V Centru architektury a městského plánování (CAMP) v Praze byly slavnostně předány ceny za nejlepší knižní design roku 2021.

V kategorii katalogů získala první místo Josefina Karlíková za výstavní katalog LITERATURA novinového formátu, který vydala Revolver Revue. Dvakrát porota ocenila publikaci Průvodce neklidným územím věnovanou česko-slovenské fotografii (nakladatelství Labyrint), která si kromě 2. místa v kategorii učebnic odnesla i ocenění Unie grafického designu. Kolekce vítězných nejkrásnějších knih roku je v CAMP vystavena do 26. května.
Porota složená z grafických designérů, ilustrátorů, teoretiků umění i tiskařů z nominované šedesátky titulů ocenila ty nejkrásnější v sedmi kategoriích podle žánrů. V odborné literatuře získala první místo a ocenění ministerstva kultury publikace +- 160 let mapující historii ohýbaného nábytku firmy TON. Z beletrie porotu nejvíce zaujal literárně-dokumentární portrét Felixe Kolmera, přeživšího holocaustu, v grafické úpravě Milana Nedvěda: „K tématu života poznamenaného holocaustem je vhodně zvolena forma práce s fotografiemi, texty neokázale doplňuje dobová patina a vazba s vnitřním sešitem jako by pocitově navazovala na skautské deníky,“ okomentoval výběr předseda výtvarné poroty Jiří Karásek.

V kategoriích dětské literatury i učebnic si ocenění odneslo nakladatelství Běžíliška za knížku Karlíček a vosy s ilustracemi a grafikou Hany Šradějové a za publikaci Malí fotografové pojednávající o principech a historii fotografie, kterou graficky zpracovala Barbora Toman Tylová a ilustracemi doplnila Nikola Logosová. Nejkrásnější knihou o výtvarném umění se stal Model 2011–2021 mapující dekádu pražské galerie Berlínskej Model v knižní úpravě Richarda Bakeše. V kategorii autorských knih a bibliofilií porota jednomyslně zvolila publikaci Týrání koček Elsy Rauerové a Matěje Skalického, která vznikla jako výstup stejnojmenné experimentální výstavy ve zlínské galerii Kabinet T.
Cenu Arna Sáňky za nejlepší studentskou práci získala Ivana Beranová za autorský knižní objekt Zvukárium. Památník národního písemnictví společně s Uměleckoprůmyslovým museem udělují každoročně také cenu mladému tvůrci do 30 let, kterou si v letošním roce odnesl Matěj Matouš za autorskou knihu 365POSTER. Kromě toho své ceny udělil Spolek českých bibliofilů, Unie grafického designu, Spolek českých umělců grafiků Hollar a Svaz polygrafických podnikatelů.
K 57. ročníku soutěže vyšel také katalog v grafické úpravě Terezy Hejmové a Adély Svobodové s fotografiemi Jiřího Thýna, který je doplněn o výběr knih paralelní studentské poroty. „Studenti a studentky ateliérů grafického designu z pěti českých vysokých škol vybírali ve dvou dnech knihy podle oficiálních pravidel soutěže. Zajímalo nás, jak moc se posouvá vnímání knih u generace nastupujících grafických designérů a designérek,“ vysvětlují koncept katalogu grafičky.
Slavnostní vyhlášení výsledků doprovodila přednáška o performativním designu Terezy Ruller, grafické designérky a spoluzakladatelky amsterdamského studia The Rodina. Kolekci vítězných nejkrásnějších knih roku je možné zhlédnout do čtvrtku 26. května v Centru architektury a městského plánování v Praze. Vítězné knihy dále putují na mezinárodní soutěž knižního designu, objeví se na přehlídce Designblok a tuzemských i zahraničních výstavách a veletrzích.

O soutěži Nejkrásnější české knihy roku
V soutěži Nejkrásnější české knihy roku je hodnoceno grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih vydaných v českých nakladatelstvích a vytištěných v českých tiskárnách vždy za poslední kalendářní rok, a to hned v sedmi kategoriích. V každé z kategorií jsou vyhlašována tři místa, první je Ministerstvem kultury České republiky honorováno částkou 50 000 Kč. Památník národního písemnictví dále vyhlašuje Cenu Arna Sáňky určenou pro studenty a spolu s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze oceňuje i mladé grafiky ve věku do 30 let. Své ceny udělují také Spolek českých bibliofilů, SČUG Hollar, Unie grafického designu a Svaz polygrafických podnikatelů. Památník národního písemnictví organizuje soutěž pravidelně od roku 1965.

G – grafika
N – nakladatel
I – tiskárna

Odborná

1. místo / Cena Ministerstva kultury ČR
+− 160 let: Vznik a expanze ohýbaného nábytku z Bystřice pod Hostýnem
G Jiří Karásek, Tereza Pavelková (Studio Marvil)
N TON

2. místo
Brněnský fenomén Lesná
G Matěj Hanauer, Jakub Novotný (Studio DIP)
N Vysoké učení technické v Brně – Nakladatelství VUTIUM

3. místo
Průvodce po zaniklých obcích, osadách a samotách pod Bukovou horou
G Michal Chodanič, Magdalena Lindaurová (studio kapitola)
N Statutární město Ústí nad Labem a Národní muzeum v přírodě – Muzeum v přírodě Zubrnice

Užší výběr
Civilizovaná žena (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Divadlo ulice (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Divočina, peníze, beton… (Arnika – Centrum pro podporu občanů)
Tichá dřina (Display – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi)
Tváře osvícenství (Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži)

Krásná

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Felix Kolmer – Slib
G Milan Nedvěd
N PositiF a Český osvětimský výbor)

2. místo
Strašidelné Čechy
G Josefina Karlíková
N Revolver Revue

3. místo
Jak jsme se vznášeli
G Nikola Janíčková
N Take Take Take

Užší výběr
0 Tu, svazek první a druhý (Argo)
12 Comic Pilgrims (Baobab)
Hlasy žen: Austrálie (wo-men)
I když se umíš smát jak dalajláma (Větrné mlýny)
Šťastná Moskva (Baobab)

Literatura pro děti a mládež

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Karlíček a vosy: Příběh vlídného nepřátelství
G Hana Šradějová
N František Havlůj – Běžíliška

2. místo
Obr
G Tereza Šiklová
N Baobab

3. místo
Opičák Sun
G Petr Bosák, Robert Jansa (20YY Designers)
N Galerie Zdeněk Sklenář

Užší výběr
Co je vlastně design? (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera (Albatros)
Tibbles (Meander)
Žížala pokládá otázky (Xaoxax)

Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Malí fotografové
G Barbora Toman Tylová
N František Havlůj – Běžíliška

2. místo
Průvodce neklidným územím III: Příběhy česko-slovenské fotografie
G Matěj Hanauer, Petra Roubalová, Renata Hovorková (Studio DIP)
N Labyrint 

3. místo
Hravocesta
G Toman Design
N František Havlůj – Běžíliška

Užší výběr
Diakritický manuál (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Metr: Nástroj designéra (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)

Knihy o výtvarném umění

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Model 2011–2021
G Richard Bakeš
N Galerie Berlinskej Model

2. místo
Abeceda pro Futuru
G Jan Brož, Michal Landa (Parallel Practice)
N Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

3. místo
Moc věcí / The Power of Things: Vedlejší role designu / Supporting Role of Design
G Adéla Svobodová
N Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Užší výběr
Ach! Život a dílo Viktora Pivovarova (Arbor Vitae Societas, Nadační fond Viktora Pivovarova a Artguide)
Ars Poetica / Hovory o umění: Průniky (Sbírka)
Federico Díaz: List of Works I. 1987–2021 (Pro arte)
Rezavá ústa: Magická dekáda / Pragovka 2011–2021 (Pavel Tichoň – Individuum ve spolupráci s Pragovka Gallery)
Ztracený svatý (Take Take Take, Slovenská národná galéria)

Katalogy

1. místo / Cena Ministerstva kultury
LITERATURA
G Josefina Karlíková
N Revolver Revue

2. místo
ČS koncept 70. let
G Martin Krajíček
N Fait Gallery

3. místo
Festivalový katalog: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
G Juraj Horváth, Klára Zahrádková
N DOC.DREAM

Užší výběr
Jiří Pelcl Design (Moravská galerie v Brně a Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Ruka na konci ramene: (Spolu)práce v českém a slovenském umění (Nadační fond 8smička)
T 9-2-7: Jednota v rozmanitosti (Spolek Trafačka)

Bibliofilie a autorské práce

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Týrání koček: Umělecký výzkum v krabici
G Elsa Rauerová, Matěj Skalický
N Galerie Kabinet T.

2. místo
Hranice lásky: Trauma jako motivace k tvorbě. Fotografie jako terapie
G Štěpán Malovec
N wo-men, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

3. místo
Václav Jirásek / Infekce 2001–2021
G Mikuláš Macháček
N Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Eastern Front, Daniel Trávníček

Užší výběr
365POSTER (Matěj Matouš)
B jako Běžec (Take Take Take, Paseka)
Mezitím / Meanwhile (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Pokus o znovunalezení skutečnosti (Galerie moderního umění v Hradci Králové, Eastern Front)
Propojení (Trigon)

Studentské práce posluchačů výtvarných a polygrafických škol

1. místo / Cena Arna Sáňky
Zvukárium: Zvukové hry z papíru
G Ivana Beranová
Š Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

2. místo
Pokud chceme studovat hvězdy, musíme je vidět
G Anna Eštoková
Š Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni

3. místo
Soubor vyšetřování původů věcí vyhozených
G Magdalena Konečná
Š Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Užší výběr
Houba: Environmentální bajka (Markéta Skalková, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem)

Grafikův průvodce uměním tisku – Pracovní sešit (Kateřina Kroupová, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy)

Mravenčení (Markéta Typovská, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni)

Nekonečný příběh (Kotone Utsunomiya, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)

Ohrožené druhy České republiky (ateliér Grafický design 2, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem)

The Inventive Guide (Victoria Loshakova, Scholastika)

Ukradený déšť a jiné příběhy z Amazonie (Ateliér ilustrace & grafiky, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Baobab)

Speciální ocenění
Cena PNP a UPM pro mladé úpravce do 30 let
Cenu podporuje společnost Canon.

365POSTER
G Matěj Matouš
N Matěj Matouš

Cena Vojtěcha Preissiga, udělovaná Spolkem českých bibliofilů

Noční divertimento
G Bohuslav Šír
N Kateřina a Marek Stašovi

Cena SČUG Hollar za vynikající ilustrační doprovod

Už tam budem, Mojžíši? Trochu jiná pesachová hagada (nejen) pro děti
G Kakalík
N JCC Prague

Cena Unie grafického designu

Průvodce neklidným územím III: Příběhy česko-slovenské fotografie
G Matěj Hanauer, Petra Roubalová, Renata Hovorková (Studio DIP)
N Labyrint

Ceny za vynikající polygrafické zpracování

1. místo
Malované závěsné portréty: Sbírka oddělení starších českých dějin Národního muzea
T PBtisk
G Milan Sládek
N Národní muzeum, Matice česká, sekce Společnosti Národního muzea, LIKA KLUB

2. místo
Pavel Berky – Recepty
T Tiskárna Helbich
G Martin Mikeš
N Pavel Berky

3. místo
Jak barevná je modrá: Letem světem autismem
T VAN Druck Sedlčany
G Zora Sokolová
N Spolek pro Sedlčansko a Královéhradecko

 
Odborná porota NČKR 2021
Výtvarná komise
Jiří Karásek – předseda
Rufina Bazlova (BY)
Xénia Hoffmeisterová
Štěpán Holič
Filip Hynek
Michal Chodanič
Jana Kostelecká
Jozef Ondrík (SK)
Josef Sedláček
Lukáš Prokop
Alžběta Zemanová

Technická komise
Josef Sedláček – předseda
Přemysl Černý
Vladimír Hranička
Zdeněk Sobota

Partnery 57. ročníku NČKR 2021 jsou Artikl, Canon (Cena pro mladé úpravce do 30 let), Czechdesign, Česká centra, Fedrigoni, Font, Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Campová vnímavost vidí svět jako divadlo. Převrací společenské hierarchie, cokoliv vážného a autentického ironicky odmítá a frivolně si užívá exces formy. Jak najít dobrý vkus pro špatný vkus?

Když server Blesk.cz informoval o modelech Met Gala 2019, neváhal s překladem tématu večera – „celebrity se vyparádily na tábor“ (camp). Ne všichni táborníci si však dobře sbalili: Lady Gaga přijela v patnáctimetrovém růžovém plášti, Katy Perry se vymódila jako lustr. Zmátlo táborové téma Jareda Leta, který si v podpaží přinesl druhou hlavu, nebo český bulvár? Pojem camp je v českém prostředí prakticky neznámý. Země Saskie Burešové, Hany Zagorové nebo pardubické ikony Krychliče přitom campové prožitky jistě nabízí. Jde o import zvrácené západní kultury, nebo o všudypřítomnou vnímavost, pro kterou si můžeme vypůjčit název? A co vlastně camp je?

Zrádkyně campu
„Mluvit o campu je zradit ho,“ píše Susan Sontag, která vnímavost vynesla na světlo teoretických diskusí v roce 1964 svým textem Poznámky k fenoménu camp. V odstavcích věnovaných Oscaru Wildeovi poskytuje základní vhled do problematiky: „Camp je vidění světa přes určitý styl. Je to láska k přehnanému, k tomu, co je,mimo‘, ke stavu, kdy věci jsou tím, čím nejsou. Camp na všechno pohlíží v uvozovkách. Není to lampa, nýbrž,lampa‘: není to žena, nýbrž,žena‘. Vnímat camp v předmětech a osobách znamená chápat bytí jakožto hraní role. Ve sféře vnímavosti jde o nejzazší rozšíření metafory života jakožto divadla.“ Camp je podle Sontagové ironickým vztahem ke světu, do uvozovek staví všechny a všechno. Nevnímá osoby a věci pro jejich esenci či obsah, naopak se zaměřuje na formu, styl prezentace. Oděv se stává kostýmem, věc rekvizitou, gesta hereckým výkonem. Smyslem campu je „sesadit vážnost z trůnu“, cokoliv vážného je prozrazeno jako pouhá scéna vytvářející autentičnost skrze formální znaky. Zasvěcence campu proto přitahuje vše, co má formu přehnanou, kde je proces vytváření „autentického“ obsahu neúspěšný, a proto viditelný.
Potěšení campu proto málokdy poskytuje vážná „vysoká kultura“, ale naopak „nízké“ formy – muzikály, telenovely, melodrama nebo reality show. „Camp podává odpověď na problém, jak být dandy ve věku masové kultury,“ píše Sontagová. „Camp prohlašuje, že dobrý vkus není prostě jen dobrý vkus – nýbrž že existuje také dobrý vkus pro špatný vkus.“ Nejde však o hipsterskou ironii, která v popkultuře hledá to nejbizarnější, aby potvrdila svou odolnost a měla se čemu smát. Camp je láskyplný, z objektu se raduje, nevysmívá se mu.

Odborníci na normálnost
Sontagová připouští historickou souvislost campu s mužskou homosexualitou, neposkytuje však žádné vysvětlení tohoto vztahu. S tím přichází teoretik David Halperin v knize How to be Gay: Camp chápe jako politickou strategii k delegitimizaci společenských norem heterosexuality. Rozlišení mezi hercem a jeho rolí vidí nejlépe ti, kteří musejí hrát role, které jim nevyhovují. Queer osoby jsou proto už od dětství odborníky na kód „normálnosti“, na formu role, kterou pro své okolí musejí hrát. Pozice heterosexuálního muže je potom tak lukrativní, že to jsou obvykle gay muži, kteří si vypěstují pozornost k nejjemnějším nuancím vzezření a chování, aby ji byli schopni správně performovat.
Camp vnímavost se potom usazuje v hledišti tohoto společenského divadla a směje se mu. Zároveň však stojí na pódiu: Gay identity nejsou o nic pravdivější, naopak se samy konstruují jako neautentické. Komu jsou přehnaná gesta a kostýmy bližší než gayům, od Oscara Wildea po Lil Nas X? Upřednostněním neautentičnosti, vnějších znaků, formy před „autentickým“ obsahem camp převrací hodnotovou hierarchii společnosti.

Camp versus kýč
Simultánní pozice v hledišti i jevišti divadla, zdvojené vědomí herce i role zakládá zvláštní dvojitou ironii campu. Je to kritický, ironický pohled, který je však obrácen i na diváka samotného. Milovník campu si nepřipadá lepší než jím obdivovaný předmět, naopak sám sebe dosazuje na jeho úroveň, jakkoliv nízkou. Camp je demokratizující.
Teoretička Eve Kosofsky Sedgwicková ho proto staví jako protiklad ke kýči. Samotným označením věci za kýč se vůči kulturnímu textu i jeho čtenářům velmi ostře vymezujeme. Stavíme se do pozice „lepších lidí“, kteří odhalili chybu v soudu vkusu, manipulaci sentimentem. Označení věci za camp naopak vypovídá o mně: sám jsem se nechal sentimentem zmanipulovat, kriticky o tom vím a současně si to užívám. Vnímám společenskou hierarchii, podle které je věc špatná a kýčovitá, a solidárně se stavím na její stranu. Nejde tak o pouhé přeznačení znamének na ose dobré – špatné, ale o sofistikovanou vnímavost založenou na vrstevnaté ironii a identifikaci s předmětem. Není to jen tak, mít dobrý vkus ve špatném vkusu.

Vysoce kvalitní veřejná prostranství, propojení Karlína s centrem Prahy i názorný příklad, jak udržitelněji žít ve městech budoucnosti. To vše má splňovat nová Florenc. Tři nejlepší návrhy odhalí od 16. 11. výstava v Centru architektury a městského plánování (CAMP), která Pražanům také umožní se k vizím nové čtvrti vyjádřit.

Florenc je jedním z nejvytíženějších pražských dopravních uzlů, ale také brownfieldem pouze kilometr od Staroměstského náměstí. Urbanistická soutěž Florenc 21 má za úkol vybrat nejlepší návrh pro obnovu tohoto komplikovaného území. CAMP představuje tři nejlepší koncepty pro obnovu této lokality na výstavě od 16. 11. do 5. 12. 2021. Z 57 přihlášených se do finále soutěže probojovaly týmy z Nizozemska, Švýcarska a Česka.

V převážně domácí soutěžní koalici se spojili UNIT architekti, A69 – architekti a v Londýně působící studio se slovenskými kořeny Marko&Placemakers. První dvě studia už mají s obnovou v Praze zkušenosti, UNIT architekti se podíleli na urbanistické studii Kyje-Hloubětín, zatímco A69 mají pod palcem přestavbu smíchovského terminálu. Skupina na své vizi Florence pracuje s širokým mezioborovým týmem, do nějž patří sociologové, ekonomové a odborníci na klimatickou změnu nebo na dopravu.

Švýcarský tandem agps Architecture, Atelier Girot a IBV Hüsler nejspíš v návrhu Florence využije zkušenosti posledně jmenovaného studia. Ateliér má za sebou práci na projektu, kde bylo nutné najít shodu mezi několika zúčastněnými stranami včetně vedení kantonu a města. Šlo o pozoruhodné překrytí dálnice na curyšském předměstí Schwamendingen, kde provoz desetitisíců aut „schová“ zelená plocha parků a hřišť.

Další tým tvoří nizozemské de Architekten Cie., LOLA Landscape Architects s českým ateliérem M2AU. Nizozemské portfolio zaujme hlavně transformací nevyužitého přístaviště v Amsterdamu. Jazyk architektury nových budov tu zdárně cituje industriální minulost a někdejší průmyslová prostranství dnes hostí kulturní akce, například koncerty.

„V CAMPu se snažíme prezentovat budoucnost a rozvoj Prahy a Florenc je jednou z klíčových lokalit hlavního města. Jedná se o brownfield, který je nejblíže centru města a jeho proměna je pro město zásadní. Území je nevyužité a zanedbané. Nevzhledné je i okolí autobusového terminálu. Jsem rád, že mezinárodní soutěž přinese novou podobu Florence a také, že se do rozhodování může zapojit každý, kdo navštíví novou výstavu,“ komentuje Ondřej Boháč, ředitel IPR.

Co všechno se dá objevit, když se na město podíváte z jiného úhlu? Odpovědi hledejte v areálu Emauz.

Posláním Centra architektury a městského plánování (CAMPu) je zlepšit veřejnou debatu o rozvoji Prahy. V létě můžete v areálu nedaleko Karlova náměstí navíc zajít na film do letního kina nebo si zahrát šachy či pétanque. Srpnový program také nabízí každé úterý komentované vycházky po zajímavých pražských lokalitách. A od 16. srpna se můžete vydat na pátrací hru Praha pod mikroskopem, kde třeba přesvědčíte biologa Karla, že i město funguje jako živý organismus.

Pátrací hra začíná v CAMPu, kde najdete herní instrukce, můžete si je také stáhnout do svého mobilu pomocí aplikace Puzzle Tours – Praha. Příběhem vás provází urbanistka Anežka, která se pustí do rozepře se svým spolubydlícím Karlem. Rozhodne se mu předvést, jak se město stále proměňuje. Pomůžete jí? Je tedy na čase vyrazit ven a na život metropole se podívat zblízka.

Pomyslný mikroskop vám odhalí spoustu zajímavostí o životě v Praze. Víte třeba, kolik je ve městě lamp a kolik žárovek musí opraváři ročně vyměnit? Nebo jak velkou část území města tvoří veřejná prostranství? Anežka vám ukáže i to, kde vlastně Pražané bydlí a která zástavba je pro město nejtypičtější. Odpovědi na hádanky musíte nalézt přímo v terénu. A pokud budete mít štěstí, uvidíte i přistávající vrtulník na netradičním heliportu.

Hra využívá zajímavá data získaná z Územně analytických podkladů 2020. Ty slouží jako zásobárna údajů pro plánování rozvoje Prahy. Tento významný dokument každé čtyři roky mapuje hodnoty a limity města. Praha je například jednou z nejzelenějších metropolí, problémem ale je, abychom všechny rekreační plochy dokázali kvalitně udržovat. Uhodnete, kolik odborníci v Praze vytipovali městských džunglí?

Možná vás, stejně jako Karla, Anežka namotivuje, abyste se poohlédli po záhonu v komunitní zahradě. I ty totiž pomáhají lepšímu klimatu v metropoli. Kdo dojde až nakonec, může si v CAMPu vyzvednout odměnu a strávit zde zbytek dne stejně jako dva naši hrdinové. Všechna zastavení vám zaberou 60 až 90 minut. Trasu můžete projít se skupinou kamarádů, s rodiči či sourozenci. Pátrací hru zvládne každý od 12 do 99 let.

V září CAMP slaví už čtvrté narozeniny. Ty budou 21. září spojeny s vernisáží výstavy o budoucnosti Nákladového nádraží Žižkov. Těšit se můžete na unikátní archivní záběry lokality v době její největší slávy. A hlavně uvidíte, jak se chátrající industriální chlouba postupně mění v novou městskou čtvrť.

text: Barbora Kloudová

Bezmála čtyřicet minut naplněných představením těch nejvýraznějších stavebních projektů, které výrazně promění podobu Prahy, přináší prezentace výstavy Praha zítra? Pražské priority. Ta je s komentovanými vstupy Adama Gebriana aktuálně ke zhlédnutí odkudkoli, kde budete moci pohodlně a nerušeně sedět a dívat se – CAMP ji zpřístupnil na svém online kanálu.

Sekce Nová propojení přináší také pohled na jednu z největších investic propojování města, metro D. Nová linka povede v severojižním směru částečně paralelně se stávající linkou C. Délka trati bude 10,6 km s 9 běžnými a jednou přestupní stanicí na Pankráci. Ve stanicích Pankrác a Olbrachtova budou opět k vidění umělecké realizace. Ve výtvarné soutěži na podobu dvou prvních stanic zvítězily návrhy umělců Jakuba Nepraše a Vladimíra Kokoliy. Zprovoznění celého úseku metra D, včetně úseku náměstí Míru–Pankrác se odhaduje na závěr roku 2029.
Pohled do budoucí tváře Prahy rozkrývají další čtyři sekce Nové čtvrti, Nové příležitosti, Nová náměstí, Nové parky. Všechny projekty jsou také s dalšími informacemi představeny v těchto sekcích na webu campuj.online/expo a v čase omezených možností přináší nejen rozptýlení, ale také možnost dozvědět se, co nás už za pár let bude obklopovat a v jakém prostoru budeme moci žít. Projekty se snaží již existující místa revitalizovat a odstranit jejich nedostatky, přihlížet k současným trendům s důrazem na preference obyvatel a jejich kvalitu života a pohlížejí i na kultivaci prostoru s ohledem na životní prostředí. Zhlédnutí této výstavy je skutečně příjemnou motivací k tomu těšit se, až nebudou naším každodenním okolím čtyři stěny bytu, ale nové čtvrti, parky a náměstí. Nečekejte ale simulaci skutečné prohlídky výstavy, na tu se vydejte sami, až se CAMP znovu otevře.

Praha zítra? Pražské priority
campuj.online/expo

Nová pražská „High Line“, tržnice plná života, metropolitní filharmonie nebo nová podoba Václavského náměstí. To všechno jsou projekty, které do dvaceti let doplní mapu Prahy. Výstavu Pražské priority, která ukazuje 25 výrazných projektů proměňujících tvář Prahy, si můžete prohlédnout na Mariánském náměstí. Online si pak pusťte doprovodný program, který vás zavede na Holešovickou tržnici, Dvorecký most od vizuálního umělce Krištofa Kintery nebo do samotného srdce Prahy – na Hradební korzo.

Staronová promenáda
Hradební korzo je soustava ulic na rozhraní Starého a Nového Města vedoucí ve stopách staroměstských hradeb od Národní třídy přes ulici 28. října, Na Příkopech, náměstí Republiky až po Revoluční ulici. Historicky jde o jednu z vůbec nejstarších pražských promenád. Nová podoba od architektonického ateliéru Aoc přinese lepší propojení. Diskuze s radní pro kulturu Hanou Třeštíkovou a architektem Ondřejem Císlerem proběhne 10. listopadu od 19.00 hodin.

Holešovická tržnice se znovu narodila
Holešovická tržnice se mění. Stává se centrem společenského života 21. století, vyhledávaným místem gastronomie, volnočasových aktivit a udržitelného maloobchodu. Diskutovat o plánované rekonstrukci bude 19. listopadu od 19.00 hodin náměstek primátora Pavel Vyhnánek, architekt Vít Máslo ze studia CMC Architects a kurátor tržnice Michal Tošovský.

Most jako botanická zahrada
Dvorecký most překlene Vltavu v úseku mezi zlíchovským a podolským nábřežím a propojí Smíchov a Pankrác. Až bude stát, zaručeně ho nepřehlédnete. Je totiž tvarovaný jako socha – architekti ve spolupráci s umělcem Krištofem Kinterou předpokládají realizaci výtvarného díla ve formě multifunkční kubistické krajiny a botanické zahrady pouličního osvětlení. Diskutovat o novém spojení v Praze budou 24. listopadu od 19.00 hodin náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr, architekti z Tubes, Atelier 6 a Krištof Kintera.

Celý program najdete na www.campuj.online. Blog se sledovat vyplatí. Vedle živých přenosů z CAMPu nabízí tematické články ze zákulisí Prahy, to nejlepší z archivu IPR Praha nebo tipy na tajná pražská architektonická zákoutí.

text: Michaela Hečková

Letní program Centra architektury a městského plánování vás hravě a pohodlně zavede do pěti světových metropolí.

Centrum architektury a městského plánování (CAMP) zve na cestu kolem světa. Čeká vás deset týdnů pestrého letního programu, během kterého navštívíte New York, Tokio, Kodaň, Paříž a Benátky z pohodlí zahradního lehátka a s tematickým drinkem v ruce. Program nazvaný Z města do města nabízí pravidelné čtvrteční letní kino v zahradách Emauzského kláštera a občerstvení, ale také komentované přednášky a prohlídky po architektonických zajímavostech pěti světových metropolí.

Letní program se odehraje na trase New York, Tokio, Benátky, Paříž a Kodaň. Každých čtrnáct dní se zaměří na jedno konkrétní město. Návštěvníci se mohou těšit na pravidelné čtvrteční letní kino, které je zdarma. Na programu je třeba Půlnoc v Paříži, Před soumrakem, Dánská dívka, Godzilla nebo oblíbený film Bistro Ramen. Město si můžete krok po kroku projít třeba na přednáškách s Adamem Štěchem a Adamem Gebrianem, kteří vás provedou ulicemi světových metropolí za doprovodu obrovské 25metrové projekce v hlavním sále.

Tematické zastávky po světových metropolích doprovodí stylové občerstvení, a to foodtrucky a pět signature drinků – legendární americký Cosmopolitan, japonské Sakini, korálový italský poklad Spritz Veneziano, Danish cherry tonic a nejznámější francouzský šumivý koktejl Kir Royal.

Letní program je zdarma. Projekce proběhnou každý čtvrtek od 16. července do 17. září. Promítá se vždy po setmění. Podrobnosti o programu sledujte na
praha.camp.

text: Michaela Hečková

Z města do města
CAMP – Centrum architektury a městského plánování (Vyšehradská 51, Praha 2)
14. 7.—20. 9.

V následujících dvaceti letech přinese plánovaný rozvoj území na pravém břehu Vltavy v sousedství Karlína, Libně a přes řeku Holešovic nejen výstavbu nových bytů, ale hlavně jednoho z největších parků v metropoli. Proměnu bývalého vltavského ostrova na pražskou čtvrť představuje výstava Rohanský ostrov: nový Karlín? v Centru architektury a městského plánování (CAMP).

Skrze unikátní 24 metrů širokou projekci, která se za pomoci datové analýzy pokouší předložit objektivní přínosy a dopady rozvoje území, se návštěvníci seznámí s tím, jak se znovu po více než sto letech vrátí území jeho původní podoba ostrova, a to díky vybudování nového říčního kanálu, který bude součástí protipovodňových opatření Prahy. Fyzický model v měřítku 1 : 1000 a dotykové obrazovky s informacemi o jednotlivých stavebních projektech obeznámí návštěvníky o tom, kolik přibyde v ulicích nových stromů, jak bude řešeno parkování, kde je v plánu postavit pobřežní promenádu, cyklostezku nebo školu.
Území Rohanského ostrova má rozlohu 44 hektarů, což je pro představu plocha deseti Václavských náměstí. A na více než polovině tohoto území vznikne nová zástavba. V souladu s platným územním plánem lze zbudovat 1750 nových bytů pro cca 4 tisíce lidí. Rohanský park, který představuje hlavní veřejnou investici v území, vznikne na celém území nového fyzického ostrova, který má přes 100 000 m2. První fáze přeměny začne již příští rok a realizace nového parku a bytové zástavby proběhne v letech 2030 až 2040. Máme tedy před sebou zelenou budoucnost, na kterou už se nyní lze podívat na výstavě.


Rohanský ostrov: nový Karlín?
Centrum architektury a městského plánování (Vyšehradská 51, Praha 2)
15. 10.—20. 12. • vstup zdarma

Architekti Martin Špičák a Viktória Mravčáková jsou spolukurátory výstavy CITYBLOK v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). Ta dokumentuje 17 objektů, které výrazně ovlivňují charakter města, ale jež si lidé přesto zvykli nevnímat. Potřebuje Praha 44 typů odpadkových košů jen v centru města, 920 různých aktualizací vyhlášek, které něco zakazují, či betonová protiteroristická svodidla mnohdy omezující funkci náměstí? Výstava se koná v CAMPu do 30. června 2019 a vstup je zdarma.

Co návštěvníky výstavy čeká?
Aktuální výstava zachycuje současný stav veřejných prostranství v Praze. Chtěli jsme trochu netradičně upřít pozornost na problémy, které se Praze nedaří řešit. Výstava se zabývá bariérami rozvoje veřejného prostoru, kontroverzními tématy, pro které město nemá koncepci, nebo se aktéři města neshodují na tom, jak je řešit. Na pomoc jsme si vzali 17 objektů, které můžeme běžně potkávat v ulicích Prahy. Každý objekt plní nějaký konkrétní dílčí úkol. Například zábradlí zvyšuje bezpečnost, protože zabraňuje přejít vozovku mimo přechod. Samy o sobě ale ani dohromady nevytvářejí kvalitní veřejný prostor.

Jakými objekty se CITYBLOK zabývá?
Máme tady betonové svodidlo, zábradlí, lavičku, pouliční lampu, protipovodňovou zábranu, herní prvek nebo nosiče venkovní reklamy, tzv. citylight. Jsou to fyzické překážky, o které ve městě doslova zakopáváme, ale i neviditelné překážky reprezentované systémem předpisů a norem. Nakonec jsou to i zvykem vybudované překážky v našich hlavách, tj. vzorce, jejichž prostřednictvím jsme se naučili město vnímat a pohybovat se v něm.

Proč zrovna téma překážek ve městě?
Překážky jsou někdy rezidua, která zmizí s rekonstrukcí prostoru, často jsou ale přítomny i v rámci nově zrekonstruovaného prostoru. Systém platných předpisů je postaven na principu, že člověk ve veřejném prostoru není svéprávný a je nutné mu prostor pro jeho pohyb fyzicky vymezit. Bezpečnost je dnes kladena na první místo. Díky certifikovaným prvkům se nám „nemůže nic stát“.

Řada opatření nás ale chrání pouze částečně nebo nás navíc v jistém smyslu dokonce ohrožuje. Pravidla jsou stále přísnější a dogmatičtější. Nabízí tak sice méně prostoru pro jejich obcházení, ale současně znemožňují přizpůsobení prostoru či prvku individuálním potřebám nebo charakteru místa. Vzdáváme se zodpovědnosti sami za sebe a předáváme ji veřejné správě.

Je na tom Praha oproti jiným metropolím hůře?
Otázka předpisů a norem se pochopitelně netýká pouze Prahy. Nicméně známe příklady ze zahraničí, kde je možné v těch nejpodstatnějších věcech předepsané opatření přizpůsobit a tím „porušit“ třeba i přísný předpis. Zůstává tak prostor neuplatňovat rigidní pravidla za každou cenu. Celý systém pak stojí na kvalifikovanějších úřednících, kteří o takových věcech rozhodují.

Co je podle vás největším nešvarem veřejného prostoru naší metropole?
Veřejný prostor je kvalitní tehdy, když je přístupný a přívětivý pro všechny skupiny jeho uživatelů. Je těžké si uvědomit, jak velké nároky na veřejný prostor klademe. K tomu, aby se potkaly všechny zájmy nebo potřeby, je potřeba velmi široké a společné debaty. Je to obtížný a zdlouhavý proces vyvažování, a tak často ve veřejném prostoru převáží dílčí zájmy. Někdy je to preference automobilové dopravy před pěšími, někdy zas vytváření bariér pro znevýhodněné skupiny – nadchody, podchody, rušené přechody. V Praze máme cca 560 km zábradlí, které z velké části oddělují pěší a automobilovou dopravu. V kanceláři se snažíme k veřejnému prostoru přistupovat holisticky a neopomenout důležité potřeby obyvatel.

Jaký by měl být přínos výstavy? Doufáte, že něco změní?
Na výstavě se snažíme otevřít i témata, o kterých se zatím moc nemluví, a přitom mají na celkovou kvalitu veřejného prostoru velký vliv. Město by mělo do budoucna mnohem důsledněji přistupovat k tématům týkajícím se změny klimatu, například protipovodňové ochraně, hospodaření s dešťovou vodou nebo redukci světelného znečištění. Rezervy jsou také v nakládání s odpady. Většina z otevřených témat nemá jednoduchou a jasnou odpověď. Mají celospolečenský dosah a jejich řešení je úkolem pro nadcházející desetiletí. Některé se dají vyřešit v řádu měsíců či let. Jedním z nich je například téma nespravedlivého a chaotického nastavení poplatků za využívání veřejných prostranství a placení za parkování. Na jednom místě je možné třeba zadarmo zaparkovat služební automobil a současně zaplatit 1250 Kč za předzahrádku.

Co by podle vás měla Praha v souvislosti s objekty ve veřejném prostoru dělat, aby se v ní lépe žilo?
Objekty samotné za nic nemohou, zatím. Nejsou dobré ani špatné. Samy o sobě jsou často užitečné. Například lavička je přínosným prvkem oživujícím veřejná prostranství, ale když na ni začneme instalovat například středové područky (tzv. hostile design), stane se nástrojem exkluze – vyloučení některých uživatelů z užívání. Výzvou tedy může být například neřešit problémy bezdomovectví tím, že lavičku osadíme těmito prvky nebo ji zcela odstraníme, ale hledat řešení v širším společenském nastavení a například v prevenci bezdomovectví jako takového. ∞


text: Barbara Švigová

Historicky poprvé se v Centru architektury a městského plánování (CAMP) koná společná výstava tří největších českých škol architektury. Výstava Olověný Fuchs f Kleci propojuje architektonické studentské soutěže Ještěd f Kleci (Fakulta umění a architektury TU v Liberci), Cena Bohuslava Fuchse (Fakulta architektury VUT v Brně) a Olověný Dušan (Fakulta architektury ČVUT v Praze). Lidé se tak do 18. dubna mohou podívat na nejlepší loňské práce budoucích českých architektů.

Výstava představuje veřejnosti všechny tři soutěže vedle sebe a ukazuje nominované i vítězné projekty, které na školách v loňském roce vznikly. Mezi nimi je i návrh unikátních duševních lázní v Novohradských horách studentky architektury z Liberce, návrh brněnských studentů na přestavbu opuštěného průmyslového areálu v Litomyšli na kulturní centrum nebo projekt komunitního centra pod Nuselským mostem pražských studentů. Olověný Fuchs f Kleci přinese také doprovodný program. Jeho hlavním bodem je diskuze Jak se učí za rohem?, během které svou zkušenost s výukou architektury představí zahraniční hosté a na ně navážou děkanové, vedoucí ateliérů a studenti z Prahy, Brna a Liberce. Výstava se koná do 18. dubna 2019. Vstupné na výstavu i doprovodné akce je zdarma. º


Olověný Fuchs f Kleci
CAMP (Vyšehradská 51, Praha 2)
23. 3.—18. 4. • vstup zdarma


text: Barbara Švigová

Kritiky uznávané duo francouzských filmařů Bêka & Lemoine představí v Praze svůj jedinečný projekt Homo Urbanus – člověk městský.

Šest měst, šest příběhů, jedna panoramatická projekce. Autoři se procházejí po neznámých městech, sbírají dojmy, zachytávají vibrace, dívají se na svět z pohledu ulice, z křižovatky, z vrcholku budovy. Zachycují město v jeho přítomnosti, v jednoduchosti každodenního života. Naslouchají jeho hukotu, zvuku jeho hlubin. Vizuální poznámky pořízené za pochodu zachycují obyvatele města v jejich pospolitosti a sounáležitosti i v jejich osamělosti.

Ila Bêka a Louise Lemoine dnes patří k nejvýznamnějším umělcům na poli architektury. Jejich filmy pojednávají o vztahu mezi lidmi a designem a zdůrazňují přítomnost každodenního života v nejvýraznějších architektonických projektech posledních desetiletí.

Homo Urbanus je deník městských poutníků. Po dobu pěti dní se návštěvníci přenesou do ulic světových metropolí, kde panoramatickou projekci Centra architektury a městského plánování (CAMP) naplní mikropříběhy obyvatel Soulu, Bogoty, Neapole, Petrohradu, Rabatu a Tokia.

Tvůrci videí, filmaři, producenti a vydavatelé Ila Bêka a Louise Lemoine spolupracují již deset let a ve své tvorbě se věnují především experimentům s novými narativními a kinematografickými formami v kontextu současné architektury a prostředí měst. Zajímajíce se především o to, jak stavby utvářejí a ovlivňují náš každodenní život, vyvinuli velmi jedinečný a osobní přístup, který lze s odkazem na francouzského spisovatele Georgese Pereca pojmenovat jako „antropologii obyčejnosti“. Italský high-end měsíčník Icon Design je zařadil mezi „sto nejtalentovanějších osobností roku 2017“, Metropolitní muzeum umění v New Yorku prezentovalo jejich tvorbu jako jeden z „nejzajímavějších a nejzlomovějších designových projektů roku 2016“ a jejich dílo (16 filmů) se v roce 2016 zařadilo do stálé sbírky Muzea moderního umění v New Yorku (MoMA).

Projekce dalších filmů a přednášky se odehrají od 22. do 25. listopadu v CAMPu. Vernisáž výstavy za účasti autorů Homo Urbanus proběhne 21. listopadu v 19 hodin. Přednáška obou tvůrců nejen pro dokumentaristy a filmové nadšence moderovaná Adamem Gebrianem se uskuteční 22. listopadu od 17.30 hodin. Podrobné informace o dalším programu najdete na webu www.praha.camp.

Vstupné je zdarma, je ale nutná registrace na jednotlivé akce skrze portál GoOut. º


Homo Urbanus
CAMP (Vyšehradská 51, Praha 2)
22.—25. 11.