Rozvoj 3D tisku a 3D scanu posunul autorskoprávní diskusi zase o další kroky dál, ovšem v už poněkud jiné době, jiném kontextu. 3D tisk totiž přišel do doby, která stále více podtrhuje a staví právní a ekonomické vztahy mezi jednotlivci na tzv. „sharing economy“, tedy takovém systému, který postupně vylučuje jakékoliv prostředníky a spojuje producenty a poskytovatele libovolného výrobku nebo služby přímo s koncovým uživatelem. Takto strukturovaná ekonomika vychází z principů, které se evolučně prosazují díky novým technologiím, hlavně internetu: open-source (opak výrobního tajemství a patentů), peer-to-peer typ sítí, decentralizace produkce a distribuce výrobků a služeb a v neposlední řadě technologie 3D tisku.

Snaha o uplatnění tradičních autorskoprávních principů na 3D tisk v takovém prostředí značně pokulhává a mnohem častěji se proto uplatňují alternativní licenční systémy typu Creative Commons nebo např. GNU GPL, které zjednodušují neprávníkům přehled o rozsahu práv, která přenechávají dalším uživatelům dále šiřitelného obsahu. Tyto licence byly původně vyvinuty pro vývojáře software, ovšem v důsledku přelévání pravidel informačních technologií do dalších sfér lidské činnosti se široce prosazují i v mnoha dalších oblastech.

Ačkoliv se tak naši zákonodárci netváří, budoucí podoba autorského práva je velmi otevřená a možná to bude právě 3D tisk, který způsobí revoluci oblasti práva duševního vlastnictví, jejíž důsledky lze jen těžko předpovídat. ∞


Autor je zakladatel a člen Fair Art – právního servisu pro umělce a umělecké organizace, člen umělecké skupiny Ztohoven.