Kolem nás se to hemží samým eko, bio, raw, fair trade, hand made, local, … Jsou to jen módní směry, nebo se aktuálním tématem společnosti stává hledání a oživování dávných kořenů?

Nacházíme se prý v tzv. postinformační době, což vede část společnosti k pátrání po samém zdroji informací. Chceme poznat svého farmáře, pekaře, švadlenu, ptáme se na původ zboží, které nakupujeme, zajímá nás složení, zpracování i ekologické a sociální souvislosti. Legislativa nám v tomto jde alespoň malým krokem naproti, např. povinností zveřejňovat složení potravin a obsah alergenů. Daří se sociálnímu podnikání, vznikají nové projekty jako alternativy k běžné konvenci.

Poznej svou slepici
Stále více lidem už nestačí cosi zabalené v lákavém obalu, chceme vidět věci tak, jak jsou, s možností nahlédnout pod povrch. Z věcí, přístupů a struktur dříve normálně (a ne vždy dobrovolně) fungujících se stává experiment. Naboso dříve chodily zejména chudé vesnické děti, nyní potkáváme bosé chodce i ve městech – a pohybují se takto z vlastního rozhodnutí. Posouváme historické zkušenosti a dáváme jim nový směr, hledáme cestu zpátky k podstatě, k sobě navzájem i k sobě samým.

Nebalit, prosím
Jedním z dalších aktuálních směrů je tzv. zero waste, život s minimem odpadu. A této myšlenky se chytá iniciativa bezobalových obchodů (např. bezobalu.org), která nejen takovéto zboží nabízí, ale snaží se i o změny v legislativě, experimentuje a zkouší, jakým způsobem a za jakých podmínek lze tuto koncepci protlačit skrze hygienické a právní normy. Projekt spolkového bezobalového obchodu jde v myšlence ještě dále. Propojuje systém KPZ (komunitou podporované zemědělství), lokálnost, ekologický způsob pěstování a výroby potravin, a zejména chce pomáhat utváření osobních vztahů mezi „obživovanými“ a „živiteli“.

Za projektem obŽIVA stojí Jaroslav Lenhart ze Svobodného statku na soutoku (camphillská komunita, sociální podnikání, biodynamické zemědělství), Tomáš Hajzler (KPZ Modřany, autor knih a kurzů o svobodném podnikání, mezilidských vztazích a leadershipu), Lukáš Rudolfský (vinař z Kutné Hory, kde se víno pěstuje s ohledem na životní prostředí a dle zásad bio-dynamického zemědělství), Jan Valeška (PRO-BIO LIGA, informační a poradenský portál biospotrebitel.cz) a řada dalších. Fungovat bude jako spolek sdružující spotřebitele i zemědělce, kteří budou mít možnost za pravidelný příspěvek získávat jídlo za nákladové ceny přímo od pěstitelů a chovatelů certifikovaných v ekologickém zemědělství. Zatím je projekt v začátcích, hledá svou konkrétní podobu a zjišťuje zájem. Můžete se zapojit i vy, vyplněním dotazníku na stránkách obziva.cz nebo přímo spoluprací. ∞


Několik otázek pro zakladatele obŽIVY

Co v kontextu obŽIVY znamená „spolkový“? Jde o něco tajného, rituálního?
Jaroslav Lenhart: Spolkový pro nás znamená společný, to znamená, že bude patřit jak zemědělcům, tak lidem, kteří si tam nakupují, nebo i paní, jež tam prodává. Prostě může být opravdu náš. Takže jde o věc veřejnou – kde se bere jídlo a kdo rozhoduje o tom, kolik co stojí a jak se staráme o život nám svěřený. Přijde mi spíš, že skrze pěkné reklamy, plné regály a velké obchody si nevidíme na špičku nosu a stále se za něj necháváme tahat. Obživa člověka by právě neměla mít kultický či rituální přídech, mělo by být samozřejmé, že jídlo je dostupné kvalitní a naše, protože to je jedna z mála komodit, která není věc, ale tvoří to naše fyzické bytí, bez něhož jsme namydlení.

Pochází inspirace na spolkový bezobalový obchod z vašich hlav nebo jste se inspirovali za hranicemi země?
J. L.: Aby v obchodě bylo to, co chci, ne to, co je výhodné pro obchodníka nebo výrobce, k takové myšlence asi není příliš těžké najít cestu sám. Ale samozřejmě jsme se inspirovali, ať už spotřebitelským družstvem v Drážďanech (kam náš statek mimo jiné dodává svou biozeleninu), družstevním supermarketem v Bruselu, nebo bezobalovým obchodem v Praze, nebo i našimi prvorepublikovými koloniály.

Z vaší praxe – dá se říci, že se myšlení lidí mění, že vlna „bio-eko-raw“ není jen móda, kterou vystřídá jiná?
Tomáš Hajzler: Nemám žádné měření, mohu hovořit jen o tom, co pozoruji okolo sebe. Dle mého je to logické a postupné probouzení se ze snu o levných potravinách ne nepodobných jakémukoli jinému výrobku k dispozici na regálu v igelitu 365 dní v roce. Dochází nám, že celý agrochemický průmysl často nenávratně ničí půdu, otravuje vodu a že naše jídlo jsou spíše (p)otraviny.

Vaše vinice jsou certifikované prestižní německou značkou Demeter. Můžete stručně vysvětlit, o co jde v bio-dynamickém zemědělství?
Lukáš Rudolfský: Jedná se o ucelený, komplexní směr zemědělství, kde statek by měl být nezávislým celkem, který podléhá i nemateriálním vlivům. Snažíme se starat o svěřenou půdu tak, abychom ji nepoškozovali a ponechali ji zdravou pro další pokolení.

Co v praxi znamená jednat dle principů solidarity, která je pro vás v rámci projektu jednou z hodnot?
L. R.: Cena produktů se nebude uměle zvyšovat, bude taková, aby stačila pokrýt nezbytné náklady, taková, aby byl spokojený spotřebitel i sedlák.

Co je PRO-BIO LIGA, v jejíž správní radě působíte?
Jan Valeška: Spolek, jehož cílem je osvěta a vzdělávání ve prospěch rozvoje ekologického zemědělství v ČR, který je součástí jediného spolku ekozemědělců – Svazu PRO-BIO.

Je nějaký společný jmenovatel toho, co účastníci vašich kurzů o svobodné práci, vztazích, sebeřízení a dalších hledají?
T. H.: 1) smysl, 2) potřebu být užitečný, 3) potřebu sdílet život s lidmi podobných hodnot, 4) potřebu zbytečně neškodit.

V dotazníku na webu uvádíte možnost zapojit se do projektu. Jak a s čím může zájemce přijít?
J. V.: S čímkoliv co mu/jí bude milé a smysluplné a bude to pochopitelně ku prospěchu té společné věci veřejné. ∞

Na květnu mě baví, že už začíná počasí, ve kterém nejlíp osvěží limonáda. A na limonádách mě baví, že se dají ochutnávat pořád nový a nový. A už ne jenom o víkendu v Berlíně.

Jarní měsíce dávají život kavárnám a jejich zahrádkám. V tom je pro mě naprosto konkrétní představou sociálního blahobytu Berlín. Tam jsem chuť jara a dlouhé snídání, tažené přes polední hodiny, pocítila s největší intenzitou. Bylo to spojené i s tím, že Berlín pro mne vždy představoval výletní místo, kde vypnu od běžného stereotypu a načerpám západní atmosféru. A nejlíp v jeho východní části.

Ráda objevuju nové věci. A tohle město se v tom zdálo nevyčerpatelné. Ať nové v podobě věcí z blešáku v Mauerparku nebo neznámá jídla a jejich chutě. Pak to všechno ještě zkombinovat s volbou interiéru a site-specific zážitkový koktejl je k prožití.

Všehochuť nového pro každý z pěti smyslů bylo i ochutnávání limonád. Na ty byl Berlín vždy rozmanitý. Při každé návštěvě jsem objevila nějakou, kterou jsem ještě neochutnala. A protože si tohle město svou nabídkou potrpí na originalitu i kvalitu, vymyslet si chuť a tu pak najít ve skleněné láhvi nebylo nemožné. Zní to absurdně, ale spousta lidí kolem mě se podivovala třeba už nad mrkvovou zmrzlinou, což pro ně byla exotika, kterou mi s radostí přenechali. Banánové pivo ale přivítali skoro s otevřenou pusou ještě před pitím. A když jsem objevila limonády Wostok, jejichž chuť snad nevymyslíš, tak jsem byla hvězdou odpoledne. Vydrželo mi to do večera, protože jsem nosila stále další příchutě. Pili už jste někdy mandle s meruňkou? Nebo švestku s kardamonem? Hrušku s rozmarýnem? Nebo kiwi s chilli? No, tu poslední kombinaci jsem sice ještě neobjevila, ale v jedné kavárně na Kastanienalle jsem ty ostatní příchutě našla. Limonády Wostok oživil holandský kreativec Joris, který při svých cestách po zemích bývalého Sovětského svazu objevil staré a dost extravagantní receptury limonád a vrátil je mezi lid. Mě hned přitáhly svou vinětou. Na několika z nich se skvěl pohledný týpek v čapce. Na některé láhvi si decentně hněte větvičku, na další zas s nedbalou elegancí pohazuje meruňky. Dělá to se sofistikovanou nepodbízivostí, které jednoduše nelze odolat. Asi proto jsem přirozeně nejdřív ochutnala limonády, na kterých byl on. Má pod čepicí, pacholek. Pojmenovala jsem si ho Jan. Vypadá totiž jak jeden můj kamarád. Jan nabízí bio limonádu, která obsahuje víc jak 30 % ovocné šťávy, což je u limonád vidět opravdu zřídka. Většinou je slovo ovoce pouze slovem a nikoli obsahem. U Wostoku to nejsou jenom slova, protože to dokazuje chuť. A vzhledem k tomu, že colu a jiné slazené limonády nepiju, protože jsou prostě extrémně sladké a chuťově chemické, tak jsou moje chuťové senzory docela citlivé na jakoukoli syntetickou lež. Jan nelže. A když už mě v meruňkovo-mandlové příchuti nudil, objevila jsem ho švestkovo-kardamonového. Kardamon už jen tajemně zní a proto ve mne tahle kombinace probouzela zvědavost. Tohle, poměrně vzácné koření z Indie, jsem už ochutnala třeba v kombinaci s kávovým horkým nápojem. Je typický svou kořenitě citrónovou vůní a jeho chuť není invazivní, jako třeba chilli, ale skvěle doplňuje další složky nápoje. Do třetice jsem od Jana ochutnala hrušku s rozmarýnem. Poměrně hodně osvěžující a zároveň intenzivně ovocná chuť hned zapadla na seznam – musíš a znovu! Všechny tři limonády mě příjemně překvapily tím, že prostě nelze říct, která je nejlepší. Protože to není o preferenci jedné složky, která by v chuti dominovala, ale o tak nevšední chuťové kombinaci, že se prostě nedá vybrat nejlepší. Vždycky mě nejvíc bavila chuť, která nešla jasně identifikovat. Chuť, která se stala novou chutí a ne jen konstatováním – pomerančové, jablečné. Asi proto mám dodnes slabost pro modrýho kopečkovýho šmoulu. Ale u něj mě trochu děsí jeho složení. To mě samozřejmě zajímalo u Wostok limonád taky. Na to, že chutnají příjemně sladce, mě překvapilo, že jsou doslazované pouze agávovým sirupem. Žádný aspartam, žádný cukr. Takže opravdu exkluzivní bio limoška.

Když ovoce není jen slovem
Wostok ale nevyrábí jen tři druhy limonád a samozřejmě jsem neodolala ochutnat i další. Nechala jsem si to ale až na následující den, protože jsem nechtěla, aby se mi v žaludku vytvořil jeden velký Wostok mix a chuťové buňky už ani nerozlišily, co je švestka a co hruška. Pomerančové. Další tři druhy limonád nabízí pani v šátku. Tu jsem si nijak nepojmenovala, protože mi nikoho nepřipomíná. Ale i ona na vinětě žmoulá atributy příchutí. Nejprve jsem sáhla po absintově zelené limonádě a očekávala něco jako pelyněk, plyš a medvědí česnek, ale paní překvapila a občerstvila mě estragonem se zázvorem a pomerančovou šťávou. Tahle limonáda má trochu štiplavější chuť a bude zřejmě i hodně zdravá, protože na chutidárné propojení estragonu se sodovkou přišel už v roce 1887 gruzijský lékárník Mitrofan Laghidze. Dávám lajk! Příchuť datlí s granátovým jablkem jsme si dali k cheesecaku. To se naprosto skvěle doplňovalo, protože cheesecake je tvarohový a jemný a aromaticky kořeněná limonáda, ve které výrazně dává najevo svou přítomnost i anýz a bílý čaj, chuťově doplnily jemnost koláče. Na konec jsem si nechala nahnědlou limonádu. Věděla jsem totiž, že pokud mě po těch všech extraordinérních chuťových kombinací může něco překvapit, musí to být jedině tahle. Kardamon, eukalypt, borová silice a teď zůstaňte sedět – kořínky z Tajgy. Tak to jsem ještě nepila! Musím přiznat, že chuť je to opravdu nedefinovatelná a kdybych si nepřečetla složení, nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou pít kořínky nebo borovou silici. Jestli se nudíte… Pomerančová… Jablečná… S Wostokem opravdu nebudete. A nemusíte kvůli němu jezdit do Berlína, ochutnáte ho už na spoustě míst v Čechách. º


autor: Alexandra Třešňová

„MAY BIO a maybe ne“, 12. ročník volně žijícího festivalu psychedelické kultury, svévolně navazujícího na Amébio-Babion-Bibione-BioNebio-Möbio-Bios-Biolest-Bioles-Bioples-Bioplex a Plexus Solaris. V lesním tábořišti Tišina poblíž Kožlan u Rakovníka. Vystupující ze všech koutů světa a spousta překvapení od rána do rána. Letos navíc Bejbio šapito s programem pro děti. ∞


autor: Lubor Čížek

Zvládli jsme to, utrhli jsme se z chaotické a nervózní Prahy a přijeli na celý víkend. Velká část redakce a spřízněných duší vyrazila na letošní již 11. ročník biologicko-estetického psy goa festivalu, letos nazvaného Amébio.

11. ročník psychedelického Bio festivalu je tu, tentokrát asi v nejbiologičtějším pojetí. Ve stejný čas, na stejném místě a v obdobném obsazení, jehož soubuní se každým rokem rozrůstá o čerstvé výhonky spontánním nabalováním i přirozeně sprostou reprodukcí.

Na Tišině je prozatím blahodárné ticho, ptactvo si pouští zobáky na špacír jen s ranním úsvitem a stromy se protahují od kořenů až ke konečkům větví a lačných listů téměř bez hlesu. Pod spletí travin to ale ve vlhké hlíně už tepe v rozsahu mnoha mikrometrů zcela nepokrytě a nahlas.

V přírodním směnném nálevu se oddává plnobarevným fantaziím tripka velká, v nízkém porostu za potokem se choulí skupinka keřenek pozorována rozlitkou hruškovitou, rozvalenou jen několik dní svižného ciliárního kluzu opodál. Krátce před polednem si na rozpáleném zrnku potočního písku rozkládá svou froté pelikulu snědá centrohelidní slunivka, v bezpečném doprovodu dvou štítovek a jedné obrněnky. Uprostřed tanečního palouku se nadšeně rozcvičuje několik set tisíc vířenek a mrskavek. Ani na pomalu mizící prošlapané pěšince u chatky č. 17 není o zábavu nouze. Svijanským vánkem doposud vonící vrstvy zeminy vybízejí k duchaplným debatám bachořců a jiných místních nálevníků, vesměs o domnělých libůstkách přespolních slávinek a záhadných vrtoších mladých rournatek. Občas u toho stačí pomrkávat i po parketu, zda se mezi mrskavkami a vířenkami neobjeví nějaké to krásnoočko. V zábalu z vyhřátých sinic naslouchá jejich mlaskavým úsudkům pohublá kokcidie jaterní… však i ona se brzy dočká lepších časů. Místní měňavky si datum 18. května přidaly už dávno do svých oblíbených panožek. Při pomyšlení na všechny ty, jejichž veselý dusot už téměř rok necítily na svých ztuhlých mikroskopických šíjích, nedočkavě undulují membrány a radostně pulsují vakuoly naprosto všem bez rozdílu obrvení, metabolismu i způsobu množení.

Vyleštěte si tedy okuláry a dobře zaostřete tubusy, vznik a rozpuk života na Zemi lze vypozorovat zvídavým okem a myslí za 4 dny a 3 noci na dobře známých místech, která však budou v průběhu celého festivalu neustále morfovat, neboť tématem letošního roku je krom velké květnové evoluce především samotné „měňavo“. Chatky, účinkující, ba ani samotní návštěvníci by neměli býti přistiženi příliš často ve stejné podobě, dekorace chatek se bude měnit v průběhu celého víkendu, vzhled umělců v průběhu samotného vystoupení a kukuč všech ostatních s frekvencí dle libosti, zásoby vlastních převleků, míry schopnosti improvizovat nebo jen spontánně pod tlakem okolností, jak tomu bývá u některých měňavkoidních návštěvníků už po léta zvykem nehledě na téma festivalu. Po skončení Amébia bude v mezisíti vyhlášeno a bez milosti odměněno prvních 10 účastníků s nejvyšším počtem různých podob (dohledaných na fotografiích). Začněte si tedy pomalu balit kufry v dostatečném množství a s patřičným předstihem.

Nebudete-li mít na dostatečně častou a nápaditou změnu vzhledu dostatek vlastních převleků, můžete využít služeb naší půjčovny kostýmů vzešlých z oděvů a doplňků nashromážděných za uplynulých 10 let Bio festivalu. Třeba si konečně po letech odnesete domů i ten svůj dávno zapomenutý.

V průběhu festivalu bude probíhat několik zajímavých biologicko-estetických experimentů snažících se uspokojivě neodpovědět na otázku vzniku života na naší planetě. Vizualizovaný matematický model veselého soužití hypotetických organismů bude si žíti rovněž svým vlastním životem. K tomu nám dopomáhej vzduch, voda, zem, výkonný počítač a hudební stůl Reactable.

Amébio 2012
lesní tábořiště Tišina
Kožlany u Rakovníka
18.–21. 5.
2–4 dny 500 Kč / 1 den 350 Kč / děti zdarma

Co nejaktuálnější informace na bio.mimo.cz


upravila Barbora Klárová, autor Milan Perplex Svoboda

TINA B. zve už pošesté až 100 nejlepších současných progresivních umělců, kteří pracují zejména v oblasti nových médií, light artu, video artu a performance. Letošním tématem je heslo ART – ECO – BIO. Nekonvenční „zelená“ díla od umělců ze všech koutů světa se objeví od 20. října do 13. listopadu 2011 v několika netradičních lokacích po celé Praze.

„Jedním z hlavních útočišť současného umění se stane atomový kryt pod Hotelem Jalta v samotném centru Prahy, na Václavském náměstí číslo 45. Dalším centrem festivalu bude náplavka u řeky Vltavy, kde budou k vidění výstavy i open-air instalace,“ odhaluje ředitelka festivalu TINA B. Monika Burian Jourdan další lokace kromě domácích prostor ve Vernon Projektu a v bytové Galerii Vernon v Praze 7 na Letné. Dvě festivalové sekce pak budou ve zbrusu novém výstavním prostoru Vernon Depot, který sídlí v Holešovicích. TINA B. bude v neposlední řadě také promítat, a to v holešovickém kině BIO OKO.

„Nejzajímavější částí festivalu TINA B. jsou vždy VIP ZAHAJOVACÍ DNY. Ty letos proběhnou od 20. do 23. října 2011. Jsou to totiž právě tyto čtyři dny, kdy budete mít jedinečnou možnost setkat se v Praze se všemi kurátory, umělci, sběrateli i novináři,“ zve Monika Burian Jourdan na program plný diskusí, performancí, akcí ve veřejném prostoru, ale i vernisáží a večírků. Velkolepý festivalový večírek TINA B. DANCES IN THE TRAIN, který se rozjede 22. října ve vlaku ze Smíchova.

Opomenout byste neměli ani festivalovou sekci s názvem ECO BIO GOES AROUND WORLD. Tu najdete v podzemí Václavského náměstí – v atomovém krytu pod hotelem Jalta. Jednou z nejzajímavějších osobností, která se představí v rámci sekce ECO BIO GOES AROUND WORLD, je umělec Shalom Tomas Neuman, který se narodil v Praze. Jako jediný mužský potomek kdysi rozvětvené židovské rodiny přežil nacistický holocaust. Dětství prožil v Izraeli a od svých 12 let žije ve Spojených státech. Na TINĚ B. 2011 Shalom Neuman představí svou barevnou světelnou instalaci s názvem Neo Nuky Madona.

autor: Anna Baumová

Recyklace. Zodpovědnost. Životní prostředí. Slyším je na každém rohu, koukají na mě z každých novin. Jsem bombardována výzvami a připadám si jak malé dítě. „Třídit jsme se už naučili, teď budeme recyklovat,“ přečetla jsem si před pár dny na lavičce v parku a moje první myšlenka se týkala výše inteligence autora tohoto zajisté společensky prospěšného sdělení.

Mám pocit, že snaha dnešní společnosti po trvalé udržitelnosti se stává zcela neudržitelnou. Z dobře míněné recyklace, lokální produkce a bio výroby se stal další z výnosných byznysů. Slova, kterým se dalo věřit, jsou opět vyprázdněná. Kudy vede cesta? Mám se, já městem zpovykaná, vrátit zpět v čase, zakoupit stateček s políčkem a v potu tváře jíst svůj chléb? Či své spoluobčany poučovat o ekologickém způsobu života, jezdit v pražských ulicích na kole, nosit oblečení zásadně z bio bavlny a tleskat poslední přehlídce Vivienne Westwood? Nebo prostě stačí podle svého uvážení třídit odpad, nejezdit autem, když nemusím a trochu se omezit v jídle, nákupech všeho, co nepotřebuji ale bláhově chci a sem tam podat ruku těm, kteří kolem mne pomoc viditelně potřebují?
Odpověď si najdete každý sám a dost pravděpodobně takovou, kterou jsem nepopsala. Což je dobře. Vlastně je to víc než dobře. Je to skvělé, protože přesně tak je možné změnit to, co se nelíbí. Dělat si věci po svém je podlé mého zatím nejúčinnější lék na apokalyptické vize světa bez ropy, bez včel či plný různých epidemií. Vlny strachu, které nás zaplavují každý den ze všech možných médií, ochromují myšlení a lidem očkují nesmyslné obavy o vlastní existenci. Ke které stačí tak málo a zároveň tak mnoho. Poznat vlastní hranice a najít v sobě skromnost a pokoru, která strachu nedovolí do duše vstoupit. Třeba zjistíte, že vám stačí jen 20 % současného příjmu. Nebo že dokážete něco, na co jste dosud nepomysleli. A že vlastně není třeba se vracet na stromy. Že se jen stačí dívat dopředu s otevřenou myslí. Cesta z lesa vede. A i v lese svítí slunce.

V Česku byla na adrese www.bio.cz spuštěna nová sociální síť, která nabízí originální prostor pro obchodování a sdílení všem příznivcům bio, eko a ručně vyráběných produktů.

„Na férovém tržišti mohou obchodovat jednotlivci i firmy, jak malé tak i velké – to, co je spojuje, je způsob, jakým jsou jejich věci vyráběné. Říkáme tomu s láskou k životu, a myslíme tím férově k lidem i k přírodě,“ vysvětluje myšlenku férového tržiště Adéla Kubíčková, spoluzakladatelka portálu.

Projekt se skládá ze tří částí. Jsem bio je jádro sociální sítě portálu s podobnými funkcionalitami jako facebook, ekotrh nabízí prostor pro prodej
a nákup, a blog přináší praktické informace i zábavu.

Jak
Výrobci, kreativci i neziskové organizace si zde mohou bezplatně založit vlastní profil s produkty, fungují tu pouze malé provize za uskutečněné prodeje. „Vedle certifikované bio kosmetiky a eko drogerie zde najdete třeba recyklované náušnice, ručně pletené rukavice, bio granule pro psy, kompostér se žížalami nebo bio in-line brusle,“ popisuje nadšeně různé kousky z ekotrhu Adéla Kubíčková.

Kdo
Bio.cz rozjíždějí Adéla Kubíčková, Petr Baše a zapálený tým. Adéla má na zahradě kompost a v rámci své profesní dráhy působila jako mluvčí organizace Děti Země, zaváděla internet v Amazonii a mnoho let působila v marketingu a médiích. Petr střídá Podkrkonoší a Prahu a zajímá se o veškeré možné inovace. Osm let pracoval pro Člověka v Tísni a OSN v Afghánistánu, Iráku, Iránu, Srí Lance a Súdánu a vloni otevřel s kamarády pracovní prostor Hub v Praze na Andělu.

Proč
Na otázku, proč projekt bio.cz dělají, Adéla Kubíčková odpovídá: „Miluju propojování lidí a ráda jim pomáhám navzájem spolupracovat. V České republice je spousta schopných výrobců, a lidé, kteří chtějí žít zdravě a s ohledem na přírodu, najdou na bio.cz vše pohromadě a nemusí tak zdlouhavě pátrat, co, kdo a kde nabízí. Rozvoj trhu postupně přinese výhody všem stranám, výrobcům vyšší odbyt, nakupujícím nižší ceny a planetě udržitelný rozvoj.“

Kdy
Počátek bio.cz se datuje do roku 2000, kdy si Adéla zaregistrovala tuto doménu se záměrem prodávat fair trade kávu. Velmi záhy poté však zjistila, že nejprve musí získat zkušenosti potřebné k realizaci tak velkého internetového projektu. Tato možnost se brzy objevila, když dostala nabídku práce na internetových projektech v jednom významném vydavatelství. Projekt tak ležel deset let až do února loňského roku, kdy Adélu s Petrem propojila na facebooku módní návrhářka Natalie Steklová. Na řadě byla tvorba byznys plánu a zjištění, že náklady na realizaci standardním způsobem jsou v řádech několika milionů. Tolik peněz ale nebylo kde vzít, a tak padlo rozhodnutí udělat projekt guerillovým low-cost způsobem.

Teď
Bio.cz bylo spuštěno těsně před loňskými Vánocemi. V současnosti zde více než 200 prodejců nabízí přes čtyři tisíce výrobků. Adéla Kubíčková k tomu dodává: „Od spuštění stránky navštívilo více než 40 tisíc návštěvníků. Prodej se začíná pomalu rozjíždět a počet registrovaných uživatelů překročil dva tisíce. Blog s články zatím funguje omezeně, ale některé příspěvky již měly velkou publicitu, například 50 způsobů jak být bio, si přečetlo přes 3 tisíce lidí. Máme radost, že se bio.cz líbí, ale projekt je na začátku a je před námi ještě spousta práce.“

Pokud vás zajímá, jak bude příběh pokračovat nebo chcete prodávat, nakupovat nebo sdílet věci vyrobené s láskou k životu, zkuste si www.bio.cz.

autor: Kristýna Limanová

Lorem Ipsum Dexempo Multo Šumpoplex !!
… a je tu desátý, jubilejní ročník tradiční květnové kyselky pod širým nebem v oblíbeném údolíčku na Tišině, kam jistě i letos rádi najdete cestu, ať už vás sem navedou radostně mihotavá obrysová světla Babionské věže, vyladění na dlouhé vlně proti proudu potoka či důmyslný systém pozemních piktogramů. Poučnému osudu prvního známého multikulturního megapolisu starověké Intermezzopotámie se zkušeně vyhneme ladným palindromatickým obloukem.

Občanským soukolím pěstěné pořádky si unisono přineseme ze všech svých koutů světa kraje, abychom je pak po dávkách naředili chaosem zvířeným turbulencí zpomalovače spojek, citoslovcí i částic a ponořili se tak na chvíli do experimentální lázně vzájemného neporozumění a zmatení druhé signální soustavy přímo pod pulsujícíma nohama, aby nám vzápětí nad rukou vykrystalizovalo blahodárně nakypřené ponětí a ke sdílení nápadů a přání byl v závěru vyplynut percepční jazyk veskrze jednotný. Zkrátka víkend jako bumerang:) ∞

BABION 2011 – 10. ročník psychedelic/goa trance festivalu pod širým nebem navazující volně na Bibione-BioNebio-Möbio-Bios-Biolest-Bioles-Bioples-Bioplex a Plexus Solaris.
20.–23. 5.
lesní tábořiště Tišina
Kožlany u Rakovníka
podrobné obstrukce a info k účinkujícím na bio.mimo.cz a www.psytrance.cz