(Zbytek básně)


cosi ovdovělý tvar

vidíš se ve vzpomínce
stopa jako obličej

konečně jednota ale
mlhavá stěží obrys

pohřbíváme tvou podobu
do tvého vlastního pohledu

už žádná přesná totožnost
první stav zapomnění

(Stín dvojníka)


Země se hroutí v mém těle. Jsem země i zhroucení země. Jícen je nehybný střed tohoto sesuvu. Už není žádná kostra ani nervy. Vidím bez vidění. Utrpení vázne v trhlinách, které se táhnou napříč tím pomalým sesouváním, ale neubližuje.

(Výřezy z těla)

Bernard Noël (1930), francouzský spisovatel, básník, esejista a autor výtvarných monografií proslul jako experimentátor a nabourávač zajetých kolejí čtenářského vkusu. V padesátých letech vydal svou první básnickou sbírku Extraits du corps (česky Výřezy z těla), ve které se poprvé objevily motivy a témata, rozvíjená a obmýšlená autorem po celou dobu jeho úctyhodně plodného tvůrčího života. První do češtiny přeložený výbor Noëlových básní nese název jeho prvotiny a sleduje podrobně téma těla a tělesnosti v celku autorovy tvorby.

Vše je tělo
Jeho texty jsou plné smyslovosti, smyslnosti, až chirurgického sledování každého detailu, záchvěvu a záhybu těla. Autor jej vnímá jako jakýsi seismograf, zachycující veškerou složitost světa. Sledujeme jeho tvar, teplotu, barvu, tělo je v básních různě deformováno a čtenář se v rámci sugestivních veršů propadá stále hlouběji do jeho útrob. V této organické hmotě je zapsána a může z ní být znovu šifrována zpráva o niterné a vnějších nánosů zbavené existenci člověka. „Jsou vjemy nervové, kosterní i masové. Procházím z jednoho do druhého jako skrz různá pásma spektra.“ (str. 17)

Součástí výboru jsou také básně se syrovými a brutálními výjevy, kterými politicky aktivní básník jednak reagoval na Francouzi vedenou válku v Alžíru a zároveň chtěl ukázat tělesnost ve své extrémní poloze. Ve výboru najdeme delší cykly, v nichž autor na pozadí zájmu o tělo rozvíjí úvahy o lidském vědomí, duši a smrti, i krátké „haiku“ básně plné nečekaných postřehů a glos. Autor rozvinul téma ve velkém množství textů a zabýval se jím velmi dopodrobna i po „teoretické“ stránce. Do výboru je proto zařazen i text Dopis Renatě a Jeanovi de S., v němž se autor v širším smyslu svého zájmu o tělo a tělesnost zabývá.

První je jazyk
„Mezi reálnou skutečností a skutečností uskutečněnou patrně zeje vzdálenost mezi mým organickým životem a mým životem organizovaným (psaním).“ (str. 48)

Abychom Noëlově rozšířenému pojetí těla porozuměli, můžeme se podívat i jinam do autorovy tvorby. V šedesátých letech napsal Hrad oběti (česky vyšlo v roce 2007 v nakladatelství Host), popis sexuálně iniciační cesty, jejíž „vyvrcholení“ zachytil básnickým jazykem plným nespoutanosti – magičnosti i vulgárnosti zároveň. Jeho text vzbudil ve své době pohoršení a v roce 1969 byl za něj Noël dokonce souzen pro urážku mravů. Podal si tak spiklenecky ruku s jinými „nezvedenci“, kteří svými texty nabourali hranice pro čtenáře ještě snesitelné únosnosti, jakými byli ve francouzském kontextu například slavný a legendami opředený Markýz de Sade nebo Georges Bataille. Stejně tak jako u nich ale není u autora takové zpracování textu hnáno touhou někoho šokovat. Za vulgaritou, brutalitou a perverzí těchto textů je touha autorů ukázat moc jazyka, který je více než jen nástroj dorozumívání. V té nejvyhrocenější podobě se jeho síla projeví nejvýrazněji. Jazyk, dokáže navodit vzrušení, dojmout, způsobit nevolnost. Není možné spoutat jej konvencemi, nehraje podle našich pravidel. Podobně je tomu ale také u myšlenek, vzpomínek, duševních pochodů, vůle… a mohli bychom spolu s Noëlem pokračovat dále. Jeho básně lze tedy číst jako záznam toho, jak svět okolo nás, ať už s naším vědomím nebo bez něj, pracuje každou sekundu v našich tělech. ∞


Bernard Noël: Výřezy z těla
nakladatelství Fra (vybral, přeložil a doslov napsal Petr Zavadil)
Praha, 2017, 236 stran