Pohltila zlínskou hudební scénu melancholie? Běžný pohled na scenérii neživého veřejného prostoru tento dojem může vzbudit. Jak se ale pomaličku opar zvedá, tóny se linou a barevné paprsky se promítají nejen na cihlové budovy.

Přemýšlíme o výletě do Zlína na koncert. Jo, fakt? „Dneska tam hraje Aid Kid, to bude skvělý, jedem!“ dohodli se dva brňáci a vydali se na cestu. Čekala je hodinová cesta a skončili pod zemí.

Sklepní bar využitý jako místo k hudebnímu eventu je zvyklostí. Za pár měsíců se na koncert vydali znovu, odehrával se ale jinde, než předpokládali. V podloubí zlínského zámku. Počátkem října zde odehráli jeden z koncertů evropské tour Wild Arrows a Ette Enaka. Akce proběhla pod taktovkou promotérské trojice Patti Zóna, za podpory iniciativy Živý Zlín. Oheň, vánoční světýlka, krásní lidé a především výborná hudba utvořily zapamatování hodný zážitek.

Místo najednou nezelo prázdnotou, i kolemjdoucí se na moment zvědavě zastavili. Důvodů proč oživit veřejný prostor, je spousta. Nadšení měnit situaci, zasáhnout do běžného dění, nebo se jen pobavit se sousedy. Každopádně je to aktuální téma, kterým se (nejen) ve Zlíně zabývá, nezávisle na sobě, několik skupin lidí. Jednou z nich je právě Patti Zóna. Ta vznikla teprve před rokem seskupením tří studentů. Pořádala akce každý týden, přes léto nabírala inspiraci za hranicemi a konečně na podzim se vrátila do svého rodného města. Z klubu se přesunula do veřejného prostoru, kde plánuje ve slunečných dnech působit dál.

Kam s tím?
Opuštěné koupaliště, staré kostely, větrný mlýn, lesy v kopcích a typické cihlové stavby. Místa, která již neslouží svému původnímu účelu. Jejich třpyt se dávno rozplynul v pomíjivosti času. Zdá se, že koncept využívání prostor, které nejsou primárně určeny pro hudební performance, se osvědčil. Důkazem je například Chee chaak, ostravský hudební festival. Jedním z pódií byla kašna. Uprostřed industriálního areálu. Přidáme-li k tomu trochu odvahy a hodně dobré hudby, vznikne blaho.

Pelhřimovy nejsou jen vesnice uprostřed ničeho, ale především místo, které se proměnilo v dějiště nevídaných událostí. Sešlost mezi tajemnými stromy v opuštěném kostele. Hudební svátek, pečlivě opečovávaný kolektivem Noir Voir. Přesahy a spojitosti jsou zřetelné. Poselství dobra se šíří i do města obuvi.

Směry se přibližují
Zdali se ze záblesků stane halogenové světlo, je ve hvězdách. Na každý pád je už nyní jasné, že cesta je otevřená. Projekty se propojují, směry přibližují. Po vzoru dobře fungujících iniciativ se i ty zlínské soustředí na publikum, snaží se hledat alternativní řešení. Melancholie se stává odrazovým můstkem a kreativita předlétá ustrnulost. Délka dopadu na zem je individuální. ∞


autorka: Marie Ligocká

Festival pro židovskou čtvrť slaví 24 let. I dnes si drží jedinečnou výsadu mezi jinými: živelně proplétá celé město. Letní kino, zámecký skleník, Panský dvůr, hrad i palouk před ním, farskou zahradu nebo synagogu oživí hudba, divadla, filmy, čtení, výstavy i workshopy.

Kdo letos od čtvrtka 7. do neděle 10. července vystoupí? Lenka Dusilová a Baromantika, Rosa Parks (H), Tata Bojs, The Ills (SK), Please The Trees, Gwyn Ashton (AUS), Michal Prokop Trio, AGU (PL/CZ), Kieslowski, Aid Kid, Tom Holič LIVE, Sestra (D/CZ), Cermaque, Skrytý půvab byrokracie, Ghost of You, Planety, Stinka, Děti mezi reprákama, Ponk, Manon meurt, Kovadlina a mnoho dalších.

Festivalový program ani letos hudbou zdaleka nekončí. Každý ze čtyř festivalových dnů plní také výstavy, divadla a filmy. Jak uvedl dramaturg Petr Michálek: „Jeden filmový blok bude letos věnovaný takzvaným šestatřicátníkům: Janu Němcovi, Zdeňku Svěrákovi, Janu Kačerovi a dalším tvůrcům, kteří by letos slavili nebo slaví osmdesátiny. Další z bloků bude patřit rodině Topolů. Filmem Věry Chytilové Šašek a královna připomeneme 70. výročí narození Jiřího Bulise. Promítneme také dokument o Janu Balabánovi nebo vítězný film Ceny Pavla Kouteckého.“

Svébytnou součást festivalu tvoří také besedy, workshopy a autorská čtení – letos vystoupí například literáti Petr Hruška a Petr Motýl. º


autor: Adéla Procházková

Ještě před pár lety měla většina hudebních fanoušků doma gramofonové desky tak maximálně po dědečkovi. Dnes koupíte vinyly i v supermarketu a levný gramofon se stal během minulých vánoc jednou z nejprodávanějších položek v kategorii elektroniky na Amazonu. Přesto, že cédéčka se stále prodávají dobře, zástupy hudebních fanoušků i z řad mladých chtějí dnes opět vinyly. Z menšinové záležitosti alternativních labelů se stala nejrychleji stoupající hvězda mezi fyzickými nosiči.

Někteří tvrdí, že vinyl je, co se týče zvukové kvality, nepřekonatelný. Není to tak úplně pravda, zvlášť u nových nahrávek, které se stejně nahrávají a masterují digitálně. Hudba na vinylu má ale větší dynamiku. Zážitek z poslechu vinylu ovlivňuje jistě i to, že celkový proces od vytahování desky až po nutnost obracení prostě svádí k větší soustředěnosti. Mnoho vinylových fanoušků si tak pochvaluje ten „poslechový rituál“, kterým se dá čelit pověstné digitální demenci.

Pro hudebníky znamená vydání vinylu často velký krok a pečlivě ho zvažují, nejen kvůli vyšším nákladům. O procesu vydávání a výrobě vinylu jsem si popovídala s mladým pražským elektronickým producentem Aid Kidem, basákem kapely Divided, který loni vydal své debutové LP nezávisle. V Čechách máme výrobu vinylů doslova nadosah. Loděnická firma GZ média, která je pokračovatelem Gramofonových závodů, to s gramofonovými deskami nikdy nevzdala a vyplatilo se. Většina jejích klientů jsou velké zahraniční labely. Minulý rok se tam vyrobilo kolem 20 milionů nosičů. Jednu dobu to byla dokonce jedna z mála lisoven na světě. Sám Aid Kid má dobré zkušenosti: „Postupoval jsem podle toho, co po mně chtěli, dá se tam normálně dovolat, všechno domluvit, na všechno se zeptat…“ Vzhledem k tomu, že o výrobu vinylů je dnes daleko větší zájem, je třeba plánovat hodně dopředu: „Překvapila mě čekací doba, maj tam teď takovej frmol, že hotový to bylo asi půl roku po zadání.“ Hudebníkům, kteří se chystají na svůj první vinyl, by Aid Kid poradil: „Než cokoliv pošlete do výroby, zkontrolujte si to po sobě několikrát. Nechte si udělat speciální master pro vinyl. Zařiďte si distribuci. Vozte s sebou desky na koncerty, tam se jich hodně prodá. Nebojte se desky rozdávat zadarmo lidem, který by vaší muziku mohli dostat na správný místa, a který vám pomohli dostat se tam, kde jste. Nečekejte, že se všechno prodá během prvního měsíce…“

Vinyl může být v dnešní digitální době i jen jakýmsi upomínkovým předmětem, a proto se vyplatí myslet i na atraktivnost obalu. Aid Kid dodává: „Mám radost pokaždý, když si desku někdo koupí. Spousta těch lidí ani nemá gramofon – je to vlastně takovej artefakt.“

Obal jeho desky navrhl František Pecháček z kolektivu Black Division. Pokud uděláte rozkládací obal, tzv. gatefold, můžete s obalem pracovat jako s obrazem. Škoda, že někteří hudebníci si na grafické stránce nedávají příliš záležet. Výseky ve vnějším obalu a potisk vnitřního obalu přece jen představují náklady navíc. GZ média umí také barevné a žíhané vinyly, zvuková kvalita je prý ale nižší než u těch klasických černých. Jo a nezapomeňte na download kód.

Vedle dlouhá léta fungujícího obchodu a servisu pro vinylové DJe a sběratele Phono.cz nabízí v současnosti dobrý výběr vinylů i žižkovský Musictown a poměrně nový Garage Store. Zajímavé kousky najdete i v Radosti nebo Rekomandu. Aid Kidovu hudbu si můžete poslechnout i koupit na Aidkid.cz. ∞


Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.