Přestože lze umění vnímat bez znalosti kontextu, ve kterém vzniklo, právě souvislosti přináší širší vhled a možnost pochopit, jaký obraz doby plátna přenášejí. Olomoucká Telegraph Gallery otevírá výstavou několika autorek a autorů nazření na současnou britskou figurativní malbu – a její souvislosti.

Malba je staré a stále živé médium. Podobě té současné usazené v sociálně-politickém kontextu Velké Británie se ve výstavě New Positions in British Painting věnuje kurátorka Jane Neal. V rámci své selekce představuje pět malířek a malířů, které uvádí jako nejtalentovanější, nejosobitější a nejvlivnější malíře, kteří dnes v Británii působí. Přestože k tak silným tvrzením v rámci tak úzké selekce jsem obezřetná, jednoznačně přináší výstava rozmanitý obraz nejen doby, kterou autoři reflektují, ale také přístupů, které jsou pro tuzemského diváka běžně nevídané.

Jednou z teorií, proč malba jako médium stále rezonuje – a to údajně od roku 2000 ještě s větší intenzitou, je sesazení fotografie z jejího výsadního postavení kvůli všudypřítomným chytrým telefonům s fotoaparáty a tudíž její masivní přítomnost a přesycení. Přílišné ztotožnění s tímto myšlenkovým směrem nenacházím už jen z toho důvodu, že snaha zaznamenat obraz na plochu je jednou z nejstarších pro zobrazování informace či posléze námětu, ale nikoli redukcí obrazu z viděné reality, což je právě fotografii – na rozdíl od malby – vlastní. Přestože médium malby i médium fotografie spojuje zobrazování obrazu na ploše, fotografie zaznamenává výsek z viděné reality, kdyžto malba se klade na nepopsaný prostor ohraničený pouze formátem. Malíř tak vytváří zcela subjektivní obraz, který vychází z jeho záměru a přístupu, kdežto fotograf zaznamenává skutečnost, kterou může vidět podobně i větší množství jednotlivců. Komparaci malby s fotografií tedy v bazálních principech nevnímám jako hodnou vzájemnému poměřování a spíše poukazuji, že právě plocha volného prostoru, kterým pro malbu je zrovna plátno, skýtá stále široké možnosti – ale i úzkosti z prvního tahu. Tolik již bylo výkřiků, že malba je mrtvé médium a tak živá je její podoba dodnes. Magický prázdný prostor plochy plátna je stále tak magnetický pro malíře, jako vytvořený obraz pro diváka.

Obrazy doby
Současná podoba figurativní malby je reprezentována skrze díla pěti umělců. Kurátorka Jean Neal, jejíž jméno je v tuzemském kontextu spojeno s nejednou výstavou, sestavila rozmanitý výběr různých malířských poloh a přístupů. Ty nutně odráží jevy i trendy 21. století, ve kterém byla díla zhotovena a přináší tak v horizontu několika uplynulých let reflexi doby, ve které se v britské společnosti začaly řešit palčivé otázky ekonomiky, suverenity a migrace, ale také platové nerovnosti žen a mužů či genderové politiky. Vliv na rozpoložení společnosti měla také pandemie covid-19. Všechny tyto aspekty se staly tvůrci prostředí, které umělce ovlivňovalo. Přestože není cílem výstavy zobrazit takové formativní rysy a vytvořit celistvý společensko-politický obraz, jednotlivé vlivy jsou v tvorbě zastoupených autorů přítomny, ať už jsou namalovány záměrně či podprahovým vyústěním. Tom Anholt, Jessie Makinson, Justin Mortimer, David Brian Smith a Caroline Walker jsou autory, skrze které Jean Neal nastoluje tvrzení o podobě současné britské figurativní malby. Přestože je prostor galerie velkorysý a schůdný k četnějšímu výběru děl od zastoupených autorů, právě díky střídmosti dostává každé z nich patřičný prostor i vyznění. Vyniká tak o to více specifičnost každého z umělců, kteří dnes v Británii působí. Emancipovaný přístup je nejvíce patrný v malbách Caroline Walker. Autorka se zaměřuje téměř výhradně na ženu v nejrůznějších rolích, včetně tematizace fenoménu ženské práce. Autorem estetiky výrazných zářivých barev a radostného vyznění je David Brian Smith, který skrze krajinu na malbách odráží hluboký vztah k přírodě. Vyrostl na ovčí farmě a přestože se prvotně proslavil právě malbami ovcí a pastýřů v idylických krajinách, aktuálně jeho díla pnou pozornost specifickou technikou, která působí, jakoby obrazy byly vyšívané a tím netají svůj zájem o tradiční řemesla, kterými právě tkaní a práce s textilem jsou. Rozměr rozevírající škálu fyzického působení a erotických námětů přináší na výstavě zastoupená Jessie Makinson. Prolíná množství historických kontextů a sdružuje je v temně smyslné celky. Mírně šokující Justin Mortimer si libuje v kontrastu mezi krásou a hrůzou a od přímého zobrazování přechází k abstraktní linii svých děl a to otevřením otázek ohledně interpretace či podobě skutečnosti. Obrazy divokých zahrad zachycené pozorujícím v množství obrazových strategií vyznačují tvorbu Toma Anholta.

Pakliže se v závěru textu vrátím k úvodní tezi, že lze umění vnímat i bez znalosti kontextu, ve kterém vzniklo, právě tato výstava umožňuje zhlédnout jak stylově výrazné soudobé umělce, jejichž dílo utkví v paměti, tak ale i nazřít diverzitu, ve které žijeme a její pochopení je nutností k smířlivému prožívání každodenních situací.

Anholt, Makinson, Mortimer, Smith, Walker: New Positions in British Painting
Telegraph Gallery (Jungmannova 4, Olomouc)
24. 8. — 23. 11.