Inscenovat Brechtova Baala je nevděčná úloha – povede se jeden z deseti. Dekadentní a dryáčnická látka o dospívání talentovaného básníka se může lehce stát jen povrchním sledem scén, prvoplánovým kabaretem bez pointy. To se bohužel stalo například inscenaci Marka Němce, aktuálně uváděné ve Švandově divadle (premiéra 19. 3.). V Ostravě chlastu a lyrice rozumějí téměř až fyzicky. Komorní scéna Aréna má na repertoáru unikátní, dravou a dojemně lidskou interpretaci, jejíž poslední uvedení čeká diváky už v polovině května.

Jak vzniká síla osobnosti? Z nutnosti nepochybovat o sobě? Z nutnosti nebrat ohled na ostatní? Z nutnosti žít hlava nehlava? Odpověď v celé její plastičnosti nabízejí v Aréně dramaturg Tomáš Vůjtek s režisérem Davidem Šiktancem. Předkládají působivý obraz prokletého básníka, jehož námětem byl život samotného Brechta. Jdou ale ještě dál – nabízí autobiografii každého z nás.

Ostravský Baal v podání Michala Čapky často recituje a „vítr se mu opírá do plachet“. Neumím si lepší výkon v této roli vůbec představit. Nejedná se o žádný experiment, celé obsazení je pomyslným cimbálem, který s jistotou sobě vlastní rozehrává filozofické struny obtížného textu. Silného spoluhráče má Čapka zejména v Petru Panzenbergerovi v roli Ekarta a v Šimonu Krupovi, který hraje Johanese Schmidta.

Děvčata kazíte, do pekla je vláčíte
Michal Čapka brilantně osciluje mezi několika polohami, dokáže být stejně sugestivním poetickým umělcem, jako věrným druhem, upírem, temným šansoniérem, všehoschopným lumpem i neodolatelným milencem. Vtahuje diváky svým vnitřním nasazením od prvních minut, nelze s ním jeho příběh nežít. Ostravský Baal s vámi udělá snad všechno, kromě jediného – nenechá vás být nad věcí. Proto je asi nejpřesnějším výkladem Brechtova prvního celovečerního dramatického díla, jaké jsem kdy viděla. Poprvé jsem chtěla být Baalem taky. Alkohol, sex ani sebedestrukce z předvedení totiž nevystupují jako to hlavní v Baalově životě. Tenhle Baal žije poutavou báseň o životě bez příkras.

Syrový a cynický Baalův styl ženám imponuje, ačkoli je pro ně samotné zničující. Přejí si pomáhat této pochybné existenci, která dokáže tak poutavě vyprávět o tom, že „duše zemřelých se proměňuje ve vítr“. Být nablízku člověku, který trpí věčným neklidem a který překonává všechny představitelné hranice. Pod vlivem jeho magicky živočišné síly a odzbrojující upřímnosti nabývají schopnosti sebeobětování. Což není právě tohle princip nejhlubší lásky?

A srdce mu tluče jako koňské kopyto
Umírající Baal vidí svůj život jako krásný, dokonale naplněný. Baal je dalším z prokletých hrdinů, se kterým se můžeme díky Aréně ztotožnit. Jedná se o jeden z těch titulů, kvůli kterým stojí za to překonat i mnohakilometrovou vzdálenost. Příležitost se už nabízí jen jediná. Teď nebo nikdy. Jak typické pro Baalovo vidění světa. ∞


Baal
Komorní scéna Aréna (28. října 2, Ostrava)
premiéra 25. 4. 2015, derniéra pá 13. 5. 18:30