Znovuotevřené knihkupectví ArtMap v pražském Kampusu Hybernská nabízí od května skvělý výběr aktuální, nemainstreamové literatury. Právě tam jsem narazila na knihu, která v českém překladu donedávna zoufale chyběla a i v knihovnách byla naprostou vzácností. Dnes už ale máme všichni možnost vzít do ruky fascinující dílo Silvie Federici v překladu Sylvy Ficové – knihu s poutavým názvem Kaliban a čarodějnice.

Silvia Federici je uznávaná italsko-americká akademička, filozofka a jedna z nejvýraznějších postav marxistického feminismu. Do mezinárodního povědomí se zapsala už v sedmdesátých letech, kdy stála u zrodu kampaně za „mzdy za práci v domácnosti“ (Wages for Housework). Federici zasvětila velkou část svého života zkoumání toho, jak ekonomické struktury nenápadně formují naše těla, rodiny a celou společnost. A právě tyto dlouholeté úvahy a léta historického bádání nakonec přetavila do svého stěžejního díla, kterým Kaliban a čarodějnice bezpochyby je. Sám Kaliban je přitom netvor ze Shakespearovy hry Bouře, syn mořské čarodnice Sycorax. Autorka využívá těchto postav coby symbolů odporu proti ranému kapitalismu. Zatímco Kaliban v tomto kontextu může představovat zotročené koloniální obyvatelstvo a rodící se dělnickou třídu, čarodějnice pravděpodobně ztělesňuje ženskou nezávislost a komunitní vědění, které musel kapitalismus násilně zničit, aby ovládl lidské tělo a reprodukční práci. Název sám o sobě je velmi výmluvný.

Těla jako stroje na produkci
Silvia Federici ve své knize ukazuje, že vznik kapitalismu byl úzce spjat s omezováním přístupu ke společným zdrojům, což mělo zničující dopad především na ženy. Jak autorka zdůrazňuje, „ženy byly ohrazováním zasaženy nejradikálněji, protože jakmile byla půda zprivatizována, zůstaly bez jakýchkoli jiných prostředků k obživě.“ Není proto náhoda, že absolutní většinu obviněných z čarodějnictví v 16. a 17. století tvořily právě ty ženy, které byly na společné půdě nejvíce závislé. Hony na čarodějnice tak „zničily celý svět ženských praktik, kolektivních vztahů a systémů vědění, které v předkapitalistické Evropě tvořily základ ženské moci“ a dávaly jim sílu vzdorovat feudalismu. Zásadním argumentem knihy je paralela mezi zabíráním půdy a kontrolou nad lidskou reprodukcí. Federici tvrdí, že „stejně jako ohrazování vyvlastnilo rolníky z jejich společné půdy, tak hony na čarodějnice vyvlastnily ženy od jejich těl.“ Hrozba upálení na hranici kolem ženských těl vztyčila mnohem hrozivější bariéry než ploty na pastvinách. Těla tak byla „osvobozena“ od všeho, co by jim bránilo „fungovat jako stroje na produkci pracovní síly.“ V tomto kontextu byly zavedeny přísné zákony trestající potraty a infanticidu. Ženská děloha se stala „veřejným územím kontrolovaným muži a státem“, přičemž plození dětí bylo přímo podřízeno službám kapitalistické akumulace.

ilustrace: Renata Muftakhutdinova

Strhující jazyk a syrové metafory
Kaliban a čarodějnice je tak strhující čtení zejména díky svébytné vizuální a formální stránce knihy. Text je hustě protkán dobovými ilustracemi, středověkými dřevoryty a renesančními rytinami, které zachycují vše od prvního ohrazování půdy přes výjevy ze sabatů až po explicitní mučení žen. Dalším výrazným specifikem je samotný autorčin jazyk. Přestože jde o komplexní historickou a sociologickou studii podloženou obrovským množstvím pramenů, text ani na okamžik nepůsobí suše či odtažitě. Federici má vzácný dar psát s vášní, ostrostí a naléhavostí aktivistického manifestu. Nebojí se používat velmi syrové, tělesné metafory a její úderné věty se zadírají pod kůži. Fascinující je také její myšlenková provázanost, s neuvěřitelnou lehkostí dokáže na několika stranách propojit zdánlivě nesouvisející jevy, od epidemie černé smrti přes Descartovu filozofii těla jako stroje až po drcení domorodých obyvatel v Novém světě.

Mýtus, nebo mechanika dějin?
Navzdory brilantní filozofické složce a feministickému komentáři, který je dnes tak nezbytný, je namístě i určitá kritika. Při čtení Kalibana a čarodějnice je dobré mít na paměti, že Silvia Federici není primárně historička, ale spíše filozofka a sociální teoretička. Její dílo je fascinujícím myšlenkovým experimentem a neobyčejně silným manifestem, ale při bližším zamyšlení nad samotnou mechanikou dějin v něm lze vycítit jisté trhliny. Zarážející je například geografický a chronologický nesoulad její hlavní teze. Pokud by pronásledování čarodějnic bylo skutečně oním nezbytným motorem pro zrození kapitalismu, dalo by se očekávat, že bude nejzuřivější právě v jeho centrech. Ve skutečnosti však v průkopnických oblastech, jako byla Anglie nebo Nizozemsko, hony poměrně brzy ustaly. Naopak se nejvíce upalovalo v ekonomicky roztříštěných a zaostalejších regionech, kde společností zmítalo spíše náboženské napětí a chaos než promyšlená ekonomická transformace. Kniha tak místy působí, jako by zpětně dosazovala složitou a chaotickou realitu do předem připravené ideologické šablony. To jí ale ve výsledku neubírá na síle, spíše to čtenáře vybízí k tomu, aby ji nebral jako doslovnou učebnici dějepisu, ale jako strhující vyprávění o tom, jak hluboko a nenápadně mohou sahat kořeny útlaku.

Kaliban a čarodějnice
Silvia Federici
Trnazit.cz, 2025
392 str.

text: Renata Muftakhutdinova