Propojení umění s prostředím, které zvířilo vody kultury. Poslední říjnová sobota nechala po Vltavě odplout básně.

Byl to den posledního víkendového provozu pražských přívozů. Ty po trase z Výtoně na Císařskou louku za cenu pražského jízdného přepravují cestující po Vltavě. Dle tarifu městské hromadné dopravy a každou půlhodinu. V rámci pravidelných kulturních MEETINGS pořádaných magazínem Artikl proběhlo autorské čtení poezie v trochu netradičním prostředí. Konformní knihovnu nebo kavárnu nahradil přívoz a hlas básníků zesílil megafon. První autor Josef Straka vyplul v půl druhé. Následovaly úspěšné plavby Alžběty Luňáčkové nebo Kristýny Montagové. Bez utonutí. Pokračoval Dan Jedlička, Aleš Kauer, Miroslav Černý a Milan Děžinský. Jména, která by potřebovala několik dalších stránek. Opravdu poslední básně přečetl Jan Kunze, jehož čtení očekávaně přesáhlo v performance. Své jednotlivé básně roztrhal a nechal je po Vltavě odplout. Poslední básníci na Vltavě pak zakončili svou plavbu v nedaleké restauraci archivním kyselem a polemikou nad stavem české literatury a nad sebou samými. ∞


Akce Poslední básně na Vltavě proběhla v sobotu 25. října.

Vidím krabice, které stvrzují zápas. Neumím se probít těmi košilemi a časopisy o motorkách. Kravaty škrtí ženskou něhu, která až dosud sálala ze společných peřin. Kdybych teď běžela, vytřesu ze sebe dítě, říkáš mi při cestě domů, když můžeme být na chvíli samy. Do mého pokoje prosvítá nové světlo, představuju si ty kruhy pod očima, které zdědí jeho syn. Chtěl bych to vykřičet do celého světa, zalyká se a já zacpávám si uši na další tři roky.


Spočinout
neznamená zůstat
Byl jsi jen studna s pitnou vodou,
než tě otrávilo svědomí
Chuť vína pálí na jazyku
Něčeho bude málo,
něčeho bude příliš, moc,
a s nemocí se nerozvedeš