Přišel čas, kdy se zhmotnil i český král komiksu Alois Nebel. Cesta vede přes Sin City Roberta Rodrigueze.

Právě, zfilmovaný Sin City, možná i díky své věrnosti předloze, udělal na Pavla Strnada, spoluzakladatele společnosti Negativ, takový dojem, že řekl Jaroslavu Rudišovi a Jaromírovi 99, ať Aloise pošlou nejbližším expresem na plátno. Strnad taky vyhmátl Miroslava Krobota, který je navíc taky z Jesenicka. Pak k sobě přibrali ještě Tomáše Luňáka, pro kterého je Alois Nebel celovečerním režijním debutem. Že nepůjde o hraný film, bylo jasné už od začátku. Jenže klasická animace se zdála příliš dětská a důležité bylo udržet atmosféru příběhu. K otázce jak zachovat výtvarnou podobu napověděl snímek Waking Life Richarda Linklatera, ztvárněný pomocí rotoskopie (viz box).

Znamenalo to, že se každá scéna, obrázek po obrázku, musela převést do masek z vektorových křivek v patřičném softwaru. Převedení jedné scény může trvat jeden týden, ne-li pět, záleží samozřejmě na její délce a složitosti. Tým animátorů ze studia Tobogang měl kromě animace na starosti také pozadí a kompozici. Práci usnadňovalo i výrazné bílé nalíčení herců a černé zvýraznění vrásek, kterých se mohli animátoři držet. Část animací, paradoxně také scény poválečného odsunu, mělo na práci drážďanské studio Balance.

Kdo na reálu šetří, má virtuálně za tři
Co se týče interiérů, všechny byly natáčeny v Barrandovských studiích. Exteriéry nejsou jen z Jeseníku, ale také z pražských Stodůlek. Za Bílý Potok posloužila Malá Morávka, kde se natáčel Freonový duch Zdeňka Zelenky.

Hlavně díky formě, do jaké se film převáděl, bylo možné při samotném natáčení šetřit. Někdy postačila jenom provizorní holá budka, kus prkna za železniční přejezd. Z denní scény se mohla stát záhy noční, celkem snadno se dodělal sníh, déšť, bouřka, vlastně všechno. Tím se také rotoskopie liší od běžné animace, kde mají animátoři na starosti herectví samotných postav. 3D animace se pak postarala o vlaky a jiné vehikly a 3D motion tracking pomohl převést pohyb kamery do digitální podoby, stručně řečeno.

Od původního záměru použít jenom černou a bílou nakonec autoři upustili, protože to prostě nefungovalo. Přesně díky téhle chybě se například pohřbil ambiciózní francouzský snímek Reneissance, ve kterém dominovala černá. Protože neměli tvůrci z čeho vycházet, pracovali metodou objevování, rozdíl mezi verzemi prvního testu a nynější podobou je jako peklo a varhany.

Film o filmu Alois Nebel

Film o filmu Alois Nebel from Negativ Film on Vimeo.

„Chceme kontrolovat, jak tluče srdce české literatury,“ říká spisovatel Jaroslav Rudiš, který společně s básníkem Igorem Malijevským v Divadle Archa uvádí literárně-hudební kabaret EKG.

EKG (literární kardiogram pro živé i mrtvé) je v současnosti zřejmě nejpopulárnější scéna určená současné české literatuře. Večery, kterými provází básník a fotograf Igor Malijevský se spisovatelem Jaroslavem Rudišem, si oblíbilo široké spektrum diváků, pro které každý měsíc připravují bohatý program skládající se z autorských čtení známých i neznámých literátů, hudebních vystoupení alternativních kapel a projektů či občasnou menší vernisáž fotografií nebo jiných uměleckých děl. Letos tento literárně-hudební kabaret úspěšně završil čtvrtou sezónu a opět se do pražského divadla Archa vrátí po prázdninách.

Nikdy nevíme, kam se večer vydáme
Moderátorské dvojici Rudiš-Malijevský to na pódiu, jak se říká, klape a s bezprostředností umělcům vlastní se umí během večerů postarat o uvolněnou atmosféru. Jejich krátké vstupy mezi jednotlivými autorskými čteními nebo hudebním vystoupením kolísají na hranici improvizace a podpořeny chytrým humorem příjemně rozptylují diváky v sále, se kterými se moderátoři nebojí komunikovat a zapojovat je do programu. „Na pódiu se to dost často rozvine nějak jinak, než v našem připraveném scénáři, protože nás baví si hrát. Nikdy nevíme, kam se večer ubere, jak to skončí a vlastně, ani co předvedou naši hosté. A to nás baví.“ popisuje volnoběh literárních večerů Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský dodává: „Existuje minimalistický scénář, ale na pódiu jsme sami za sebe. Nejsme herci a kdybychom si na ně hráli, byla by to šmíra.“

Téma je základ
Osou každého večera je vždy konkrétní téma, kterému autoři přizpůsobují dramaturgii celého programu. A tak se vedle Lásky, jež je obsažena v názvu každého večera, střídají různorodé motivy (Smrt, Brno, Osud, Vietnam, Život, Igor atp.) „Témata nás musí nějak bavit a snažíme se, aby s nimi účinkující ladili,“ přibližuje Rudiš. Například poslední představení této sezony neslo název O lásce a tichu, a proto se v celém prostoru divadla šeptalo, své básně četl básník Ticho, o přestávce hrála z reprobeden píseň Silence is sexy od skupiny Einstürzende Neubauten a kdo chtěl, mohl si během představení zakoupit špunty do uší.

Nejdřív byla Akropole
S nápadem vytvořit živou scénu pro literaturu přišli Rudiš s Malijevským už v roce 2005. Tehdy se rozhodli, inspirováni berlínskou literární scénou, kde se oba umělci poprvé setkali a kde jsou podobné knihomolní večírky na denním pořádku, že něco podobného zkusí i u nás, a uvedli na scénu Paláce Akropolis literární pořad Monoskop, který fungoval na podobném principu jako dnešní EKG. Prostor Akropole se ale příliš neosvědčil a po dvou letech spolupráce skončila a kabaret našel nové útočiště v divadle Archa. „Akropole je dobrá na koncerty, ale na literární večírky se moc nehodí a povídkám a básničkám se tam úplně nedaří. Ten prostor je pohltí a nic,“ vysvětluje jeden z impulsů ke změně místa Rudiš. Do Archy přišel pořad s novým názvem a v únoru 2007 zde proběhl první večer – O lásce a snech.

V Arše je nám dobře
„Jsme rádi, že jsme v Arše, kde všechno funguje a kde cítíme, že máme její podporu. Myslím, že lepší prostor bychom si pro EKG nemohli přát. Taky tady je skvělý bar, kde můžeme kecat dlouho do noci a kde vaří nejlepší kávu Na Poříčí,“ pochvaluje si Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský jej doplňuje: „Celý personál v Arše je tvůrčí a vytváří EKG společně s námi.“ Je pravda, že malý sál, kde se každý měsíc ve dvou reprízách EKG odehrává, je pro podobný pořad ideálním místem. Nepříliš rozlehlý prostor s kulatými stolky, z nichž u jednoho sedí sami účinkující, a skromné pódium se dvěma mikrofony vytváří během večerů zvláštní spiklenecké propojení diváků s vystupujícícmi a v divadle tak panuje velmi přátelská nálada.

Literatura je živá
Podle Rudiše je důležité vnímat literaturu jako věc živou, zábavnou a komunikativní a neodsuzovat ji k zakrnění v knihovnách nebo památnících národního písemnictví. EKG je dobrý příklad, jak toho lze docílit, i když by se mohlo zdát, že zaujmout širší publikum novými, zpravidla neznámými autory nebude zrovna snadné. Jaroslavu Rudišovi a Igoru Malijevskému se to zatím daří výborně. „Uvidíme, jak dlouho nás to bude bavit,“ uzavírá Jaroslav Rudiš a Igor Malijevský dodává: „Baví nás to!“

Jaroslav Rudiš (1972)
Český spisovatel. Proslavil se v roce 2002 prvotinou Nebe pod Berlínem, za kterou získal Ortenovu cenu. Ke své druhé knize Grandhotel napsal i scénář, podle něhož natočil stejnojmenný film David Ondříček. Zatím poslední román se jmenuje Potichu a vyšel v roce 2007. Rudiš je spoluautorem komiksů Alois Nebel a také několika divadelních a rozhlasových her. Žije v Lomnici nad Popelkou.

Igor Malijevský (1970)
Básník, prozaik a umělecký fotograf. Je autorem básnické sbírky Bělomorka a sbírky povídek Družba. Své texty publikoval např. v Revolver Revue nebo v Literárních novinách. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách významných zahraničních muzeí i v soukromých sbírkách. Žije v Čelechovicích.