Z českých regionálních divadel patří Činoherní studio v Ústí nad Labem k těm, která rozhodně stojí za pozornost. Vyniká progresivní dramaturgií kombinující autorské inscenace s nekonvenčními interpretacemi klasických textů, výrazným hereckým souborem i silným okruhem režisérů.

Pražští diváci mají to štěstí, že ústecký „Činoherák“ v hlavním městě se svými inscenacemi pravidelně hostuje, typicky v Divadle Komedie. Ústecké hostující režiséry minulý rok doplnil Michal Hába, který se navíc od sezony 2025/26 stane tamním uměleckým šéfem. Na začátku května jsem měl v rámci krátkého časového rozmezí možnost zhlédnout hned dvě jeho ústecké režie: vloni uvedeného Peera Gynta a nedávno odpremiérovanou Školu žen. A hned na začátek musím říct, že Hábovo setkání s ústeckou scénou bylo velmi šťastné.


Hába se odkazuje k německému politickému divadlu a jeho rukopis je charakteristický poměrně explicitní levicově orientovanou angažovaností, které je na českých scénách jako šafránu. Často sahá po kanonických dramatických textech a upravuje si je k obrazu svému, byť výsledkem je vždy dramaturgicky promyšlený dialog s předlohou. Díky notné dávce ironie, sebereflexe a zcizování však nesklouzává k pateticky vyznívajícím aktualizacím. V Praze spolu s jeho nezávislou divadelní skupinou Lachende Bestien uvedli na začátku roku svéráznou adaptaci Vojcka, kterou v březnovém čísle Artiklu reflektovala Josefína Formanová. Hábův VOJCEK jednorozměrný člověk byl jízda přeplněná energií, křikem, vtipem, gagy, nadsázkou, popkulturními i politickými odkazy… Vlastně vším. Chtěl nás ubavit k smrti. Přiznám se, že Hábova tvorba s Lachende Bestien – byť s ní ideově souzním – je na mě občas trošku moc ztřeštěná. Ústecké inscenace jsou střídmější. Nabízejí sice všechny vyjmenované prvky, Hába však s nimi o trochu víc šetří. To vzhledem k rozdílnému publiku pražské nezávislé scény a ústeckého kamenného divadla dává smysl.

Feminismus v kulisách skákacího hradu
Zápletka Molièrovy komedie Škola žen je jednoduchá: Stárnoucí Pán z Pařezova (Jan Plouhar) ve svém domě uvězní mladou schovanku Anežku (Barbora Váchová) v domnění, že si z ní vychová ideální budoucí manželku. Ta se ale místo toho zakouká do svého vrstevníka Horáce (Jan Hušek). Hába s dramaturgyní Hanou Launerovou kritizují především lidskou potřebu vlastnit a akcentují feministické čtení hry. Anežka během domácího vězení dochází k prozření a ze zakřiknuté naivky se mění v průbojnou emancipovanou ženu. Pán z Pařezova vedle ní působí jako dětinsky přihlouplý misogyn.

Jednoduchý a schematický děj dává Hábovi a jeho týmu prostor ke hře přilepit to, co potřebují, aniž by se inscenace stala nepřehlednou. Mezi veršovaným Molièrem se tak odehrává vše možné: Padají divadelní vtípky na konto samotného autora, Brechta, Diderota, i odkazy k současnému společensko-politickému uspořádání nebo zaznívá kritika girlboss feminismu. Už tak odlehčenou atmosféru odlehčují hudební vsuvky Jindřicha Čížka, jehož hudba tvoří neodmyslitelnou součást Hábových režií a svou milou infantilností doplňuje hyperironický tón inscenací.

Hába má talent dovést herce na jejich energetické maximum a vyždímat z nich jejich komediální potenciál. Pro mě se největším překvapením inscenace stala Barbora Váchová. V roli zprvu nenápadné a zakřiknuté Anežky asi v půlce inscenace zničehonic předvede neuvěřitelně zábavný a energií nabitý výstup, kde se snaží ostatním zprostředkovat její setkání s Horácem. Těkavě přebíhá z jeviště na žebřík představující balkón a střídavě imituje sebe a Horáce. Hlavní pozornost si však po celou dobu představení uzurpuje obrovský nafukovací skákací hrad uprostřed scény, který je střídavě nafukován a vyfukován a během děkovačky se dokonce s ostatními herci „ukloní“.

Gynt do každé doby
Oproti bláznivě komediální Škole žen si Peer Gynt zachovává větší vážnost a zůstává i věrnější předloze. Ne že by nebyl prošpikován zcizováním a ironií, přece jen však obsahuje delší pasáže, které jsou „dramatické“, nezcizené a které se Ibsenova (rovněž veršovaného) textu poměrně důsledně drží. Více si hraje s psychologií postav a nevyhýbá se dojímavějším (nikoliv patetickým) scénám. Interpretace textu je důmyslnější – na čemž má ale lví podíl i samotná předloha, přece jen je Peer Gynt psychologicky propracovanější než klasicistní moralistní komedie.

Témata postavy Peera Gynta – otázky identity, sebeprezentace či touhy po uznání a slávě – Hába vztahuje ke dnešní mediální a internetové kultuře a upozorňuje tak na konflikt veřejného a soukromého „já“. Chytře je navíc propojuje s popularitou samotného představitele Gynta, herce Kryštofa Bartoše. V některých scénách se hranice mezi postavou a Bartošem rozpadá a jeho osobní i profesní příběh se pomocí novinových článků o Bartošovi promítaných na scénu propojuje s příběhem Gynta.

Nadhled jako klíč ke společenské kritice
Do obou inscenací se Hábovi daří „propašovat“ svá oblíbená témata – kritiku kapitalismu, neoliberalismu, konzumerismu –, ale i témata spojená s divadelním prostředím (herectvím) či problematika inscenování „klasiky“, kdy se herci-postavy k předloze neustále nějak vztahují. Výhodou Hábova přístupu však je, že se ve společensko-politické kritice nedopouští moralizování či plakátovosti a zachovává si notnou míru sebereflexe. Jakákoliv předestřená teze je vzápětí úskočně zcizena, relativizována, zironizována či zpochybněna.

Hába si s Činoherním studiem rozumí. Svůj ztřeštěný humor dávkuje přiměřeně a současně není na úkor promyšleného výkladu textu. Ideální kombinace. Samozřejmě, jak už to se specifickým humorem bývá, není pro každého. Hábovy režie však mají podstatnější kvalitu. Přestože se s jeho humorem místy také nesetkám, jeho inscenace nutí přemýšlet a reflektovat postoj, který k nim zaujímáte. Ať už k předkládaným tématům, nebo k formě jejich komunikace. Právě to je hlavní devízou Hábovy poetiky a důvodem jeho unikátní pozice na poli současného českého divadla. Nezbývá než se těšit na jeho soustavnější ústecké působení. Martin Špelda

text: Dominik Rathan

Peer Gynt
Činoherní studio Ústí nad Labem
(Varšavská 767, Ústí n. L.)
premiéra 2. 6. 2023

Škola žen
Činoherní studio Ústí nad Labem (Varšavská 767, Ústí n. L.)
premiéra 22. 3. 2024
nejbližší představení po 19. 8. 20:00