Když se potřebuji uklidnit, počítám do deseti. Když potřebuji usnout, počítám ovečky. Když se potřebuji dobře obléct, počítám do tří.

Yves Saint-Laurent řekl, že aby žena byla krásná, stačí jí k tomu černý svršek, černá sukně a náruč muže, kterého miluje. A dle jeho vlastních slov tu byl se svým návrhářským talentem pro ženy, které ještě nenašly tu správnou náruč. Christian Dior připustil, že je potřeba se trochu vypracovat. Základy dobrého oblékání podle něj tkví v jednoduchosti, dobrém vkusu a upravenosti. Tuhle trojku je obzvlášť fajn si pamatovat, protože je zadarmo. Dior měl také rád hubené holky. Připomínal, že každé sousto nám zůstane dvě minuty v ústech, dvě hodiny v žaludku a dva měsíce v bocích. Moje boky to říkají samy, ale i tak děkuji za připomenutí.

Valentino vnímá eleganci jako rovnováhu mezi proporcemi, emocemi a překvapením. To jsem přeložila vcelku bezmyšlenkovitě, ale aspoň je z toho citát elegantně překvapivý. A překvapivě docela elegantní. Ale ne všem šlo „jen“ o eleganci a krásu. Jestli někdo znamenal pro módu něco jako David Bowie pro hudbu, byl to Alexander McQueen. Rád připomínal to, co se nedá shrnout v jedné debatě a na co lidé hledají odpovědi celý život. Válku, náboženství a sex. McQueen navrhoval šaty, které své nositele i pozorovatele nutily podívat se do očí téhle svaté trojici. A ve své volné duši se nebál postavit se vlastní rozpolcenosti. Osciloval mezi životem a smrtí, smutkem a pocitem štěstí, dobrem a zlem.

Když je hledání u konce
Jak je to číslo tři někdy úplné. Kolik podobných svatých trojic už mi prošlo životem. Kolik zkratek už se mi zdálo výstižných natolik, že bylo hledání zdánlivě u konce. Je mi TŘIcet, mým favoritem je tedy Coco Chanel se svým optimismem: Ve třiceti můžete být nádherná, ve čtyřiceti okouzlující, a do konce svého života neodolatelná. A k takovému vývoji podle mě stačí moje osobní svatá trojice: Orgasmy, zmrzliny a sluníčko. ∞

Někteří jsou na to slovo alergičtí. Pro jiné je mantrou, ke které vzhlížejí. Někteří ho slepě následují, jiní si ho přetváří podle svého osobitého stylu. A pro někoho je to tak absurdní výraz, že v jeho existenci vůbec nevěří. Trend. Jak vzniká? A má v dnešním rychlém světě ještě nějakou váhu, když vydrží sotva pár měsíců?

Pryč je doba, kdy mohli návrháři způsobit módní revoluci. Kalhoty na ženách už nás nepřekvapí a sukně na mužích nás neurazí. V pravidelných půlročních sezónách se opakují podobné prvky stále dokola. Zdánlivě nic nového nepřichází a pouze se recyklují nápady, které se začaly objevovat v průběhu dvacátého století. Z čeho tedy vychází aura, kterou oplývají velké módní domy, a proč je módní průmysl stále potřebuje?

Avantgarda posouvá, pop prodává
Je to jako v hudbě. Tóny se nemění, ale možnosti jejich skládání jsou nesčetné. Avantgarda přišla s atonalitou, protože módní přehlídka snese ledacos, ale mainstreamová kultura, neboli systém módních řetězců, se vždy znovu vrací k dodržování tónin, které jsou „nositelnější“.

Francouzské módní domy s titulem haute couture (např. Givenchy, Chanel, Christian Dior, Yves Saint Laurent a další) pokaždé citlivě navazují na předešlou sezónu, inspirují se dřívějšími dekádami a přidávají kousky z toho, co se děje v současnosti. Spolu s nákladnými modely na míru vytváří přední návrháři i prêt-à-porter kolekce (neboli ready-to-wear). Ty jsou šity ve větších sériích a víc se blíží tomu, co pak nacházíme v obchodech po celém světě. Na předních týdnech módy novinky pozorně sledují novináři, nákupčí a designéři dalších značek.

A tady začíná ta pravá alchymie vzniku trendů. Např. Inditex, největší producent konzumní módy (spadá pod něj Zara, Bershka, Pull & Bear nebo Stradivarius), je známý pro svou schopnost dostat prvky z pařížského mola do svých butiků v pár týdnech. Zároveň umí jeho designéři každou sezónu přesně odhadnout, po čem budou zákazníci nejvíc prahnout. Za to jim právem patří uznání. Druhou věcí je, že díky podpoře rychlých trendových změn vzniká koloběh nezodpovědného nakupování stále nových a nových věcí.

Už Georg Simmel, německý filosof a sociolog, který se jako jeden z prvních fenoménem módy zabýval, řekl, že módní směr zaniká ve chvíli, kdy se rozšíří mezi příliš mnoho lidí. Pak zákonitě přichází nová éra – nový trend. Zároveň byl přesvědčen, že móda jako projev jedince je závislá na boji mezi touhou začlenit se a zároveň se lišit osobitými znaky. Každý trend tedy získá svoji hloubku ve chvíli, kdy k němu přistupujeme s vlastní iniciativou. A to je moje odpověď. Trendy mají smysl, jsou pevnou součástí každé kultury. Poslouchejte je, ale trochu jim oponujte. ∞