Ve sklepě Švandova divadla se zabydleli bezdomovci. Dočasné útočiště jim zde poskytlo Divadlo LETÍ prostřednictvím Centra současné dramatiky, které podpořilo také vznik nové hry Romana Sikory – Sestup a vzestup pana B. Jejího nazkoušení se ujal režisér Ivan Buraj a do role pana B. obsadil hned tři herce, kteří se v ní v průběhu představení postupně vystřídají.

Divadlo LETÍ samo sebe v programu charakterizuje jako „nezávislé divadlo, které jako jediné v České republice cíleně uvádí pouze současnou dramatiku – všechny texty v české nebo světové premiéře.“ Za cíl si bere propagaci moderní, zejména evropské dramatické tvorby a již čtyři roky se věnuje svému projektu Centrum současné dramatiky. Jednou z jeho hlavních programových linií je tzv. Rezidenční program, jehož „základním principem je poskytnout rezidentům (dramatikům, režisérům atd.) takové finanční zázemí, aby mohli po nějaký čas, ideálně pak po jednu sezónu, v úzké spolupráci s divadlem a konkrétním inscenačním týmem vyvíjet text a jeho následnou inscenaci.“ V rámci projektu Český rok se své jevištní podoby dočkala i hra Romana Sikory Sestup a vzestup pana B., která byla uvedena ve dvou premiérách 28. 11. a 2. 12. ve Studiu Švandova divadla na Smíchově.

Bezdomovectví plné poezie
Hra vypráví příběh bankéře, který ze dne na den skončí na ulici a potýká se s drsným životem bezdomovce. Jak ovšem říká anotace k inscenaci: „Když něco dělá, musí to být pořádně. A když už nemůže být tím nejúspěšnějším bankéřem, bude alespoň tím nejúspěšnějším bezdomovcem. Pan B. totiž věří v neviditelnou ruku trhu, od které přijímá pohlavky i pohlazení.“ Objevují se zde jedna z nejběžnějších témat dramatiky současného západního světa, jako je individualismus v moderní tržní společnosti, kariérismus a honba za penězi, konzumní styl života anebo rasismus a ignorance k sociálně slabším. To vše je ovšem zabaleno do formy poněkud netradiční: hra plná narativních monologů je celá ve verších.

Nejde přitom o verš rýmovaný – Sikora pracuje převážně s přeházeným slovosledem, který je leckdy tak překvapivý, že působí velice komicky. Z tohoto verše vystupují herci pouze v chvilkové spontaneitě některých dialogů a ve výstupu Tomáše Kobra, jenž v určitém momentu opustí svou postavu, prohlásí, že v takovém nesmyslu hrát nebude, vysype ze sebe celou řadu nadávek a pokusí se odejít. Bohužel mu však technik odmítne rozsvítit v šatně a připomene finanční odměnu za výkon, a tak si Kobr o vysněném Národním divadle může nechat dál jen zdát a musí pokračovat v cihlami nahrubo vyzděném, neomítnutém sklepení Švandova divadla.

„Hledáte práci?“
Ve snaze naznačit, že bezdomovectví dnes může potkat úplně každého, i sebeúspěšnějšího byznysmena, se v hlavní roli Pana B. (a jeho červeném triku) v průběhu inscenace vystřídají všichni tři herci: monologem v nebi, výstupy v bance a proměnou v bezdomovce ji zahajuje Jan Lepšík a v bezdomovecké poloze ho poté postupně střídá Tomáš Kobr a Richard Fiala, od něhož roli na závěrečný nebeský monolog převezme opět Lepšík. Ten je také ze všech tří herců nejvýraznější, jelikož nejlépe pointuje Sikorovy verše a publikum si získává svým plamenným zapálením, jež mu září z očí. Herci pak ztvárňují také řadu dalších postav, ať už kolegů z banky, či přátel z ulice. Jedinou herečkou je zde Erika Stárková, která se rovněž postupně vtěluje do různých postav, od zákaznice v bance přes matku Pana B. až po bezdomovkyni. Prostor v inscenaci dostaly dokonce i dvě děti, které si získaly publikum vtipem a absurditou stylizovaných pohybů.

Celá inscenace Ivana Buraje se odehrává bez přestávky v jednom prostoru, který střídavě představuje jednotlivá dějiště pomocí hereckých přechodů a světelných proměn – výstupy v nebi, doprovázené operní hudbou z nahrávky, se například odehrávají na pohovce, na níž Lepšíka osvětluje bodový reflektor. Podlaha je potažena modrým kobercem a prostředí banky dotváří psací stůl a notebook; nejvýraznějším objektem je pak strakatá pohovka, která symbolizuje postupně nebeský odpočinek, čekárnu v bance i bezdomovecký kutloch. Stejně tak automat na kávu, stojící u stěny vprostřed zadní části scény, vykresluje zpočátku foyer banky, ale hodí se i do prostředí pouliční spodiny. Už o něco více účelově působí zařazení klavíru, na nějž doprovází své písně Erika Stárková. Do scénografie byl nakonec vtipně zapojen také reálný nápis „EXIT“ nad dveřmi do sálu, který se rozsvítil v okamžiku, kdy se Pan B. dostal do nebe.

Celá inscenace je více než pojednávanými tématy zajímavá spíše svou formou a ukazuje, že i pomocí skromných jevištních prostředků se dá dosáhnout skvělého výsledku, především díky vtipnému textu, pokud je i přes svou technickou náročnost zvládnut tak, jako v případě Sestupu a vzestupu pana B. Mně osobně divadelní zážitek navíc výborně dotvořilo okolí divadla se žebrákem na Andělu a lavičkou na Újezdě, dotazující se kolemjdoucích: „Hledáte práci?“ ∞


Roman Sikora: Sestup a vzestup pana B.
Divadlo LETÍ ve Švandově divadle na Smíchově (Štefánikova 57, Praha 5)
premiéry 28. 11. a 2. 12. • nejbližší reprízy
21. 1., 6. 2. 20:00

Jdete po městě, spěcháte z nádraží do školy, z práce na poštu, domů ze sámošky. Hledáte nejrychlejší trasu do cílové destinace, prodíráte se prostorem a zřídka kdy se zastavíte a uhnete z předem plánované trajektorie. Třeba Vrchlického sady, takzvaný Sherwood, je jedním z míst, která jako by byla určena jen k průchodu. A právě tam také začínala netradiční prohlídka po Praze s bezdomovcem Honzou H.

Poznej Prahu jinak! Takové je heslo občanského sdružení Pragulic, které vzniklo v létě minulého roku a poskytuje prohlídky vedené lidmi se zkušeností života bez domova, tedy bývalými či stávajícími bezdomovci. Prezentuje se jako sociální firma, totiž firma prospěšná společnosti, ale zároveň soběstačná, a právě to ji odlišuje od neziskovek. 50 % výdělku je určeno průvodcům, 50 % na rozvoj projektu. Prohlídky podle Pragulic jsou zvláštní nejen svými průvodci, ale i cílovou skupinou. Jsou totiž určené především lidem, kteří už Prahu znají a chtějí ji poznat z jiné perspektivy. Předešlá znalost města samozřejmě není podmínkou, v naší četné skupině byly i dvě turistky, kterým celé vyprávění Honzy H. bylo tlumočeno. Bezpochyby však získáte osobitější zážitek, pokud budete mít informace z první ruky.

Praha autentická – hlad a chlad
Ke specifickému zážitku přispívá i relativní svoboda průvodců. Honza H. si svou trasu sestavoval sám podle toho, která místa jsou mu blízká a o kterých chce mluvit. Začínala v parku u Hlavního nádraží a končila u kyvadla na Letné. Pro mě to byla místa otřelá, kolem kterých už jsem prošla stokrát, ale díky jeho vyprávění jsem si je tentokrát byla schopna promítnout v jiném světle. Honza otevřeně mluvil o tom, jak se dostal na ulici, o svém životě jako bezdomovec a upřímně sděloval vše, co nás zajímalo. Ke konci prohlídky jsem měla pocit, že se vlastně docela dobře známe. Také jsem měla výrazný pocit hladu a chladu, neb jsme často někde postávali, celá prohlídka trvala 3 hodiny a byl únor. Na Honzovi bylo vidět, že je na dlouhé chození a zimu zvyklý a ani nás nijak nešetřil.

Vlídné slovo a ponožky k tomu
Pragulic je, coby projekt zaměřený na prohlídky vedené bezdomovci, v Čechách ojedinělý a novátorský. Za prohlídku zaplatíte jakožto student 130 Kč a 200 Kč jako ne-student. Vyrazit můžete každý den kromě úterý a neděle. Konkrétní časy najdete na webovkách, stejně tak jako informaci, kudy trasa povede. Vybrat si můžete celkem ze šesti průvodců a garancí je, že budete pokaždé mít s konkrétním člověkem zcela jinou zkušenost. Proto se to dá i opakovat.

Podobné prohlídky za cílem poznat město z bezdomovecké perspektivy se již rozmohly i v jiných metropolích. Většinou jsou určeny hlavně domácím, díky médiím už ale i přibývajícímu množství dalších lidí, kteří touží poznat dané město jinak než průměrný turista. Dám tři příklady: V Londýně funguje sdružení SocMob – jejich misí bylo původně rozdávání teplých ponožek pod záminkou s bezdomovci navázat kontakt. V poslední době začali organizovat i prohlídky podobné Pragulic. Na stránkách SocMobu je pozorovatelný dobrý rozjezd, můžete se přesně podívat, kudy trasa povede a kdo vás provede. Prohlídky se konají celý víkend a zaplatíte za ně 7 nebo 10 liber.
I hamburští bezdomovci provádějí, informuje o tom hamburská varianta Nového Prostoru – Hinz & Kunzt. Profesionální průvodce společně se dvěma bezdomovci vás bude zhruba dvě hodiny provádět centrem města. Zatím organizují přibližně jednu prohlídku za měsíc, ale fanděme jim. Jejich prohlídka „Nebenschauplätze“ vás bude stát 5 nebo 10 euro. A konečně San Francisco: „Homeless­ness Walking Tours“ tam fungují přes webovky pro cestovatele Vayable. Přátelsky působící bezdomovec Michael V. vás provede typickými místy, kde se bezdomovci sdružují, a pomůže vám lépe se do bezdomovců vžít. Za dvouhodinovou prohlídku zaplatíte 20 dolarů a výtěžek putuje na podporu bezdomoveckého centra.

Mimořádný meziprostor
Stop po podobných aktivitách na internetu najdete víc. A pokud se někam vypravíte jako turista, určitě něco takového stojí za zvážení, obzvlášť pokud v daném městě nikoho neznáte, stojíte o trochu jinou perspektivu a chcete uplatnit své sociální cítění. V Praze je naopak radno občas odbočit z tradiční trajektorie a udělat něco neobvyklého. Trochu si zpestřit zevšednělé prostory, zastavit se tam, kde normálně nestojíte, ozvláštnit si meziprostor. Tak běžte třeba na procházku s bezdomovcem. A klidně do lesa. Sherwood je hned za rohem.

autor: Nora Kořánová

Evidence bezdomovců, zřízením „oázy pro bezdomovce“, tedy ghetta, ze kterého není úniku a vznik zvláštního týmu městské policie – nebylo to už několikrát? A neskončilo vše podobně? Snad má v tento moment smysl připomenout si myšlenky jednoho z nejvýznamějších řeckých historiků a státníka v helénistickém období, Polybia: „Co se týče společenských změn, Polybios věří v pravidelný cyklický chod dějin. Na jeho počátku je vláda jedince – monarchie, která se mění v království – basilej, jež pak upadá do tyranie. Po odstranění tyrana vzniká vláda mocných – aristokracie, ve které se však moci ujmou nejsilnější – oligarchie. Poté, co kvůli své pýše a přílišnému prospěchu selžou, jsou nahrazeni vládou lidu – demokracie. Zatímco my demokracii považujeme za konečný bod politického systému, za konec dějin, Polybios dobře ví, že vládu lidu vystřídá panování lůzy – ochlokracie. Ta vede ke korupci a rozkrádání státu, takže se jako zachránce jeví silný jedinec a cyklus se opakuje. Polybios odmítá zázraky, ale uznává jeden mimoracionální prvek, který má velký význam na chod dějin – Týché, neboli Osud. Vrtkavá Týché má někdy blízko k prozřetelnosti, jindy k pouhé náhodě.“ (Václav Cílek, Orfeus)

Doufejme tedy v prozřetelnou Týché a zachovejme bdělou mysl.