2. Co myslíte, že znamená lúč?
a) louka
b) louč
c) paprsek

3. Víte, co je plafón?
a) amplion
b) strop
c) balón

4. Jaký je překlad slovenského slova rušeň?
a) lokomotiva
b) cvrček
c) přístroj

5. Co si na Slovensku představí pod pojmem cintorín?
a) hrneček
b) hřbitov
c) hudební nástroj

6. Co znamená pivnica?
a) sklep
b) hospoda
c) půda

7. Jaký význam má slovo paplón?
a) deštník
b) peněženka
c) prošívaná deka

8. Co jsou slovensky řečeno obličky?
a) kamínky
b) ledviny
c) dlaždičky

9. Co je chrasta?
a) brouk
b) náramek
c) strup

10. Víte, co si Slovák představí pod pojmem hrkálka?
a) chrastítko
b) koloběžka
c) zavařenina

A bonusová otázka: Jaký význam má sloveso štekliť?
a) škytat
b) lechtat
c) smát se






Správné odpovědi: 1b, 2c, 3b, 4a, 5b, 6b, 7c, 8b, 9c, 10a, BOb

Nakladatelství Větrné mlýny uvedlo do života novou knižní řadu v červenci, v rámci Měsíce autorského čtení, jehož je organizátorem. Tento největší literární festival v ČR je v posledních letech z jedné poloviny československý (či slovenskočeský). V průběhu letošního ročníku se představila patnáctka současných slovenských spisovatelů a spisovatelek. Jedním z hostů byl také Laco Kerata, jehož románový debut Špatný herec je prvním svazkem edice. Próza slovenského divadelníka vyšla v originále v roce 2009, v češtině v překladu Miroslava Zelinského letos v červenci. Na podzim by v edici Česi, čítajte měly vyjít ještě další tři slovenské tituly: Pátá loď Moniky Kompanikové (v překladu Kateřiny Tučkové), Pěšky do nebe Dušana Duška (opět v překladu Miroslava Zelinského) a Krev od Rudolfa Svobody (překlad: J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek).

Podle šéfredaktora Větrných mlýnů Petra Minaříka je vydávání slovenských autorů v českých překladech jedinou možností, jak se dočkat recepce v českých médiích a jak získat mezi Čechy čtenáře.

Literatura naživo performovaná v klubech a ve festivalových stanech, výstupy vměstnané do tří minut a hodnocené body od 1 do 10 jako nějaká sportovní disciplína. Má své příznivce především mezi mladými lidmi, mluví jejich jazykem a pojednává o jejich tématech – pochází totiž z jejich řad. Slam poetry je v současné době fenoménem. Jak se uchytila v Čechách a na Slovensku?

Prezentovat českou a slovenskou slamovou scénu v jednom rámci není samoúčelným aktem podloženým jen geografickou blízkostí obou států a jejich společnou historií, ale nabízí se to kvůli společné organizaci a úzké spolupráci obou scén. V České republice zažila nová forma prezentace vlastní tvorby svou premiéru v roce 2003 na festivalu Poezie bez hranic v Olomouci a od té doby probíhá každoročně národní soutěž, které předcházejí regionální kola. V roce 2006 se organizace ujalo brněnské občanské sdružení Fléda, které pořádá jak finále a regionální kola, tak nesoutěžní exhibice a další akce, které se snaží o rozšíření formátu (Slam poetry na hudebních festivalech, Slam poetry jako nový fenomén v mezinárodní komunikaci). Fléda stála i u zrodu scény na Slovensku – umělecký žánr tam v roce 2007 přenesla. V současné době má slovenský slam svoji vlastní organizační jednotku „Slam“, přičemž Fléda zůstává mateřskou organizací. A píšu-li občanské sdružení Fléda, mám na mysli především osobu Lenky Zogatové, činorodé organizátorky koncertů, festivalů, divadelních a literárních akcí v Čechách i na Slovensku a nově ředitelky Českého centra v Bratislavě.

Několikrát do roka se konají česko-slovenská slamová vystoupení, povětšinou na území Slovenska – např. soutěž v rámci festivalu Bažant Pohoda v Trenčíně, battle na festivalu Use the City v Košicích, exhibice ve Stanici Žilina – Záriečie. Posledně jmenovaná nezávislá kulturní instituce pořádá workshopy, které vedou čeští slameři sami (doposud Bohdan Bláhovec, Bio Masha, Jan Jílek), ale i ve spolupráci se slovenskými kolegy (Stroon, Vlado Janček).

Improvizovaná poezie?
V Americe, odkud slam pochází, i v Německu, kde je vedle Francie největší scéna v Evropě, je standardem, že si performeři své texty předem napíší a naučí se je nazpaměť nebo je při vystoupení čtou z papíru. V protikladu k tomu se specifikem českého slamu zdá být užívání metody improvizace. Dozvíte se to v rozhovorech s umělci a organizátory akcí, v rodících se pokusech o vědecké analýzy, v mediálních zprávách. Ale především sami uvidíte, když se na nějakou takovou akci vypravíte. Vyzdvihování českého improvizování (a vyzdvihování čehokoli obecně) však může vést ke zjednodušování různorodosti české formy a také k posilování představy čtenářů / diváků / posluchačů, že slam poetry rovná se improvizace. Tak to ovšem není – zda si vystupující svůj text připraví a do jaké míry, nebo si ho nepřipraví vůbec a vytváří ho až na místě, záleží jen na něm. Nikde v (nepsané) definici žánru ani v mezinárodně uznávaných pravidlech o improvizaci nic nestojí.

Pojem „improvizace“ se navíc používá dost vágně – např. je za improvizátora pravidelně označován slamer Bohdan Bláhovec, který jím vskutku je, ale „pouze“ částečným. Veřejně se hlásí k tomu, že má při svých vystoupeních vždy připravenou nějakou tematickou kostru a refrénové motivy. Až na pódiu však vzniká celková podoba textu na základě odhalování skrytých významů slov jejich rozkládáním a ponoření se do proudu asociací. Do hry bere i stávající atmosféru večera, reakce publika či performance předešlých vystupujících.

Podobným způsobem pracuje i umělkyně Bio Masha, používá při tom však jiných metod jazykové stavby a výrazně své texty rytmizuje.

http://www.alternativatv.cz/encyklopedie/play/14164/

Snad jediným „absolutním“ improvizátorem je Jakub Foll, který se snaží nepřipravovat si vůbec nic a svůj text vytváří zcela až na pódiu.

V různé míře moment improvizace do svých projevů zapojují dále např. Metoděj Constantine, Monika Serbusová nebo Honza Kistanov. Tento přístup umožňuje reagovat na nejaktuálnější dění, proto je často tematizována současná politická a společenská situace.

Další silnou linií české slam poetry je proplétání textu slovními hříčkami. Zástupci tohoto proudu jsou Jan Jílek nebo Míra Kynčl. Své texty mají precizně připravené, proto i jejich projev je čistý, „učesaný“ (na rozdíl od improvizačního, který dává prostor mnohému opakování, zakoktávání či vycpávkovým slovům, zato je však velmi živý a energický).

Zhruba od loňského roku se dá na české scéně sledovat posílení tendence rapové, kterou u nás dříve reprezentovala hlavně Masha, momentálně i Taktika a již zmiňovaný Metoděj Constantine.

Súťaž freestylovej poézie
Tím, že se slam poetry dostala na Slovensko z Čech a udržuje s českou scénou intenzivní kontakt, přejala některé její již modifikované vlastnosti. Například hned samotné pojmenování – „slam poetry“ tradičně označuje sumu textů přednesených nahlas a performovaných při kulturní události nazývané „poetry slam“ naživo před diváky. V Čechách i na Slovensku se používá pouze termín „slam poetry“ pro význam sumy textů i inscenačního formátu, respektive mezi nimi nerozlišuje.

Dalším přejatým prvkem je improvizování, ve slovenské terminologii je užíván pojem „freestyle“. Slováci šli v tomto směru o krok dál než Češi, slam si jako „freestyle“ a improvizaci přímo definovali – na oficiálních stránkách www.slampoetry.sk stojí, že „slam poetry je súťaž freestylovej poézie“ nebo „slam poetry – nezávislá improvizovaná poézia“.

Výraz „freestyle“ je součástí hiphopové terminologie (freestyle rap) a spojnice slovenského slamu se slovenským hiphopem opravdu existuje, vzpomenu Beneho a Mišu Kováče aka Bruce Lee Bratislava.

Přes rap se do slamu dostává jeho specifický rytmus i gestika, po stránce tematické sociální a politická kritika. Ne všechen slamový „freestyle“ je samozřejmě ovlivněn hiphopem, mnohdy se jedná o „prosté“ improvizování na základě asociací, které se můžou týkat čehokoli – za takového improvizátora může být považován Vlado Janček či Samuel Polák.

Zmíněni musí být také slameři, kteří si své texty připravují. Lyrička Dorota Bachratá ve svých zvukomalebných textech pracuje se slovními hříčkami, prokládá je celou škálou zvuků a klidně několikrát během jednoho textu přejde do zpěvu. Píše a přednáší slovensky a anglicky.

Nebo Palo Čejka píšící poťouchlé krátké rýmovačky za náležitě dramatického doprovodu.

Kam v nejbližší době za slam poetry?
Tradiční česká podzimní exhibice se koná 11. října v pražském Rock Café a 24. října na Moving Station v Plzni. Dále už budou následovat regionální kola a v prosinci slamové dění vyvrcholí národním finále v brněnské Flédě. Na Slovensku se budou od října konat slamová podujatia v kulturních prostorech bratislavského Batelieru, a to v pravidelné měsíční frekvenci, ve Stanici Žilina – Záriečie jsou po dobu školního roku vždy jednou za měsíc vedeny workshopy.

Za informace o slovenské scéně děkuji Nině Turčanové.

Píše se rok 1918 a celý svět se dívá, jak si po dlouhém domlouvání a válce s rodiči slečna Česká republika bere za manžela pana Slovensko. A vytvoří tak krásný pár, který se stane známým pod názvem Československo.

Manželství po několika letech začne skřípat. Po mnoha tahanicích se rozcházejí. Nakonec se vše vyjasní, krize je zažehnána a manželé žijí pohromadě ještě mnoho roků. Vše probíhá jako v ostatních domácnostech, zataženo se mění v bouřku a poté zas vysvitne sluníčko. A tak pořád dokola.

Znovu však dojde ke konfliktům a tahanicím, tak se v roce 1993 rozcházejí, tentokrát to vypadá, že natrvalo. Proč? Přestože si byli tak jazykově blízcí, jejich povahy se velmi lišily.

Můj otec je Slovák, moje matka Češka. Téměř polovinu svého života jsem prožila na Slovensku, druhou půlku v Čechách. Každý se mě ptá, čím se cítím být. Češkou, nebo Slovenkou? A já vždy odpovím: Čechoslovenkou!

Jsem tedy jedním z mnoha dětí Československa a rozhodla jsem se zjistit, proč toto manželství dále nemohlo fungovat. Sedla jsem si tedy s mými rodiči – domovinami – jednou do kavárny a udělala s nimi rozhovor. Přečtěte si, jak to dopadlo, a posuďte sami, zda si umíte představit tento bývalý manželský pár znovu pohromadě.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Paní CZ: Vepřo, knedlo, zelo! To je moje!
Pan SK: Halušky s bryndzou a k tomu kyslé mliečko!

A nejoblíbenější pití?
Paní CZ: Pivo! A druhá část mého já zase upřednostňuje víno.
Pan SK: Borovička! Ale tiež mi začala chutiť Dämanovka a Tatranský čaj.

Co byste řekli, že je vaše nejoblíbenější či nejčastější věta?
Paní CZ: Češi, do toho!
Pan SK: Na Slovensku po slovensky!

A je nějaká nadávka, pomocí které si nejvíce ulevujete z naštvanosti?
Paní CZ: No jistě, přeci „do pr…“
Pan SK: Na jasné „do ri…“, to máme stejné.

Máte oblíbené slovo, které se vám líbí na řeči toho druhého nejvíce?
Paní CZ: Drevokocúr!
Pan SK: Ale to predsa neexistuje!
Paní CZ: Ale já ho mám stejně nejradši! : )

Jaké jsou vaše nejoblíbenější barvy nebo barva?
Paní CZ: Já nejradši nosím bílou, modrou a červenou.
Pan SK: Keď sa mám obliecť do niečoho slávnostnejšieho, tak iba do bielej, modrej a červenej.

Jaký vtip máte nejradši?
Paní CZ: Víte, odkud pocházejí Slováci? – No přece z Hlohovce, protože je tam Slovakofarma!
Pan SK: Dvaja chlapi sedia v pivnici. – Ako sa pozná, kto je Čechom a kto Slovákom? – Čech má v peňaženke tisíc korún a tvári sa, že má desať. Slovák má vo vrecku päť korún a chová sa, ako by mal tisícovku.

Po tomto rozhovoru jsem si uvědomila, že přestože mají tyto dva národy opravdu hodně rozdílností, jak jazykových, tak povahových, jednu z mála věcí mají společnou – tu, kterou jsem do přepisu rozhovoru zahrnout nemohla. Oba totiž svorně nadávají na vlastní politiky. Stejně se ale jejich děti jako odlišné národy nevnímají, byli spolu přece velmi dlouho. A svět je také nerozlišuje. „Where are you from?“ „I am from the Czech Republic.“ „Oh, yeah, Czechoslovakia!“ Je vám to povědomé?

Projekt, který připravují studenti Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, bude týdnem intenzivního setkávání Čechů a Slováků, kteří žijí nebo studují v Brně. Společně se zamyslí nad vzájemnými vztahy, kulturními a společenskými podobnostmi a minulostí svých národů. Na programu je prohlídka vily Tugendhat, kde se mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem odehrávaly rozhodující rozhovory o rozdělení ČSFR, v rámci Masarykových debat se čeští a slovenští hosté vyjádří k tezi „Rozdělení Československa bylo chybou“ (obhájci teze jsou Petr Pithart a Magda Vášáryová, proti vystoupí Milan Kňažko a Milan Uhde). Budou se promítat filmy reflektující dřívější i současné vztahy obou republik a jejich obyvatel, dojde ke sportovnímu utkání mezi Čechy a Slováky. Vyvrcholením celého týdne pak bude studentská konference věnovaná společným kořenům, rozpadu ČSFR a současným vztahům. Vše zakončí večírek v rytmu českých a slovenských hitů – místní sál protne gejzír a začne vřít!

Česko(-)slovenský týden
Brno, 1.–4. 10.
www.matesmac.cz