To nejlepší nakonec. Co se týče nezávislých kulturních akcí, po šest let, po šest sezón, zosobňuje toto heslo samorostlá kulturní událost, která, eufemisticky řečeno, není právě synonymem žhavé letní noci. Podaří se zde občas přimrznout. Nedáte-li si pozor a zázvorový čaj, můžete se tu i nastydnout. V každém případě ale na Freeze Festu máte možnost spatřit, slyšet a zažít to, co v Čechách málokde.

Ve srovnání s nedohlednými džunglemi vojenských prostorů, hostících akci v předchozích letech, vtiskly letošku do větší míry svůj punc industriální kulisy – mírně zchátralý areál bývalé uhelné elektrárny, podle baťovského modelu střídající zástavbu s přírodními plochami. Prakticky to oproti ročníkům minulým znamenalo více betonu a asfaltu a méně místa pro hudební produkce; vměstnaly se pouze čtyři stage. Zdálky viditelnou dominantu místa tvořil dnes již oblaka dusivého dýmu nevypouštějící komín, z něhož bylo během akce navzdory zákazu vstupu nutno sundat menší množství samozvaných stavbylezců.

Při průzkumu areálu zblízka každý milovník industriální romantiky aka Gotham City / Fallout nutně zaplesal nad centrální halou – Katedrálou –, do níž zmíněný tyčící se monument ústil.

Potenciál tohoto úchvatného prostoru zůstal bohužel zčásti nevyužitý. Výkonnost ozvučení sousední Bass music stage po letech klidu rozpohybovala nánosy uhlí v zásobnících nad prostory prvního patra Katedrály, z bezpečnostních důvodů tak nezbylo než zde umístěnou galerii, bar, chillout a v neposlední řadě nádherný výhled na „místo činu“ navzdory hodinám a dnům tvrdé práce FreakDome crew oželet.

Unikátní zvukové zážitky nabídla v sobotu 14. září Bass music stage. Hudebníci se střídali v intervalu dvaceti minut, každou chvíli tak v rámci této Dubwise Conference aparaturu rozezvučel další z pestré škály dubových subžánrů a odstínů.

Kromě nepřetržité exhibice a procvičování na vlastním paloučku vytřela špička českých žonglérů účastníkům zrak ohnivým průvodem o sobotní noci.

Podivuhodná světla nehořela jen na roztočených řetězech a tyčích. Vizuální orgie byly přichystány po straně Katedrály, jejíž vnější stěna posloužila jako projekční plocha, kde mezi pohádkově nasvícenými barely na vodu ovládal svůj arzenál mistr videoartu vytvářející gigantické pohyblivé obrazy.

Hned vedle se skrýval další chod této vizuální hostiny. Vstupem do přilehlého hangáru se ocitl člověk v hájemství interaktivna – z dřívějších ročníků známý reaktivní projektor reagoval na vstup lidské bytosti do vyznačené plochy na podlaze a převedl její pohyb do ornamentální podoby.

Pečlivý a přepestrý výběr toho nejzajímavějšího z kapel tuzemska i blízkého zahraničí naservírovala k tanci i poslechu Chalupářská band stage, třešničku na dortu zosobnilo pařížské uskupení Pornostereo.

Zásobování rovnými beaty obstarávala Acidelika stage, mocným příspěvkem k celkové atmosféře tohoto prostoru bylo opět stmelující šapitó, po stranách tradičně dekorované psychedelickými plachtami a strategicky doplněné sousedící čajovnou v plně nekuřáckém stanu, kteréžto prostředí působilo v pulzujícím továrním areálu jako nefalšované pohlazení na duši.

Skutečně jako intergalaktický koutek se zaparkovanou vesmírnou lodí působila Bamboo stage, poskytující libovolně neškoleným kolemjdoucím možnost zkusit si naživo vytvořit plnohodnotnou elektronickou hudbu. Pozoruhodně organicky vyhlížející bambufonomat obklopovaly rovněž v předchozích letech představené důmyslné lahůdky pro oko, palouček s DIY posezením a působivý světelný park.

Návštěvníkům vizuální a zvukovou krmí již přesyceným poskytla duchovní posílení a poučení rozsahem nevelká, informacemi však nabitá knihovna, omezenou kvantitu dohánějící kvalitou a nábojem vystavené literatury.

Ne že by se zde ovšem nabízelo pouze občerstvení duševní. Vedle zmíněné čajovny poskytovalo oddech, horké nápoje, příjemnou hudbu i možnost výtvarného vyžití také Kafé Killout, kde se množství návštěvníků včetně těch nejmenších vyřádilo se štětci a dalšími malovátky za doprovodu pečlivé selekce zkušených DJs.

Kdo před doprovodem hudebním dává přednost mluvenému slovu, měl zde k dispozici krytou divadelní scénu a literárním koutkem doplněné kino s tradiční filmovou nabídkou – tedy takovou, jakou jinde neuvidíte.

Do umění se zde bylo možno i obléci – po areálu bylo strategicky rozmístěno hned několik stánků / workshopů, dávajících nahlédnout do tajů sítotiskové techniky, přítomné dámy mimoto hojně ocenily stánek s nevídanými DIY šperky.

Ač rozsahem menší, nezůstal nejčerstvější Freeze Fest dřívějším ročníkům pranic dlužen; opět dokázal na čas proměnit fádní betonové kulisy v hostinu smyslů a ostrůvek nezávislé kultury a za to patří všem zúčastněným obrovský dík.

Do první kategorie řadím kulturu alternativní. Pojem alternativní však bohužel bývá většinou lidí chápán jako horší. Alternativní výrobek je automaticky náhražka. Alternativní způsob výuky je neefektivní. A o alternativních názorech nechce nikdo ani slyšet. Faktem ale je, že spojení alternativní kultura je již zažité a pomalu si získává čím dál více příznivců. Je sice pravda, že alternativní kultura tak, jak ji známe, není určená pro masové publikum, ale nabízí zážitky spoustě menších skupin, které dohromady zcela jistě zanedbatelné nejsou. Pokud by tedy pánové Většinaspolečnosti a Průměrnýdivák odvrátili zrak od své černobílé partie šachu, zjistili by, že kolem nich je svět, kde si mohou vybrat i ze spousty jiných, rozmanitějších a kvalitních her. A pak se ukáže výhoda alternativní kultury. A sice cena. Vstupné na akce spadající do této oblasti je často velice nízké až dobrovolné a není výjimkou, kdy jednoduše ani žádné vstupné není. Tvůrci zkrátka chtějí nabídnout dostupný kulturní zážitek. Bohužel pro celou naši společnost je tato snaha ještě stále často nedoceňována a velice málo podporována. „Dobrý den,“ řekl by vedoucí kapely, „rádi bychom u vás v klubu uspořádali koncert alternativní hudby.“ Tak nějak může začínat jeden z tisíců rozhovorů. „Ale samozřejmě,“ odpoví podnikatel, „nájemné za večer je 10 000 alternativních korun.“ Jak se říká, peníze hýbou světem. Světem, kde sto znamená sto, sleva nastává jen po předchozím zdražení a výraz dostupné je odsunut do slovníku cizích slov. V tento moment by zřejmě měly zasáhnout vrchní vrstvy společnosti, zejména stát a velké firmy a především se nesoustředit jen na mainstreamové akce, ale podporovat také úsilí těch, kteří se snaží udělat kvalitní kulturu dostupnou. Tito velcí hráči dnes užívají mnoho zajímavých slov a pomalu si vytvářejí vlastní jazyk. Je to samá nadnárodní korporace, holding, briefing, fúze, ale slova jako grant nebo sponzoring ovládá bohužel jen pár z nich.

V druhém případě reprezentují kulturu komerční muzikály, hollywoodské velkofilmy, obrovské hudební koncerty a podobně. Megalomanské multiplexy po celé republice lákají svými světly, obřími plátny, doplňkovými službami a před očima nám mávají 3D brýlemi jen proto, abychom nevěnovali ceně příliš pozornosti, protože právě vstupné roste v průběhu let vesele stále výš a výš. Pokud však takový 3D zázrak navštívíme, mnohdy se o kulturním zážitku ani nedá mluvit. Naopak. Za vstupné ještě vyšší než bychom dali za běžný film, si často můžeme vychutnat strohý děj, nechat se okouzlit předvídatelnou zápletkou a nucenými efekty a ve výsledku odcházíme s pocitem, jakoby se nám žaludek houpal někde u kolen. Pokud se dnes do takového kina vydá rodina s dětmi, zanechá zde mnohdy obnos srovnatelný s cenou rodinného sobotního výletu, který by byl rozhodně pro všechny lepším zážitkem. Nejedná se však pouze o kina. Pokud si budeme chtít koupit lístek na nějaký větší koncert, můžeme často narazit i na odpor vztekajícího se bankomatu s nápisem „požadovaný výběr je nad stanovený limit“. A pokud uvážíme například možnosti studentů nebo výše zmíněné rodiny, zdá se, že sobotní výlet opět nebude.