Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) připravila výstavu děl malíře Antonína Tomalíka (1939–1968) spolu s vybranými pracemi jeho přátel.

Osud Antonínu Tomalíkovi nadělil pouze necelých třicet let života, nicméně i přesto se tento výrazný malíř dokázal podstatnou měrou zapsat do dějin české výtvarné scény. Rodák z Jablunkova představoval kontroverzní personu, jak v uměleckém světě, tak i v běžném osobním životě. Leitmotivem jeho tvorby se stala především práce s atypickými nevýtvarnými prostředky a ojedinělá forma vyjadřování skrze plátno.

Antonín Tomalík mezi svými
Kurátorka Mahulena Nešlehová koncipovala na výstavě Tomalíkova díla v rámci širších souvislostí s pracemi Zdeňka Berana, Vladimíra Boudníka, Jana Koblasy, Pavla Nešlehy či Zbyška Siona. Expozice představuje také další autory moderního umění a Tomalíkovy současníky jako Jana Steklíka, Miloslava Hotového, Čestmíra Janoška, Jiřího Valentu či Aleše Veselého a další. Tím tak divákovi přibližuje dobový kontext, v jehož rámci se formovala charakteristická autorova tvorba.

Konfrontace temperamentu
V počátcích Tomalíka významně ovlivnil expresionismus, a především pak díla Bohumila Kubišty a Georgese Rouaulta. Zároveň jej zajímaly biblické náměty, v nichž nalézal analogie se svou vlastní životní zkušeností. Zde se opět tematicky setkával se svými současníky a přáteli Zdeňkem Beranem a Zbyškem Sionem, jejichž díla jsou také součástí zmíněné výstavy. Na sklonku padesátých a počátku šedesátých let se autor rozhodl opustit figurální témata a začal se věnovat abstraktní svébytné malbě. V tomto případě byl ovlivněn osobnostmi, jako byli Vladimír Boudník, Mikuláš Medek, Josef Istler a Jan Koblasa. V této době jeho tvorbě dominovala gestická malba souznějící s jeho živelným temperamentem a touhou po svobodě. Materiálová strukturální abstrakce mu spolu s informelem umožňovaly v hlavní roli naplno rozvinout své sebevyjádření naplněné radikálností a výstředností. V tomto období se umělec zúčastnil přelomových výstav Konfrontace I a Konfrontace II, kde se český informel formoval.

Podobenství o anachronismu
Antonín Tomalík zůstal strukturální abstrakci neboli informelu věrný až do své smrti. A to i navzdory tehdy bujícímu totalitnímu režimu. Patřil k nejodvážnějším tvůrcům této doby. Ve svých dílech akcentoval existenciální pocity, kritiku, názory, s nimiž souzněl, zaujetí, sebeidetifikaci. Práce, které tvořil, sdělovaly hloubku, nepřekonatelnou krizi, těžkost, nemohoucnost. Mechanicky do nich zasahoval, překračoval zavedené tradiční postupy a doplňoval je roztodivnými materiály, jako např. asfaltem. Práce, které vystavoval, byly označovány jako anachronické. Tomalík tvořil neotřelým způsobem vyprávějícím tíživost existenciálních pocitů pramenících z prožitků válečných let a tehdejší totality. Životní strasti však překonat zcela nedokázal. ∞

Antonín Tomalík: Mezi svými
Galerie výtvarného umění Ostrava (Jurečkova 9, Ostrava)
18. 10. — 31. 12. 2023