Poslední srpnový víkend byla strašná zima. Rozbitými okny kravína profukovalo a z otevřených vrat táhlo. Nikomu to ale zas tak nevadilo. Na pořadu večera byly důležitější záležitosti. Poslouchat, dívat se a dobře se bavit.

Na moo-cow jsem jela jen tak. Kde je, jsem si našla na netu po avízu od kamaráda a stejně jsem o víkendu měla volno a potřebovala jsem vypadnout z Prahy. Zpátky jsem přijela s rozhovorem a o nejednoho zajímavého člověka bohatší.

Line-up „improvizovaného festivalu“ si můžete přečíst na webu (http://monkeyontheorb.org/moo-cow), podle mého názoru za zmínku stojí Chodská junta, ne I, Transport Puzzle a rozhodně živý VJing, který se odehrával s pomocí kamery nasměrované na stůl, jenž se tak stal jevištěm vizuálních kouzel. Mezi materiály, se kterými VJové Klaara, Viktor a Janek pracovali, nechyběla ani Pecka, což mě skutečně potěšilo.

Po krátkém váhání oslovuji muže v černém za hlavním mixpultem. Chová se jako organizátor a je to skutečně ten, který za celým prvním ročníkem festivalu moo-cow stojí. 2046 je i majitelem internetového rádia Monkey on the orb, které je s festivalem úzce propojeno.

Proč v kravíně, komu patří a kde bude příští?
Kravín nám pro moo-cow nabídl Petr Hájek, který tím podnítil vznik této akce.

Stejně jako naše hudba jsme povahy nestálé a jestli to bude v kravíně nebo jinde, na tom vcelku nezáleží. Řekl bych, že spíš prahneme po nových prostorech s neobvyklým charakterem ovlivňujícím výsledný zvuk naší hudby. Teď se jedeme podívat na odsvěcený kostel blízko Mělníka, tak bude druhý ročník možná tam, kdo ví.

Jak dlouho trvala příprava festivalu? Pochopila jsem, že jsi jej připravoval se svými kamarády, to je vždycky náročné.
Přípravy zabraly kolem dvou měsíců. Jde hlavně o koordinaci lidí a úmorné papírování, pokud to chcete mít takzvaně legálně a nehrát si na oslavu svatby na soukromém pozemku. Nejvíc sil v podstatě vysají úřady. Místo aby lidi byli rádi, že jim přivezete něco kultůry : ), tak vám házejí pod nohy papíry. Což je pochopitelné, lidi obecně nechtějí příliš změn a nestandardních aktivit, narušujete tak záměr vychovat poslušného občana. Samotný festival ale náročný není – věci jsou náročné, jen když vás nebaví.

Jak vybíráš lidi do rádia a následně pro festival – kromě „barevnosti zvuku“?
Původně byl celý projekt striktně nastavený pro „vizuální“ umělce, kteří se ve svém procesu bádání dostanou ke zvuku a tvoří zajímavé hudební koncepty. Takové projekty totiž nedostávají na poli takzvaného vysokého umění příliš velký prostor, a tak se měl stát tím prostorem Monkey on the orb. Postupem času se koncept uvolnil a dneska jde spíš o vytvoření zvukového toku s maximální diverzitou bez ohledu na mentální hranice, a to ani na naše osobní. Řekl bych, že melodie je tak nějak zapovězená věc, i když i ta má své místo – právě v nabourávání hranic, ale tentokrát asi spíš našich osobních.

Proč název Monkey on the orb?
Já myslím, že to je v celku výmluvný název. Jsme prostě zvířátka, co mají tu jednu kouli, po který choděj sem a tam, a tak si vymejšlej, co by zase kde provedli, aby rozhejbali vzduch.