K natáčení svého nového alba Push the Sky Away si Nick Cave přizval dlouholeté přátele a režiséry Iaina Forsytha a Jane Pollard. Ti s ním již několikrát spolupracovali na videoklipech k jeho písním. Avšak tentokrát se rozhodli vytvořit nikoli několikaminutový krátký klip, ale celovečerní hraný dokument, přibližující divákům současnost i minulost známého hudebníka.

Nick Cave: 20 000 dní na Zemi, tak se jmenuje velmi očekávaný počin této kulturní ikony. Nick Cave je dnes, dá se říci, žijící legendou. Skladatel, zpěvák, textař, herec, scenárista i spisovatel. Má za sebou působení v úspěšných kapelách The Birthday Party či The Bad Seeds, skládání hudby k filmům jako Nebe nad Berlínem, Země bez zákona nebo Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, vydání dvou románů a spoustu dalších úspěchů. Pokud ovšem o Caveovi doposud někdo přece jen neslyšel nebo od něj nic jiného než jeho známý duet s Kylie Minogue nezná, nemusí zoufat. Ačkoli je dokument svého druhu fanouškovským splněným snem, na své si přijdou i nováčci. Film pro ně představuje zasvěcení do Caveova světa – uvede, pohltí a nepustí.

Caveův život v obrazech
Přestože se jedná o dokument, na plátně se neodehrává jeho klasický model – nesděluje životopisné informace, nevystupují zde žádní zpěvákovi známí ve stylu „promluv před kamerou a řekni nám o něm něco zajímavého“. Snímek naopak nezobrazuje úplný životní příběh, jelikož by stejně nedokázal obsáhnout vše, navíc disponuje vypracovaným vizuálním stylem. Tvůrci zvolili cestu volných asociací a skládají je do mozaiky, ze které vychází Nickova osobnost, jeho tvorba a životní filozofie.

Nicholas Edward Cave se začátkem filmu probouzí do dvacátého tisícího dne svého života a vydává se s diváky na čtyřiadvacetihodinovou pouť, během níž dominují určité momenty. K nim patří sezení u psychologa (ve skutečnosti je jím moderní filozof Alain de Botton), návštěva dlouholetého kolegy z kapely Warrena Ellise, proces nahrávání alba ve studiu a také návštěva fiktivního archivu, kde se pomocí starých deníků a fotografií Cave navrací ve vzpomínkách do své minulosti, která z něj stvořila jeho současné já. Nejvíce se však ve snímku objevuje téma pomíjivosti života, Nick se k ní neustále vrací a přemýšlí o ní. Zastává názor, že každý má na světě pevně vyměřený čas a měl by s ním naložit produktivně. I špatný nápad je lepší než nic. Dokonce se zmiňuje o své největší noční můře, a sice ztrátě paměti, protože paměť podle něj zajišťuje kontinuitu světa a bez paměti je člověk někým úplně jiným.

Během pětadevadesátiminutové podívané nechybí ani velká dávka jeho hudebního umění, celý film je prokládán písněmi z nového alba. A nejde o pouhý podklad k dějovým scénám. Je zde ponechán patřičný prostor i pro působivé záznamy z koncertů či komornější Nickovo nahrávání u piana. Atmosféru navíc dokresluje pobřežní Brighton, v němž se snímek odehrává. Vše se dokonale doplňuje, nic netrvá příliš dlouho, ani příliš krátce. Celý dokument působí takřka dokonale.

Ale do jaké míry jde o skutečnost, a do jaké o fikci? Často není jasné, co je skutečný Cave, a co jen hraná postava. Pokud ovšem divák přistoupí na tuto hru a nechá se jednoduše unášet děním na plátně, nebude litovat. ∞


Nick Cave: 20 000 dní na Zemi / 20,000 Days on Earth (premiéra ČR 9. 10.)
režie Iain Forsyth, Jane Pollard
Velká Británie, 2014, 95 min.

https://www.youtube.com/watch?v=WDlmnXBUoH0