Udělování hudebních cen v době internetu stojí před novými výzvami. Zdá se, že ceny dosáhly takové rozmanitosti, že se každá ubírá svou cestou, a to jak na poli zahraničním, tak v Čechách.

Nejznámější Grammy se rozdávají již od roku 1959 a od té doby se staly předobrazem mnoha lokálních cen. Jejich padesátý devátý ročník však vzbudil větší emoce než ty předešlé kvůli neustálé separaci černošských muzikantů od hlavních cen, kterým nakonec zbyly pouze vlastní „urban music“ kategorie.

K hlavnímu střetu charakterizujícímu celý problém došlo v kategorii deska roku, kde proti sobě stála alba 25 od Adele a Lemonade od Beyoncé. Na jedné straně vítězná bezpečná popová nahrávka s tématy jako je láska, odpouštění či vzpomínání, které se nachází v kreativním vakuu bez ukotvení v čase a výpovědi o současné době. Na straně druhé pak proti albu 25 stojí skladba, která je jeho přesným opakem. Koncepční Lemonade rozehrává několik významových linií věnujících se utlačování afroamerické části společnosti, policejní brutalitě i feminismu. Otevřeně se také hlásí k aktivistické organizaci Black Lives Matter a nechává promlouvat matky mrtvých mladíků z Fergusonu a Baltimoru. Originálnější je Lemonade i po produkční stránce, když vkusně mícha aktuální trendy R&B, trapové sekvence, ale i tradičnější soulové balady.

Jenže Adele měla něco navíc. Měla velký hit Hello, který dobyl rádia, streamovací služby i sociální sítě díky řadě memů. V očích americké poroty to bohužel hrálo větší roli než sociální dopad radikálnější Lemonade legitimující pop jako názorový prostor odkazující na současné dění. Rezignace na určování trendů a zkostnatělost je vidět i v ostatních kategoriích, příkladem může být cena pro alternativní hudbu, kde proti čtyřem bílým veteránům (I. Pop, PJ Harvey, D. Bowie (vítěz) a Radiohead) stál pouze jeden současný (opět bílý) umělec Bon Iver. Ceny se tak v hlavních kategoriích obešly bez nejzásadnějších alb roku, mezi která bezpochyby patří Blonde od Franka Oceana nebo A Seat at the Table od Solange.

V době, kdy hlavní ceny přestávají nést výpověď doby a slouží pouze hudebnímu byznysu, se musí rodit ceny nové. V Británii v devadesátých letech vznikly Mercury Prize, které z výběru desítky alb vybírají to jedno nejlepší. Ve své pestrosti tak vedle sebe staví rozdílné žánry, generace i sociální sondy. V posledních třech ročnících navíc cenu získali černošští hudebníci. Devízou Mercury je i začleňování vítězů do velkého hudebního showbyznysu, třeba Young Fathers (vítězové 2014) právě vydali úspěšný singl doprovázející pokračování filmu Trainspotting. Letošní cenu si odnesla nová globální hvězda Skepta. Interpret, který dostal grime – žánr vyobrazující sociální nerovnosti i punkovou realitu černošských předměstí – z ulice do velkých světových médií.

I u nás v devadesátých letech vznikly kritické ceny. Byli to Andělé a za svůj vzor pokládali právě americké Grammy. V novém tisíciletí však přestali být aktuální. Na místo nich tu máme nové hned dvě kritické ceny – Apollo a Vinylu, která každá reflektuje domácí scénu z trochu jiné perspektivy. Nablýskanější Apollo si bere za vzor britské Mercury, staví mosty mezi takzvanou alternativou a mainstreamem a do jisté míry uspokojuje oba světy. Vinyla jde oproti nim odvážnější cestou a namísto oceňování etablovaných umělců se snaží hledat mezi těmi začínajícími, kteří reprezentují to nejprogresivnější a nejaktuálnější dění na současné scéně. Letošními vítězi se tak stali Orient (objev roku), Itch my hahaha (počin roku) a dné (deska roku), která byla společně s Midi Lidi nominována v obou cenách.

Nejtěžší výzvou pro nové instituce bude prorazit ze svých sociálních bublin a otevřít se novým posluchačům. Zdánlivě lehký úkol však naráží hned v prvních dnech po udílení Vinyly na jistá úskalí, příkladem je poněkud křečovitý rozhovor s „dnéčkem“ ve studiu České televize, v které se kultura ovládající internet opět střetává s novým světem. Situaci tak skvěle vystihuje generická otázka redaktorky: „Změnil vás úspěch?“ ∞


autor: Jakub Béreš

Na počátku byla nespokojenost s prakticky neměnnými výsledky cen udílených interpretům české pop music. Jejich držitelé často získávají první místo na základě dobře zvoleného marketingu a PR svého vydavatele či manažera, ne však podle kvality hudby. A právě to se rozhodla změnit trojice hudebních publicistů založením ceny české hudební kritiky Apollo.

6. února 2013 se v Praze konal již druhý ročník předávání cen Apollo, které se snaží poukázat na kvalitní interprety české populární hudby. Zakládající členové Marek Gregor, Pavel Kučera a Tomáš Tenkrát se inspirovali v zahraničí, kde odborná porota z řad umělců, publicistů a osobností z oboru od roku 1992 každoročně udílí The Mercury Prize nejlepšímu britskému či irskému albu roku.

7 nominovaných
Než byl znám český vítěz za rok 2012, proběhlo dvoukolové hlasování. V prvním kole osmdesát čtyři hudebních publicistů svými hlasy rozhodlo o sedmi nominovaných albech vydaných od listopadu 2011 do listopadu 2012. Jak organizátoři předesílali, v nominacích byla vidět pestrost napříč žánry: Boris Carloff – The Escapist, Lenka Dusilová – Baromantika, Charlie Straight – Someone With A Slow Heartbeat, Květy – Bílé včely, The Prostitutes – Deaf To The Call, Umakart – Vlci u dveří, Zrní – Soundtrack ke konci světa.

I když to pár minut před začátkem tak nevypadlo, s prvními tóny písně Shadows Borise Carloffa se prostor před pódiem postupně začal zaplňovat. Představením alba, které je výsledkem spojení elektroniky, popu, soulu a orchestrální hudby, se postaral o vskutku velkolepý úvod večera. On a stejně tak následujících šest interpretů zahrál každý po dvou skladbách.

Při každé přestavbě jeviště na plátně běžela videoprojekce s medailonkem nominovaných a otázkami. Například: Za kolik by se měla prodávat jedna vaše mp3 skladba? Nebo: Na jaký koncert byste pozvali svoje prarodiče? Než bylo vše připravené k další živé hudební produkci, moderátor rapper James Cole se snažil muzikanty rozmluvit v krátkém rozhovoru. V případě Lenky Dusilové však s nevalným výsledkem. Zpěvačka se zjevně chtěla připravovat na vystoupení, odpovídala většinou jednoslovně a v momentě, kdy připravené otázky došly, bylo evidentní, že Cole s moderováním nemá zatím žádné zkušenosti. K Lence Dusilové je třeba podotknout, že byla jedinou nominovanou ženou Apolla. Na svém albu Baromantika se přiklání k hudebním experimentům. Tak tomu bylo i v polské písni Wspomnienie, ve které se člověk marně snažil najít melodii.

Na pódiu se objevila jediná kapela představující zde mainstream, Charlie Straight. Nevím, jestli jejich fanynek přišlo ten večer nejvíce, každopádně byly nejvíce slyšet. Frontman třinecké kapely Albert Černý si atmosféru a zpěv dvou písní z alba Someone With A Slow Heartbeat náležitě užíval.

Již zmíněnou kapelu Charlie Straight a pražské rockery The Prostitues v čele s britským frontmanem Adrianem T. Bellem můžeme v červenci slyšet na Rock for People. Právě o jejich účasti rozhodli v hlasování fanoušci na webových stránkách festivalu.

V druhé polovině večera zahrála brněnská skupina Květy v čele s hudebním skladatelem a textařem Martinem E. Kyšperským. Na zvuku jejich alba Bílé včely se (jako u další nominované kapely Zrní) podílel Ondřej Ježek. Z vystupujících zbývá zmínit ještě Umakart, jehož nové písně jsou stylizovány do elektropopu, poetiku a svůj typicky zasněný výraz si ale uchovávají.

1 vítěz
Po dohrání písně Hýkal kladenské kapely Zrní, jejichž Soundtrack ke konci světa patří k nejlépe hodnoceným albům předchozího roku, se na pódiu objevil vítěz prvního ročníku rapper Bonus se soškou výtvarníka Maxima Velčovského. 60 tisíc Kč od Ochranného svazu autorského a poukaz na inzerci na hudebním serveru v hodnotě 50 tisíc Kč získalo debutové album The Escapist Borise Carloffa.

Producent, zpěvák a hudební skladatel, který stál za zvukem a úspěchem českých kapel Kryštof, Wohnout, Sunshine, se před čtyřmi lety rozhodl vydat sólové album. Ke spolupráci pozval bubeníka Douga Yowella, zpěváka Jamese Cooka, cellistku Terezii Kovalovovou a kontrabasistu Jakuba Antla.

Nejdůležitějším impulzem pro vytvoření této desky byla smrt jeho otce a bratra, The Escapist sloužilo jako vypsání se z rodinné tragédie. Stejně tak tomu bylo i před dvěma sty dvaceti pěti lety, kdy byla uvedena Mozartova opera Don Giovanni.

Apollo – Cena české hudební kritiky byla předána 6. února 2013 v SaSaZu