Divácky vstřícná, melancholická komedie Chica Checa (v překladu Česká holka) uvedená v hlavní soutěži letošního jubilejního karlovarského festivalu prezentuje otevřenost k jinakosti jako způsob přijetí i sebe sama. Povzbuzuje ženy, aby ani ve zralém věku neztrácely odvahu k emancipaci a vybízí k rozehrání svojí vlastní verze chica checy.

foto: © Falcon

foto: © Falcon

Po trilogii nízkorozpočtových filmů Zrcadla ve tmě (2021), A pak přišla láska… (2022), Hello, Welcome (2024) natočil Šimon Holý mezinárodní koprodukční snímek, v němž opět staví do popředí ženskou postavu. Tentokrát jde o starší ženu, kterou úspěšně zbavuje stereotypů reálného i fikčního světa. Čím narušuje Chica Checa manýry ve ztvárňování ženských filmových postav 50+?

Otevřít se jinakosti a změnám

Chica Checa vypráví příběh pětapadesátileté Zdeny (Pavla Tomicová), která je se svým všedním venkovským životem zdánlivě spokojená. Pracuje jako pošťačka, vyrovnává se se ztrátou manžela, všudypřítomnými drby a pravidelně navštěvuje mámu (Věra Janků) v LDN. Rodinný dům jí začíná padat na hlavu, ona se ho ale nechce vzdát, neboť slíbila, že se zvládne o všechno postarat. Prostor zahlcený nábytkem a dekoracemi působí jako její fyzický i mentální skanzen.

Film zobrazuje žitou realitu a otevírá řadu témat, s nimiž se stárnoucí ženy běžně potýkají: vdovství a osamění, kloubení zaměstnání a péče o starší blízké, finanční nejistota, úbytek sil versus snaha všechno zvládnout a pocit, že už na nich nezáleží, že toto je jediná možnost, jak dožít, a proto jim v ní musí být dobře.

Z melancholie vytrhne Zdenu syn Lukáš (Jan Cina), který se z Francie přijíždí rozloučit s chřadnoucí babičkou. Jejich shledání jako by ale bylo nasáklé nevyřčeným tajemstvím. Atmosféru prořízne Lukášovo náhlé přiznání, že je gay a že nepracuje v bance, nýbrž se v Paříži živí jako drag queen Chica Checa. Zdena potřebuje čas, aby zpracovala nejen tolik cizích slov a novinek, ale hlavně fakt, že jí celý život lhal.

Coming out není primárním tématem a film se neopírá o queer linku. Ta slouží spíše jako odrazový můstek k diskusi o různých podobách a formách jinakosti, které bychom neměli pokrytecky a předsudečně odmítat. Přijetí cizí a sebevědomé prosazení vlastní odlišnosti nás může naopak osvobodit a přinést úlevu. Lukáš už sám sebe šťastně našel. Teď je řada na Zdeně.

„Konečně víš, co chceš, už se znáš…“

Proměnu z postavy, která udržuje dávno nepřítomný status quo v ženu otevřenou novým příležitostem, dávkuje Holý srozumitelně. Když se Zdeně krátce zjeví její tři roky zesnulý manžel, je zřejmé, že se s jeho odchodem stále nevyrovnala a žije zapouzdřená v minulosti. I proto se pohádá s Lukášem, který v její nepřítomnosti začne uklízet dům, třídit a vyhazovat staré věci.

Zdena potřebuje den za dnem a zkušenost za zkušeností nejprve znovu najít sebe samu. Katarzním momentem se stává předvídaná smrt mámy a jako klišé působí scéna východu slunce. Signalizuje však nový začátek a Pavla Tomicová ji povyšuje hereckým zachycením prožívaného smutku. Autentická a jedinečná souhra mezi ní a Janem Cinou je pro film jednoznačným přínosem.

Následující výlet za Lukášem do Paříže je pro Zdenu vystoupením z komfortní zóny i krokem k vlastní emancipaci. Když přijde do Lukášova bytu a doširoka otevře okno, jako by otevírala i samu sebe. Když ji pak Lukáš podobně jako lidé na vesnici nabádá, aby si našla nového partnera, sebevědomě reaguje, že s tím na ni všichni tlačí, jako kdyby měl být nový muž jedinou variantou její spokojenosti. Ona ale chce žít po svém, ne podle toho, co očekává okolí. Jak se zpívá v závěrečné filmové skladbě: Zdena už se zná a ví, co chce.

Zdařilé balancování anti-agingu i ageismu

Film Chica Checa je výjimečný právě v tom, jak pojímá starší hrdinku v její obyčejnosti a každodennosti, jak ztvárňuje proces její emancipace, aniž by sklouzl ke karikatuře. Naopak, vymaňuje ji ze škatulek únikových lifestylových komedií plných rádoby celebrit, které spíše než žitou zkušenost a skutečnost zosobňují fabulovaná moudra o tom, jak by žena po padesátce, šedesátce i sedmdesátce měla vypadat a žít.

Oproti tomu se Chica Checa zdařile trefuje do prostoru přirozenosti přesně mezi nový trend longevity, nahrazující již opotřebovaný fenomén anti-agingu, a verzi zastřeného ageismu. Nenutí ženy přizpůsobovat se nějakým uměle vytvořeným brandům, nenutí jim nánosy filtrů, make-upu a laciných úsměvů. Naopak, glamour nachází v přirozenosti, obyčejnosti, v odvaze žít život podle svých představ. A činí tak divácky přístupnou formou klasického vyprávění, s respektem, empatií pozorovatelského talentu, nadhledem a prostorem pro mezigenerační dialog.

foto: © Falcon

foto: © Falcon

Rozehrajte svoji vnitřní chica checu

V souvislosti s přípravou na roli Lukáše alias Chica Checy mluví Jan Cina v rozhovorech o osobní zkušenosti s dragem jako o osvobozujícím zážitku. Symbolicky to zpracovává scéna, v níž se během Lukášova vystoupení poprvé seznámí s drag show i Zdena. Nás diváky a divačky tím film přeneseně ponouká, abychom v sobě objevili svoji vlastní podobu chica checy a nebáli se dát jí průchod. Štěstí totiž bývá často vědomým rozhodnutím. ∞

Chica Checa
režie, scénář, hudba Šimon Holý
Česká republika, Francie, Slovenská republika
2026, 97 min

text: Miroslava Papežová