V oblasti grafického designu existuje málo akcí rozsahu jako Bienále Brno, které už více než 50 let prostřednictvím výstav, přednášek i workshopů slouží jako mezinárodní platforma k zamyšlení se nad stavem oboru, který formuje vizuální prostředí nás všech. O 27. ročníku povídají jeho kurátoři Radim Peško, Tomáš Celizna a Adam Macháček.

Co je Bienále Brno? Proč stojí za návštěvu?
Pro designéry samotné poskytuje Bienále ideální místo k reflexi vývoje profese a je místem setkání. Pro všechny návštěvníky se vždy pokouší formovat obraz o současném grafickém designu, jehož výraz a komunikační prostředky se neustále proměňují, a snaží se poukázat, čím je, nebo by mohl být užitečný pro každého z nás.

Kolik autorů se do letošního Bienále zapojilo?
Na tomto ročníku se podílelo zhruba 70 autorů prakticky ze všech koutů světa.

Od roku 2012 tvoříte kurátorský tým Bienále Brno a máte za sebou dva úspěšné ročníky Bienále Brno. Čím ten letošní, pro vás třetí ročník, přispívá k tradici samotného Bienále Brno a jaký je váš osobní vklad?
To asi nejlépe posoudí někdo jiný. Osobně jsme rádi, že se nám podařilo dát Bienále zcela nový směr. Že jsme snad přispěli k tomu, že se z trošku ustrnulé akce stala dynamická událost, která se namísto pouhého vystavování artefaktů věnuje současným tématům a jež má jasnou vizi a pevnou základnu, v níž, doufáme, její organizátor bude pokračovat.

My tři jsme především praktikující designéři, a i přesto, že každý z nás žije někde jinde (Amsterdam, Londýn a Berkeley) a má své vlastní zaměření, sdílíme společnou představu o tom, co by Bienále mělo být. A přístup k naší práci se také odráží ve způsobu, jakým je utvářeno Bienále, u kterého děláme prakticky vše – od základního konceptu přes veškeré grafické práce, prostorové řešení až po instalaci výstav či komunikaci se všemi autory.

V úvodníku letošního katalogu se ptáte: „Je možné popisovat nové věci starými slovy?“. Měli bychom tedy vytvářet nová slova, nebo spíše hledat jiné, nové způsoby, jak o grafickém designu mluvit?
To bylo míněno spíše jako řečnická otázka. Obecně se dá říci, že jazyk, či chcete-li komunikace, je pro designéra jedním ze základních nástrojů. Jako designér totiž musíte – ať už v praxi nebo ve škole – umět vyjádřit svůj záměr či názor a na základě toho se naučit o věcech rozhodovat. Je zároveň velmi důležité, abyste do tohoto procesu dokázali zahrnout i všechny ostatní, kteří jsou s vaší prací spojeni, ať už se jedná o zadavatele, spolupracovníka nebo diváka. Ta řečnická otázka ale dává větší smysl, když si uvědomíte, že způsob prezentace práce grafického designéra byl tradičně orientovaný spíše na média (plakáty, knihy, loga, atd.) či technickou stránku věci. Dnes, kdy se designéři podílejí na projektech na mnohem více úrovních, je složitější jejich práci popsat nebo jí dát nějakou jasnou definici.

Když mluvíme o názorech a komunikaci, jakým způsobem je možné do mezinárodní debaty zapojit hlasy i ze zemí, které (na rozdíl od např. Holandska, Švýcarska, Německa nebo Velké Británie) většinou nejsou nijak silně zastoupeny v současných debatách o grafickém designu?
Ani s Českou republikou se v takových debatách nikdy moc nepočítá, takže možná nejlepší je brát tento fakt jako výhodu. Když vás někdo nebere moc vážně a příliš se s vámi nepočítá, dává vám to více prostoru, svobody a lehkosti v tom, co děláte. Dost možná i to je jeden z důvodů, proč se Bienále za poslední dva ročníky těší čím dál většímu zájmu návštěvníků jak z domova, tak především ze zahraničí. A českou komunitu designérů to třeba donutí k potřebné konfrontaci s jinými názory.

Na co jste tento ročník obzvláště hrdí? Na kterou z jeho akcí byste návštěvníky pozvali především?
Vedle katalogu, který je koncipován jako lexikon klíčových slov a který na svých 350 stranách doslova přetéká původním obsahem, jsou to především výstavy, které prezentují grafický design z různých úhlů. Například výstava Které zrcadlo chceš olizovat?, jejímž výchozím bodem je předpoklad, že když je něco vytištěno, stává se „to“ skutečnějším, a která představuje díla, v nichž realita (nebo fikce?) udělala odbočku. Skládá se jak z vypůjčených artefaktů, tak z nových, pro tuto výstavu speciálně vytvořených prací z oblasti grafického designu.

Nebo výstava filmových plakátů českého designéra Zdeňka Zieglera, která vůbec poprvé ukazuje výběr skic a ručně vytvářených originálů, ze kterých se filmové plakáty reprodukovaly. Expozice je pak doplněna „animací“ zvětšenin plakátů k zahraničním filmům ukazující svoji „dvojí tvář“ – tu původní, jež provázela film v zemi jeho vzniku, a tu, kterou jim dal Ziegler pro propagaci filmu v Československu.

V neposlední řadě je třeba jmenovat Off Program, koncipovaný jako otevřený prostor pro výstavní projekty, které se svým charakterem vymykají tradičním formátům a kategoriím. Na přelomu září a října 2016 ožije Bienále Brno sérií komentovaných prohlídek, přednášek a setkání s tvůrci nazvanou Setkání s Bienále Brno. ∞


autor: Alexandra Třešňová

Radim Peško (* 1976) je nezávislý grafický designér žijící a pracující v Londýně. Ve své práci se zaměřuje na tvorbu písem, publikací a vizuálních identit a je také iniciátorem výstavních projektů spojených s grafickým designem. V roce 2010 založil a řídí digitální písmolijnu RP Digital Type Foundry a jeho písma v současné době používá řada jednotlivců a institucí po celém světě. Podílel se mimo jiné na identitách Boijmans Van Beuningen Museum v Rotterdamu, Stedelijk Museum v Amsterdamu, Aspen Art Museum, Fridericianum či Berlin Biennale 8. Účast na výstavách zahrnuje Graphic design in production+, Minneapolis/New York nebo Graphic Design Worlds na Triennale Design Museu v Miláně. Byl hostujícím lektorem např. na Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu, École nationale supérieure des beaux-arts v Lyonu, ÉCAL v Lausanne či University of Seoul v Koreji. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu v Brně.

Tomáš Celizna (* 1977) se věnuje grafickému designu zejména ve spojení s novými technologiemi. Prostřednictvím Fulbrightova stipendia (2006) absolvoval studium grafického designu na Yale University School of Art v New Haven (MFA, 2008). V současné době žije a pracuje jako nezávislý designér v Amsterdamu, kde také působí jako lektor grafického designu na Gerrit Rietveld Academie. Spolupracuje mimo jiné s OASE Journal for Architecture, s Královskou akademií umění v Haagu, Sandberg Instituut, Amsterdam a Museum of Contemporary Art Chicago. Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu v Brně.

Adam Macháček (* 1980) po studiích na UMPRUM, Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu a ÉCAL v Lausanne spoluzaložil v roce 2004 studio Welcometo.as, od roku 2011 je členem kolektivu 201∞ Designers. Zabývá se především navrhováním knih, výstavních katalogů, ilustrací a identit. Spolupracoval mimo jiné s Moravskou galerií v Brně, Théâtre de Vevey (sezóny 2003–2012), Galerií Rudolfinum, San Francisco Museum of Modern Art, Chronicle Books, Editions Pyramyd, Památníkem národního písemnictví, Domem umění města Brna, California College of the Arts, Airbnb a dalšími. Pro Bienále Brno inicioval a připravil výstavy Work from Switzerland (2004) a From Mars (2006, spolu s Radimem Peškem). Od roku 2011 je členem kurátorského týmu Mezinárodního bienále grafického designu v Brně. Žije a pracuje v Berkeley. ∞