<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>ARTIKL &#187; Brusel</title>
	<atom:link href="http://artikl.org/tag/brusel/feed" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://artikl.org</link>
	<description>Tištěný nemainstreamový kulturní měsíčník.</description>
	<lastBuildDate>Fri, 05 Jun 2026 06:00:59 +0000</lastBuildDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.9.1</generator>
	<language>en</language>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
			<item>
		<title>Bezejmenné napětí Nairy Baghramian</title>
		<link>http://artikl.org/vizualni/bezejmenne-napeti-nairy-baghramian</link>
		<comments>http://artikl.org/vizualni/bezejmenne-napeti-nairy-baghramian#comments</comments>
		<pubDate>Fri, 20 Mar 2026 07:00:04 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Bára Alex Kašparová</dc:creator>
				<category><![CDATA[Vizuální]]></category>
		<category><![CDATA[Brusel]]></category>
		<category><![CDATA[Nairy Baghramian]]></category>
		<category><![CDATA[nameless]]></category>
		<category><![CDATA[výstava]]></category>
		<category><![CDATA[WIELS]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://artikl.org/?p=20513</guid>
		<description><![CDATA[Občas mám pocit, že je výstava záminka pro představení prostoru a nikoli autora.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><img src='http://artikl.org/wp-content/plugins/simple-post-thumbnails/timthumb.php?src=/wp-content/thumbnails/20513.jpg&amp;w=320&amp;h=200&amp;zc=1&amp;ft=jpg' alt='post thumbnail' /></p>
<p><strong>Občas mám pocit, že je výstava záminka pro představení prostoru a nikoli autora.</strong></p>
<div class="postGallery"><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430981999.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430981999-80x80.jpg" alt="" title="foto: Bára Alex Kašparová" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982043.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982043-80x80.jpg" alt="" title="foto: Bára Alex Kašparová" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982087.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982087-80x80.jpg" alt="" title="foto: Bára Alex Kašparová" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982175.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982175-80x80.jpg" alt="" title="foto: Bára Alex Kašparová" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982556.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982556-80x80.jpg" alt="" title="foto: Bára Alex Kašparová" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982641.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/1771430982641-80x80.jpg" alt="" title="foto: Bára Alex Kašparová" /></a></div>
<p>Právě u belgického centra současného umění WIELS, které sídlí v bývalé pivovarské budově Wielemans-Ceuppens, by se samotná budova jako výstavní kousek vyloženě nabízela. Ale to by uvnitř nesměla být k vidění díla sochařky Nairy Baghramian, jedné z nejvýznamnějších současných sochařek.</p>
<p>Budova, známá také jako Blomme Building, byla postavena v roce 1930 architektem Adrienem Blommeem a v letech 2005–2008 byla kompletně renovována a přeměněna na umělecké centrum, přičemž si zachovala prvky původní industriální estetiky – například velká industriální okna a původní měděné nádoby z pivovaru.</p>
<p>Výstava německo-íránské Nairy Baghramian (* 1971) <em>nameless</em> je rozprostřena do dvou jejích pater a přestože jsem v tom prvním nad instalací a celkovým vyzněním díla delší dobu váhala, druhé mne vtáhlo do přítomného okamžiku tvarů, materiálů a kompozic a unikátních estetických situací zcela bez debat.</p>
<p><strong>Silný hlas bez okázalých gest</strong></p>
<p>Nairy Baghramian je autorkou, jejíž práce často kladou otázky o tom, jak tělo a objekty spoluutvářejí prostor a identitu, a zároveň nabízejí silný konceptuální i vizuální zážitek pro diváky – a právě proto patří k umělkyním, které výrazně ovlivňují současné pojetí sochařství.</p>
<p>Baghramian je ceněna pro otevírání nových významových vrstev sochařství: zpochybňuje tradiční představy o objektu, těle a prostoru, nabízí formy, které jsou na hranici mezi organickým a abstraktním, mezi pevností a křehkostí. Přestože v prvním patře jsem její díla vnímala spíše jako kulisy ve hře času a prostoru, z druhého výstavního patra sem nemohla odejít, protože každá pozice mne jako diváka přinášela nové estetické celky a velmi silnou estetickou saturaci.</p>
<p>Kurátorem výstavy <em>nameless</em> je Dirk Snauwaert (* 1963), umělecký ředitel instituce WIELS, který dlouhodobě působí jako kurátor významných výstav současného umění. V případě této expozice se podílel na konceptuálním a prostorovém uspořádání děl Baghramian tak, aby jejich dialog s post-industriální architekturou galerie vyzněl co nejsilněji.</p>
<p><strong>Mezi exilovou pamětí a architekturou institucí</strong></p>
<p>Nairy Baghramian patří k umělkyním, jejichž tvorba se formovala v napětí mezi osobní zkušeností přesídlení a kritickou reflexí institucionálních struktur uměleckého světa. Narodila se v íránském Isfahánu do arménské rodiny a v 80. letech se s rodiči přestěhovala do Německa. Tato zkušenost — byť v její práci nikdy není tematizována ilustrativně — vytváří trvalé podhoubí pro citlivost k otázkám příslušnosti, dočasnosti a podmíněnosti místa. Její sochy se často jeví jako „přechodové objekty“: nejsou plně doma ani v architektuře, do níž vstupují, ani ve vlastním tvaru, který působí spíš jako momentální konfigurace než definitivní řešení.</p>
<p>Patří tak k autorstvu, které proměnilo současnou sochu z objektu k obdivu v situaci k přemýšlení. Její práce nejsou „věcmi“, které by se nabízely k jednoznačnému čtení; jsou spíš událostmi v prostoru. Vznikají na rozhraní architektury, tělesnosti a institucionálního rámce, v němž se umění vystavuje, spravuje a interpretuje. Baghramian dlouhodobě zkoumá, jak je tělo – historicky, genderově i politicky – vtělováno do forem, opor, výztuh a protezí, které mají působit stabilně, a přitom nesou stopy napětí, poruch a provizorií.</p>
<p>Materiálová volba u ní nikdy není neutrální. Kombinace oceli, hliníku, kamene, silikonu či skla vytvářejí kontrast mezi tvrdostí a zranitelností. Její sochy připomínají fragmenty těl, klouby, opěrné body nebo ortopedické pomůcky – artefakty, které podpírají, ale zároveň disciplinují. Tím Baghramian navazuje na modernistickou tradici sochařství, avšak obrací její heroický patos naruby: místo autonomní formy nabízí „závislou“ formu, odkázanou na stěnu, roh, podlahu či institucionální rámec výstavního prostoru.</p>
<p><strong>Prostor jako aktivní spoluhráč</strong></p>
<p>Důležitým rysem její práce je vztah k architektuře výstavních institucí. Baghramian nepovažuje galerii či muzeum za neutrální kontejner, ale za aktivního spoluhráče, který díla rámuje, disciplinuje a normalizuje. Proto se její instalace často „zadrhávají“ o architektonické detaily: rohy, sokly, přechody mezi podlahou a stěnou, technické prvky. Tím se odhaluje mocenská dimenze prostoru – to, co je považováno za samozřejmou infrastrukturu, se náhle stává viditelnou součástí estetické zkušenosti. Divák je vtahován do situace, v níž si uvědomuje vlastní tělesnost i vlastní podmíněnost pravidly pohybu v instituci.</p>
<p>Klíčovým tématem její práce je situovanost. Socha není nikdy hotová bez místa, kde se ocitne. Architektura se stává spoluautorem díla, jeho oporou i protivníkem. Vzniká tak jemná politická rovina: tělo v prostoru není neutrální, je formováno normami, přístupností, pravidly pohybu. Baghramian nepředkládá manifest, ale vytváří situace, v nichž divák fyzicky zakouší nerovnováhu, křehkost a závislost – stavy, jež jsou v moderní kultuře systematicky vytěsňovány.</p>
<p>Její tvorba tak patří k nejpřesnějším komentářům současnosti: bez okázalých gest, bez ilustrativní doslovnosti. V tichých posunech, v drobných „zraněních“ formy, se otevírá prostor pro přemýšlení o tom, jaké tělo má v instituci umění místo – a jaká těla zůstávají na okraji.</p>
<p>V kontextu současné sochařské praxe zaujímá Baghramian specifickou pozici: odmítá monumentalitu i dekorativnost a pracuje s jazykem křehkosti, provizoria a neukončenosti. Její díla působí, jako by byla neustále v procesu – jako dočasná řešení, která mohou být kdykoli přestavěna, přesunuta nebo „zraněna“ změnou kontextu. Právě v této otevřenosti se skrývá jejich politický potenciál: namísto fixních významů nabízejí situace, v nichž je divák konfrontován s vlastní potřebou opory, stability a orientace. Baghramian tak neformuluje program, ale vytváří podmínky pro zkušenost — tichou, fyzickou a nekomfortní v tom nejlepším smyslu slova. <img title="nekonecno" src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Bez-názvu-1.png" alt="" width="20" height="12" /></p>
<p><strong>Nairy Baghramian<br />
</strong><strong>nameless<br />
WIELS, Contemporary Art Centre (Avenue Van Volxemlaan 354, Brusel)<br />
25. 10. 2025 – 1. 3. 2026</strong></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://artikl.org/vizualni/bezejmenne-napeti-nairy-baghramian/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Artikulujeme &#124; Svoboda za konec svobody</title>
		<link>http://artikl.org/nekoncici/svoboda-za-konec-svobody</link>
		<comments>http://artikl.org/nekoncici/svoboda-za-konec-svobody#comments</comments>
		<pubDate>Sat, 29 Aug 2015 09:47:03 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Martin Leskovjan</dc:creator>
				<category><![CDATA[Nekončící]]></category>
		<category><![CDATA[Artikulujeme]]></category>
		<category><![CDATA[autorské právo]]></category>
		<category><![CDATA[Brusel]]></category>
		<category><![CDATA[Evropský parlament]]></category>
		<category><![CDATA[Martin Leskovjan]]></category>
		<category><![CDATA[svoboda panoramatu]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://artikl.org/?p=9855</guid>
		<description><![CDATA[Autorské právo je tu od toho, aby vytvořilo právní rámec pro vztah mezi autorem díla a jeho uživatelem. Jako předmět ochrany přitom podle platné teoretické konstrukce nefiguruje samotný fyzický objekt nebo informace, ale nehmotné autorské dílo jako předmět duševního vlastnictví bez ohledu na samotný hmotný substrát, skrze který k uživateli autor „promlouvá“ samotným obsahem autorského díla. Při doslovné aplikaci autorskoprávní ochrany podle takové konstrukce však nastává řada absurdních situací, na které musel zákonodárce reagovat mnohými výjimkami, mezi které tradičně patří také tzv. svoboda panoramatu, resp. „užití díla umístěného na veřejném prostranství“.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p>Autorské právo je tu od toho, aby vytvořilo právní rámec pro vztah mezi autorem díla a jeho uživatelem. Jako předmět ochrany přitom podle platné teoretické konstrukce nefiguruje samotný fyzický objekt nebo informace, ale nehmotné autorské dílo jako předmět duševního vlastnictví bez ohledu na samotný hmotný substrát, skrze který k uživateli autor „promlouvá“ samotným obsahem autorského díla. Při doslovné aplikaci autorskoprávní ochrany podle takové konstrukce však nastává řada absurdních situací, na které musel zákonodárce reagovat mnohými výjimkami, mezi které tradičně patří také tzv. svoboda panoramatu, resp. „užití díla umístěného na veřejném prostranství“. Tento institut umožňuje to, co káže selský rozum, tedy možnost svobodně zachycovat (filmem, fotografií, kresbou atd.) podobu autorských (architektonických, sochařských a jiných) děl trvale umístěných ve veřejném prostoru. Země jako Itálie, Belgie nebo Francie patří k několika málo výjimkám, které různými způsoby tuto svobodu podmiňují a omezují, ale ve zbytku světa platí stav, kdy autoři takovýchto děl nemají právní nástroje vymáhat zadostiučinění z důvodu pořízení a šíření např. fotografie z dovolené ve městě, na které je zachyceno architektonické dílo (dům). Tento stav nikomu nečinil obtíž a těžko bychom hledali společenskou poptávku po jakékoliv jeho změně. Pokud, tak spíše směrem k rozšíření obdobných výjimek plynoucí z povahy světa, v němž žijeme, tedy ze světa, který používá internet k šíření informací a obchodu, mimo jiné také s autorskými díly. Na sklonku prázdnin ovšem přišel průlomový okamžik z čistého nebe, který nečekali ani ti, kdo do Bruselu jezdí diskutovat o budoucnosti autorskoprávní legislativy na komunitární úrovni. Pracovní skupina Výboru Evropského parlamentu pro právní záležitosti zaměřená na autorské právo, jíž předsedá europoslanec Pavel Svoboda, přišla s návrhem zásadní změny, která by nově autorům uvedených děl přiznávala možnost omezit šíření a komerční užívání takových zobrazení. V době, kdy vedeme vážnou diskusi o budoucnosti autorského práva v kontextu tzv. informační společnosti, zní podobný návrh jako halucinace z europoslancova bad tripu. Na druhou stranu nám byl vyslán signál, který by nás měl varovat, že bychom měli chystanou reformu autorského práva na evropské úrovni bedlivě sledovat a chystat se na další nebezpečné nápady. Jinak se nám mohou proklamované evropské svobody (i za přispění Svobody) rozsypat před očima jak domeček z karet. ∞<br />
</br><br />
<strong>Autor je zakladatel a člen Fair Art – právního servisu pro umělce a umělecké organizace, člen umělecké skupiny Ztohoven.</strong></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://artikl.org/nekoncici/svoboda-za-konec-svobody/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
	</channel>
</rss>
