Umělec Jean Dubuffet byl prvním, kdo tvorbu psychicky nemocných tvůrců uchopil pojmem. Syrové umění, pod kterýmžto termínem je známo nám, nazval art brut. Jak taková tvorba vypadá a čím se liší od té institucionalizované?

Dubuffet je stěžejní postavou, která umění nemocných solitérních tvůrců propojila s uměleckým světem. Přesnější je ale konstatovat, že díky jeho vymezení jej spíše oddělila. Dubuffet se kromě samotné tvorby věnoval umění i teoreticky. V roce 1968 publikoval studii Dusivá kultura, ve které rozebírá pojmy „kulturní“ a „surový“. Postavil v ní proti sobě dva světy, z nichž jeden vychází z přirozenosti, autentičnosti a nepodmíněnosti a nese další přívlastky, které nejsou ovlivněny dlouhodobější návazností něčeho na další, umělým utvářením či záměrem. Ten syrový, v podstatě čistý, esenciální přístup, vycházející z niterné nutnosti, kdy Dubuffet tvrdí, že konstruktivní je pouze nihilismus. Tedy popírání všeobecně přijímaných hodnot a dogmat. Tím obšírněji opsal a rozvinul pojem art brut, který se zrodil v jeho ústech ale už dříve – po druhé světové válce. Ve statutu Společnosti art brut, jež tyto periferijní umělecké projevy sbírala, v roce 1949 definoval syrové umění jako takové, které je vytvořeno bezvýznamnými lidmi a představuje specifický charakter osobní invence, spontánnosti a svobody vůči konvencím a zaběhnutým zvyklostem. Hlubší snahu o porozumění takovým dílům doprovázel vliv psychiatra Hanse Prinzhorna. Dubuffet pak začal zkoumat sbírky děl z ústavů psychicky chorých a hledal v nich možnost obrody umění.

Autenticita neředěná rozumem
Další díla spojuje podobný prvek – jejich existence se zakládá na dostupných materiálech. Složitost je pak právě v jejich využití a v koncové podobě. U veškerých prací lze vysledovat obsesivní přístup v jejich vytváření. Obsese se častokrát zhmotňuje v opakování nějakého detailu nebo jednoho námětu, který je násoben. Pro tvůrce má vše smysl. Veškeré existující má řád, jen na první pohled to vypadá, že žádný není. Ve všech dílech je zřejmý absurdní perfekcionismus. Sebemenší námět, který může být pouhým detailem, je doveden až k patologické dokonalosti. Celek tvoří rukopis autorů, který je pro všechna jejich vyjádření jednotný. Není hledáním podoby sdělování, je jeho jedinou cestou ve své autentické podobě. Díla nabízejí úzkost, frustraci, strach a údiv či obdiv. Lze je obtížně uchopit, protože odráží cizí vnitřní světy, které osobám bez stejné zkušenosti nemohou být v měřítku jedna ku jedné předány. Usnadňují to jednotlivé popisy, umožňující divákovi alespoň jemně nahlédnout do možných myšlenkových pochodů autorů. Výstava je silným zážitkem, který opět může otevřít otázku, co to vlastně umění je, k čemu slouží a proč by nějaké mělo být povyšováno nad další. ∞


ART BRUT LIVE – sbírka abcd | Bruno Decharme
Centrum současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7)
27. 3.—17. 8.

Art brut je někdy vnímáno jako arteterapie. Tento text ale žádnou terapií nebude. Což není ani výstava Adolf Wölfli – stvořitel universa. A právě proto za návštěvu stojí.

Švýcar Adolf Wölfli (1864–1930) byl chorý, to je zřejmé. Jeho dětství bylo plné bolesti fyzické i mentální. Ve svých 26 letech je odsouzen za sexuální obtěžování, o pět let později se dopouští stejného přečinu a je hospitalizován v psychiatrické klinice ve Waldau u Bernu, kde mu posléze lékaři diagnostikují schizofrenii, a už nikdy kliniku neopustí.

Další svět
Mezi jejími zdmi si začne vytvářet svůj vlastní svět se svým alter egem, které v paralelním vesmíru žije šťastnější verzi nejprve svého dětství a potom i zbytku života. O této části díla vypráví část výstavy s názvem Od kolébky ke hrobu (1908–1912), která čítá devět knih s více než 750 ilustracemi. Jeho práce na mě působí jako vesmírné mapy, jež zdánlivě připomínají náladu výjevů obrazů malíře Hieronyma Bosche.

Z rozlehlého vnitřního světa vytvořil Wölfli svůj vlastní vesmír s unikátní historií, fyzikálními zákony i číselnými řády. Dlouhé role papírů, zavěšené od stropu, s vytištěnými čísly a řády čísel svou monumentalitou a vizuální odlišností od Wölfliho samotného díla díky kurátorské prozřetelnosti velmi povedeně zprostředkovávají umělcův způsob uvažování.

„Obří stvoření Svatého Adolfa“
Tak nazval Wölfli své celoživotní dílo, které sestává ze 45 sešitů o 25 000 stran textů, hudebních partitur, číselných záznamů a především 1 600 kreseb a stejného počtu koláží.

Další části výstavy jsou Sešity písní a tanců a Smuteční pochod.
Po celou dobu ve výstavních sálech zní hudba na Wölfliho motivy, která bývá přirovnávána k magickým mantrám. Autory jsou umělec, performer a hudebník Petr Nikl a Miroslav Černý Psovodský.

Malby a kresby jsou kromě hudby doplněny i mnoha texty a citáty, například z lékařských zpráv. Zesilují už tak velmi přítomný pocit vnější tísně z neradostného a zmateného života, kterému skrze tvoření a soustředění dokázal Adolf Wölfli dát řád a možná i smysl.

Adolf Wölfli – Stvořitel Universa
GHMP – Dům U Kamenného zvonu
Staroměstské nám. 1, Praha 1
22. 2.–27. 5.
út–ne 10:00–20:00
120 / 60 Kč