Nejpopulárnější playlisty ambientní hudby na Spotify jsou zaplněné neinvenční skladovou hudbou, která je dnes již snadno generovaná pomocí umělé inteligence. Pro Spotify se jedná o levný obsah, který se hodí k pasivnímu poslechu, ale co to znamená pro samotný žánr ambientní hudby?

ilustrace: Terezie Tomková

Manifestem ambientní hudby se stal buklet, který napsal Brian Eno ke svému albu Music for Airports / Ambient 1 z roku 1978 jako přímou reakci proti uniformním zvukovým kulisám společnosti Muzak, jež již od třicátých let minulého století poskytovala stimulující nahrávky do výtahů a na nejrůznější pracoviště.

„Tam, kde stávající společnosti produkující konzervovanou hudbu vycházejí z principu standardizace prostředí potlačováním jeho akustické a atmosférické zvláštnosti, ambientní hudba má tyto zvláštnosti naopak umocnit. Tam, kde konvenční zvuková kulisa záměrně odstraňuje jakýkoliv pocit pochybnosti a nejistoty (a tím pádem upřímný zájem) z hudby, ambientní hudba si tyto kvality ponechává. A zatímco jejich záměrem je ‚projasnit‘ prostředí tím, že do něj vnášejí podněty (čímž údajně zmírňují nudu rutinních úkolů a vyrovnávají přirozené výkyvy tělesných rytmů), ambientní hudba má za cíl navodit klid a vytvořit prostor pro přemýšlení.“

Struktura ambientní hudby

Ambientní hudba se vlévá do prostředí navazováním dialogu s okolními zvuky, aniž by se snažila vyčnívat a dominovat. Charakteristickým rysem oduševnělých ambientních nahrávek je jejich nepředvídatelnost a volná struktura připomínající nespoutaný proud myšlení, což nemá nic společného se šablonovitými skladbami, které dnes zaplňují ambientní playlisty na Spotify.

Chris Melchior ve svém článku Ambient Music, Beginnings and Implications ukazuje na ambientní hudbě přechod od tradiční lineární hudební struktury vycházející z tónů ke struktuře fraktální, která přebírá komplexitu a bohatost mimohudebních zvuků, jež ambientní hudba sampluje.

Naslouchat okolí

Tím, že tvůrci*kyně ambientní hudby prezentují ve svých dílech nejrůznější každodenní mimohudební zvuky typu vanutí větru, padání deště, ptačího zpěvu či dopravních ruchů jako hodné slyšení, mohou nám pomoct z hlediska filozofického myšlení Alvy Noeho k přeuspořádání našeho zautomatizovaného sluchu, který jsme naučili mnohé přeslýchat.

Vědomějším zapojováním sluchu můžeme nejen objevovat hudebnost symfonie města či přírody, ale také si uvědomovat okolní zvuky jako důležitý ukazatel kvality našeho každodenního života. Ne že by ambientní hudba pouze napodobovala existující místa a prostředí, ale může nám pomoci k jejich náležitějšímu a uvědomělejšímu oceňování.

Brian Eno ve svém průvodním textu k albu On Land z roku 1982 napsal, že ho na ambientní hudbě zajímá spíše vytváření nových míst a atmosfér nežli replikování dosavadních. Jeho ambicí bylo umístit posluchačstvo do zvukokrajiny, která svým volným nehudebním propojováním zvuků nelpí na tradičním rozlišování mezi figurou a pozadím.

Funkční obhajoba generované hudby

Liz Pelly ve své knize Mood Machine: The Rise of Spotify and the Costs of the Perfect Playlist píše, že společnost Muzak ve čtyřicátých letech legitimizovala a prodávala své kulisové nahrávky na pracoviště jako produkt, který měl při pasivním poslechu zvyšovat pracovní produktivitu zaměstnanců*kyň.

V podobném duchu se dnes prezentuje aplikace Endel, která nabízí své umělou inteligencí generované a přizpůsobované zvukové kulisy jako wellness produkt, který má stabilizovat nálady. Tyto generované nahrávky postrádající prvek překvapení pak zaplňují vlajkové playlisty ambientní hudby na Spotify jako Brain Food nebo 100% koncentrace.

Hudební terapeut Dan Goldberg v konverzaci s Liz Pelly popírá, že by existovala preskriptivní hudba, která by zaručovala pro veškeré posluchačstvo stejné účinky. Stejně tak vyvrací, že by hudební terapie mohla spočívat v pasivním poslechu. Umělá inteligence je schopná v lepším případě generovat novější obdobu jednotvárných zvukových kulis, které tu byly již před devadesáti lety v podobě Muzaku, zatímco oduševnělá ambientní hudba je ze své podstaty experimentováním s tím, co vše může být hudbou.

Množství vrstev pozornosti a hodnota ambientní hudby

Brian Eno ve svém manifestu ambientní hudby uvedl, že má tento hudební žánr nabízet množství vrstev poslechové pozornosti, čímž má být stejně tak nenápadný jako zajímavý. Netvrdím, že se má v případě ambientní hudby jednat o plně soustředěný a ničím nepřerušovaný poslech, ale rovněž se nejedná pouze o bezděčně zakoušenou kulisu. Krása ambientní hudby se vynořuje ve ztrácení a nalézání pozornosti a zájmu během nepředvídatelného plynutí, které navazuje dialog se svým zvukovým okolím, jež není sice součástí nahrávky, ale je nedílným spolutvůrcem celkové atmosféry.

Síla a životaschopnost oduševnělé ambientní hudby spočívá ve spoluvytváření prostředí a atmosfér. V ochotě a schopnosti oceňovat zvuky pro to, čím dané zvuky jsou. V tom, že nás může učit býti přítomnými a naslouchat našemu každodennímu milieu. Živá a oduševnělá ambientní hudba nepopiratelně finančně trpí vynecháváním z playlistů na Spotify a nepomáhá jí ani skutečnost, že je v širším povědomí zaměňována za výtahové nahrávky, ale stále to neznamená, že by dnes kvalitní ambientní hudba nevznikala. Naposledy mě ohromila atmosféra prostředí alba Tu, kde žijem, žiješ, žijeme od slovenského hudebníka Katov Syn(th), s nímž je dostupný rozhovor v rozšířené verzi článku na webu. ∞

text: Grigorij Nikiforov