Co spojuje fragmentovanou identitu Britney Spears s dystopickým světem Balenciagy? Na první pohled málo. Přesto jejich spojení v aktuální kampani otevírá otázky o obrazu, komodifikaci a hranicích mezi kritikou a cynismem.

Když Britney Spears v roce 2021 poprvé po dlouhých letech promluvila veřejně o své situaci, byla stínem svého někdejšího úspěšného já a zároveň se znovu stala ikonou. Už ale nikoli popovou. Veřejně se vyjádřila o třináct let trvajícím zneužívajícím opatrovnictví, pod nímž byla kontrolována nejen finančně, ale i osobně a profesně. Její výpověď u soudu spustila zásadní vlnu podpory a vedla k ukončení opatrovnictví. Z pasivní figury showbyznysu se proměnila v symbol boje za svá práva a vlastní autonomii. Současně začala intenzivně využívat instagram jako prostor sebevyjádření – často chaotického, emotivního a nejednoznačného. Její tělo a hlas jako by byly vystřiženy z minulosti a vloženy do přítomnosti, ve které je její hudební kariéra překonána. V nekonečných smyčkách tanečků před kamerou, v repostech, ve fanouškovských teoriích a retro filtrech nabývá nového života.

Fenomén Balenciaga

Britney Spears se aktuálně stala tváří kolekce Spring 2026 Exactitudes, která vznikla v rámci série Balenciaga Music, a kombinuje limitované oblečení, playlist i remixy jejích nejslavnějších písní. Bývalá zpěvačka dnes působí spíše jako fragment, archivní kód, popová melodie, kterou si automaticky pobrukujeme, ale přesná slova nedokážeme z podvědomí vydolovat. A nyní tvoří leitmotiv kolekce domu pověstného dekonstrukcí, který produkuje oděvy vypovídající spíš o zániku módy než o stylu. Když se tak Britney stává tváří jeho jarní kolekce, zdá se, že nedochází ke klasické spolupráci celebrity a značky.

Estetika španělského baskického luxusního módního domu Balenciaga je chladná, distancovaná, techno-dystopická i nostalgická, jako by se pokoušela nasimulovat již dávno nastalou budoucnost. Přehlídky ve virtuálním dešti, modelky připomínající NPC postavy, hyperrealistické masky, návraty k archivům devadesátkového minimalismu i dvě stě let starým siluetám.

A právě v této umělecky zkonstruované časové bublině, v níž se ztrácí příčiny a následky, vzniká dialog mezi popovou ikonou a konceptuální módní značkou. Ne jako rozhovor dvou entit, ale spíše jako střetávání různých významových vrstev. To nepůsobí lineárně, ale fragmentárně – podobně jako náhodné scrollování archivem internetu. Obraz Britney se neustále vrací, ale pokaždé jinak – remixovaný, ironizovaný, přefiltrovaný a nyní na tričkách kontroverzního domu, který svým podvratným charakterem znejišťuje záměr jeho použití: je tohle ještě móda, nebo už jen simulace módy? Jedná se o obdiv, nebo cynický post-úsměv? Trička s celebritami vlastní prodejním platformám (ultra)rychlé módy si nyní můžeme pořídit spolu s šeredně předraženou cenovkou a prestiží. Kulturní kapitál si snoubí s tím ekonomickým.

Kritický komentář k moci, nebo její prodloužení?

Balenciaga často působí jako ironický komentátor dnešní konzumní společnosti, přičemž její designy záměrně přehánějí absurditu módního průmyslu. Typickým příkladem jsou její roztrhané džíny, které se prodávají za několik tisíc dolarů, přestože by na ulici většina lidí takové kalhoty považovala za odpudivé. Tento paradox, kdy luxusní značka znovu a znovu převrací klasické hodnoty módy naruby, odráží i hlubší kritiku: Balenciaga rýpe do neustálé touhy po novém a výjimečném, zatímco horlivý cyklus spotřeby vyživuje. Její kolekce fungují nejen jako módní artefakty, ale i jako provokace, která nutí zákazníka přehodnotit, co je vlastně hodnota, autenticita a smysl oblečení v éře rychlé módy a digitálního přetížení. Zároveň draze prodává prosté napodobeniny běžných předmětů, například tašku v Ikea stylu za 2 145 dolarů. Tenisky Destroyed Stan Smith ze spolupráce Balenciagy a Adidas připomínající zdevastovanou obuv, prodávané za 820 dolarů, se vyprodaly téměř okamžitě a na aukcích dosáhly ceny přes 3 200 dolarů. V nekonečných diskuzích na Redditu se setkáváme i s otázkou, do jaké míry je agenda Balenciagy sociálním experimentem.

Společnost navíc dlouhodobě čelí závažným obviněním. V minulých kampaních se objevily prvky, které vykazovaly známky sexualizace dětí, propagace násilí a estetizace traumatu. Ať už byly záměrné, či nikoliv (pravděpodobnější je však varianta, že byly pečlivě promyšleny a naplánovány), ukázaly, že Balenciaga se pohybuje na tenké hraně mezi kritikou systému a jeho reprodukcí. Vzniká otázka: Je její koncept ještě kritickým komentářem k moci, nebo jejím prodloužením? A jak chápat, že takové instituci půjčí svoji tvář Britney – žena, která celý život nese důsledky komodifikace svého těla?

Spolupráci mezi nimi by se dalo chápat jako krátké spojení dvou sil – jedné, která touží po návratu, a druhé, která rozkládá samotný pojem návratu svou cynickou hrou s fragmenty minulosti i přítomnosti bez touhy po celku. Britney je opakováním s variací – ve veřejném prostoru se neustále vrací jako proměnlivé echo své původní identity. Balenciaga představuje variaci bez jasnosti původního motivu. Kritici si všímají, že kreativní ředitel Demna opakuje stejné střihy a motivy napříč kolekcemi, a často se hovoří o tom, že značka stagnuje stylisticky a spíše modifikuje to, co už dříve vytvořila. Společně s Britney tvoří ambivalentní duet v době, která víc než která jiná při získávání určitého vzhledu ho už zároveň ztrácí, již definuje fluidita obrazu i významu.

Estetická apropriace bolesti

Britney jako fantom dřívější popkultury se objevila na oblečení domu, který usiluje o definování budoucnosti bez pevných bodů přítomnosti, bez jistoty, že to, co již teď vidíme, skutečně existuje. Z Britney je kód a její instagram je algoritmický deník, který se zjevuje a pozastavením účtu opět mizí. Balenciaga zase tvoří scénografii světu, který již ztratil jakékoli obrysy zakládající se na pravdě či smyslu. Tváří se jako instituce schopná vést dialog s traumaty současnosti, ale často se ukazuje, že jde spíše o estetickou apropriaci bolesti než o skutečné naslouchání.

Britney a Balenciaga tvoří pozoruhodnou scénu. To, co vidíme, nemusí být zamýšleným sdělením, ale konceptuální inscenací kontaktu dvou entit, z nichž ani jedna není celistvá a srozumitelná. Jde tedy o performativní čin, jemuž nelze porozumět? Můžeme pak vůbec hodnotit jejich důvěryhodnost? Co když jsou v jádru prázdné – z Britney zbývá neuzavřené množství interpretací a Balenciaga vystupuje v přestrojení společenské kritiky? Jejich prázdnota pak ale benefituje z výkladů založených na tom, co žijeme my: na únavě z hledání identity, na přetlaku obrazů, na ztrátě důvěry v pravost, v originál. Tato spolupráce tak spíš může být zrcadlovou komnatou, ve které se odráží zkušenost dnešního člověka založená na neustálém opakování internetových motivů, které postrádají hutné těžiště.

Vizuální rezonance

Dialog už netrvá v čase, ale problikává napříč ním, netvoří ho kontinuální hlas, ale nahodilý obraz. A právě v této obrazové kakofonii, v remixu neutuchajících, matoucích a zahlcujících podnětů můžeme nalézt definici naší přítomnosti. Pokud zamžouráme, třeba se rozkryje nové pole mezi kupícími se propracovanými fasádami a otevře se rozřešení: Co když se jedná o metadialog, kdy nejde o obsah, ale o otázku samotné možnosti vést rozhovor v době, kdy hlas už dávno nepatří tělu, ale jeho stylizaci v rámci internetového molochu?

Michael Jackson zanechal ve světové hudební historii nezanedbatelnou stopu, což mu nikdo nemůže upřít. Jeho hudba má mnoho příznivců. Stejné zásluhy v jiných oborech mají ale i další osobnosti, kterým nikdo pomníky nestaví. Lze sice namítnout, že pokusit se o podobnou iniciativu a podstoupit stejný schvalovací proces k výstavbě pomníku může každý. To je pravda. Zarážející však je, proč je některý projekt schválen a jiný ne – a kdo a jak o tom rozhoduje.

Fronta na maso, Jackson a Blob
Letná je z hlediska pomníků a soch velmi kontroverzním místem. Jako návrh padne vždy, když se hledá místo pro jakoukoliv novou stavbu; kde bychom to tak postavili – co třeba na Letné? Přitom v minulosti právě odtud shlížel na Prahu mnohatunový Stalin, kterého vystřídal kývající se Metronom. Na Letné měla stát i kontroverzní futuristická budova Národní knihovny navržená Janem Kaplickým, proti které se ozývaly protestní hlasy i na nejvyšších místech. Na Letné ne, kazilo by to výhled na hradčanská panoramata. A teď tu máme Blanku, dalšího kostlivce ve skříni odstupujícího primátora Béma. S pomníkem Michaela Jacksona ovšem neměl nejmenší problém. Je sice pravda, že se jedná o dvoumetrovou sochu, která má být umístěna na klidném místě mezi stromy nedaleko Metronomu. Otázkou zůstává, proč právě Michael Jackson?

Organizátorka projektu Helena Babická argumentuje tím, že se pomníky stavěly slavným osobnostem odjakživa a to i na místech, která nebyla s jejich působením nijak zvlášť spjata – v této souvislosti zmiňuje sochu Charlieho Chaplina na Barrandově. Letná navíc s osobou Michaela Jacksona prý spjata je – konal se zde jeho koncert. Stejně tak tu ale hráli třeba Rolling Stones, jejichž pomník si v Letenských sadech nikdo nenárokuje. Záštitu primátora získal projekt především poukazem na to, že se toto místo může stát vyhledávaným cílem turistů. Není už jím ale stejně, pro svůj neotřelý výhled na Prahu a příjemnou atmosféru parku, i bez Michaela Jacksona?

Precedens pro pomníky celebrit?
Mementem nám mohou být tato slova, která organizátorka zveřejnila na stránkách věnovaných projektu sochy: „Zde (pozn. red. na Letné) by možná mohly najít uplatnění hlasy žádající sochu H. Vondráčkové, W. Matušky, Rolling Stones či dalších umělců, kteří by si vedle M. Jacksona pomník zasloužili (žadatelům o realizaci těchto soch přejeme mnoho štěstí při získávání povolení a záštity a rozhodně jim v jejich nápadu fandíme – dokonce jsme ochotni se podělit o zkušenosti při získávání potřebných povolení).“ Hrozí tak nebezpečný precedens, že by se mohly stavět sochy každému, kdo o to požádá. Opravdu se chceme procházet alejí soch Heleny Vondráčkové, Karla Gotta a Waldemara Matušky? Časem by tam možná mohli přibýt i Britney Spears, George Michael nebo dokonce celá Kelly Family. A co teprve Leoš Mareš nebo Agáta Hanychová – časem by se také mohli hlásit o své místo na slunci.

To je důvod, proč pomník vadí i spoustě Jacksonových příznivců. Na diskuzním serveru Nyx se ozval podobný názor i od uživatelky Identity: „Jedna dvoumetrová socha opravdu moc místa nezabere, ale mohlo by to taky skončit panoptikem lemujícím cesty v Letenských sadech. Je to veřejné prostranství, svého druhu unikátní – neboť je to velká plocha zeleně vprostřed zástavby a rušných komunikací, takže kdo se hodlá do takové zeleně uchylovat k relaxaci, má do toho co mluvit.“

Protesty českých umělců
Odpůrci sochy se sdružili na Facebooku ve skupině s názvem „Sochu Michaela Jacksona na Letné nechci!!!“, jejíž autor Dominik Bouma píše: „Nemáme nic proti Michaelu Jacksonovi ani proti jeho fanouškům, ale Letná je významný veřejný prostor, kam taková socha rozhodně nepatří. Myslíme si, že osoba M. Jacksona nemá k naší republice a kultuře žádný bližší vztah a jeho pomník na takovém místě rozhodně nechceme. Postup magistrátu a zúčastněných úřadů nám připadá minimálně nestandardní a požadujeme revizi vydaných rozhodnutí. Chceme legálně a otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas s tímto záměrem a jeho realizaci zabránit.“ Proti plánované soše protestuje i skupina českých umělců okolo Davida Černého. „Pokud tomuto projektu dá záštitu magistrát, tak je to pro mně jen další důkaz nekompetentnosti a absence jakékoliv vize a zájmu o veřejný prostor Prahy ze strany vedení města,“ prohlásil Černý na adresu zamýšleného Jacksonova památníku pro server lidovky.cz. Zavtipkoval také, že by sám na Letné raději postavil velký bronzový pomník „nedostavěné Kaplického knihovny a české malosti, trapnosti a hlouposti se sochou Václava Klause připoutaného k buldozeru.“ Galerie Dvorak Sec Contemporary nabízí na ono místo čtyři sochy současných českých sochařů – kromě Černého ještě Kurta Gebauera nebo Aleše Veselého. Jejich návrh ale zůstane nejspíš nevyslyšen. Přes všechny protesty to ale vypadá, že Jacksonova socha na Letné opravdu stát bude. Má všechna potřebná povolení a měla by být odhalena v den zpěvákových narozenin, tedy 29. srpna.