Výstava Tvýma očima v Muzeu umění a designu v Benešově nabízí komorní, a přesto hluboké ponoření do tématu dětské hry. Estetický prožitek přináší prostřednictvím dvou médií – sochařské instalace Anny Hulačové v dialogu s velkoformátovými kolážemi Klaudie Hlavaté.

Dialogické propojování se stává znovu vídaným trendem výstav. Není divu, že se tak děje, obdobné kooperace lze vidět skrze všechny kreativní obory – od hudebního k tomu módnímu. V případě vizuálního umění je to přístup, který nabízí rozšířený estetický prožitek, pakliže se propojení povede. To může vzniknout na základě podobné estetiky, tématu či čehokoli dalšího, čemu kurátor dá váhu a tu osvětlí. Galerijní prostor pak vyloženě vybízí k propojování více médií, které zaujmou jak místo na stěnách, tak samotný výstavní sál. Tento způsob zvolila kurátorka výstavy Nina Moravcová.

V dialogu beton s kolážemi
Díla Anny Hulačové (* 1984) jsou zde tematicky propojena s kolážemi Klaudie Hlavaté (* 1992). U Hulačové stojí za zmínku vzpomenout na výstavní projekt Cesta je trnitá (Muzeum Hořice, 2022/23), kde v tvůrčím dialogu s Anežkou Hoškovou vznikla díla, do kterých kreativně a stále se svým přístupem zasáhly obě autorky. Ve výstavě Tvýma očima si každá z umělkyň zachovává jak svůj prostor, tak i médium. Hulačová je opět viděna v impozantní sochařské instalaci Slunečné dědictví synům a dcerám (2019), které poutalo pozornost už ve sbírkové domácí galerii díla – Gočárově galerii v Pardubicích. Ještě o rok starší, ale do detailů provedené mistrovské dílo intarzie, je autorsky pojatý skateboard, který je instalován k přísedícímu sochařskému objektu Chlapec s měňavkou (2020). Hulačová je dobře rozpoznatelnou autorkou pracující s určitými specifickými přístupy, např. u figur zploštělá obličejová část bez fyziognomie, která se stává plochou pro kresbu nebo obdobnou grafickou techniku či betonem jako hlavním sochařským materiálem. Na výstavě představená intarzie tento kánon rozšířila. Jak výrazně právě Hulačová zasahuje do prostoru, tak v kontrastu s tímto pohybem skrze velkoformátové koláže do hloubky proniká Hlavatá. Tato vzájemná dynamika vytváří tenzi a divákovi umožňuje nazřít vybrané téma analyticky, explicitně i v rozmanitosti dvou forem.
Hlavatá představuje pět děl posledních dvou let a jedno o něco málo starší. Snímky z rodinného archivu propojuje s kresbou, malbou a vytváří tak osobitou koláž vtahující do příběhů, které skrze ryze vlastní vzpomínky evokují i ty univerzálně platné. I u Hlavaté dostávají obličeje postav autorsky změněný obsah. Právě ten je jakýmsi nahlédnutím do vrstev lidské psychiky a paměti. Autorka tematizuje problematické i traumatizující prožitky a zkoumá prastaré mýty. Cílem je ale vyústění k ozdravným transformačním procesům, přestože jsou na těchto obrazech z poslední doby zobrazeny děti s pahýly odumřelých větví. Právě to jsou motivy, které odkazují k metafoře uvěznění v dřevěné sukni, o lidech zakletých do podoby stromu. Není tedy třeba z návštěvy této výstavy upadat do deprese – naopak je demonstrací uvolněného napětí, které opouští tělo a skutečnosti, že každé předjaří je začátkem jara.

Klaudie Hlavatá a Anna Hulačová: Tvýma očima
Šímova síň MUD* (Malé náměstí 74, Benešov)
12. 3. — 11. 6.

V současném výtvarném umění není nouze o folklorismy – tvorbu, která reflektuje lidovou kulturu. Díky tomu mohla kurátorka Petra Mazáčová vybrat více než tři desítky českých i zahraničních umělců mladší a střední generace. A představit jejich tradicí inspirované instalace, videa, malby, sochy (a další) z posledních patnácti let.

Lidové umění bylo v českém prostředí od poloviny 19. století využívané k uměleckým počinům i zneužívané ve prospěch politiky. Folklor tvoří bez nadsázky kulturněspolečenský fenomén. Je všudypřítomný.
Kurátorka výstavy chápe folklor v širších souvislostech. Připadá jí jako chameleon, který se dokáže přizpůsobit jakémukoli prostředí. Obdobný úhel pohledu mají přizvaní výtvarní umělci z České republiky, Slovenska, Běloruska, Velké Británie a Spojených států, v jejichž práci se objevují nejen folklorismy, ale vědomá práce s kontextem. To, co jejich tvorbu spojuje, je hlavně tradice a paměť. Při ohledávání nejednoznačných nebo vyprázdněných obsahů jdou až na dřeň. Reagují na odvrácenou stranu globalizace, kritizují nacionalismus. Poukazují na nesvobodu, ať už politickou nebo genderovou, hledají vlastní kořeny a identitu.

V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem se vedle instalace z projektu Kateřiny Šedé Nedá se svítit představí (v české premiéře) video Hidden Mothers Terezy Buškové, zkrácená verze filmu Morava krásná zem II (režie Petr Šprincl) nebo rudá výšivka od Rufiny Bazlove. Poprvé bude vystaven černý kroj z karbonu umělkyně Natalie Perkof. Objeví se „dortové masky“ Anny Hulačové či „audiovizuální“ truhly Marka Kvetana. A také další díla, potvrzující, že promyšlenou interpretací může být folklor živým zdrojem inspirace.

Folklore Is Not Dead
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
(Očkova 5, Roudnice nad Labem)
29. 7. — 30. 10.