14:26 Odpoledne, nenamalovaná, lehce rozespalá a naštvaná vybíhám s pytlem odpadků. Ve výtahu potkám sousedku. Přísahám, že ji vidím tak potřetí v životě.

- Dobrý den! Já jsem vás včera večer viděla… Vy máte nové auto?

Němá otázka v mých očích. Ženská, já ani nevím, v jakém patře bydlíš, a ty víš, co mám normálně za auto? Hm, to jen potvrzuje, že můj vůz vážně leží sousedům v žaludku. Ale natolik, aby do dvou ráno sledovali, čím přijedu domů?

- Ne. Včera mě přivezl kamarád.

- Ach, no krásné auto. Luxusní. Já myslela, že je vaše…

Já vím, že si myslíte, že jsem zazobaný šmejd. Díky.

- Já to kamarádovi vyřídím.

- Ale přede mnou se nemusíte upejpat. (Mrkne na mě.) Já vím, jak to u mladých chodí.

Mohl by ten výtah už dojet?!

- Jak to myslíte?

- No, že mu říkáte kamarád. Já to chápu. Je vidět, že to je slušný kluk, když vás takhle odveze domů. A má hezké auto. To si na něj vydělal sám? Výtah dorazil do přízemí.

- Tak nashledanou, paní — eh— sousedko!

Doběhnu k popelnici, vrátím se. Před dveřmi od bytu marně šmátrám po kapsách. Vyloženě fyzicky cítím, jak se na mě zubí moje vlastní klíče, zastrčené v zámku zevnitř. Mám na sobě vše, co tak nosí člověk, který před půlhodinou vstal a plánoval strávit líné neupravené odpoledne v prostorách svého bytu. Bez vycházek. Následné shánění druhých klíčů, tedy rozčílených rodičů, nechám stranou.

19:45 Za patnáct minut bych měla být na adrese U Zvonařky 9. Za možné to považují jen jako obvykle optimistické Google maps.

20:25 Dojela jsem sice za slibovaných 15 minut, jenže teď už půl hodiny romantickou okružní jízdou po I. P. Pavlova hledám místo k parkování. Všechny ulice jsou samozřejmě jednosměrné. Během jedné ze zuřivých okolobločních cest potkávám celou rodinu na noční vycházce mokrou Prahou. Plánují přecházet přes přechod. Rychle projíždím za jejich nenávistných pohledů.

20:26 Při druhé cestě kolem bloku potkávám tutéž rodinu v půlce stejného přechodu. Pomalu přecházejí provázeni mým nenávistným pohledem.

20:28 Na zcela jiném přechodu potkávám tu samou rodinu. Pomalu a s gustem přecházejí. Pokud existuje něco silnějšího než nenávistný pohled, tak přesně tím na ně zahlížím z auta.

20:32 Konečně parkuji. Otvírám dveře. Auto začíná hlasitě pípat. Couvám. Pípá. Dorovnávám kus dopředu. Stále ohavně pípá. Neutrál. Žádné zvuky. Na displeji symbol francouzského klíče. Zkouším velmi ženskou metodu. Vystupuji, zamykám a doufám, že až se vrátím, prostě se to nějak spraví.

22:30 Tiše a nenápadně se vracím k autu. Znáte to? Doufáte, že když ten počítač zapnete pomalu a opatrně, najednou začne fungovat. P-o-m-a-l-u startuju. Vzduch je klidný. Nikdo nepípá. Zkouším zpátečku, stále žádné pípání a francouzské klíče na obzoru. Řadím první převod — PÍÍÍP!

Telefonát s rodiči
- Mami, co znamená francouzský klíč na neutrálu?

- Že jsi moc pila?!

- No jako v autě. Podívej se do manuálu, co znamená, když se na displeji zobrazí francouzský klíč. Je tam k tomu něco?

- To, že jsi blbá, tu nepíšou, protože to je každému jasný. Kdo tě vůbec nutí jezdit autem? Co ti brání jezdit MHD? Víš, co já jsem v tvém věku…?

Ano, už dávno přešla z pionýra do komsomolu a okouzlovala tátu na brigádě na závodě Rudého krasnoarmějce při lepení podpatků na boty pro rolníky předního sovchozu Krasnodarského kraje.

- Ne, nevím, mami, nemůžeme vyřešit to auto? Našla jsi, co znamená francouzský klíč?

- Ne, nenašla! Já bych tě tím klíčem vzala po hlavě, třeba se tam objeví rozum! Jak ses mohla narodit tak nezodpovědná?!

Asi jste mě vyráběli nekvalitně.

- Dobře, díky, zkusím zavolat otci.

Telefonát s otcem předem hodnotím jako zbytečný. Následujících 30 minut startuji, popojíždím, plazím se pod autem, zkoumám olej a ruční brzdu, protáčím motor naprázdno. Auto stále pípá, pejskaři se řadí v desítkách na výbornou podívanou (blondýna v bílém kabátě leze pod auto).

Poslouchám znervózňující pípání. Protahuju se. Sakra, přivřela jsem si kabát do dveří. Naštvaně s nimi prásknu. PÍ — ticho… Otvírám dveře — PÍP PÍP PÍP — zavírám… Rozhostí se nádherné ticho… Hodinu a půl jsem řešila problém způsobený nedovřenými dveřmi.

00:30 Konečně dorážím domů. Otvírám manuál. „Francouzský klíč na displeji znamená blížící se termín technické kontroly.“