Zvuk, tedy mechanické vlnění, fascinuje lidstvo od nepaměti. Působí na člověka přímo a bezprostředně, prostupuje jeho tělem, aniž by si to jedinec nutně musel uvědomovat. Co se ovšem stane, když se někteří soustředí na vizuální kvalitu zvuku?

Výstava Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění se zabývá ztvárněním a zobrazením zvuku od dob avantgardy až po současnost. V expozici nalezneme ovšem i odkazy ke starším dochovaným pramenům, které se této tematice věnují, ať už jde o učení pythagorejců či práce renesančních badatelů.

Zvuk jako cosi nehmotného, a přesto existujícího, vyvolával a vyvolává představy o přítomnosti vyššího kosmického řádu. Jeho propojení s pohybem planet, barevným spektrem, duchovním rozpoložením, osobním či společenským vývojem ad. je stále předmětem zkoumání vědců, filosofů, výtvarníků či duchovních. Jak tato práce za uplynulé století vypadá v podání vystavených umělců a autorky konceptu expozice Jitky Hlaváčkové?

Vzdělání a zábava na prvním místě
Jako první čeká na návštěvníka chodba s ukázkami historických fyzikálních pomůcek, jako jsou rezonátory či analyzátor zvuku. Poté, co si prohlédne tyto předměty spolu s rukopisem učebnice Akustika prof. Vincenta Strouhala a dalšími artefakty, ocitá se náhle mezi objekty, které silně navozují atmosféru známého projektu Orbis Pictus Play. Na dvoře, u schodiště i na pavlači galerie totiž nalezne instalace, u kterých je nejen dovolená, ale dokonce nutná spolupráce lidských rukou. Příchozí je tak vybídnut k roztočení Kamenného disku a rozeznění strun Rezonátoru či plechů Hřmotičů Martina Janíčka. Může také rovnou vzít několik kovových kuliček a vyběhnout do druhého patra, aby zaktivoval zvukovou instalaci pro schodiště Domu U Kamenného zvonu od Jiřího Suchánka nazvanou Kaskáda. Když se člověk vydovádí v (polo)venkovním prostoru (a jak víme, nemusí být proto nutně dítětem), je až zaskočen klidem a vážností expozice, která ho čeká v úvodním sále za dveřmi v prvním patře.

Zde je množství barevných akvarelů či kvašů z první poloviny 20. století, od Kupkovy Studie k obrazu Amorfa, Dvoubarevnou fugu přes Melodii do temné modré a Disharmonii Aloise Bílka až po Kresby Arne Hoška. Všichni tito tři umělci se delší či kratší čas věnovali teoretickým úvahám o barvách a kompozicích a jejich spojitosti s konkrétními tóny či melodiemi.

Zajímavým počinem v tomto směru je jistě i animovaný film Ireny a Karla Dodalových z roku 1936 Fantaisie érotique. Jedná se o syntézu hudby, barev a tvarů, které se pohybují v jedné abstraktní harmonii.

Reakce na vnější svět
Vystavená díla se dají rozdělit z mnoha hledisek, jedním z nich je i to, zda-li jde o práci primárně kontemplativní, hledající odpovědi na niterné otázky, nebo o výtvor reagující na vnější okolnosti. Do obou kategorií se svým způsobem dá zařadit Tvarová rekonstrukce sochy Růženy Zátkové Senzibilita, hluky a rytmické síly beranidla. Růžena Zátková byla všestranná umělkyně přelomu 19. a 20. století. Česká rodačka žila převážnou většinu života v zahraničí, inspirovala jí ruská avantgarda i italský futurismus, odmítala ale jejich nacionální charakter. Senzibilita je jejím pokusem zachytit zvuky a pohyby demoličního stroje, který pracoval u jejího ateliéru. Dílo jako takové se nedochovalo, zůstaly pouze jeho černobílé fotografie. V roce 2011 jej oživil pomocí 3D tisku sochař Michal Gabriel, a vytvořil tak jedno z nejpůsobivějších děl expozice.

Ač se to na první pohled nemusí zdát, reakcí na okolní svět je i instalace Jiřího Suchánka Red Line Border z roku 2015. Autor vybral několik proslovů světových vůdčích osobností (Obama, Putin, Merkelová apod.) a vytvořil algoritmus, který z nich náhodně vybírá kratičké úseky. Tyto „výkřiky“ pak ovlivňují tvar světelné linie a vytváří překvapivě půvabné vzory.

Zvukově-vizuální mapa
Celá výstava je skutečně rozsáhlá, vzhledem k mnoha zvukovým, vizuálním i taktilním materiálům se její prohlídka může při dobré vůli snadno protáhnout na hodiny. Obsahuje vlastně specifický přehled, který ukazuje, nejen jakým způsobem se vyvíjel tento druh umění, ale i celá euroamerická společnost. Není proto divu, že v závěru expozice nalezneme díla směru zvaného akustická ekologie. Ta sleduje interakce živých organismů mezi sebou navzájem a s jejich prostředím, a to z hlediska zvuku i jeho prostřednictvím. Zvukové záznamy jsou často doplněny i filmovým materiálem. Mnohdy znepokojivá díla před nás staví nemálo otázek o budoucnosti.


Zvuky / Kódy / Obrazy – Akustický experiment ve vizuálním umění
GHMP – Dům U Kamenného zvonu (Staroměstské nám. 13, Praha 1)
5. 6.—13. 10.