro sklárnu navrhli přední čeští designéři, jako je Lukáš Jabůrek, studio Dechem či již zmíněný František Jungvirt.

Výstavní linku festivalu Czech Design Week i letos doprovodí každodenní doprovodný program, který bude probíhat zejména ve Výstavní síni Mánes a který se zaměří na aktuální otázky nejen v oblasti designu. Hosty budou například odborníci na ochranu práv v kreativním průmyslu. Zaměříme se i na otázky politiky v umění a designu.

Festival Czech Design Week se uskuteční ve dnech od 5. do 8. září. Na zahajovací ceremoniál bude navazovat večerní afterparty ve středu 4. září ve Výstavní síni Mánes, nad kterou převzala záštitu značka Ploom.

Do 15. června jsou otevřené přihlášky pro všechny designéry, studenty, studia, ateliéry, značky a tvůrce, kteří chtějí svou tvorbu během Czech Design Weeku představit veřejnosti. Přihlášky je možné zasílat prostřednictvím webového formuláře prihlaska.czechdesignweek.com anebo na email prihlasky@czechdesignweek.com.

Artikl je tištěný kulturní měsíčník, který v lednu 2024 vychází již jedenáctý rok. Srozumitelně přináší to podstatné, co by vám z nemainstreamové kulturní scény nemělo uniknout. Recenze, tematické úvahy, eseje, pozvánky a aktuální kulturní přehled. K dostání je na dobrých kulturních místech po České republice na začátku měsíce. Dostávejte rok kulturu do své schránky jako první a mějte kulturu po celý rok na dosah ruky.

Objednání ročního předplatného je jednoduché – naskenujte platební QR kód a do zprávy pro příjemce uveďte poštovní adresu, na kterou budeme Artikl každý měsíc zasílat a mailový kontakt na vás, kam vám pošleme potvrzení o platbě.

Případně objednávejte roční předplatné i další cestou a to zasláním e-mailu na adresu predplatne@media4free.cz s předmětem ROK KULTURY. Do mailu pak stačí uvést poštovní adresu.

Každoroční přehlídka a festival současné designové i umělecké tvorby Czech Design Week letos proběhne v termínu od 5. do 8. září, a to opět v pražské Výstavní síni Mánes. Přihlášky pro všechny designéry, studenty designových oborů, ateliéry, studia, značky, firmy a další tvůrce běží do 15. června 2024.

Festival Czech Design Week se v průběhu let etabloval na pražské kulturní mapě jako přehlídka, která každoročně představuje aktuální tvorbu zejména nejmladší generace českých designérů z řad studentů a absolventů uměleckých, designových či řemeslných oborů. Díky tomu festival veřejnosti pravidelně ukazuje, kam se v dalších letech bude ubírat „český design“ a která nová jména jej budou utvářet.

11. ročník festivalu Czech Design Week oslaví vstup do své druhé dekády novinkami ve výstavní a programové lince, které organizátoři budou zveřejňovat postupně. Druhou dekádu festival zahájí několika novinkami ve výstavní a programové lince, které budou organizátoři postupně zveřejňovat v dalších měsících a které budou reagovat na aktuální trendy a problematiky, jež rezonují nejen v českém, ale i v zahraničním prostředí.

„Festival Czech Design Week se zakládal se snahou podpořit český design… Během let se tento cíl přetvořil v celou platformu, která každoročně nejenže představuje aktuální tvorbu českých designérů a tvůrců, ale také objevuje nové talenty, kteří český design v následujících letech utvářely a budou utvářet. Věřím, že tento cíl bude festival rozvíjet i ve své druhé dekádě,“ uvedl ředitel festivalu Czech Design Week Lukáš Pipek.

První festivalovou změnou je obměna vizuální identity festivalu a s ní spojené spuštění nových webových stránek czechdesignweek.com. Skrze ně budou organizátoři komunikovat veškeré informace spojené s festivalem včetně informací o vystavujících designérech a doprovodném programu festivalu, který se i letos zaměří na přednášky, debaty či panelové diskuze na téma aktuálních trendů v designové, umělecké a kulturní sféře.

Práci na přípravách vizuální identity a webu organizátoři festivalu svěřili grafickému designérovi Davidovi Novákovi (Dacid), který v současnosti dokončuje studia na pražské UMPRUM v Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace a který je jeden ze spoluzakladatelů sdružení SMYK, jež vytváří prostor pro vzájemné setkávání a představování projektů vizuální scény.

Součástí nové grafické podoby festivalu je také obměna logotypu, skrze který festival komunikuje. Autorem je designér Viktor Mizera, absolvent Ateliéru tvorby písma a typografie UMPRUM, jenž v současnosti působí ve studiu Displaay, jež stojí i za předchozím logotypem festivalu Czech Design Week.

Přihlášky k účasti na Czech Design Week 2024 mohou designéři, studenti, studia, značky a všichni další tvůrci zasílat do 15. června 2024, a to prostřednictvím webového formuláře prihlaska.czechdesignweek.com anebo na email prihlasky@czechdesignweek.com.

Ekologičtí aktivisté, kteří 6. listopadu kladívky rozbili ochranné sklo na obrazu Venuše z Rokeby v londýnské Národní galerii od španělského malíře Diega Velázqueze, se odvolávají svým činem na anglickou sufražetku Mary Richardsonovou, která v roce 1914 obraz rozřezala sekáčkem na maso. Právě paralela se sufražetkami ale ukazuje, že šokující formy protestů se aktivistům z Just Stop Oil mohou vymstít – čin Mary Richardsonové totiž tehdejší média svorně zavrhovala a považovala za vandalismus.

Cílem členů z hnutí Just Stop Oil je úplný zákaz fosilních paliv ve Velké Británii, čímž se snaží zmírnit dopady klimatické krize. Využívají různé strategie jako blokování dopravy, narušování kulturních akcí a veřejné protesty. Když v říjnu roku 2022 vychrstli na ochranné sklo obrazu Slunečnic od Van Gogha plechovku fazolí, tak do svého „portfolia aktivit“ přiradili i útoky na umělecká díla. Cílem aktérů z Just Stop Oil není naštěstí obrazy zničit, ale pouze šokovat veřejnost a tím přitáhnout pozornost k problematice životního prostředí.

Hanan Ameurová (22) a Harrison Donnelly (20), kteří na obraz Venuše z Rokeby zaútočili, byli předvoláni před soud kvůli vandalismu již dříve. Hanan Ameurová kvůli narušení představení Bídníků v Londýnském West Endu a Harrison Donnelly kvůli poničení Birminghamské univerzitní knihovny oranžovou barvou. Předčasné ukončení představení Bídníků znamenalo pro divadlo Sondheim ztrátu 80 000 liber.

Proč se hlásí k sufražetkám
Oba ekologičtí aktivisté při útoku na obraz Venuše z Rokeby skandovali: „Dost bylo slov, je čas na činy“, což byl slogan anglických sufražetek, které chápaly ničení veřejného majetku jako legitimní formu boje za volební práva žen. Hanan Ameurová se explicitně odvolávala na anglické sufražetky: „Ženy nezískaly právo hlasovat pouze díky svému hlasu. Je čas na činy, nikoli slova. Je čas zakázat ropu.“ A Donelly k tomu dodal: „Politici nás zklamali a selhali. Selhaly ženy v roce 1914. A selhávají, pokud milion lidí umře kvůli licencím na ropu a plyn.“ A oba prohlašují: „Pokud máme rádi historii, pokud máme rádi umění, pokud máme rádi své rodiny, tak musíme zakázat ropu.“

Venuše z Rokeby jako symbol patriotismu
Kdyby se však aktivisté z Just Stop Oil ponořili hlouběji do studia historie sufražetek, tak by zjistili, že čin Mary Richardsonové veřejný obraz sufražetek značně poškodil a to tak, že ve společnosti posílil antisufražetské postoje. Historik umění Philip McCouat dokonce tvrdí, že přijetí volebního práva pro ženy bylo kvůli sufražetkám opozděno. Proti činu Mary Richardsonové se začala vymezovat velká část společnosti, která jinak volební právo žen podporovala – jako např. „umírněnější“ sufražistky.

Nepleťte si sufražistky se sufražetkami. Sufražistky působily v Anglii od 60. letech 19. století a volebního práva chtěly dosáhnout dohodou. Od nich se v roce 1903 oddělily sufražetky pod vedením charismatické Emmeline Pankhurstové, které prosazovala militantní taktiky. Kolem roku 1912 sufražetky přitvrdily ve svých protestech: rozbíjely výlohy v londýnských obchodech, do poštovních schránek lily inkoust a zapalovaly budovy. V roce 1914 zaútočily celkem na 14 uměleckých děl – tuto lavinu spustil právě útok Mary Richardsonové na obraz Venuše z Rokeby. Richardsonová obraz poničila na protest proti uvěznění Emmeline Pankhurstové. Útok na nahou Venuši měl být paralelou k drastickému jednání státu s Parkhurstovou. (Sufražetky byly často vězněny a byly terči sexuálních útoků.) Slovy Richardsonové: „Obraz je nahraditelný, ale život paní Pankhurstové ne.“

Jenže veškeré noviny čin Richardsonové odsoudily. Dnes bychom řekli, že z hlediska tzv. public relations byl útok na obraz Venuše nepromyšlený krok. Venuše z Rokeby měla totiž pro Angličany patriotický význam. V roce 1906 byl obraz prodán Národní galerii za tehdy pěkně „tučnou“ částku 45 000 liber. Kvůli zakoupení obrazu byla vyhlášena celonárodní sbírka a podstatnou částku přispěl samotný král Edward VII. Veřejnost byla vandalismem Mary Richardsonové pobouřena – představte si, jak by asi reagovala česká společnost, kdyby ženy kvůli volebnímu právu zapálily Národní divadlo, na které se skládala také celá země.

Proč získaly ženy volební právo
Podle rétoriky Just Stop Oil získaly ženy volební právo v Británii v roce 1918 především kvůli činnosti sufražetek. Historie má samozřejmě mnoho výkladů, ale s jistotou lze říci, že pouhá militantní aktivita sufražetek ženám volební právo nezajistila. Nejvíce vyzdvihuje přínos sufražetek britská historička June Purvisová, která v roce 2017 lobbovala se spisovatelkou J. K. Rowlingovou za vytvoření pomníku sufražetce Emmeline Pankhurstové v Londýně. Podle mnoha historiků však získaly ženy volební právo především díky tomu, že se za první světové války zapojily do pracovního procesu namísto mužů, co narukovali do armády. Tento argument používali politici už v roce 1918 a po nich ho převzali historici Arthur Marwick a Constance Roverová. Ženy by nedosáhly volebního práva ani bez aktivit umírněných sufražistek, jak zdůrazňují historičky Sandra Stanley Holtonová, Julie Gottliebová a Jane Robinsonová. Podle Pauly Bartleyové byl důležitý i odchod antisufražetského premiéra Asquitha v roce 1916.

Vyzrálý pohled na situaci podává historička Fern Riddellová, která sympatizuje s cílem sufražetek, ale už ne s jejich metodami: „Falešné idoly, to je ten nejnebezpečnější dárek, který nám historie může dát. Hrdinové mohou být zkorumpovaní, lídři mohou činit příšerná rozhodnutí.“ A pokud se to podle Riddellové rozhodneme ignorovat, tak si vybíráme „život ve lži a ignoranci“.

Ani hrdinka, ani démonka
Sufražetky v Británii měli své světlé i stinné stránky – asi jako každé hnutí. Mezi ty stinné stránky patří sklon některých sufražetek k extrémnímu nacionalismu, fašismu, nacismu a eugenice (snaze o dosažení lepšího genofondu lidstva.) Samotná Emmeline Pankhurstová při svém pobytu v Kanadě ve 20. letech podpořila činnost eugenické skupiny sufražetek Famous Five, která prosadila v Albertě v roce 1928 zákon, podle kterého bylo možné sterilizovat lidi s IQ pod 70. Mary Richardsonová, na kterou se aktivisté z Just Stop Oil přímo odvolávají, se v roce 1932 přihlásila do Britské unie fašistů, kam vstoupily i sufražetky Norah Elamová a Mary Sophia Allenová. Richardsonová se stala po dvou letech ve fašistické straně vedoucí ženské sekce, ale dva roky na to stranu opustila kvůli přístupu strany k ženám. V roce 1936 si na přístup fašistů k ženám stěžovala v dopise pro feministickou skupinu Six Point Group.

Mary Richardsonovou nemusíme kvůli jejímu působení ve fašistické straně nutně zavrhnout. Podle historika Rogera Griffina, který se zaměřuje na fašismus, je ideologie vnímána jako „špatná“ až s dostatečným odstupem. Samotní fašisté prožívali svou ideologii jako správnou a zcela přiměřenou reakci na poválečnou situaci. A přesně tak vnímala fašismus Mary Richardsonová, když vstoupila do strany – jako „jedinou cestu k lepší Británii“. Bojovná rétorika fašistů jí připomínala osobní nasazení sufražetek. Mary Richardsonovou není třeba démonizovat, ale ani ji nemusíme heroizovat. Anglickým sufražetkám lze přičíst k dobru, že vypuknutím první světové války ukončily okamžitě svou militantní kampaň a začaly se zapojovat do pomoci vlasti.

Vandalismus nebo umělecký happening?
Demonstrace v galeriích mají v západním světě své místo a svou tradici – vždyť umění může mít i formu happeningu a demonstraci v galerii tak můžeme chápat i za formu uměleckého díla. Za angažovanou uměleckou performanci lze například považovat demonstrace americké fotografky Nan Goldin v prestižních světových galeriích, jejichž cílem bylo upozornit na nadužívání léku OxyContin, který produkovala firma PurduePharma vlastněná rodinou Saklerů. Bezbřehé předepisování tohoto léku, který by měl být indikován jen ve vybraných případech (např. u nádorové bolesti) způsobilo v USA opiátovou epidemii. Demonstrace Nan Goldin vedly k právní dohře se společností Purdue Pharma a také k odstranění jména rodiny Saklerů jako donátorů ze zdí prestižních muzeí. Ačkoli demonstrace Nan Goldin nebyly předem ohlášené a z tohoto pohledu byly ilegální, tak během nich nedošlo k poničení žádného vybavení na rozdíl od demonstrací hnutí Just Stop Oil. Problém je, že široká veřejnost může aktivity Just Stop Oil interpretovat spíše jako vandalismus, než jako sofistikovanou performanci a to právě kvůli potencionálnímu ohrožování uměleckých děl. Historici umění mohou aktivity Just Stop Oil interpretovat různě, ale pro ekologické hnutí jako celek je podstatné, jak na demonstrace tohoto typu reaguje veřejnost.

Účel světí prostředky?
Máme právo ničit veřejný majetek, když se domníváme, že je naše motivace správná? Aktivisté z Just Stop Oil se domnívají, že ano a odkazují na hnutí sufražetek. Tato paralela však ukazuje, že jejich činění může mít naprosto opačný efekt: veřejnost budou jejich aktivity popuzovat. Richardsonové se po jejím útoku na obraz začalo přezdívat „řeznice Mary“, nebo „rozparovačka Mary“ podle londýnského vraha Jacka Rozparovače. Všechna média její čin tehdy odsuzovala, jako kdyby pobodala skutečnou živou osobu. Společnost byla jejich konáním unavena – londýnská muzea musela být na několik týdnů uzavřena, čímž přišlo město o peníze z cestovního ruchu. Současní kritici hnutí Just Stop Oil také upozorňují na to, že aktivity hnutí stoji daňové poplatníky nemalé peníze.

Na světě existuje nespočet lidí, kteří se snaží najít nové ekologické technologie použitelné v praxi. Existuje mnoho ekologických aktivistů, kteří své názory prosazují demokratickou cestou. Jejich práce je teď ale zastíněna tím, že členové hnutí Just Stop Oil útočí v galeriích na obrazy. Aktivity Just Stop Oil před nás kladou odvěkou otázku: „Světí účel prostředky?“

text: Eliška Koryntová