Tento rok PAF píše deníky! Již 23. ročník mezinárodní Přehlídky filmové animace a současného umění PAF Olomouc proběhne od 5. do 8. prosince a letošní edici zastřeší téma Diaries – Deníky.

Deníky mohou mít formu příběhů nebo poznámek, může se jednat o cíleně investovanou práci do sebereflexe, nezamýšlené důsledky času stráveného na sociálních sítích a nebo o jakékoliv jiné formy repetitivního zápisu. Všechny tyto podoby zaznamenávání ale mimo jiné vzbuzují otázku – jsou deníky určené ke čtení?

Přehlídka filmové animace a současného PAF, dnes fungující jako mezinárodně propojená kurátorská platforma, připravil na prosinec bohatý čtyřdenní program plný projekcí, performancí, instalací, výstav a bohatého doprovodného programu. Propojuje různorodé umělecké formy a prostředí na pomezí umění, pohyblivého obrazu, hudby, teorie i dlouhodobých spoluprací a rezidencí.

Marie a Petr Šprincl představí svůj nový film Satan Kingdom Babylon, který zkoumá konspirační teorie a nenávistné narativy. Film, jenž debutoval newyorském kině Spectacle, je detektivním příběhem o zmizení mladé dívky v postapokalyptickém hotelu. Dvojice je také kurátory soutěže Jiné vize CZ 2024.

Výstava You Make Me Feel v Galerii XY, kurátorovaná Anne Duffau, představí díla Jeanie Crystal, Zein Majali a Emily Pope. Zaměřuje se na auto-vyprávění a deníkové záznamy.
Qow a Theo Alexander, nyní působící v Praze, uvedou světovou premiéru performance So Afraid to Show I Care, která shrnuje rok spolupráce skrze zvukové experimenty.
Londýnská umělkyně Michelle Williams Gamaker připraví výstavu v Galerii PAF a promítne své filmy v kině Metropol.

Irský hudebník Olan Monk, známý spoluprací s kapelou Moin, vystoupí s novou performancí inspirovanou tradiční irskou hudbou a noisem.
Zvukařka Sara Pinheiro představí performance ASYNCH, ve které spojuje ruchy, terénní nahrávky a sonic fiction, evokující akusmatický zážitek z neexistujícího filmu. Projekt vznikl u příležitosti vydání jejího debutového EP, které zve k očistě a kritickému poslechu.

Umělec a hudebník Medard Zeman, zakladatel GobGob, představí svou autorskou operu Maják umění. Dílo čerpá z české grotesky a uměleckých trendů 60.–70. let, reflektuje společenské automatismy a otázky smyslu umění.

Tajuplný projekt Honour, mísí blues, hip-hop, free jazz a yorubský folklór. Jejich hudba, oscilující mezi kinematografickými zvukovými krajinami a emocionálními skladbami, zkoumá témata smutku, identity a duchovna. Na PAFu uvedou světovou premiéru nové performance.

text: Anna-Marie Bártová

PAF Olomouc 2024
Olomouc — různá místa
5.—8. 12.

Letošní ročník třeboňského Anifilmu v kategorii videoklip vyhrála píseň od dua Seth Schwarz & Be Svendsen s názvem Elves of Karoo. Zhlédnutí onoho po všech stránkách povedeného díla ve mně zanechalo hluboký zážitek, který se vám tímto ekfrastickým textem pokusím přiblížit a interpretovat.

Francouzsko-kanadský autor animace Yves Paradis ztvárnil ve skoro sedmiminutovém klipu příběh naprostého souznění. Podařilo se mu vyjádřit sounáležitost mezi bližními a vnímajícími tvory, kteří, ač nesmírně fyziognomicky odlišní, jsou hluboce spojeni rytmem, hudbou, radostí z tance a neřízenou láskou. Jejich srdce bijí stejnou tepovou frekvencí. Biblická metafora Noemovy archy sdružující na svých palubách páry všech zvířat je tu modifikována do roztomilé heterogenní společnosti, jež se blíží ráji. Malá bárka, na níž se nacházejí průvodci dnem i nocí, DJs, kteří obsluhují mixážní pult s reproduktorem, se zvolna pohybuje prostorem, proplouvá na cestě kolem světa a pod svou stěžeň bere ty, kteří hudbu zaslechli a zatoužili po prozření a vykoupení skrze ni z přízemního pobývání na planetě Zemi. Idealistický hudební prostor je rámován barevnou kompozicí postav v duhových barvách, jež se díky přítomnosti na správném místě a ve správný čas stávají vyvolenými, těmi, kdož byli pozváni, kdož byli osvíceni, jimž byla ozářena existence hudbou, krásou a láskou. Byli políbeni hudbou. A mohli onen zážitek sdílet s ostatními spolucestujícími.

Hudební producenti skrze svoji tvorbu zprostředkovávají svým posluchačům transcendentální zážitek, naplňují mysl čistě pozitivní energií bez nekalých úmyslů, pozvedávají ducha i tělo, působí na celou psýché, protože v tomto pomíjivém stavu absolutního a opravdového rauše je člověk skutečně v ráji. Ano, je to pomíjivý stav. Ale každý jeden účastník takového zážitku nabyl jistou zkušenost. Jejím prostřednictvím může rekapitulovat svůj dosavadní život. A rovněž může ovlivnit svůj život následující. Přelomová událost.

Svět uzavřený ve videoklipu Yvese Paradise je světem biedermeieru. Je to idealizovaná představa splynutí možného a proveditelného. Je to Ratibořické údolí z nejznámějšího románu Boženy Němcové. Je to uvázaná kytice lučního kvítí Karla Jaromíra Erbena. A přesto je to současná realita 21. století – představa ideálu modifikovaného a přeloženého do člověku srozumitelné formy.

Originálních témat je na světě velmi omezené množství, zbývá-li vůbec nějaké ještě nezpracované. Oproti tomu forma, tvar, snaha o dokonalou kompozici je právě to, co zajímá pravého umělce. A ve videoklipu Elves of Karoo se spojilo obojí: téma s brilantně vycizelovanou formou. Nebojme se proto jít do hloubky, pod povrch skutečnosti, otevřít se nepřístupnému prostoru. Ta pravá podstata je totiž často skryta pod na první pohled banální slupkou animovaného videoklipu.

Jeden je až posedlý iluzivností, ženskou smyslností a pomíjivou proměnlivostí v čase, druhý zase komunikací se světem přes své animované hrdiny, kteří nestárnou stejně jako jejich sláva. Máte pocit, že takové přístupy se nedají spojit do jedné vize?

Filmový průmysl nám vždy nabízí nepřeberné množství druhů metráže, tématiky i zpracování. Pokud ale autorský tým tvoří dvě opravdu významné osobnosti 20. století, navíc zdánlivě nekompatibilní, jak tomu je u Salvátora Dalího a Waltera E. Disneyho, jistě v nás vzbudí touhu po důkladnějším zkoumání.

Provokatér a kreslíř
Destino, krátkometrážní snímek, u kterého si podali ruce Salvator Dalí a Walter E. Disney. Jeden v té době byl již etablovaným umělcem s pověstí provokatéra a druhý vyhlášeným animátorem s tvorbou, která časem zakotvila hlavně mezi dětským publikem. Dalí v té době ale nebyl filmař začátečník. I díky tomu měla spolupráce s Disneym šanci na úspěch. Salvátorova relativizace času a diskreditace skutečnosti dostala díky týmu animátorů netradiční časovou sekvenci. Vedle toho hlavní ženská postava příběhu, nesoucí typický Disneyovský rukopis, svou lapidárností přímo ztotožňuje protipól k malířovu detailnímu a náročnému stylu.

Iluzivnost jako koncept
Příběh vypráví o vzplanutí mladé ženy a boha Chronose, který představuje v pre-Socratovské filosofii personifikaci času. Setkávají se mimo čas a reálný prostor, což plynule navazuje na umělcovy snové krajiny, tak jak je známe z jeho obrazů. Trvalá přeměna reálných předmětů, absurdita přítomnosti a iluzivnost jen podporují dokonalou představu o nemožném naplnění jejich lásky. Díky tomu i celý snímek působí velmi jemně a poeticky. Chronos navíc není vybrán za aktéra náhodou, časový hyperrealismus je pro Dalího stěžejním tématem. Pomíjivost zde není zachycena pouze ikonickým ciferníkem hodin, ale i sledem událostí s fantastickými kompozicemi.

Film se tak do jisté míry stává opakovacím testem ikon z malířových pláten.

Naplněný osud
Film byl původně zkoncipovaný a vymýšlený za života obou autorů v roce 1945. Po 2. světové válce ale Disney Studio France procházelo finanční krizí a projekt odložilo do šuplíku. Až v roce 1994 se synovec Walta Disneyho Roy rozhodl projekt vzkřísit a dotáhnout do zdárného konce. Více než dvacetičlenný tým animátorů systematicky navázal na příběh napsaný Salvatorem Dalím a Johnem Henchem. Film měl premiéru až v roce 2003 na Mezinárodním festivalu animovaného filmu v Annecy ve Francii a ten samý rok získal nominaci na Oskara za nejlepší krátký animovaný film. Od té doby se stal již několikrát součástí expozic zaměřených na Dalího práci a vztah k filmu, např. v roce 2007 v Tate Modern nebo 2012 v Centre Georges Pompidou v Paříži.

Trvalo to dlouho, ale nakonec osud (galicíjsky „destino“) unikátního projektu došel naplnění a odkaz jedinečné spolupráce tu bude s námi dál nezávisle na plynutí času. ∞

Do jaké míry nás historie může varovat před nadcházející budoucností? A jak tomu je v případě krajiny, která nás obklopuje? Zhmotňují se v ní všechny etapy vývoje naší společnosti? Tikající krajina – audiovizuální projekt, který nám volnou interpretací nabízí možnost, jak znovu číst historii krajiny, a upozorňuje na její potenciál. Mentální mapu krajiny kolem Duchcova ztvárnili Martin Búřil a Jan Šrámek.

Duchcov není jen jedna z relikvií české historie. Zámek, obec i krajina jsou výrazné fenomény, které měly velký vliv na vývoj kultury a společnosti u nás. Malé sídlo v Podkrušnohoří je opředeno velmi komplikovanou a ne vždy veselou historií. V době svého největšího rozmachu byla oblast Teplicka velmi významnou a žádanou lokalitou tehdejší honorace. O to se zasloužilo nejen teplické lázeňství, ale především malebná a dramatická krajina a reprezentativní sídlo Duchcov. I proto není náhodou, že zde ve 2. polovině 18. století působil jako knihovník Giacomo Casanova.

Neklidná minulost
Búřil se Šrámkem zvolili způsob animované koláže, aby oživili nejen historii, ale i odkaz, který v sobě ukrývá vývoj krajiny. Na začátku sledujeme formování dramatického reliéfu blízkých Krušných hor vulkanickými procesy. Následuje fáze nedotčené přírodní lesnaté krajiny, kterou vzápětí vystřídá kultivace krajiny. Ta vrcholí rozsáhlou barokní zahradou v 1. polovině 18. století a výstavbou panského špitálu, jenž byl následně v roce 1958 zbořen z důvodu nikdy nerealizované těžby uhlí. V osmiboké kapli špitálu se nacházela umělecky významná nástropní freska od V. V. Reinera, která byla však zachráněna a následně přenesena do nového zahradního pavilonu. Za doby studené války zámek sloužil jako prostor pro vojenskou techniku. V 80. letech minulého století pak Duchcovu hrozila likvidace kvůli těžbě zásob hnědého uhlí, která však nikdy nebyla naplněna.

Interpretace dnes
Autoři nejenže mapují vývoj okolí zámku i vesnice samotné, ve své reakci na pomezí příběhu a experimentální animace si mimoto dovolují kriticky upozorňovat na vývoj společnosti jako takové. Poukazují zejména na to, jak lidstvo stále více přechází od přirozenosti spojené s přírodním prostředím k přetechnizované konstruované realitě, ve které se člověk stále více spoléhá na technickou podporu vlastních vynálezů. Ač vývoj sám je dramatický a někdy tematicky velmi truchlivý, vizuální forma je příjemně odlehčená a v jednotlivých obrazech se často objevují humorné nadsázky, např. průmyslová továrna jako loď proplouvající krajinou aj. To celé tvoří poutavou podívanou, která ale nutí k hlubšímu zamyšlení. Pochopitelně i výstup samotný je převyprávění příběhu autory, kteří uchopili problematiku svým způsobem a mentálním přístupem. Tím i otevírají myšlenkovou paralelu, kde přímo zkoumají, co si divák odnáší z porozumění minulosti a jak to může ovlivnit jeho budoucí chování.

Kdo jezdí do Olomouce na PAF, ví. Kdo tu ale ještě nebyl, tak by si snad mohl myslet, že se na Přehlídce animovaného filmu setká s průřezem historií, sestaví si žebříček zajímavých studentských filmů, na přednášce prodiskutuje budoucnost animace a pak s dobrým pocitem sbalí ruksak a pojede zpátky domů. V Olomouci to ale funguje zcela jinak.


Oblíbený „rozšířený kontext“ tu totiž neznamenal to, že by se na přednášku pozvaly osoby zvučných jmen rozličných oborů, ale že se otevřel vizuální svět se vším všudy. Domy se pohybovaly, místo na skateboardech se tu jezdilo na scroll downech, na stromech rostly apple-jablka a kolem Konviktu, který byl středem festivalu, poletovali twitter-ptáčci. Na každém rohu čekal experimentální film, digitální kultura, intermedialita, net art, video art a vlastně jakýkoli art, na který jste si zrovna vzpomněli.

Oživlá animace
Komu se po celém dni z interpretačních přesahů netočila ještě pořádně hlava, mohl sebou nechat zacloumat na audiovizuálních koncertech v barokní kapli Božího těla. Třeba na hudbu Vladislava Delaye se s posluchači vlnily i plastiky, fresky a dlaždičky. Na přednáškách (které vedli namátkou například Osamu Okamura, Jaroslav Hulín nebo Dan Hertzfeldt) se probíralo, o čem sní domy, co si představit pod pojmem metabolická architektura, jak se lidé pohybují ve veřejném prostoru a jak na ně přitom působí architektura, urbanismus, ale také animace. Letos se pořadatelé rovněž rozhodli představit možné podoby internetového umění. Protože, řečeno troufalými slovy organizátorů: „Sen všech avantgardistů a utopický sen byl dovršen. Zmizela propast mezi uměním a každodenním životem, prostřednictvím net artu se toto prolínání stalo rutinou a běžnou praxí.“ (citace z programu) Kdo tedy nebyl v Olomouci, bude až do příštího roku z těchto a podobných tvrzení trošku PAF.

PAF 2012, XI. přehlídka animovaného filmu proběhla 6.–9. 12. v Olomouci


autor: Barbora Ševčíková

První večer z cyklu audiovizuálních setkání kurátorsky připravil a osobně okomentuje animátor Martin Búřil.

Holešovické Studio ALTA se od 23. listopadu otevírá další umělecké formě. ALTAGRAF představuje cyklus audiovizuálních večerů, na nichž se umělci nebo kurátoři budou setkávat a konfrontovat se svým publikem. Půjde o tvůrce z různých odvětví počínaje filmem přes výtvarné umění, divadlo, hudbu, tanec a konče literaturou. To, co bude umělce a kurátory spojovat, je zájem a zkoumání média pohyblivého obrazu. Jako první se v listopadu představí animátor Martin Búřil se svým kurátorským výběrem ze světové animace. Jeho tvorba byla mimo jiné součástí českého pavilonu na světové výstavě EXPO v Šanghaji.

ALTAGRAF
první díl z cyklu audiovizuálních večerů
pá 23. 11. od 19:30
Studio ALTA
U Výstaviště 21, Praha 7
www.studioalta.cz


autor: Karolína Hejnová

Právě dokončuji animovaný videoklip pro slovenského hudebníka Jonatána Pastirčáka a jeho projekt Pjoni. Měl by být k vidění koncem října. Již delší dobu připravujeme společně s animátorem Martinem Búřilem a Pavlem Ryškou krátký animovaný film (cca 10 min.) na motivy námětu Matěje Smetany. Máme hotový literární scénář a Martin v současné době dokončuje storyboard. Prvním výstupem by měla být kniha určená především dětskému divákovi a na jejím základě by později vznikl samotný film, který by už měl oslovit všechny věkové kategorie. Na novém filmu bychom chtěli začít pracovat během podzimu také s umělkyní Veronikou Vlkovou. Máme zhruba představu o jeho vizuální části, ale námět se teprve rýsuje. Kromě toho se věnuji své dizertační práci, jejímž tématem je československá ilustrace 50. a 60. let 20. století a její vliv na generaci současných českých a slovenských autorů. V rámci dizertace jsme spolu s Pavlem Ryškou založili stránky Padesátky.info, které se věnují zkoumání československé vizuální kultury v 50. letech. Aktuálně připravujeme do dalšího čísla časopisu Živel článek o nedávno zesnulém karikaturistovi a ilustrátorovi Jaroslavu Malákovi.

„NanoPOLIS je unikátní výtvarné, hudební a taneční setkání s vědou,“ definují autoři výstavu na plakátu. Několik objektů je umístěno v kavárně NoNa či ve vstupním vestibulu divadla. Hlavní část je situována do tzv. UT-BOXU v mezipatře.

Potěší, že vstup do boxu je bezplatný a navštívit jej můžete i o půlnoci. Najdete zde patnáct děl českých a zahraničních autorů, kteří se vyjadřují k tématu nanotechnologií. Výstava byla připravena v rámci Týdne vědy a techniky, jednotlivé prezentace mají i umělecký potenciál a pomáhají popularizovat vědecké výzkumy.

Od začátku listopadu do 31. prosince jsou zde k vidění různé umělecké formy – interaktivní animace, počítačová hra, pavučiny z nanovláken nebo zvětšené molekuly. Kupříkladu pro virus prasečí chřipky použili autoři holografickou projekci – díky tomu virus pulzuje a vypadá jako jakýsi podivný, oddechující netvor.

Výstava si neklade vysoké ambice, působí jako zpestření při návštěvě Nové scény. Některé objekty jsou srozumitelné samy o sobě, návštěvník se může potěšit nad hravou prací s novými médii. Smysl jiných zůstává bez komentářů autorů nečitelný. Jinak to ale pravděpodobně u, řekněme, vědeckého umění, které chce zároveň obsáhnout i informační hodnotu, nelze.

V souvislosti s výstavou probíhají také workshopy, komentované prohlídky a semináře s umělci a vědci. A především také divadelní inscenace „Noc v NanoPOLIS“, fúze hudby, tance, obrazu a fyzikálně-chemických experimentů. Hudebně se na inscenaci podílí skupina TataBojs a Petr Cígler, za scénářem a dramaturgií stojí známá figura české site-specific scény Tomáš Žižka spolu s Uskupením TESLA. Hraje se pouze dvakrát. Listopadový termín už je za námi, do diáře si tedy zapište 12. prosince.

Nový prostor pro aktuální umění Prádelna Bohnice v areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích připravil výstavu Kamily Ženaté Roll Over All, Roll All Over, Lilith.

Roll Over All, Roll All Over, Lilith pod kurátorskou taktovkou Silvie Šeborové je projekt, který se do chladných industriálních prostorů bývalé prádelny ohromně hodí. Kamila Ženatá prostřednictvím videí, maleb a textům připravených na míru pro Prádelnu Bohnice představuje podivně temnou i něžnou metaforu života, jehož základním prvkem je rotující pohyb. Zvolila si deset zástupných archetypálních charakterů, které podle dané filosofie tvoří součást života všech jedinců. Jejich jednotlivé charaktery se staly základní osou pro vystavované videozáznamy. Jednu z postav − Lilith – pak rozpracovala pomocí maleb, animací a projekcí do dalšího celku, který tvoří volnou součást cyklu Roll Over All.

Kamila Ženatá působí na pražské umělecké scéně již od roku 1980, kdy ukončila své umělecké vzdělání na Akademii výtvarných umění. V osmdesátých a devadesátých letech se prezentovala hlavně svým grafickým dílem. Vystavovala rovněž v zahraničí, v Německu, Švýcarsku, Holandsku a ve výstavních síních Českých center. V roce 2007 připravila koncepčně náročnou a mediálně různorodou instalaci ve výstavní síni Mánes s názvem Nauč se stát na jedné noze. V roce 2009 kurátorsky připravila společně s Milenou Slavickou výstavu „Čtrnáct S“ pro Centrum současného umění DOX, prezentující díla čtrnácti současných českých umělců včetně její videoinstalace. Vedle své výtvarné tvorby se věnuje i psychoterapii, a tak se kdysi velkolepě opuštěná a nově kurátorsky oživená Prádelna Bohnice zdá jako ideální místo pro tuhle výstavu.

Kamila Ženatá: Roll Over All, Roll All Over, Lilith
Prádelna Bohnice
7. 9.–30. 10.
st, so: 14:00–19:00
www.pradelnabohnice.cz