Výstava Geometria naturalis sleduje dlouhodobé kurátorské zaměření Jana Dotřela a galerie Kvalitář, na interdisciplinární propojování umění a vědy. Skupinová výstava s podtitulem „A Chapter from Crystallography” se zaměřuje se na fascinující svět krystalů, přírodní geometrii a geologický čas skrze práce předních českých umělců Jakuba Berdycha Karpelise, Jana Dotřela, Adama Kašpara, Ronyho Plesla a Jana Poupěte.

Jakub Berdych Karpelis vědomě využívá různé druhy hornin, které jsou determinovány přírodní pravidelností. Rony Ples se věnuje zejména sklu, ze kterého inovativním řemeslným způsobem vytváří skulptury s tematikou krystalizace a posvátné geometrie. Výstava zároveň prezentuje dva malíře. Jan Poupě je známý díky geometrizované formě, kterou architektonickým způsobem rozvíjí ve svých olejomalbách. Hlavním motivem hyperrealistické malby Adama Kašpara jsou geologie, astronomie i mineralogie, jež detailně zkoumá pomocí pozorování a mimetické malby. Klastr vystavujících umělců uzavírá Jan Dotřel v roli fotografa, který se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje konstrukcím geometrických těles a jejich fotografiím v krajině.

Prastaré a tradiční vědní obory, mineralogie a krystalografie, nám mimo jiné nabízí možnost vhledu do počátků země. Je to zejména z toho důvodu, že nerosty, minerály a krystaly jsou těmi nejstaršími pozemskými materiály. Krystalografická metoda je založena na měření chemického složení, optických vlastností a struktury daných nerostů. Přírodní vědy velice často stojí na poznání založeném na metodologii, rozpoznávání jednotlivých druhů a systematice. Vnitřní řád, kterým se mineralogie snaží objekt svého zkoumání popsat, je vepsán do expozic vzorků ve skleněných vitrínách, do technických výkresů, bohatého názvosloví a popisů lokalit daných nálezů. Estetika kabinetů, přírodovědeckých muzeí a laboratoří se stala inspiračním zdrojem výstavy Geometria naturalis. Zaměříme se na fascinující svět krystalů, přírodní geometrii a geologický čas, skrze který můžeme do této oblasti nahlédnout.

Geometria naturalis
Galerie Kvalitář (Senovážné nám. 17, Praha 1)
2. 12. 2022 — 19. 2. 2023
vernisáž 1. 12. v 19 hod

Adam Kašpar (* 1993) se narodil v Litomyšli, žije a pracuje v Hanušovicích na Moravě. Studoval na pražské AVU v Ateliéru malířství IV Martina Mainera. Profiluje se precizní realistickou malbou založenou na tradiční tématice, technice i kompozici. Autor přináší vytříbený obraz přírody a jejích jevů skrze pečlivé a systematické pozorování, které mu pomáhá pochopit všechny strukturální zákonitosti a děje vlastní rázu konkrétní zobrazované krajiny se stromy, skálami a pohořími, specifickým listnatým i jehličnatým porostem, vodním tokem a dalšími jednotlivostmi, které přírodu utváří. Samotné malbě předchází množství přípravných skic i fotografií a ústí v autorovo zpodobnění krajiny výrazného specifika a charakteru. Kašpar se nesnaží zachycovat obecnou podobu přírody, ale vyznění konkrétního místa. S inspirací v původní tvorbě starých mistrů pak hledá a zachycuje, co je v krajině věčné a znovu tak představuje její velkolepost a podmanivost a kontrastuje tím i vztah člověka vůči ní – tedy jeho dočasnost a pomíjivost, zanedbatelnou stopu vůči majestátu přírody.

Adam Kašpar (* 1993) dokončil 5. ročník studia v Ateliéru malířství IV profesora Martina Mainera na Akademii výtvarných umění v Praze. V září nastupuje do jeho šestého ročníku. Má za sebou několik samostatných i skupinových výstav a jeho práce se na české výtvarně scéně stávají čím dál výraznějším fenoménem.

Dominantním tématem Kašparových prací je příroda. Tu malíř zobrazuje precizní realistickou technikou. Samotné malbě předchází řada přípravných skic, fotografií a systematického pozorování, jeho přístup ale rozhodně není pouze dokumentační. Kašpar zkoumá přírodu jako fenomén neoddělitelně spojený s člověkem a společností, a to v době diskuze nad omezováním národních parků a bezohledného ničení divočiny. Pakliže se v jeho obrazech nachází člověk nebo architektura, vždy jde o zanedbatelnou pomíjivou stopu, v kontrastu s dominantní věčnou přírodou. Autorovi navíc nejde o obecný námět, ale konkrétní místo, jehož specifický charakter pak převtěluje do obrazu, ve kterém krajina znovu ožívá obohacena o malířovu uměleckou interpretaci. Ve spojení s inspirací, kterou Kašpar čerpá z krajinomalby doby renesance i devatenáctého století a se subjektivním silným vztahem k přírodě, tak vznikají neobyčejně podmanivá díla. Ta jsou živým poselstvím o naší pomíjivosti, kořenech a fenoménu, jež nás tolik převyšuje a který tak často přehlížíme: totiž o naší malosti vůči přírodnímu majestátu.

Kdo je Adam Kašpar?
Adam znamená jíl či hlína, to je trefné, tím se cítím být – hroudou hlíny, kusem země, bahnem, jílem.

Jaký je tvůj vztah k malířství a jak bys popsal svou práci?
Když pominu to, co mi připadá samozřejmé, cítím se být celoživotním studentem, oborem mého studia je veškerá příroda a nástrojem malířství. Mám-li to rozvést, miluji malbu pro ni samu, jako nejstarší a nejsilnější projev vizuálního umění, ale zároveň je mi nástrojem, jakoby dalším smyslem, kterým ohmatávám a zakouším to co je všude kolem nás a čím sami jsme, tedy zjevený svět a především jeho mimolidskou část. V malířství minulosti i současnosti si vážím hodnot, které jsou bohužel dlouhodobě zadupávány a zesměšňovány – pokory a touhy pronikat do věcí bez rozmáchlých gest, trpělivosti a klasické obrazové stavby – budování klamu prostoru a citlivé práce s barvou.

Stále ale zůstává hora sama, taková jaká je, a její bytí samo nic neztrácí ani nezískává, tím že ji vnímáme nebo nevnímáme. A horou (potažmo Zemí jako takovou) samozřejmě nemyslím hromadu neživého kamení, ale fyzickou, duševní a duchovní strukturu, která se zjevuje v čase a prostoru. To je příroda.

Realistické zobrazení přírody se v historii umění objevovalo již několikrát, jak se stavíš k otázce aktuálnosti a kontextu svých děl?
Realismus se jako obecná tendence prolíná uměním od pravěku do současnosti a myslím, že v každé době existovala díla, která bylo možno označit za realistická na základě hlubokého vztahu k vnímané skutečnosti. To, co dělám, může někomu připadat jako anachronismus, já si však myslím, že s koncem moderny sama otázka aktuálnosti v umění ztrácí svou aktuálnost. Krom toho není možné namalovat neaktuální obraz, protože i odpor a opozice vůči tomu co je považováno za „aktuální“ je velice jasné vyjádření názoru k současnému dění. Co se týká otázky kontextu, vědomě se odmítám jí zabývat, neboť chci vytvářet obrazy, jejichž síla netkví v tom, v jakém vztahu jsou k současnému dění, ale právě naopak si přeji, aby jejich síla spočívala v nich samých, v barvě, světle a prostoru. Silný obraz je silný dnes i za sto let, v galerii i v kupě hnoje. ∞


autorka: Nina Hedwic