Pecka od roku 2009 vzklíčila, překonala dětské nemoci, pubertu a nadechla se k rozletu do světa. Je z ní mladá slečna, která se stala známou s elegancí sobě vlastní a pravidelně bývá viděna po Praze v lepších podnicích. Mimo jiné i v café V lese, kde v červnu oslavila své čtvrté narozeniny.

V jednom z hlavních center současné nezávislé scény, kultovním podniku pražských hipsterů, nebo prostě jen v příjemném místě ve Vršovicích, jak kdo chcete, proběhla druhý červnový pátek neobvyklá párty. Kdo přišel na čas, tak si, jak už to tak na večírcích bývá, musel chvíli počkat. Ideálním místem k tomu bylo přízemí kavárny, kde bylo příjemné ukrýt se před žárem rozpálené Krymské. Postupem času se lesní suterén začal plnit, přicházeli hosté známí i neznámí, mladí i odrostlejší, veskrze však příjemní a milí, a hlavně, hlavně hypergalaktičtí. Lesky jako blesky, flitry, barvy i umně smotané kusy staniolu zdobily roztodivné, leč vesměs bizarně elegantní oděvy příchozích tak, jak to kosmu sluší.

Prostor se postupně zaplnil za elegantního setu DJe Sestry a s prvními tóny kapely My Name Is Ann se větší část vesmírných stvoření přesunula od baru na parket. Stálo to za to. Bicí, saxofon, klávesy a k tomu zpěv do rytmu, při němž jen málokdo dokázal pouze přihlížet. V průběhu jejich vystoupení mnozí využili lákavou nabídku nechat se nalíčit od členek souboru Amanitas, těch, které samy byly nejhypergalaktičtější z celého lesního kosmu a během večera předvedly spolu se svými hypergalantními a hypergalaktickými protějšky rej plný roztodivných masek, kreací a světel. O originální vizáž byl na oběžných drahách takový zájem, že se na všechny ani nedostalo, ale i přesto byla výsledkem záplava obličejů, které sice v přítmí klubu základními rysy člověku připadaly povědomé, ale přece jen bylo nutné chvíli přemýšlet, na koho že to právě narazil.

V druhé půlce noci pak DJ Paolo di Maki roztančil i ty, kteří se zpočátku zdráhali, a na parketu bylo čím dál těžší najít kousek prostoru pro nadpozemské kreace. Čas běžel v rytmu hudby ordinované dle nálady publika s chirurgickou přesností vesmírnými mlhovinami jen tušenými v dálavách a noc gradovala s energií ne nepodobnou výbuchu supernovy.

Všechno ale jednou končí a i Pecka může mít čtvrté narozeniny jen jednou za život. Když se pak čas pomalu, ale jistě nachýlil a probdělá noc se blížila rozednění, trousili se ještě ztichlými vršovickými ulicemi na noční spoje, taxíky a neosvětlené bicykly zmalovaní, barevní a vyčerpaní, ale určitě o něco šťastnější lidé Pecky.

Těhotná doba neporodila
Dvojice moderátorů – Ondřej Cihlář a Karel Krautgartner – si tentokrát jako hosty přizvali mima Borise Hybnera a zakladatele skupiny Jablkoň Michala Němce. Lehký tón a veselou notu se především díky moderátorskému umu podařilo udržet napříč celým pořadem.

Boris Hybner přisedl k moderátorovi Ondrovi na vlakové sedadlo jako první a mluvil o začátcích pantomimy v Československu 60. let. Z toho, jaká volil slova a jak mu jiskřily oči, když vyprávěl, úplně čišelo jeho nadšení pro pantomimu. Byl však poněkud skeptický vůči současnému kulturnímu potenciálu. Doslova řekl, že tehdy byla doba těhotná tvůrčími nápady, ale teď – „nic“. Těžko soudit, nakolik jsou slova jednoho ze zakladatelů české pantomimické školy objektivní a pravdivá a jakých odvětví tvůrčích činností se týkají. Podle mého názoru se na současné kulturní scéně objevuje zajímavých a tvořivých osobností dostatek. Jen někdy nejsou tolik vidět, nebo slyšet a je potřeba po nich trochu pátrat.

Slovní přestřelky
Michal Němec vzpomínal na léta, kdy trénoval dorostenecké volejbalové družstvo. (Záměrně se vyhýbám výrazu mužstvo, protože tým byl sestaven výhradně z dívek.) Moderátorská dvojice si samozřejmě neodpustila narážky na kauzu odsouzeného sbormistra a snažila se zjistit, jak těžké je lákadlům dozrávající ženské krásy odolat.

Večerem nicméně nevedla žádná tematická nit, jež by jakkoliv propojovala oba hosty, nebo vysvětlovala výběr právě těchto dvou osobností. Bylo ale vidět, že si oba pozvaní pánové dobře rozumějí, sdílejí smysl pro humor a zajímavě se doplňují. Snad bych jen radila příště pozvat oba aktéry na scénu současně. Takto byl Boris Hybner svou pozicí prvního z hovořících v určité nevýhodě. V polovině večera bylo totiž publikum i moderátor už rozehřátí a naladění na příchod Michala Němce. Navíc pak mohl Hybner vtipně vstupovat do slovních přestřelek a rozhovor tak zpestřovat. Takový hráč „zvenčí“ v první části večera chyběl a je škoda, že Němec musel jen mlčky čekat za dveřmi.

Pokud se zvěst o příjemném „lesním“ povídání rozkřikne ještě trochu víc, hrozí, že se všichni zájemci do těsného prostoru kavárny nevejdou. Už tentokrát se tu poslední opozdilci museli spokojit se sledováním pořadu vestoje. Vzhledem k neskromnému předpokladu, že si pár lidí přečte tyto řádky a poměrné procento z nich si bude chtít má slova ověřit, bych pořadatelům radila shánět větší prostor co nejdříve. Všeho do času, však já vím.

Další z pokračování odpočinkového besedního formátu z dílny skupiny Vosto5 v café V lese je plánováno na 25. května s hosty herečkou Simonou Babčákovou a hudebníkem Davidem Kollerem. Více informací najdete buď na stránkách skupiny www.vosto5.cz nebo kavárny www.cafevlese.cz.