Divadelní adaptace románu u nás nepříliš známého rakouského spisovatele Hermanna Brocha Náměsíčníci v HaDivadle nabízí několik mezi sebou vyvážených rovin vnímání. Z nich nejvýznamnější je ta filozofická, pojednávající o krizi hodnot.

Brochův román obsahuje autentický náhled do atmosféry přelomu 19. a 20. století. Režisér Ivan Buraj neváhá předložit obecenstvu rovnou všechny tři po sobě jdoucí části pětisetstránkového románu naráz. Vzniká precizní kompilace scénických obrazů, ve které vše má příčinu, důsledek, ale i bytostný půvab. Herci hrají důstojně, se zvláštním klidem a z nadhledu, přitom tak intenzivně, jako by ztělesňovali osudové okamžiky vlastních životů. Působivý zvrat nastává v druhé části představení, zasazené do přítomnosti. Zde zůstává inscenační tým věrný leitmotivu celé sezóny, která si vytkla zaměření na sebereflexi. Tato originální koncepce nenechá už nikoho na pochybách – sledujeme rafinovanou grotesku na téma „sobě se smějme“.

Tohle není nešťastná doba
Schopnost Ivana Buraje vetknout inscenacím charisma je nepopiratelná a tentokrát se ještě prohlubuje. Nikdy nepřechází do cynismu nebo arogance. Zachovává tím neohrazený myšlenkový prostor, otevřeně nehodnotí, svůj názor nevnucuje. Náměsíčníci jsou vlajkovou lodí všech odpovědí na otázku „Proč má ještě smysl do divadel chodit?“. O krizi hodnot bychom se možná kromě Brocha mohli poradit s Traklem, Haškem, Werfelem, Zweigem nebo Célinem a dalšími, abychom si vytvořili reálnější představu. Srovnávání s dneškem působí troufale. Broch bojoval proti nacismu. Proti čemu a jak bojujeme nyní my?

Objevit Brocha
Esenci všeho silného, co kdy na divadle vzniklo, vytváří už v prvních minutách představení Simona Peková svým geniálním ztvárněním zblázněného Jaretzkého. Potěšující je také obsazení Ivana Urbánka, který přes svůj dlouhodobý pobyt ve Vídni na brněnská jeviště nikdy nepřestal patřit.

Tvorba Ivana Buraje v HaDivadle dozrává ke konkrétním obrysům a zdá se, že Hermann Broch je to nejlepší, co mohlo HaDivadlo potkat. Až tuto inscenaci uvidíte, budete si chtít Náměsíčníky přečíst. Teprve pak vám Hermann Broch naplno ukáže, čím se liší naše nekonkrétní teoretizování od jeho pronikavého myšlení.

Opusťme sociální bubliny
HaDivadlo v této sezóně otevřeně deklaruje spřízněnost s dramaturgií Studia Hrdinů. Jejich společně vznikající inscenace Síla zvyku (premiéra 28. 4.) a Macocha (premiéra 6. 6.) se budou ptát po zodpovědnosti umělce/intelektuála/kritika v dnešním celospolečensky komerčním prostředí. „Chceme dát prostor výtvarně orientované poetice kmenových tvůrců Studia Hrdinů Jana Horáka, Michala Pěchoučka a Kamily Polívkové, kteří se podílejí na vzniku našich nových představení. Pro HaDivadlo nyní zkoušejí Jan Horák a Michal Pěchouček hru Síla zvyku rakouského cynika Thomase Bernharda. Podle prózy Petry Hůlové Macocha vznikne koprodukce obou divadel v režii Kamily Polívkové,“ specifikuje dramaturg Matěj Nytra. ∞


Náměsíčníci (imitace a tušení)
HaDivadlo (Poštovská 8d, Brno)
premiéra 11. 11. 2016 • nejbližší reprízy čt 13. 4. 19:30 • 290 / 190 Kč