Obraz blikajícího kurzoru na prázdné stránce podkresluje typický zvuk ťukání do klávesnice. Dvě tři napsaná a vzápětí smazaná slova nahrazují jiná. Tento jednoduchý, do úvodní titulkové sekvence vynalézavě zakomponovaný motiv napovídá, o čem nejnovější snímek španělského scenáristy, režiséra a producenta Pedra Almodóvara Hořké svátky bude: o psaní a inspiraci, o úskalích i potěšení, která z nich mohou vyplývat, o tvůrčí krizi a etice. Současně dokládá Almodóvarův smysl pro detail a důmyslnost vyprávění i formy, skrze něž nás tentokrát nechává zažít rozličné fáze tvůrčího procesu.

foto: Aerofilms

Hořké svátky vypráví o uznávaném, stárnoucím režisérovi Raúlovi (Leonardo Sbaraglia), který prochází tvůrčí krizí. Raúl si na pozornost zvenčí nemůže stěžovat, stále je žádaný, dostává pozvánky na festivaly, sbírá ocenění, nicméně pět let nenapsal ani nenatočil nový film. Jenže filmařina je pro něj smyslem života i zdrojem životního elánu, a proto se potýká s psychickou nepohodou. Pojednával-li Almodóvar v Bolesti a slávě o tvůrčí paralýze v důsledku bolesti fyzické, v Hořkých svátcích nahlíží tu mentální.

Metafikce a odkrývání narativních vrstev
Raúl píše scénář o filmařce Else (Bárbara Lennie), která po dvou nepříliš úspěšných filmech, jež se nakonec staly kultovními, pracuje v reklamě. V důsledku nezpracovaného traumatu ze smrti matky ji trápí migrény, panické ataky, je unavená, neumí odpočívat. Na doporučení lékařky odjíždí během vánočních svátků z Madridu na Lanzarote, kde se opět pouští do psaní filmového scénáře. Příběh Elsy situuje Raúl do roku 2004, kdy sám prožil první panickou ataku.

Raúl, stejně jako Elsa, se při psaní inspirují lidmi ze svého nejbližšího okolí. A oba s tím naráží. Elsa je totiž alter egem Raúla a Raúl, alespoň do jisté míry, alter egem Almodóvara. Hořké svátky jsou tak metafikčním vyprávěním, které odlupuje jednotlivé vrstvy narace, až se dostává k samotné podstatě. Tou je právě tvůrčí proces a z něj plynoucí odpovědnost za vytěžování jakýchkoliv, nejen bolestných lidských příběhů, a také profesní etika, kterou Almodóvar řešil už v mysteriózním psychothrilleru Kůže, kterou nosím.

Bolest a sláva tvůrčího procesu
Na rozhořčené výtky Raúlovy bývalé asistentky za to, že pro vylepšení svého scénáře využil tragickou zkušenost její přítelkyně, Raúl odpoví: „Víš, jak je těžké napsat příběh, kde do sebe všechno zapadá“ a nadále egoisticky hájí rozdíl mezi realitou a fikcí, který se perspektivou poškozených naopak stírá. Svému příteli Santimu zase odvětí: „Musím ti v tuhle chvíli vysvětlovat, že můžu psát jedině z absolutní svobody?“

Kde ale hranice takové kreativní svobody leží? V důsledku sebereflexivního přezkoumávání této otázky se film, jinak opět napěchovaný barvami, designem, emotivní hudbou, knihovnami a s vynikajícími hereckými výkony, jak jsme u Almodóvara již zvyklí, noří do introspekce a hledá vztah mezi zpytováním tvůrčího svědomí a podvratnou obhajobou jakékoliv umělecké profese. Oscarový tvůrce se tak v Hořkých svátcích posouvá od autobiografických motivů k obecnějším otázkám tvorby a jejím následkům.

Nedokonalost a rozvláčnost jako tvůrčí záměr
V příměru s titulem Kůže, kterou nosím se jako interpretace Hořkých svátků nabízí odhalování autorské kůže, a také experiment s uvedením diváků a divaček do stavů, které autor během procesu psaní zakouší. Zkušený Almodóvar při tom umně, avšak kvůli možnému nepochopení poněkud riskantně zprostředkovává i to, jak může film podle nedokonalého scénáře působit. Takže když Raúl neví, jak se posunout v ději, tápeme i my. Když se potýká s tvůrčím blokem, zdá se nám, že také stojíme na místě a jakmile není Raúlovi jasná motivace jím psaných postav, ztrácíme o nich přehled také. Naopak z rozjasněného výrazu Raúlovy tváře nebo z klidného koncentrovaného stavu Elsy bezpečně poznáme, že je múza vrhla do pracovního flow.

Tyto výkyvy v tvůrčím procesu současně ovlivňují dynamiku celého filmu. Gradující finále pak jen dokazuje, že případné rozpačité dojmy jsou naopak kýženým efektem, který nám šestasedmdesátiletý Almodóvar vitálně a sebevědomě servíroval právě proto, aby nám dal zakusit stavy, jež může tvorba v různých fázích obnášet.

foto: Aerofilms

Hořké svátky (Amarga Navidad)
režie a scénář Pedro Almodóvar
Španělsko 2026, 111 min

text: Miroslava Papežová