Z pouliční tvorby, kde byl stálicí zejména v 90. letech a prezentoval se pod přezdívkou Tron, se svou výraznou uměleckou osobností a tvrdou pílí dostal Michal Škapa do povědomí české umělecké scény. Nyní veřejnosti ukazuje své rozsáhlé spektrum výtvarných přístupů výstavou v Praze s názvem Babylon. Společně jsme si povídali o jeho tvorbě, její transformaci i osobní fascinací městem.

V Galerii Villa Pellé momentálně probíhá tvá dosud největší samostatná výstava. Co pro tebe představuje galerijní prostor jako takový?
Především je to výzva. A v případě Villy Pellé byla pořádná. Od chvíle, kdy začnu plánovat výstavu do určitého prostoru, se v mé mysli pomalu rodí její tvar a zaplnění jednotlivých stěn i místností. Ale celou dobu to jsou jen neurčité obrysy. To pravé dobrodružství začíná ve chvíli, kdy přivezu všechna díla do galerie. To, co člověk chystá rok nebo déle, se najednou protne v jednom bodě. Prostor budovy je zajímavě rozčleněný a toto netradiční uspořádání není lehké pojmout. Ale doufám, že spojením klasického vzhledu galerie s mým expresivním a experimentátorským přístupem se povedlo. Důležitou roli hrál kurátor výstavy Radek Wohlmuth, který dokázal svými citlivými zásahy doladit celou tvář výstavy a dostat jí ještě o třídu výš.

Ve tvých obrazech, jak už i název výstavy uvádí, se často objevuje město a jeho scenérie. Čím tě tak fascinuje a co pro tebe město a jeho infrastruktura vlastně znamená?
Jak trefně napsal Vladimir 518 v textu doprovodné publikace, „tak dlouho jsem maloval na město, až jsem nakonec začal malovat právě město samotné.“ V posledním roce jsem začal ztvárňovat městské krajiny a architektonické koláže. Rád o nich přemýšlím a sleduji vývoj těchto lidských mravenišť, fascinuje mě to neustálé bujení na jedné straně a rozklad na straně druhé. Uspořádání městských struktur vypovídá o vývoji civilizací a naopak je svým prostředím zpětně formuje a ovlivňuje. Čím dál tím více lidí žije ve městech a často se za jeho hranice ani nedostane. Město se tak stalo pro jedince novou krajinou. Podle legendy o Babylónu stavělo lidstvo věž až do oblak, ve své nadutosti to přehnalo a vysloužilo si proto boží hněv a pád věže, zhroucení systému. Při dnešním stavu technologií a obrovské rychlosti růstu civilizace máme málokdy možnost se zastavit a zhodnotit, kam se naše existence může vyvinout. Součástí božího trestu bylo i zmatení jazyků, na to odkazuji tou částí mé výstavy, kde pracuji s kódem a písmem.

Ukazuješ skrze tvorbu fantazijních světů pomyslné zrcadlo dnešní době, ve které žijeme, nebo jde spíš o tvé myšlenkové pochody, které přes štětec nacházejí svou podobu?
Nechci nějak přehnaně apelovat, spíš bych sám sebe označil za fascinovaného pozorovatele. V dnešní době není nouze o mraky katastrofických předpovědí. Nemám rád strašení, nebo dokonce nějaké konspirační teorie, ale je dobré o těchto věcech přemýšlet a navrhovat je jako téma k diskuzi. Budoucnost může být všelijaká, a jestli si jednou díky nevyhnutelné civilizační explozi pod sebou tu pověstnou větev uřízneme a naše společnost skončí, tak jak říká moje oblíbená postava ze Strážců, „vesmír si toho ani nevšimne.“

Co nebo kdo je momentálně zdrojem tvé inspirace?
Toho je hodně a vždycky to záleží na tématu, které zpracovávám. Když se mi to jednou za čas poštěstí, tak cestuji a to mi vždycky otevře úplně nový svět. Často si říkám, jaké máme štěstí, že pohodlně žijeme v civilizované Evropě. O to víc nechápu, že si toho neumíme vážit a že většina lidí je tak zabedněných a do reprezentace státu opakovaně posílá tak příšerné persony, které nás omezují a snaží se nás vrátit zpátky v čase. Když nějaké téma dál rozvíjím, tak si k tomu cíleně vyhledávám informace, ať už v různých publikacích či na internetu. Paradoxně nejvíc nových nápadů přichází ve chvíli, když na nic z toho nemyslím, najednou se v hlavě něco propojí a přijde to jako blesk z čistého nebe.

Do nového roku si vstoupil velkolepě díky probíhající výstavě i vydáním katalogu. Plánuješ v tomto tempu a vysokém nasazení pokračovat?
Chystám světelnou instalaci pro Plzeň, která bude doplněna menší výstavou v Depu 2015. Celkově bych se chtěl dostat více do veřejného prostoru, líbí se mi na tom, že tam to není omezeno tím, že divák musí do galerie, ale komunikuji s kolemjdoucími přímo. Další příležitosti určitě přijdou samy.

Když se teď trochu zasníš a nebude tě nic omezovat, kde bys chtěl, kdybys měl možnost, vystavovat?
V Guggenheimově muzeu v New Yorku. Ten šnek je prostě skvělý, a navíc je v nejlepším městě na světě. Tedy hned po Praze. ∞


Michal Škapa – Babylon
Galerie Villa Pellé (Pelléova 10, Praha 6)
21. 11.—27. 1. (komentovaná prohlídka s autorem a kurátorem Radkem Wohlmuthem čt 10. 1. a so 26. 1. 18:00)