„Myslíte, že mu bude podobnej?“ dohadují se tři sestry Kennedyovy (Tereza Vilišová, Veronika Lazorčáková a Lucie Polišenská), zatímco čekají na herce Johna Eastmana (Igor Orozovič), který do irského městečka Sligo přijel natáčet životopisný film o Williamu Butleru Yeatsovi. Tedy o vůdčí osobnosti irského národního obrození, básníkovi mystické symboliky a nositeli Nobelovy ceny za literaturu z roku 1923, jenž v tomto kraji na severozápadě Irska trávil prázdniny u svých prarodičů.

Samotný fakt, že ve filmu ztvární právě tuto postavu, představuje pro mladého herce ve vztahu k místním „vstupenku do ráje“. Jak říká tamní kluk Gary (Pavel Batěk): „Na něco z Yeatse se dají skvěle balit holky.“ John si navíc pro svůj pobyt nezvolil hotel jako zbytek štábu, ale domácnost Patricka Kennedyho (Ondřej Pavelka), aniž tušil, že ji tvoří tři svobodné dívky. Tohle nemůže proběhnout v poklidu…

Důsledně vzato nemá Patrick děti tři, ale čtyři. Žije s nimi také jeho značně pomatená tchýně Lily (Jana Preissová), která nejenže se ve svých sedmdesáti začala vehementně dožadovat milence a sexu, ale navíc v posledních dnech stále volá a hledá svoji dceru Esther, která od rodiny před patnácti lety odešla do Londýna. Že tento „kostlivec“ – rodinné tabu, o němž se dlouhá léta nemluvilo – vypadne „ze skříně“ právě v den Johnova příjezdu, je jistě jen shoda okolností, přesto se tím spustí celé domino dalších na světlo se deroucích tajemství (nevyzraďme nic z této „detektivky“, pouze naznačme, že ani „teatrální“ vystupování Johna Eastmana nebude mít příčiny tak docela povrchní). Výraz „kostlivec“ ostatně k Noční sezóně více než přiléhá. Svět této hry totiž obcházejí duchové. Jako by se v něm projevila Yeatsova fascinace esoterií, okultismem a spiritismem.

Motiv filmové hvězdy a životopisného scénáře inspiroval režiséra Daniela Špinara a jeho výtvarníky k základní metafoře premiérované inscenace. Je jí kino, ve kterém se před postavami odvíjí „film jejich života“. Budou jen jeho pasivními diváky (tak jako se Patrickova nejmladší dcera Maud téměř nehne od televize), nečinně přihlížejícími až do samotného konce, nebo jeho skutečnými aktéry, kteří mají vůli třeba se i vzepřít údělu role jim předepsané? Lenkiewiczové hra mimo jiné ukazuje, jak mohou živí lidé „zmrtvět“, a dokonce být „mrtvolnějšími“ než ti, kteří tento svět dávno opustili. „Takže možná jsem ještě živej. Děsivý pomyšlení,“ zasměje se ve hře Patrick. ∞


Noční sezóna
Stavovské divadlo (Železná, Praha 1)
premiéra 9. 11. 2017 • nejbližší reprízy pá 5. 1., út 23. 1., ne 11. 2., po 19. 2. 19:00


text: Milan Šotek