Ty boty jsou značkový. Pamatujete na tu větu? Moje máma ji vždycky říkala, když mi chtěla koupit nijaké neforemné obrovské šedivé sportovní boty, zatímco já jsem chtěla barevné kolotočové s mašličkou a flitry. Doufala, že prosazuje kvalitu a šetření peněz, a snad i zodpovědné nákupní chování, protože pak pár let žádné křusky kupovat nebudeme, ale ve skutečnosti to byla blamáž. Výraz značkový byl pro mě stejně vyprázdněný jako slizký.

A tak to mám do dneška. Je mi jedno, kdo má jaký fejm, jakou značku na nohou, kolik bodyguardů a kolik cashe na párty. Baví mě lidi, kteří mají sen, pečlivě na něm pracují, a když se daří, radují se jak malí kluci. Baví mě lidi, kteří, když mají špatnou náladu, neusmívají se. Protože když máš blbou náladu, tak se prostě neusmíváš. Nemusejí se hned rozčilovat a nadávat mi do zbytečných krav, ale prostě to s tou sociální korektností musí mít srovnané v hlavě. Slušnost ano, přetvářka ne.

A tak si hledám pečlivě lidi, kteří mají sny a k tomu černé tenisky na vyšší platformě, které najednou nikde nejsou k dostání. Byly, nejsou. Zřejmě je někdo skosil mačetou. Asi prostě odešly z módy, zatímco jsem prošlapávala botičky s mašličkou a flitry. Ale já stejně hledám v ulicích, a pak čekám, občas projdu internety, a pak zase čekám. Na těch internetech na mě totiž vyskakují jenom nějaké síťované tenisky ve tvaru platýse, nebo prostě nějakých podivných ryb. Barvy mají různé a technologie a ceny vesmírné. A lidé je chtějí a šetří na ně z výplaty hned vedle nového telefonu, kterým je pak budou fotit, než je ušpiní.

Nedávno mě pobavil příběh chlapce, který se naštval na jednoho českého rappera a jeho manažerku. Jí sprostě nadával, a když došlo na společnou konverzaci, řekl rapperovi: Tobě nadávat nebudu, protože to by mi jednou bylo líto. Tak přátelé, mít stažené půlky před někým jenom proto, že má pár zfanatizovaných fanoušků a příště by vás nemusel kamarádsky poplácat po zádech, to asi vyžaduje slušný pocit méněcennosti. Doporučuju si na to koupit značkové boty. ∞

Asi jen čtyřicet, odpovídám na dotaz, kolik mám párů bot. Lstivě ale nepočítám ty, co jsou na chalupě „do lesa“. Proč tedy doma pořád o nějaké zakopávám?

Rozbité světlo v předsíni mě vedlo k otázce – lze zprůměrovat počet párů bot v botníku a chování žen v obchodech s obuví? Podle Britů ano. A tady jsou čísla:
»20 – průměrný počet párů
»11 – nošených jen velmi málo

Tedy Britky nosí pravidelně méně jak polovinu svých bot, přitom za ně ale utratí více jak 16 000 Kč ročně. (Asi si nechám vyplácet britský plat.)

Více jak polovina z nich si kupuje boty k novému oblečení, třetina kvůli zlepšení nálady, necelá čtvrtina proto, aby šly s módou, a ten zbytek se dělí na ty, které trpí obsesí, a na ty, které si kupují boty bez ohledu na velikost – prostě proto, že jsou n e o d o l a t e l n é.

Jak je to u vás? Kolik párů bot máte a kolik z nich skutečně nosíte? Víte o horní a spodní hranici ceny bot, kterou nepřekročíte? Kolikrát za rok si nové boty koupíte?

Obyčejný kus látky nebo kůže na podpatku představuje pro designérského vizionáře jménem Kobi Levi úrodné plantáže neomezených možností. Vytváří sochy, do nichž se lze doslova obout. Inspiraci čerpá z každodenních maličkostí, které se světem ševcovství nijak nesouvisejí a které se snaží právě v boty přeměnit. Leviho střevíce tak získávají humoristický nádech a výrazně mění vnímání bot jako takových. Působí totiž stejně silně na nohou či bez nich.

Kobi Levi žije v Tel-Avivu, kde právě vymýšlí novou kolekci dámské obuvi. Svou tvorbu už prezentoval po celém světě, a přesto se dosud každý nový pár bot ručně vyrábí v Leviho studiu. Bota jako umělecké dílo? Proč ne? Představme si několik konkrétních ukázek doplněných o komentáře samotného autora:

Olive Oyl (Oliva Olivová)
První model, který vznikl na popud známé postavičky. Vždycky jsem Olive miloval, protože jsme si tak podobní: oba jsme vysocí a ploší. Dokonce mi v mládí kvůli této podobnosti přišili přezdívku! Tento návrh zachycuje podstatu Olive jako ikonu přetvořenou do objektu boty.

Slide (Skluzavka)
Nápad vzešel z neustálého naslouchání nářkům zákazníků, kteří si stěžovali na klouzání chodidel v botách s vysokými podpatky. Vybavila se mi klouzačka na dětském hřišti a podobnost obou siluet mě nadchla. Barvy tohoto modelu oslavují hravost a radostnost dětských hřišť.

Dog (Pes)
Nápad jsem dostal při sledování těžce dýchajícího psa, jehož uši plandaly až na zem. Uši jsem přeměnil na dvojitý podpatek a z tlamy teď noha „vyplazuje“ prsty.

Banana (Banán)
Kombinace banánové slupky a podrážky bot obvykle vede k nepříjemným nehodám. Já jsem naopak banánovou slupku viděl jako pozvánku ke vklouznutí dovnitř a nošení její jasné barvy. Jeden z cípů slupky tvoří zároveň podpatek, takže banán je kompletní.

Miao (Mňau)
Zde byl inspirací pohled na protahující se kočku. Jako bych zamrazil jedno z políček filmu jejího rituálu a použil jej pro siluetu boty. Právě to dává zpětně tomuto modelu pohybovou dynamiku a vdechuje mu život.

Double Boot (Dvojitá bota)
Vypůjčil jsem si ze světa fotografie efekt duplikace kolem středové osy. Tím jsem botám dodal velmi paradoxní, nerealistický vzhled. Říkáte si: „Kde je ta noha? Vzadu nebo vpředu?“

Co máš na nohou? Barevné botasky? Pak nosíš dílo Jana Klosse, který navrhl tento originální design. Před třemi lety společně s Jakubem Koroušem oslovili firmu Botas a díky vytrvalosti a jasné vizi se jim podařilo podílet se na určování současných trendů volnočasové obuvi.

Jan Kloss, designér a spoluiniciátor založení značky Botas66, na internetu vystupuje pod pseudonymem Zerwox. Pod tímto slovem také najdete mnoho projektů převážně z oblasti grafického designu, fotografie, módy či designu jako takového. Za některé z nich získal ateliérové či katedrové ocenění a za jiné, jako je i jeho doposud největší projekt – navrhování bot, obalového systému, propagace a mnoha dalších věcí pro značku Botas 66 – dokonce první místo na European Design Awards či umístění v Czech Grand Design.

Jak vůbec začala spolupráce s firmou Botas?
S kamarádem Jakubem Koroušem jsme si vymysleli, původně pro potřeby školního zadání, jakousi reinkarnaci značky Botas, lépe řečeno jejího nejslavnějšího modelu Classic. Když jsme pak oslovili s poměrně jasnou vizí vedení firmy a tím zjistili, že je nápadu nakloněna, dalo se vše do pohybu a po počátečním „oťukávání“ se začala krok po kroku budovat podznačka Botas66 a vše, co k ní dnes patří.

Co konkrétně obsahovala práce na doposud zřejmě tvém největším projektu?
Vpodstatě všechno od myšlenky až po její realizaci. Tedy samotné navrhování jednotlivých modelů bot a jejich názvů, výběr kolekcí, řešení obalového systému, propagace a komunikace jak směrem k prodejcům, tak samozřejmě k zákazníkovi. Dále výběr a oslovování subjektů či osob pro další spolupráci ať už na limitovaných modelech, či interiéru kamenného obchodu, prezentací na veletrzích či výstavách, řešení webových stránek apod. Za důvěru ze strany Botasu děkujeme a vážíme si jí.

Je možné říct, který design je nejpovedenější?
V první kolekci byl velkým překvapením model Insane, u kterého jsme se zpočátku rozmýšleli, zda ho do kolekce vůbec zařadit. Ten se nakonec stal jedním z nejžádanějších vůbec. Podobným překvapením byl i Rainbow maker. Naopak sázkou na jistotu jsou černé modely. Já osobně se moc těším, až obuji některé konkrétní kousky z nové kolekce…

Ovlivníš i materiál, ze kterého Botasky budou?
Samozřejmě. Snažíme se brát produkt jako celek a podle toho k němu přistupovat. Materiál je často o hodně důležitější než barevnost či nějaká myšlenka, kterou se snažíme většině modelům dát. Vše se ale daří vylepšovat pomaleji, než bychom rádi. Nové materiály jsou dost závislé na množství prodaných párů a z toho vyplývajících velikostí objednávek.

K čemu mají tvé boty zákazníkům sloužit?
Botas je, alespoň co se týče kolekce 66, v první řadě lifestyle produkt, který je možné si vzít takřka kdykoli a kamkoli. Nejedná se o sportovní obuv určenou pro velkou zátěž. Doufám tedy, že slouží především k sebevyjádření jejího majitele, zlepšení jeho nálady a v širších souvislostech snad i k udržení jednoho z tradičních místních řemesel doslova na nohou.

Jaká je tvá osobní představa budoucnosti Botas66?
Množství dostupných modelů pro běžný prodej v kombinaci s limitovanými, klidně o mnoho dražšími výrobky, ve spolupráci s různými subjekty od nás či ze světa, které budou k sehnání od sítě vlastních prodejen a galerií až třeba po místa jako jsou Colet v Paříži nebo Dover Street Market v Londýně. To už jsou ale hodně daleké cíle, nicméně ne nemožné.

Je i jiný projekt, jehož realizace tě těší stejně jako Botas66?
Teď mi dělá radost i práce na Pedal Project. Vzniká ve spolupráci s klukama z kreativní skupiny OKOLO. Co se týče vizuální stránky, má ji se mnou na starost kamarád Matěj Činčera, student VŠUP.

Co tě při tvorbě inspiruje?
Bude to znít možná hloupě, ale asi nejvíc hudba, bez které nemohu žít. Pak ulice, příroda, lidé, člověk si vezme hodně na výstavách, ve filmech, na internetu, v knihách. A důležitou složkou je cestování. Není nic lepšího než vidět srovnání s jinými zeměmi či městy, spousta věcí je u nás jinak, než by mohla nebo měla.

Jak by se to dalo změnit?
U každé profese jinak. Nemá cenu cokoli lámat přes koleno, ale určitě jsou, alespoň u poměrně úzkého odvětví, kterému se já věnuji, dobré akce jako Designblok, Design Supermarket apod. Dát lidem možnost kupovat si produkty, které mají duši, za kterými stojí třeba někdo, s kým se mohou ztotožnit. Přimět lidi se před konzumací zamyslet.