Adéla Součková (* 1985) se narodila v Opavě, žije částečně v Praze a v Berlíně. Vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění v Ateliéru malířství II pod vedením Vladimíra Skrepla a Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech (ateliér Ulrike Grossarth).

Součková samu sebe vnímá jako určitého svědka přítomnosti – zachycuje okamžiky, které ji obklopují, a nechává je prostupovat do svých děl ve veškeré ambivalenci, kterou mohou nést. Často v konkrétních krajinách, na které také odkazuje.

Její tvorba se vyznačuje hlubokým zájmem o propojení přírody, kultury, archetypů i ženské identity. Zároveň reflektuje téma zralosti – v niterném smyslu i ve vztahu k okolnímu světu. Sleduje konflikty mezi politikou a spiritualitou, lidským aktem a přírodními jevy. Součková experimentuje s materiály i formami, často využívá symboliku a motivy, které vycházejí z historických, rituálních či archetypálních postupů. Důležitým aspektem její práce je sbližování s krajinou, které umělkyni vede k hledání citlivosti umožňující odhalovat původní rituály a postupy, jež formovaly vztah člověka k přírodě i k sobě samotnému. Ve svých dílech se soustředí na procesy, které propojují tělo, duchovní zkušenost a sociální kontext, a vytváří tak prostor, jenž divákovi umožňuje vnímat svět skrze vrstvy historie, symbolů a přítomnosti. Její práce je zároveň reflexí ambivalence současné existence, kde se snoubí introspektivní hloubka s otázkami kolektivní paměti a kulturní identity.

Součková přináší citlivý pohled na svět, který se neuspokojuje s povrchním vnímáním reality, ale snaží se zachytit skryté souvislosti mezi člověkem, jeho prostředím a duchovními aspekty bytí. Skrze experiment, symboliku a introspektivní reflexi vytváří díla, která jsou nejen vizuálně sugestivní, ale zároveň jsou nositeli významu, který skrze svá díla zaznamenává a opětovně křísí a jenž divákovi umožňuje vstoupit do prostoru přítomnosti i minulosti zároveň.