Do módy se po hipstrech hlásí normcore. Ve světě to dávno není novinka. V roce 2013 termín oficiálně definovala agentura K-Hole v Americe, jež se módními trendy zabývá. Logicky jde o „nenásilnou“ módní vlnu, protože hipsteři se ve své komunitě, která se postupně rozrostla do mainstreamu, dokázali vyšperkovat na kterékoliv části těla.

Normcore se vůči přehnané stylizaci vyhraňuje a hlásá v lepším případě: „Oblékni se jako z páté sezóny seriálu Přátelé.“ V horším případě potom: „Oblékni se tak, aby to vypadalo, že jsi přemýšlením nad tím nestrávil ani dvě minuty a věci, které máš na sobě, jsi koupil v obchodě s názvem Mladá móda.“

V tuto chvíli můžeme jen polemizovat, jestli se normcore rozšíří do všech subkultur mezi mladými lidmi a jak dlouho na výsluní vydrží. Jedno je ale jisté. Nikdy nebude Čechy rozčilovat tak jako hipstři. Česká národní povaha je totiž od přírody právě takový normcore. Nevyčnívat, nestarat se, neupozorňovat na sebe. Nechceme být souzeni ostatními, a tak jsme rádi nenápadní. Neradi vypadáme, že nás móda vůbec zajímá.

Češi jako módní ikony
Výhodou je, že starší Češi konečně nebudou nadávat na to, co to ti mladí zase mají na sobě. Mohou se tak u piva více věnovat ostatním oblíbeným tématům, jako je xenofobie nebo politické úplatky. (Ne, není náhoda, že šedě oblečený národ se bojí zahraničních uprchlíků a nahlas říká věci jen v hospodě.)

A navíc, konečně budeme na turisty působit světově. Nebudou se stíhat divit, kolik Čechů je trendy. Normcore nosit umíme. Jsme v něm autentičtí. Česká republika se tak zaslouženě stane inspirací pro mladé lidi ze západu.

Ale. Na závěr aspoň trochu vážně a pozitivně. Pravděpodobně si i tento styl postupně najde nějaké specifické znaky, díky nimž ho lépe rozpoznáme. Zatím ho provází spíš sociologické teorie než konkrétní prvky oblečení. Zároveň by v české kotlince mohl mít pozitivní dopad, protože se mu konzervativnější Češi nebudou bránit tolik jako odvážnějším směrům. Stejně jako jiné trendy nás totiž i normcore učí, jak kombinovat materiály a vzory nebo které boty a kalhoty se k sobě hodí… I když tajně. ∞

Nakladatelství Větrné mlýny uvedlo do života novou knižní řadu v červenci, v rámci Měsíce autorského čtení, jehož je organizátorem. Tento největší literární festival v ČR je v posledních letech z jedné poloviny československý (či slovenskočeský). V průběhu letošního ročníku se představila patnáctka současných slovenských spisovatelů a spisovatelek. Jedním z hostů byl také Laco Kerata, jehož románový debut Špatný herec je prvním svazkem edice. Próza slovenského divadelníka vyšla v originále v roce 2009, v češtině v překladu Miroslava Zelinského letos v červenci. Na podzim by v edici Česi, čítajte měly vyjít ještě další tři slovenské tituly: Pátá loď Moniky Kompanikové (v překladu Kateřiny Tučkové), Pěšky do nebe Dušana Duška (opět v překladu Miroslava Zelinského) a Krev od Rudolfa Svobody (překlad: J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek).

Podle šéfredaktora Větrných mlýnů Petra Minaříka je vydávání slovenských autorů v českých překladech jedinou možností, jak se dočkat recepce v českých médiích a jak získat mezi Čechy čtenáře.