V Gočárově galerii v pardubických Automatických mlýnech vzniká jeden z nejodvážnějších architektonických experimentů roku.

Výstava Vystavovat architekturu se ptá: Jak prezentovat architekturu v galerijním prostředí? Představit architekturu v galerii je svým způsobem paradox – stavby jsou určené k procházení a prožívání, zatímco galerie nabízí pouze jejich obrazy a modely.

Kurátorský tým Dana Merty a Filipa Šenka pozval více než dvě desítky předních osobností české i světové architektonické scény. Vedle japonských architektů z ateliéru SUNAKI budou zastoupeni Zbyněk Baladrán, Jan Šépka, ateliér JinJan nebo dvojice Pavla Melková a Miroslav Cikán. Site-specific instalaci vytvoří norsko-islandský architekt Dagur Eggertsson na workshopu se studenty z Liberce a Prahy. Virtuální a rozšířenou realitu představí Martin Gsandtner a Ondřej Pokoj, ateliér DOXA a další. Budete moci obdivovat i díla dalších umělců zastoupených ve sbírce Gočárovy galerie.

Každý z umělců vytvoří site-specific instalaci, video, zvukovou či environmentální instalaci reagující na genius loci areálu. „Chceme ukázat, jak může architektura fungovat jako médium pro umělecké vyjádření a zároveň jak umění může nově interpretovat architektonické dědictví,“ vysvětluje Dan Merta.

Výstavu doprovodí mezinárodní konference, která přiveze do Pardubic teoretiky a kurátory ze zahraničí. Program zahrne debaty, edukační programy, workshopy a projekce filmů. Historické mlýny se tak promění v mezinárodní platformu současného umění a architektury.

text: Nikola Kopecká

Vystavovat architekturu
Gočárova galerie
(Automatické mlýny 1963, Pardubice)
4. 10. 2025 – 22. 2. 2026

V areálu Automatických mlýnů v Pardubicích, kde sídlí také Galerie města Pardubic (GAMPA), můžete navštívit reprezentaci benátského pavilonu ve výstavním projektu Cecoslovacchia. Proč?

Odpovědí může být nejen to, že je tomu původnímu pavilonu v benátském Giardini tento rok právě 100 let, ale možná i to, že za tak dlouhou dobu je dění v tomto výstavním prostoru opředeno mnoha kauzami, nejasnostmi a zřídkakdy pak výstavou, která by právě umění měla reprezentovat v tom nejvýsostnějším výběru.

Snad i proto se kurátor Vojtěch Novák v prostorách pardubické GAMPY rozhodl pár vybraných výstavních situací obnovit a v podobě přeneseného pavilonu zhmotňuje v jednom momentu několik historických etap a tehdejších uměleckých konceptů, které byly součástí České a Slovenské umělecké reprezentace na benátském bienále, prestižní přehlídce konané už od roku 1895. V období ohrožení kultury nejen v Čechách, ale výrazně i na Slovensku, je tato výstava hlavně symbolickým aktem, který otázky ohledně povahy uměleckých institucí otevírá – a akcentuje. A pod kontrolou kurátorského vedení nabízí pohled na klíčové momenty posledních let.

Benátky se potopí, potopí se i pavilon?

Kurátorský přístup pracuje s architekturou jako s médiem paměti – a zároveň jako místem střetu, přetváření i vyprázdnění. V tomto ohledu výstava silně rezonuje s aktuálními diskusemi o kolektivní identitě, poststátní paměti a významu kulturních institucí. Obzvlášť v československém kontextu, kde oficiální i osobní příběhy po roce 1993 často divergují, má podobný návrat ke společnému symbolu potenciál přinášet hlubší reflexi. Ovšem, co skutečně společného, kromě jednoho pavilonu v Benátkách, máme ještě dnes? Historie je jedním z pout, ovšem nazírání na nejrůznější problémy a podoba jejich řešení vytváří fazety kultury, která už si dávno nepodává ruce. Romantická představa bratrství (a sesterství) napříč hranicemi nejen fyzickými, ale i mentálními, se rozpadá. Máme zájem znovu vytvářet společnou identitu?

Mezi vystavujícími umělci pardubické výstavy je Eva Koťátková, jejíž projekt Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí byl prezentován na minulém ročníku Benátského bienále (2024), Vojtěch Fröhlich se svým dílem PAUZA (2022), reagujícím na nevyužití pavilonu během Benátského bienále v témže roce. Součástí výstavy je také záznam spontánního happeningu Marcely Steinbachové a Karolíny Vrankové Please donate! (2021), který proběhl v době několikaletého uzavření pavilonu poté, co ho v roce 2019 poškodil pád stromu. Se zcela symbolickým dílem SLOVACCHIACECO (2014), kterým Tomáš Džadoň na 14. bienále architektury v Benátkách poukazoval právě na nerovnoměrné využívání tohoto výstavního pavilonu, je zastoupen jako jediný slovenský autor právě on. Zastoupen je také Dominik Lang, který ve svých instalacích uvažuje nad modernistickou tradicí a kombinuje ji se současnými způsoby prezentace. Tentokrát zasahuje přímo do prostor pardubického pavilonu.

Když se potopí pavilon, zůstane nám kultura?

Přesto nelze přehlédnout určité limity projektu. Zastoupení slovenské strany – jak autorsky, tak tematicky – působí ve srovnání s tou českou výrazně slabším dojmem. Slovenský umělec Tomáš Džadoň je jediným zástupcem v jinak převážně české sestavě, což nechtěně narušuje rovnováhu, kterou výstava jinak tematizuje. Také interpretace původního pavilonu zůstává spíše na úrovni symbolu – chybí hlubší historický kontext, který by návštěvníkovi osvětlil jeho dobovou funkci jako nástroje kulturní diplomacie i ideologické reprezentace. Co se skutečně povedlo, je evokace pavilonu.

Cecoslovacchia
GAMPA (Automatické mlýny 1962, Pardubice)
28. 6. – 28. 9.

Art’s Birthday je svátek, jehož idea se zrodila v roce 1963. Francouzský akční básník Robert Filliou tehdy prohlásil 17. leden dnem, kdy se před milionem let narodilo umění. Od té doby se tento den slaví po celém světě a k letošním oslavám se tradičně připojuje i pardubická GAMPA a Divadlo 29.

Umění má mimo jiné zkoušet nacházet nové, neprošlapné cesty. A vy máte možnost být přímo u toho, když něco nového vzniká. Během odpoledne budete moci společně se skladatelem a umělcem Ianem Mikyskou v GAMPĚ zažít, jaké je to „psát chůzí“. Zdánlivě prostá chůze je totiž zdravá nejen pro tělo, ale i mysl. Chůze kombinovaná se psaním pak současně pomůže procvičit jemnou motoriku zápěstí. Co bychom si nalhávali, u večerních přípitků na zdraví umění jako když najdete.

Ještě před tím, než v Divadle 29 vypukne koncertní série plná nevšedních spojení, výtvarný umělec a tvůrce mnoha oceňovaných publikací David Böhm v GAMPĚ představí svou nejnovější knížku pojednávající o čase. To, že to nebude jen tak obyčejná prezentace, je už předem jasné.

A to nejlepší na konec. Na oslavu narozenin umění zahrají v premiérových duech všestranní performeři Petr Nikl & Petr Válek, hudebnice Dorota Barová & Ursula Sereghy a muzikanti Ondřej Ježek & Säkkikangas. Tak vše nejlepší, milé umění!

Jsou-li Pardubice mimo vaše trajektorie, porozhlédněte se, zda se 17. ledna váš oblíbený klub, divadlo či galerie k oslavám také nepřipojí. A pokud ne, možná je to příležitost, abyste jednu takovou menší oslavu narozenin umění uspořádali vy sami.

text: Šárka Zahálková

Art’s Birthday 2024
GAMPA Automatické mlýny 1963, Pardubice
st 17. 1. 14:00

Na přelomu září a října se otevřely pardubické Automatické mlýny.

Mnozí z vás byli u toho a měli tak příležitost prozkoumat, co mlýnský areál nabízí: rozhlédli jste se ze střehy mlýnského sila, prohlédli si nové expozice Gočárovy galerie, nechali se uchvátit skvěle vybavenými dílnami zbrusu nového vzdělávacího centra Sféra, nebo všemi smysly prožili výstavu současného umění Mlýnský ostrov v prostoru nové Gampy. Ať už máte návštěvu Automatických mlýnů za sebou nebo před sebou, má smysl se jistě vracet. V Gampě například po dobu výstavy probíhá program „dočasného trosečnictví“, tedy krátkodobých rezidencí přímo v prostoru expozice, která se tímto přičiněním postupně proměňuje. Na Mlýnský ostrov GAMPA pozvala osobnosti současné poezie a jejich přítomnost do výstavy vnáší další rozměr v podobě textových intervencí a zpráv vyslaných do veřejného prostoru Pardubic. Pilotním trosečníkem byl Ondřej Buddeus, jeden z vystavujících a zároveň spolukurátor trosečnického programu. Druhou „trosečnicí“ v říjnu byla Alžběta Stančáková, v listopadu na Mlýnském ostrově přistane Milan Děžinský a v lednu nakonec Tereza Bínová.

text: Šárka Zahálková

GAMPA
Automatické Mlýny, Mezi Mosty, Pardubice

To, že se v pardubické kultuře dějí velké věci, aktuálně nelze přehlédnout. Areál Automatických mlýnů dokončuje svou transformaci v nový kulturní a společenský bod. Své sídlo do něj přesouvá i pardubická GAMPA – Galerie města Pardubic. Ta ve dnech 29. září. – 1. října 2023 v rámci slavnostního otevření představí unikátní výstavní projekt Mlýnský ostrov, kterým započne novou éru.

Výstava, na kterou se galerii podařilo získat podporu Norských fondů a Ministerstva kultury ČR, vychází z kontextu místa a v postupných krocích se na ní pracuje již více než rok.

„Mlýnský ostrov zkoumá, jak současnou uměleckou řečí převyprávět příběh Automatických mlýnů, které během deseti let prošly proměnou z mlynárenského provozu do kulturního, společenského a vzdělávacího centra. V tomto procesu hrálo důležitou roli zapojení občanů a nezávislé umělecké scény. Mlýnským ostrovem chceme tento příběh připomenout a současně jej usadit do širších celospolečenských kontextů,“ říká spolukurátorka výstavy Šárka Zahálková.

Kromě lokálního tématu je atraktivní i výběr umělců a umělkyň, kteří na výstavě participují. Jde o řadu výrazných jmen současné scény, zajímavější o to, že každý z nich se pohybuje na žánrově odlišné pozici. Na Mlýnský ostrov dopluje například umělecké duo David Böhm a Jiří Franta, spisovatel Ondřej Buddeus, umělkyně a ilustrátorka Kristina Fingerland či skladatel Ian Mikyska. I další zapojená jména jsou důkazem, že Mlýnský ostrov přinese na scénu svěží a neotřelou spolupráci. Jedno je jasné – napsat si na konec září do diáře velký nápis PARDUBICE by mělo být letos kulturní samozřejmostí.

text: Valentýna Šatrová