Jak s lidmi manipulují média a reklama, to nám dvojice Klusák – Remunda předvedla v dokumentu Český sen. V současné době v kinech běží film podobný, a to o protiraketové základně pod Brdy, která vzbudila spoustu emocí a nakonec celý humbuk kolem splaskl jako bublina.

Český mír je dalším z vlny současných českých dokumentů, na které se vyplatí jít. Tvůrci se vyhýbají nadržování jedné či druhé straně a před divákem se tak otevírá panoptikum situací a postaviček. Opilý Ivan Martin Jirous nadávající demonstrantům do čuráků, staré paňmámy obhajující svůj protiamerický názor slovy „ty filmy jsou samé násilí a jsou o ničem“, Jiří Krytinář obhajující radar z důvodu, že hrál v pohádce Narnie a jeho američtí spolupracovníci byli fajn lidi – tohle všechno tvůrci divákovi předkládají bez osobního komentáře. Všemu pak vévodí Jan Vyčítal obklopen polonahými slečnami, zpívající rádoby po americku „dobvý den, uadaure, pvostě velkam“ v přezpívaném hitu Dobrý den, majore Gagarine.

Prostor pro oba tábory
Přestože film dává stejný prostor oběma stranám, přece jen větším argumentačním potenciálem vládla strana odpůrců – což je způsobené také tím, že při vládních jednáních byli filmaři většinou ihned vykázáni ven. Bývalí vojáci bivakující před londýnským sídlem vlády mluví jasně a znepokojivě o zvěrstvech války, osobním šarmem a zejména zápalem pro věc oplývá i starosta obce Trokavec Jan Neoral, který se při troše nadsázky dá označit za hlavní postavu dokumentu. Objektivitu se ale film snaží dodržovat i tady: starosta je zobrazen jako odhodlaný muž, který jde proti vládnímu lobby, za chvíli jej ale vidíme, jak se s nadšením malého kluka těšícího se na „bojovku“ už nemůže dočkat, až ilegálně poruší vojenský prostor.

Jirous, Peaceland a ti další
Silný je motiv iracionálního podléhání vlastním představám, jak se i inteligentní lidé nechají zaslepit a jen na základě své ideální představy adorují Ameriku jako velikého spasitele (tady si nelze nevzpomenout na mladé zapálené komunisty milující horoucím srdcem velkou ideu a přehlížející realitu). Nejsmutnějším příkladem je právě Jirous. Stejně jako aktivisté Greenpeace, kteří vytvořili na území vojenského prostotu autonomní republiku Peaceland, působí ve svém odhodlání naivně a komicky, a věci samotné příliš neprospěje.

O peníze jde až v první řadě
Lidem stačí pár informací podaných se sympatickou tváří – a prachy shrábneme my. Toto cynické heslo lze číst ve tváři vládních představitelů, kteří si na přesvědčování veřejnosti o nutnosti radaru najali profesionálního lobbistu Tomáše Klvaňu. Jeho uhlazená tvář a povýšené výrazy Martina Bursíka či Mirka Topolánka v kontrastu s rozvášněnou „lůzou“ tvoří snad nejzajímavější akcent filmu.

Vtipné i zarážející momenty
Nejde jen o radar. Je nás spousta, kteří jsme si zvykli, že někdo rozhoduje za nás a že tak snad činí podle nejlepšího vědomí a svědomí. A za vším tím snažením ční sarkastický úsměšek představitelů zbrojařských firem a najatých mediálních agentur, zatímco lidé na ulici si nadávají do zrádců, vrahů, bolševických sviní, či zaprodanců a bijí se za něco, čemu nerozumí a snad ani rozumět nehodlají. To vše je vtipně podtrženo střihem a hudbou. Jsou tu momenty úsměvné i směšné, stejně jako ty, které vás zarazí. Český mír se pokouší být nezaujatý a objektivní a ve výsledku se mu to daří. Nedává jasnou odpověď, ale otevírá prostor pro otázky.

Rada pod čarou: vyhraďte si ještě trochu času po projekci, určitě se vám bude chtít s přáteli po shlédnutí filmu o tom všem diskutovat.