Jsme tu jen my, nebo je tu i něco víc? Lidé již od nepaměti hledali prostředky, které by jim pomohly rozumět okolnímu světu. Jedním z ochranných plášťů nám byl mýtus, skýtající nejen záštitu před myšlenkami marnosti, ale také řád, smysl a ujištění, že naše existence je božím plánem.

Co je vlastně mýtus a je pro nás dobrý? Claude Lévi-Strauss vnímal mýtus jako pozitivní prvek kultury. Lidé si za pomoci personifikace přírody udržují bližší vztah se svým okolím a chrání svou „matku zemi“, popřípadě se snaží udržovat vztah s duchy pevně spjatými se specifickým místem. Nadpřirození vládci mohou také sloužit jako síla užitá k inhibici spotřeby, tak aby nedocházelo k nadměrnému rybolovu nebo sklizni.
Mýtus žije v ústní tradici a nemá autora. Právě v tomto viděl Roland Barthes nebezpečí. Nezabýval se ve své knize Mytologie (Dokořán, 2025), jako Lévi-Strauss, národy bez písma, ale současnou kulturou a poukazoval na spjatost mýtu a ideologie. Mýtus je podle něj nepřiznaný proces označování – člověk začne situaci vnímat jako přirozeně daný a neměnný stav. Mýtus se tak může snadno stát nástrojem manipulace.

Zůstat či jít s mýtem

Lévi-Strauss i Barthes se shodovali na tom, že mýtus pomáhá udržovat status quo. Pro civilizace bez písma je to způsob, jak se distancovat od destruktivních principů, které ovládají globalizované státy. Národy bez písma chrání sebe a své okolí, dbají na udržitelnost, ne na představu pokroku.
V globalizovaném světě bývá mýtus zneužíván mocnostmi a prosakuje do politiky. Pro člověka je snazší vložit svou víru do rukou nadpřirozeného vládce nebo přesvědčivého politika, protože představa absolutního chaosu je pro mnohé nesnesitelná. Mýtus dodává strukturu lidské existenci, vysvětluje svět tak, abychom zvládli vyznačit další bod v budoucnosti, ke kterému se lze vydat.
V dnešní době postmoderny se společnost vzdala iluze, že spěje k dokonalému konci. Přestože je budoucnost otevřena mnoha možnostem, i nyní se odmítáme poddat chaosu. Pečlivě třídíme svou historii a jako jednotlivci si hledáme jistoty, které nám usnadní naši pouť.

Globalizace proti mýtu

Podle myšlenek Zygmunta Baumana z knihy Globalize (Mladá fronta, 2000) má v dnešním světě výhodu člověk se svobodou pohybu. Na vrcholu hierarchie jsou ti, kteří dokážou oddělit kapitál od specifického místa a vykořisťovat tak bez následků. Je to princip vzdálený snahám mýtu spojovat člověka s jeho prostředím.
Kouzlo mýtů u národů bez písma spočívá v tom, že v ně lidé skutečně věří a propojuje je. Mýtus se vypráví a žije silným životem, odráží struktury každodenního života. Můžeme mít ještě mezi sebou v kapitalistické společnosti takový mýtus, který by nám dával půdu pod nohama, když už jsou naše životy tak rozdílné?
V dnešním odkouzleném světě jsme až moc skeptičtí, abychom věřili, že jsme sem původně došli s praotcem Čechem. Ztratili jsme důvěru v příběhy o předurčení a nezbývá nám nic, než doufat v lepší budoucnost, kterou nám slibuje vláda.
Zapomněli jsme na udržitelnost a místo delfské věštírny dnes máme politické kampaně, které nám věští chod našich životů na další politické období. Politický mýtus se dnes soustředí na představu lepších zítřků.

Pokus o návrat

Se svobodou pohybu se svět stal přístupnějším ale i odkouzleným. Bauman ve své knize také poukázal na konec geografie, který způsobily moderní technologie. Se vzdálenostmi se mění i chápání pojmů uvnitř a vně. Každý může vkročit do světa toho druhého. Jedinec ztrácí jistotu, že jeho prostor zůstane bezpečný, není již chráněn božstvi ani vzdáleností.
Nic už není předem dané. S pádem představ nekonečného rozvoje se vytratila snaha věřit ve společný prapočátek vysvětlující chod našich životů. Zmizela nám jistota a my ji musíme znovu a znovu hledat. To je velmi tvůrčí proces. Se střepy mýtů si nyní může každý nakládat po svém.
Friedrich Nietzsche napsal v knize Ranní červánky (OIKOYMENH, 2023): „Čím se odlišuje tento pocit vůči tradici od pocitu strachu vůbec? Přikazuje tu strach před vyšším intelektem, před nepochopitelnou neurčitou mocí, před něčím víc než osobním, – v tomto strachu přikazuje pověra…“
Cítíme více svobody a asi i strachu. Strachu z toho, že se lidstvu páře ochranný plášť, když jsme ztratili propojující morální kompas mýtu. Svět už nekončí na hranici státu. Environmentální a bytové krize, rozmáhání umělé inteligence a nekončící války zbavují jakýchkoliv jistot, a tak hledáme něco, co nám dá naději.

text: Martina Lavičková