Udělování hudebních cen v době internetu stojí před novými výzvami. Zdá se, že ceny dosáhly takové rozmanitosti, že se každá ubírá svou cestou, a to jak na poli zahraničním, tak v Čechách.

Nejznámější Grammy se rozdávají již od roku 1959 a od té doby se staly předobrazem mnoha lokálních cen. Jejich padesátý devátý ročník však vzbudil větší emoce než ty předešlé kvůli neustálé separaci černošských muzikantů od hlavních cen, kterým nakonec zbyly pouze vlastní „urban music“ kategorie.

K hlavnímu střetu charakterizujícímu celý problém došlo v kategorii deska roku, kde proti sobě stála alba 25 od Adele a Lemonade od Beyoncé. Na jedné straně vítězná bezpečná popová nahrávka s tématy jako je láska, odpouštění či vzpomínání, které se nachází v kreativním vakuu bez ukotvení v čase a výpovědi o současné době. Na straně druhé pak proti albu 25 stojí skladba, která je jeho přesným opakem. Koncepční Lemonade rozehrává několik významových linií věnujících se utlačování afroamerické části společnosti, policejní brutalitě i feminismu. Otevřeně se také hlásí k aktivistické organizaci Black Lives Matter a nechává promlouvat matky mrtvých mladíků z Fergusonu a Baltimoru. Originálnější je Lemonade i po produkční stránce, když vkusně mícha aktuální trendy R&B, trapové sekvence, ale i tradičnější soulové balady.

Jenže Adele měla něco navíc. Měla velký hit Hello, který dobyl rádia, streamovací služby i sociální sítě díky řadě memů. V očích americké poroty to bohužel hrálo větší roli než sociální dopad radikálnější Lemonade legitimující pop jako názorový prostor odkazující na současné dění. Rezignace na určování trendů a zkostnatělost je vidět i v ostatních kategoriích, příkladem může být cena pro alternativní hudbu, kde proti čtyřem bílým veteránům (I. Pop, PJ Harvey, D. Bowie (vítěz) a Radiohead) stál pouze jeden současný (opět bílý) umělec Bon Iver. Ceny se tak v hlavních kategoriích obešly bez nejzásadnějších alb roku, mezi která bezpochyby patří Blonde od Franka Oceana nebo A Seat at the Table od Solange.

V době, kdy hlavní ceny přestávají nést výpověď doby a slouží pouze hudebnímu byznysu, se musí rodit ceny nové. V Británii v devadesátých letech vznikly Mercury Prize, které z výběru desítky alb vybírají to jedno nejlepší. Ve své pestrosti tak vedle sebe staví rozdílné žánry, generace i sociální sondy. V posledních třech ročnících navíc cenu získali černošští hudebníci. Devízou Mercury je i začleňování vítězů do velkého hudebního showbyznysu, třeba Young Fathers (vítězové 2014) právě vydali úspěšný singl doprovázející pokračování filmu Trainspotting. Letošní cenu si odnesla nová globální hvězda Skepta. Interpret, který dostal grime – žánr vyobrazující sociální nerovnosti i punkovou realitu černošských předměstí – z ulice do velkých světových médií.

I u nás v devadesátých letech vznikly kritické ceny. Byli to Andělé a za svůj vzor pokládali právě americké Grammy. V novém tisíciletí však přestali být aktuální. Na místo nich tu máme nové hned dvě kritické ceny – Apollo a Vinylu, která každá reflektuje domácí scénu z trochu jiné perspektivy. Nablýskanější Apollo si bere za vzor britské Mercury, staví mosty mezi takzvanou alternativou a mainstreamem a do jisté míry uspokojuje oba světy. Vinyla jde oproti nim odvážnější cestou a namísto oceňování etablovaných umělců se snaží hledat mezi těmi začínajícími, kteří reprezentují to nejprogresivnější a nejaktuálnější dění na současné scéně. Letošními vítězi se tak stali Orient (objev roku), Itch my hahaha (počin roku) a dné (deska roku), která byla společně s Midi Lidi nominována v obou cenách.

Nejtěžší výzvou pro nové instituce bude prorazit ze svých sociálních bublin a otevřít se novým posluchačům. Zdánlivě lehký úkol však naráží hned v prvních dnech po udílení Vinyly na jistá úskalí, příkladem je poněkud křečovitý rozhovor s „dnéčkem“ ve studiu České televize, v které se kultura ovládající internet opět střetává s novým světem. Situaci tak skvěle vystihuje generická otázka redaktorky: „Změnil vás úspěch?“ ∞


autor: Jakub Béreš

21. 3. sa konal 20. ročník súťaže študentských prác a ateliérov ČVUT, známej ako Olověný Dušan. Bola som pri tom v kine Lucerna.

Posledné dva roky táto súťaž zhustila svoju činnosť a deje sa dvakrát do roka – v zimnom a v letnom semestri. Štrngot pohárov, blesky fotoaparátov, prechádzajúce sa dievčatá v šatách (miestami skutočne večerných róbach), chlapi v oblekoch. Tak vyzeralo prvých 45 minút, kým sa ceremónia začala. O 20:45 vystúpili na pódium traja mladíci. Predstavili Dušana. Sedel v hľadisku ako čestný hosť – zakladajúci architekt prvého ročníka súťaže spred dvadsiatich rokov. Priznám sa, že som sa tešila ako vystúpi na pódium a priblíži všetky starosvetské ceruzkovo-tušové bio práce, ktoré občerstvia po hodinách strávených za počítačom ako čerstvo vytlačená jablková šťava.

Oceňovanie jednotlivcov za dizajn
Ako prvú kategóriu súťažiacich nám predstavili dizajn jednotlivcov. Nominovaných bolo osem študentov. Každý sa prezentoval videom s predstavením svojho dizajnového kúsku – ateliérovej semestrálnej práce. Porota vybrala Miroslava Huška z ateliéru Šulc III. s jeho bielou stoličkou z masívneho buku. Stoličku určil na využitie v kaviarňach, kde sa má sedieť síce pohodlne, ale nie příliš dlho. Jeho bezstarostne nepripravené video rozosmialo publikum najviac zo všetkých.

Mne osobne sa páčila tiež stolička z ohýbaného kovu od Zuzany Boškovej, at. Šulc III., ktorá poskytuje úložný priestor na časopisy za operadlom. Tiež vhodná do kaviarní.

Zaujímavým a originálnym návrhom bola urna Aleny Vránovej z ateliéru Karel. Tvar vajca ako paralela medzi životom a smrťou, ideou bola trvanlivosť čadiča ako „bielka“ a skla ako „žĺtka“ obsahujúceho popol zosnulého.

Oceňovanie jednotlivcov za architektúru
Druhá kategória, architektúra jednotlivci, sa vyznačovala až štrnástimi nominovanými semestrálnymi prácami. A bolo vraj z čoho vyberať. Práce predstavili študenti videom, buď samostatne alebo vo dvojiciach, keď robili prácu spolu. Boli medzi nimi i dvaja študenti z Portugalska – pohľadový betón sa na ich vizualizácii rodinnej vily vynímal.

Víťazov bolo niekoľko:
Martin Pavlun, at. Aulík, s návrhom Vítězného náměstí v pražských Dejvicích. Porota ocenila nabúranie už zažitého konceptu tohto námestia ako veľkého prázdneho priestoru, ktorého citlivé zastavanie by mohlo byť začiatkom nového centra Dejvic.

Jiří Devl, at. Koucký, Lisecová, s návrhom Tanečnej sály U Jána v Plzni. Sála stojí nad križovatkou v centre dopravnej tepny mesta a jej fasáda odráža tok – dopravy, rieky a času v širšom poňatí.

Jan Ptáček, at. Kuzemenský / Synek, s návrhom Domova pre seniorov v Podvinní. Modré ohýbané plechy exteriéru v kontraste s interiérovými tapetami udrú do očí ako prvé. Návrh však ponúka citlivé riešenie priestorov vzhľadom k obyvateľom.

Anežka Prokopová, at. Hájek / Hulín, s návrhom skokanského mostíka v prieluke medzi domami, čiže bez bočného vetru. Porota ocenila ako s minimom prostriedkov dokázala z parcely vyťažiť maximum.

Oceňovanie vedúcich atelierov dizajnu a architektúry
V tretej katagórii, dizajn ateliér, sa predstavil jeden nominovaný a tým pádom výherca – vedúci ateliérovej tvorby pán Marián Karel pre jeho multidisciplinárny prístup a otvorenú komunikáciu so študentami.

V poslednej kategórii, architektúra ateliér, boli nominovaní vedúci ateliérovej tvorby. Bolo ich šesť. Snáď najviac zaujalo 10-minútové video ateliéru, ktorý vedie Ondřej Císler. 10 tlieskajúcich študentov, úhľadne rozostúpených do radov, v ňom podporuje pred nimi sa pohybujúce modely svojich návrhov až ku konečnému súdku piva. Porota vybrala dva ateliéry, a to jediné dva, ktoré vedú hneď dvaja vedúci.

Prvý ocenený, Atelier Hájek / Hulín, s témou ateliéru Jazva v krajine – Lom v Zbraslavi. Raster betónových stien postavených kolmo k rieke majúcich šírku pol metra, v osovej vzdialenosti 12 m. Steny tvoria rovnobežné priestorové koridory určené k zastavaniu. Študenti si vybrali jeden koridor a navrhli do neho vlastný objekt s funkciou, ktorá dáva tomuto miestu nový zmysel. Porota ocenila ich „dlhodobo svetovú úroveň“.

Druhým oceneným ateliérom sa stal at. Kuzemenský / Synek. Témou atelieru bolo Bývanie pre seniorov. Išlo o kombináciu domova s opatrovateľskou službou, domova pre seniorov a denným stacionárom. Porota ocenila hlavne filozofické podloženia jednotlivých návrhov. Žiadny sa síce nestal jednoznačným favoritom, ale porota ocenila obrovské nasadenie a emotívnosť, ktorú bolo vidieť na vizualizáciách.

… niečo končí, niečo začína…
Celá udalosť, vrátane odovzdávania kytíc výhercom, trvala zhruba hodinu, avšak spolu s následnými prípitkami v kaviarni sa tiahla do neskorých nočných hodín. Dušan sa niesol v znamení Gala, ale inak svojou ležérnosťou ani náhodou nepôsobil nudne a konzervatívne.

Vystavené práce si môžete pozrieť na poschodí kina Lucerna do 7. apríla, denne medzi 15. a 21. hodinou.


autor: Jana Chrenčíková